Úvod > Kurt Gebauer aneb Pyramidální autoportrét či Vycpaná Libuše …

Kurt Gebauer aneb Pyramidální autoportrét či Vycpaná Libuše …

18.03.2020 13:02

Národní galerie/Veletržní palác/1. patro - Praha

6. 3. - 27. 9. 2020

Národní galerie Praha letošní výstavní sezónu odstartovala se jmény Gebauer, Kolíbal, Poe.

Slavnostní zahájení 4 výstav proběhlo 5. 3. 2020 ve Veletržním paláci.

Tisková konference s účastí Kurta Gebauera

Dne 5. 3. 2020 jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz na pozvání Národní galerie Praha zúčastnili tiskové konference ke startu letošní výstavní sezóny. Konferenci zahájila premiérově Eva Sochorová, nová vedoucí Oddělení PR a tisková mluvčí NG P. Přítomni byli Ing. Alena Anne-Marie Nedoma, generální ředitelka NG P, kurátoři výstav - Mgr. Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění, Mgr. Veronika Hulíková, ředitelka Sbírky umění 19. století a klasické moderny, Mgr. et Mgr. Helena Doudová, kurátorka Sbírek architektury, Kurt Gebauer a Stanislav Kolíbal, autoři svých autorských výstav. Ostatním výstavám se budeme na našem webu věnovat také, ale nyní zaměříme pozornost na výstavu Kurt Gebauer.

„Kurátorem výstavy Kurt Gebauer je ředitel Sbírky moderního a současného umění Mgr. Michal Novotný. Z jeho příspěvku jsme se dozvěděli, že výstava prací Kurta Gebauera je retrospektivní a že vznikla v úzké spolupráci s ním. Lze říci, že spolu sestavili jakýsi soupis zásadních prací pro následné generace. Výstava zahrnuje 230 exponátů, od soch přes kresby, instalace, návrhy, až po dokumenty a mapuje autorovu tvorbu od roku 1956 - 2020. Dvě největší vybraná díla jsou vystavena před galerijní kavárnou (Trubkouni a Housenka raného kapitalismu/2001).

Průřezová skladba ukázala, že Kurt Gebauer se v běhu času vrací k několika tématům a vytváří jejich další varianty. Doménou je figurativní poloha, ale abstrahující, až přesahuje figuratismus. Kupříkladu vycpávané sochy jsou navíc světově ojedinělé. Prakticky všechny objekty jsou na první pohled zpravidla pitoreskní hříčky, ve skutečnosti to však jsou mistrné kritiky principů režimu, jež se dokonce jeví jako stále aktuální. Spolutvůrci výstavy, kurátor a autor, chtěli výběrem vytvořit inspirativní soubor pro současné mladé tvůrce.

Kurt Gebauer se sám definuje pojmem - obecní sochař, jenž zkulturňuje prostor formou veřejně prezentovaných realizací.

Výstava je koncipována chronologicky. Začíná, na pravé straně u vstupu do výstavního prostoru prvními díly, a pokračuje proti směru hodinových ručiček až zpět k východu, kde končí těmi nejnovějšími pracemi. Část prací je i v předsálí. Časosběrné uspořádání umožnilo rozdělit výstavu tak, že polovina děl pochází z let 1956 - 1989 a druhá z let 1989 - 2020. Záměrně jsou tu i protilehlá srovnání, kdy divák může posoudit, jak se k tématu autor vyjádřil kdysi a jak dnes.

Problém při vzniku výstavy podle kurátora byl hlavně prostorový. Řada instalací je na výstavu nepřenosných, ale významově a umělecky k ní patří. V tom případě vypomohly fotografie.

Kurt Gebauer opět potvrdil, co se o něm ví, že není jen mistrný výtvarník, ale i skvělý řečník. Z vtipného, moudrého a vervního projevu vyjímáme to nejzásadnější.

Úvodem Kurt Gebauer projevil především čest, úctu a uznání dalšímu autoru, jenž souběžně s ním má ve Veletržním paláci výstavu, taktéž přítomnému Stanislavu Kolíbalovi. Kurt Gebauer nám prozradil, že se s Kolíbalem zná od svých studentských let, kdy se spolu s ním a mnoha dalšími jsoucími či budoucími výtvarníky scházeli u Jindřicha Chaloupeckého, kde se už tenkrát s obdivem seznamoval s pracemi Stanislava Kolíbala.

Pak už se Kurt Gebauer rozhovořil o své vlastní výstavě. Řekl, že když zjistil téma zadání, že má jít o retrospektivu jeho prací, byl zvědav, jak jeho převážně exteriérová díla dopadnou po vystavení v interiéru, zejména tam, kde je nízký strop, protože jeho exteriérové práce už z podstaty počítají s volným prostorem do šířky i výšky (Vznášení, 2013).

Ale když se dozvěděl, že jeho expozice bude uspořádána v místech, kde před ním byla vystavena díla Alberta Giacomettiho, světoznámého švýcarského sochaře, malíře a grafika a ještě ke všemu v téže budově bude mít svou výstavu i sám Stanislav Kolíbal, tak dal souhlas s výstavou už bez diskuzí.

Další dobrodružství pro Kurta Gebauera, jako autora, bylo to, jaká díla si z té nepřeberné řady kurátor výstavy Michal Novotný vybere. A jak Kurt Gebauer poznamenal, dohadovali se mezi sebou občas docela dramaticky. Zejména kvůli kontroverzi objektu a místa, kam má být umístěn, protože by se výstavní instalace s duchem díla určeného do volného a často zcela konkrétního místa mohla tříštit ve stísněném prostoru galerie a mezi ostatními díly. To byl hlavní problém výběru. Nakonec to ale smírně doladili vystavenými fotografiemi.

Pak ale nastal ještě jeden problém, ryze technický. Mnohé jimi vybrané objekty nebyly už ve vystavovatelném stavu. Některé dokonce byly rozebrány či nekompletní. Tady ale zasáhl autorův syn, jenž dal objekty dohromady a ve spolupráci s otcem je i částečně zrestauroval.

Kurt Gebauer jako dlouholetý pedagog potvrdil i slova kurátora, že výstava by měla být inspirací pro mladé sochaře. Ne snad z hlediska kopírování, ale proto, že je vidí zpravidla z dálky, kompletně, v nějakém prostředí, z odstupu, ale zde si je mohou prohlédnout zblízka.“ Richard Koníček

Převzato z tiskové zprávy

Gebauerovo svítící Srdce pro Václava Havla, které se nachází na stejnojmenném náměstí v Praze či v Pražské křižovatce, zná snad každý.

Retrospektivní výstava s prostým názvem Kurt Gebauer (* 1941) představuje jeho dílo zatím nejucelenějším souborem jeho prací. Autor již šest desítek let kultivuje a obhospodařuje veřejný prostor, často i na úkor svého vlastního postavení. Jeho těžko zařaditelné pojetí živé figurace mátlo nejen politické cenzory předlistopadového režimu, ale i uměleckou scénu. Pečlivé studie prožívané skutečnosti lidského těla, jednou oslavy radostného života a přírody, jindy bryskní obžaloby společenské absurdity, groteskní, ironické i poeticky smutné, jej řadí mezi velké postavy českého 20. století dalším ztělesněním poetiky malého velkého člověka. Postavy, která nemění dějiny silou, ale vyprávěním, jemným humorem a hlubokou lidskostí.

„Kurtova díla vždy vyvolávají úsměv. Avšak s typicky českým vědomím vlastní konečnosti, nicoty, která zůstává vždy na dosah. Jeho osobnost nemění dějiny silou, ale vyprávěním, jemným humorem a hlubokou lidskostí,“ řekl Michal Novotný, kurátor a ředitel Sbírky moderního a současného umění.

Nevěsta /1963

omalovaná opuka, krajka

...plastika

vznikla na dvoře Valdštejnského paláce,

kdy Kurt Gebauer

jako absolvent kamenicko-sochařské školy

pracoval na opravách prvků architektury.

Kamarádka s kulatým obličejem mu byla inspirací

k pokusu o hlavu á la lidové umění...

Kurt Gebauer se celý život soustředěně rozvíjí, střídá a opakovaně se vrací k překrývajícím se technikám a tématům. Ať je to vznášející se tělo i mysl plavkyň a létavců, těkavé pulzování života dívek na prahu mezi dětstvím a dospělostí, strnulost a nabubřelost gest a těl pomníkových konvencí, nebo do jednoduchosti a lehkosti vybroušená hloubka jeho satirických alegorií.

Kurátor: Mgr. Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění