Světlo v mezzotintě /Jan Hísek, Jan Jedlička, Petr Nikl, Dalibor Smutný, Jindřich Walla aneb co jsme o mezzotintě dosud věděli?!
Galerie Hollar – Praha
2. - 26. 3. 2017
Vernisáž nové výstavy grafiky Světlo v mezzotintě jsme zahájili za osobní účasti Jana Híska a Dalibora Smutného. Výstavu po úvodním slově Pavla Piekara - předsedy SČUG Hollar - zahájila kurátorka Markéta Kroupová.
Výstavu můžeme pojmout jako unikátní příležitost, kdy se s mezzotintou můžeme setkat, a to především v dílech pěti autorů (Jan Hísek, Jan Jedlička, Petr Nikl, Dalibor Smutný, Jindřich Walla), kteří se mezzotintě věnují. Za použití stejné techniky dosahují jiného, osobitého vizuálního výsledku. Svým dílem všichni dokazují, jak výjimečná mezzotinta je.
Mezzotinta je
nezaměnitelná malířská technika založená na bodovém rastru.
Nesnese experimenty, nedá se uspěchat, vyžaduje nezměrnou trpělivost a um.
Dáme slovo kurátorce:
„Mezzotinta je technika, která má zvláštní roli. Jakoby do dnešní doby ani nepatřila. K jejímu zvládnutí je potřeba nezměrná trpělivost a um. Práce na ní se nedá uspěchat, ošidit. V dnešním zrychleném časoprostoru působí anachronicky i svým vizuálním působením. Mezzotinta je nezaměnitelná pro svůj malířský charakter. Technika, která nesnese technické experimenty, není pro každého. V Čechách je nemnoho autorů, kteří se jí alespoň v nějaké své tvůrčí etapě věnovali a pouze jeden, který se jí věnuje na nejvyšší úrovni celoživotně, Dalibor Smutný.
Historicky není mezzotinta rozhodně nejstarší grafickou technikou. Byla vynalezená kolem pol. 17. století a v průběhu 18. století dosáhla vrcholné obliby i kvalit především v Anglii a Německu.
Obraz je v mezzotintě vytvářen nikoliv liniemi, jak je u grafiky obvyklé, ale prostřednictvím ploch v jemně odstupňované černobílé škále. Díky delikátním tónovým přechodům evokuje mezzotinta malířské podání, a proto byla oblíbenou technikou pro reprodukování obrazů, zejména podobizen. Technika je založená na bodovém rastru a dává možnost modelovat objem plynulým odstupňováním odstínů zvolené barvy. Zároveň jako jediná technika umožňuje v průběhu práce měnit tvar opětovným zazrněním.
Mezzotinta je na první pohled technika, která je vznešená, půvabná, monumentální i lyrická. Zdánlivě se v této konzervativní technice vzbuzující údiv nic neděje a nelze ji posunovat dál. Přesto s ní jde pracovat různými způsoby, případně ji citlivě kombinovat s jinými technikami.
Přesvědčí vás o tom výběr pěti autorů, kteří se jí věnují s různou intenzitou, ale přesto na té nejvyšší úrovni. Za použití stejné techniky však dosahují jiného osobitého vizuálního výsledku. Svým dílem všichni dokazují, jak výjimečná mezzotinta je.“
(zdroj textu: kurátorka Markéta Kroupová)
Doprovodný program:
středa 22. 3. 2017 v 17.00 hodin
= komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy Markétou Kroupovou, Daliborem Smutným a Janem Hískem
110 00 Praha 1 - Staré Město
Smetanovo nábřeží 995/6
Máme otevřeno: mimo pondělí: 10.00 – 12.00/13.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
(Pozn. autorky: Petr Nikl na vernisáž nepřišel, (měl nejen zasádrovanou nohu), ale také z důvodu příprav instalace výstavy v Malostranské besedě (PLAY) - viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/magicke-vikyre-play-aneb-poznejme-kolobrnk/ . Kd
yž jsme se později v Malostranské besedě s Petrem Niklem setkali a ptali se jej, proč nepřišel na vernisáž do Hollaru, že tam byl jenom ´Smutný, Hísek´, Petr Nikl se strašně vyděsil, že tam Jan Hísek byl tak sám a smutný. Nedorozumění se pak naštěstí k všeobecnému veselí rychle vysvětlilo.
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet