Úvod > KURT GEBAUER: KURT KOLEM WILY aneb v jednoduchosti je genialita, aneb jak Kurt zabydlel Winternitzovic zahradu

KURT GEBAUER: KURT KOLEM WILY aneb v jednoduchosti je genialita, aneb jak Kurt zabydlel Winternitzovic zahradu

05.12.2025 17:14

Kurt Gebauer

KURT KOLEM WILY

19. 10. 2025 – 28. 1. 2026

Kurátorka: Kristýna Jirátová

Winternitzova vila

Zahrada Kurta Gebauera na pražské Ořechovce ukrývá

sochy, které jako by zde stály odjakživa.

V naprosté symbióze se zdejší zelení tiše odpočívají, aby

čas od času přivítaly zvědavé návštěvníky.

Silný duch umělcovy zahrady se nyní přenáší na

místo s neméně silnou, avšak rozdílnou atmosférou.

Kolem Winternitzovy vily se tak rozehrává nejen dialog samotných soch a architektury,

ale pomyslně také dialog dvou letitých zahrad.

Autorova dnes již ikonická díla doplňují i novější objekty svědčící o

autorově neutuchající energii a radosti z tvorby.

Kristýna Jirátová, kurátorka

(zleva: Kristina Cysařová, Kristýna Jirátová, Kurt Gebauer)

Sen paní domu…

Když Kristina Cysařová, paní domu, či přesněji, dobrá víla vily Winternitz, zahajovala výstavu soch Kurta Gebauera, přiznala nám, že se jí tím splnil její velký sen. Sen uspořádat jednu z již tradičních zahradních výstav, které se konají poslední léta v kontrastu k brilantní architektuře Vily v prostoru zahrady kolem Vily, se specifickými sochami Kurta Gebauera. Tedy se sochami, které jak známo na dokonalost tvarů naopak záměrně a často mnohotajně rozhodně nehledí. Neskrývala před proto při zahájení vysněné výstavy radost ze splnění dávného přání. I když, jak dodala, uspořádat takovou výstavu nebylo snadné. Jednak pro neskutečnou vytíženost Kurta a jednak i pro nemalou technickou náročnost. Kurt byl, jak řekla Kristina Cysařová pod jejím tlakem. Kurt ji však ihned opravil, že - pod něžným tlakem.

A protože byl na zahájení výstavy přítomen i radní pro kulturu Prahy 5, Štěpán Rattay, připojil se i on k ocenění významného kulturního počinu, jímž se stala výstava děl Kurta Gebauera pro Prahu 5. A ocenil, že se tak stalo právě zde, v zahradě Vily Winternitz. Poděkoval proto všem, kteří se o tuto výstavu přičinili, protože jim rozhodně patří dík a uznání celé Prahy 5.

Kristýna Jirátová o smyslu výstavy

Hlavní slovo k celé akci, samozřejmě patřilo kurátorce výstavy Kristýně Jirátové. I ona ocenila souzvuk soch Kurta Gebauera s architekturou Vily. Doslova řekla, že do Vily, kam chodí spousta lidí za čistou architekturou, nyní vstoupil prvek navíc. Prvek od Kurta Gebauera. Významného pedagoga, vynikajícího umělce a věčného bojovníka za kvalitní veřejný prostor. Za prostor, který – má-li k tomu příležitost, oživuje díly, jež jsou plná radosti a současně i odrazem doby, v níž vznikly. A v reakcích na dění doby umí být Kurt pořádně kritickým, avšak nikdy ne hrubě, tvrdě, vždy se špetkou laskavého i ironického humoru a hlavně s typicky Gebauerovskou přirozenou jednoduchostí. Kurt je autor, který se vyznačuje specifickou a jedinečnou prací s náměty a deformacemi. Vzpomněla i jeho oblíbených nevyčerpatelných „Plavkyň“, které se v poslední době přestěhovaly z trojrozměrných figur, na malířská plátna. Proslulí jsou samozřejmě i Kurtovi Trpaslíci, kteří do zahrady Winternitzovi vily doputovali opravdu přímo ze zahrady Kurta Gebauera. Závěrem Kristýna Jirátová vyslovila obdiv ke Kurtově vytrvalosti, energii a hlavně za jeho dokonalý smysl a cit pro veřejný prostor. Zdůraznila, že si považuje, příležitosti spolupracovat s takovým člověkem.

A na konec dostal slovo sám Kurt

Kurt Gebauer ve svém vstupu nejprve přiznal, že bez Kristiny Cysařové, která ho k této výstavě dotlačila, by nebylo nic. Připomněl, že ho jeho práce nabíjí a zároveň osvobozuje. Pochvaloval si, že nemá moc rád, výstavy, které má kdesi v interiéru, že mnohem raději vystavuje talie - venku. A protože to dělá vlastně celý život, tak si říká, že je vlastně takový venkovský sochař. Venkovní prostor jej totiž inspiruje. A tohle místo, je velmi výrazné svou náladou.

Pak nám připomněl, kolik ho v nejbližší době čeká výstav, kde všude můžeme jeho práce také uvidět a na samý závěr, vzhledem k světové konstelaci, nám zazpíval Ukrajinskou ukolébavku ukrajinsky, v originále, a pak ještě jednou, ve svém vlastním českém překladu. Nečekaný minikoncert zakončil jeho oblíbenou Ódou na radost, čímž rozezpíval i nás všechny, kolem něj v hale slavné Loosovy Vily Winternitz.

Malá vsuvka autora těchto řádek

Nevím sice, zda jsou sochy vystavené kolem Winternitzovy vily opravdu všechny přeneseny z jeho zahrady na Ořechovce. Byli jsme tam mezi nimi a troufám si potvrdit, že většina bezesporu. Ovšem atmosféra v Kurtově vile, je naprosto nepřenosná, souvisí s tamním okolím a samozřejmě i s rozdílnou koncepcí obou zahrad. To však není podstatné. Podstatné je – a výstava to potvrzuje - že Gebauerovy sochy a skulptury, si dokážou vytvořit – už jen samy o sobě - svou atmosféru kdekoli a vytvořily si ji i v zahradě, zcela jiného typu. Což zásadně svědčí o síle jejich sdělení. Kurtovy sochy dokáží oslovit a dokáží i klidně souznít stejně jako s dokonalou architekturou funkcionalistické Vily u Winternitzů jako s divoce zarostlou a vícevrstevnou zahradou u Gebauerů. Což je to úžasné na nich. Ale stejně osloví, i když stojí v uzavřeném prostředí interiéru třeba Národní galerie, ale rozhodně je jim lépe v plenéru. V tom má Kurt Gebauer pravdu.

Nakonec ještě citace z kurátorské zprávy

Kristýna Jirátová, kurátorka výstavy Kurta Gebauera okolo Vily Winternitz, která mimochodem připravila – prakticky v tytéž dny, právě zahájenou fantastickou výstavu pro GHMP nacházející se v celém svébytném prostoru Domu U zvonu na Staroměstském náměstí, pod názvem Dvojníci, k výstavě Kurta Gebaurera u Winternitzů ve své kurátorské zprávě píše:

„Kurt Gebauer, umělec, pedagog, někdejší člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, se ve své tvorbě celoživotně věnuje realizacím do veřejného prostoru a práci s krajinou. Venkovní prostor je jeho uměleckým postojem, naprostou životní nutností. Jak sám říká, sochařství je pro něj druhem zabydlování prostoru. O ten veřejný také po celý život vytrvale a neústupně bojuje. Zájem Kurta Gebauera je zaměřen především na figuru, přičemž modely pro svou tvorbu nalézá všude kolem sebe. Veškerá díla tak vycházejí z neustálého pozorování okolního světa, zachycuje velmi prchavé a nahodilé okamžiky, jako by se vždy pod jeho rukama letmý pohyb na chvíli zastavil. Jeho postavy působí svou jednoduchostí, lehkostí, jsou radostnou oslavou života, ale zároveň satirickou výpovědí o společnosti a poselstvím své doby. Gebauerova tvorba je kritická, zahrnuje i díla explicitně protirežimní, ale není útočná ani ironická, je v ní obsažena velká dávka lidskosti, poetiky i nezbytného humoru. Sochařův smysl pro vyjádření absurdity odráží jak záměrná deformace a zjednodušení tvarů, tak časté využití netradičních materiálů.

Celoživotním tématem Kurta Gebauera jsou plavkyně, koupaliště a pláže jsou pro sochaře prostorem k pozorování živého, nestylizovaného pohybu. Uvolněnost plavkyň odráží touhy po vznášení, létání, symbolizuje přesun od přízemního k něčemu vyššímu. Podobně uvolněnou radostnou tělesnost odráží také ženské figury v instalaci Český rybník, která je upřímnou oslavou ženství, spojovaného v očích autora především s krajinou. Socha Děvče na židli v sobě koncentruje dětský svět plný neposedného pohybu a neklidu. Židle jakožto prvek civilizace vymezuje děvčeti prostor, udává pravidla, je to pevný prvek, který tvoří s naznačeným pohybem dívčina těla určité napětí. Jsme svědky hry, která v sobě ovšem ukrývá i závažné otázky skrytých nebezpečí života a jistoty smrti. Trpaslíky i Zdraviče charakterizuje provizornost či záměrná nedokonalost zpracování, jež v 80. letech fungovala jako jasný satiricko-kritický element. Klecohlavy jsou vězením myšlenek a zároveň jsou uvnitř prázdné, minimalistické Velké hlavičky zdůrazňují obecnou lidskost, stejnost, rovnost, hlavy bez obličejů jsou zároveň jakýmisi anti-portréty. Trubkouni pak svou maximálně redukovanou tělesnou geometrií opět připomínají, že působivá síla tvorby Kurta Gebauera spočívá právě v jednoduchosti“.

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček