Úvod > Petr Nikl – Světloplach aneb když světlo a tma obrací panoráma Prahy vzhůru nohama

Petr Nikl – Světloplach aneb když světlo a tma obrací panoráma Prahy vzhůru nohama

28.07.2023 17:12

Petr Nikl

SVĚTLOPLACH

9. 6. 2023 – ne 17. 9. 2023

SmetanaQ Gallery

„Výstava Petra Nikla,

doprovázená fotografiemi Honzy Sakaře

a zvukovým dialogem Ondřeje Smeykala,

je částečně procesuální instalací

reflektující vlastnosti a povahu galerie umístěné na pražském nábřeží v druhém patře.“

Petr Vaňous, kurátor

"Petr Nikl si z výstavního prostoru dělá ve vybraných dnech svůj ateliér.

Malí i velcí návštěvníci ho tak budou moci pozorovat nejen při tvorbě,

ale někdy budou moci zhlédnout jednoduchou projekci camery obscury

za jeho hudebního doprovodu."

za pořadatele výstavy, Markéta Musilová

… a pak, že Petr Nikl už ničím nepřekvapí…

Petr Nikl je – dá se s mírnou nadsázkou říci – renesanční umělec. Nic na poli umění, od výtvarného, přes hudební produkce až k osobitým performancím, mu není cizí.

Jakmile někde Petr Nikl jakkoli zapůsobí, vždy je to originální, promyšlené, moudré a sdělné i nepoučeným divákům. Podobný všeumělec staršího data, mistr Leonardo, by z něj měl jistě radost…

Petr Nikl je navíc živým důkazem, že Zlín, odkud pochází, je líhní zvláštní sorty lidiček. Jak na poli pracovním, duševním, vědeckém či a to v neposlední řadě, i uměleckém. Jako kdyby – ač už dávno tomu jest – duch myšlení a konání rodiny Baťů, v tomto městě dosud, ač 40 let umořován, zcela nevyvanul. Chvála bohu, osudu a lidem s kořeny ve Zlíně.

Nejsme za www.www-kulturaok-eu.cz schopni absolvovat všechny prezentace všeho druhu, které neúnavný a myšlenkově nevyčerpatelný Petr Nikl podniká. Ale nikdy, když na jeho výstavu či performanci zavítáme, neodcházíme nepřekvapeni. Překvapuje stále až nevyčerpatelně. Překvapuje, dalšími a dalšími experimenty, nápady a vymyšlenostmi v tom nejryzejším slova smyslu. Zajímavé na tom je, že je to vždy a stále, pořád ten Petr Nikl. Vše co koná, s čím experimentuje, čím překvapuje, nese vždy blíže nedefinovatelný punc se značkou Petr Nikl.

Ani jeho výstava v Galerii SmetanaQ nás nezklamala a zase překvapila tím, do čeho se tentokrát pustil.

Za slov kurátora výstavy Petra Vaňouse

„ S proměnami světla a zvuku si hraje instalace nazvaná Světloplach, kterou v pražské galerii SmetanaQ umístil známý umělec Petr Nikl.

Připravil ji s fotografem Honzou Sakařem a hudebníkem Ondřejem Smeykalem.

Jedna část výstavy pracuje s výhledem na řeku Vltavu a starou Prahu z oken galerie, jež sídlí na Smetanově nábřeží.

Přehlídka ve druhém patře SmetanaQ zahrnuje tři místnosti.

· Petr Nikl a ferrotypie Honzy Sakaře

V té první místnost, se na zdech Niklovy nové olejomalby stylizovaných portrétů různých postav střídají se snímky, které Honza Sakař vyrobil technikou fotografie na plech, takzvanou ferrotypií.

Jedná se o historický postup používaný už v 19. století. Výsledkem jsou v tomto případě díla vyhotovená na mokrých kolodiových deskách v ocelovém rámu. Sakařovy fotografie a Niklovy obrazy na sebe vzájemně odkazují.

· Niklovy obrazy na téma tekutost

Druhá místnost obsahuje Niklovy prostorné malby vytvořené pomocí tuše a rýžového papíru nakašírovaného na plátně. Tématem těchto abstraktních výjevů je voda, respektive tekutost. Malby dostaly názvy jako Šest proudů, Černá zátoka nebo Zpětný proud.

· Petr Nikl a camera obscura

Do poslední části výstavy divák vstupuje za závěs.

Místnost je ztemnělá a všechna okna vedoucí na Smetanovo nábřeží zakryta - až na cameru obscuru, neboli optické zařízení předcházející fotoaparátu, které Nikl umístil do všech tří oken. Díky tomu světlo zvenčí dopadá na obří plátno uvnitř, před nějž se divák může posadit a v reálném čase sledovat, co se děje venku, byť obraz je jako u každé camery obscury převrácený vzhůru nohama.

Camera obscura pracuje na principu, kdy světlo zvnějšku prochází otvorem a převrácené dopadá na protější stěnu nebo plátno. Niklova instalace k tomu přidává kontrast světla a tmy, vytváří jakousi pohyblivou světelnou hru.

· Petr Nikl a didgeridoo Ondřeje Smeykala

V této místnosti se nachází zvláštní strunný nástroj, který Petr Nikl vytvořil a také zde na něj hrál při vernisáži a během června a července ještě několikrát

Jako host se k němu při zahájení přidal Ondřej Smeykal ovládající tradiční australský nástroj didgeridoo, gong či elektroniku.

Co dodat?

Galerie SmetanaQ nenabízí jen tři galerijní sály. Stejně tak její kouzlo netkví jen v tom, že se její dramaturgie systematicky ubírá cestou prezentace nepříliš známých umělců s těmi ostřílenými. U těch dosud nepříliš známých nachází ty, jejichž díla mají potenciál do budoucna a hledají dosud neobjevené možnosti cesty k divákům. Ti ostřílení, jsou ale vlastně téhož ražení, jen už mají své prohry i vítězství ve větším množství za sebou. Kombinací, či spíše by šlo říci, ve vzájemně inspirující symbióze, obou typů se profiluje Galerie SmetanaQ jako značně ojedinělá a divácké obci, která věnuje pozornost Galerii SmetanaQ pravidelněji, se v ní tak dostává jakéhosi minima z lekce ambiciózního uměni.

Ale v Galerii SmetanaQ přistupuje k výstavním aktivitám ještě jeden faktor, se kterým nemůže disponovat žádná z progresivních galerií v Praze. Výhodnost druhé podlaží na Smetanově nábřeží, se – za okny dokořán - otevřeným neopakovatelným a světově unikátním panoramatem našeho hlavního města. A to je další pilíř osobitosti této Galerie. Využívá-li této devizy tak, jako v případě Niklovy výstavy Světloplach povyšuje rázem vše zde představované o další level navíc.

Takže do budoucna, jen houšť a další podobné výstavy.

Text a foto: Richard Koníček