Kurt Gebauer: Kde domov můj? aneb když změníme historický dokument v obraz
Galerijní Laboratoř - kaple sv. Jana Křtitele/Praha
16. - 31. 7. 2017
Tématem letošního výstavního cyklu Galerijní Laboratoř je Vnitřní a vnější exil a motiv uprchlictví, proto mají oslovení autoři velmi často ve své tvorbě přesah k uměleckému aktivismu, kdy jim aktuální dění ve společnosti není lhostejné. Otázku po smyslu tvorby a zodpovědnosti umělce či kurátora lze i dnes vnímat jako závažnou.
Na zahájení druhé výstavy Kde domov můj, kterou připravil Kurt Gebauer, byl autor osobně přítomen. De facto řídil celý průběh programu vernisáže. Výstavu zahájil Matouš Karel Zavadil jako kurátor výstavy.
Vzhledem k doznívající xenofobní atmosféře v České republice jsou v galerijní kapli aktuálně představena plošná díla (při jejich instalaci pomáhaly Kurtovi Gebauerovi dvě místní dívky): Vyhnání z ráje a Úsvit české hymny od sochaře Kurta Gebauera, který ve své tvorbě s oblibou ironicky glosuje dění nejen v České kotlině.
Kurátorovým přičiněním, a také zaujetím Kurta Gebauera pro atypická výstavní místa, a naopak jeho nepříliš akceptovanému vystavování v klasických galeriích, se podařilo Gebauerovo dílo Vyhnání z ráje instalovat v maličké kapli na náměstí v Holyni. Je to 3. představení této Gebauerovy apropriace u nás vůbec. To první se odehrálo v roce 2016 v ostravské non – stop Galerii Lauby (= je prostorem v podloubí Ostravského muzea, jenž je napůl veřejný, napůl privátní, napůl přístupný a napůl zapovězený.)
V kapli můžeme zhlédnout ´Vyhnání z ráje´, jediný obraz na šířku (o rozměrech 5,5 x 3,5 metru),
jenž je maximálně zvětšenou fotografií běženců na člunech.
Protože přespřílišným zvětšením dochází k rozzrnění původní fotografie a
výsledný rastr změní původní dokumentární fotografii,
/jakých je v současné nešťastné době možno najít na internetu stovky/,
v poetický obraz v duchu Muchovy Epopeje.
Volbou konkrétního snímku v tomto rozostřeném pojetí dostává obraz navíc až biblický ráz a vypovídá o bědnosti lidských životů, o nesmyslnosti současného dění, odkazuje na stěhování národů stejně jako na Potopu světa.
Z relativně banální dokumentární fotografie zachycující chorobnost současného světaběhu se tak stává memento, varující lidstvo, apelující a ohromující diváka.
Na výsledný efekt má také vliv instalace v prostředí a přítmí někdejší vesnické kaple, umístěné na bývalé návsi poklidné bývalé vesnice na pokraji velkého města, rozrůstajícího se svými panelovými chapadly až k branám vsi jako průnik technokracie a oduševnělosti do malebna a lidského řádu.
Vyhnání z ráje III
„Sobecké xenofobní blbnutí v české kotlině kolem uprchlíků, kteří se nám asi důvodně vyhýbají, mě nadzvedává. Naši předkové sem také odněkud uprchli a moji přátelé prchali odsud před invazí sovětské normalizace po roce 1968. Jak by to asi dopadlo, kdyby se všichni chovali jako my nyní? Vybíral jsem z množství internetových fotek něco, co připomíná celé dějiny lidstva. Všude hrozí, že zastydlí puberťáci se chytnou starých pověstí českých, muslimských, komunistických, náckovských, křesťanských a bůhví jakých, vždy se něco najde a začnou mordovat, v lepším případě vyhánět své bližní. Kdybychom neměli kliku, že nás tu vzali či alespoň nechali, tak bychom ani my tu nebyli.
Bůhví, odkud jsme přišli.“
Kurt Gebauer
Kurt Gebauer nás při zahájení neunavoval nějakými myšlenkovými zdůvodněními své filozofie a díla. Ne, přečetl nám volně některé ze svých básní a statí. Pak nás přítomné všech věkových kategorií i zaměření dokázal navíc vybudit k jeho milované performanci.
Ta v Holyni se odehrála uvnitř kaple. Před jeho obrazem. A s jeho vlastním přebásněním veršů Schillera, zhudebněných Beethovenem, jako slavná Óda na radost (Ode „an die Freude“), jež je dnešní hymnou Evropské unie.
Ostych padl, zábrany s ním a pod sbormistrovským vedením Kurta Gebaeura jsme najednou sborově zpívali, nejprve v německém originále, posléze v autorském překladu Ódu na radost. A výsledek? Nadšení. Také sborové. A radost. Radost z krásného zážitku.
Inu moudří a schopní lidé dokážou druhé posunout a přeladit ze všedna do nevšedna. Natož pak renesanční duch, jakým je Kurt Gebauer.
Óda na radost
(český překlad Kurt Gebauer)
Radosti, ty boží jiskro,
dcero, dána rájem nám,
zkonejšíme vzňaté nitro
v nebeský tvůj svatý rám.
Tvoje kouzlo pojit bude
Co rozdělil zvyků klam,
bratry budou všichni lidé,
kde tvých křídel hebký van.
Vizuální umělec Kurt Gebauer
je především sochařem, ale také autorem pracujícím svobodně s nejrozmanitějšími uměleckými medii.
Mimo vizuální umění můžeme vnímat jeho soustavnou zálibu v péči o veřejný prostor, ekologii či
silný přesah k problematice občanské společnosti a demokratickým hodnotám.
- dokumentární fotografie nazvaná Vyhnání z ráje byla stažená z internetu a je zachycením dramatického exodu uprchlíků
- její l. instalaci v Ostravě komentoval Kurt Gebauer pro časopis Interview takto:
„Jedná se tedy o aktuální akci, kdy jsem vybral jednu velmi dramatickou fotku s motivem uprchlíků, kterou jsem našel na internetu. Fotografii jsem nechal zvětšit na pět a půl metru a je vystavena za tou mříží. Je k tomu můj text na téma uprchlictví.
Všichni jsme původně uprchlíci, všichni jsme někdy odněkud přišli.
Je důležité připomínat i okupaci Československa z roku 1968, kdy mnozí moji kamarádi také utíkali do exilu.
Uprchlíkem může být v určité situaci každý z nás.
Povinností svobodné, demokratické a relativně blahobytné společnosti je přece lidem v nouzi, na útěku před válkou pomoci.“
Kurt Gebauer
K charakterizování celkové atmosféry v českém kontextu je velkoplošná fotografie Vyhnání z ráje doplněna dílem Úsvit české hymny, reagujícím na fakt propojování xenofobního nacionalismu s nejvyššími politickými kruhy, kdy jde o trefnou, typicky gebauerovskou reflexi současné ´mrazivé´ atmosféry ve společnosti. Na ´uprchlické krizi´ se jasně ukázalo, že ideály humanismu spočívající v prosté pomoci člověku na útěku jsou pro českou společnost něčím nesamozřejmým, cizím či přímo nesrozumitelným.
Zdá se, že tyto defekty či vady na kráse společenského organismu mají hlubší příčny ve smyslu zafixování určitého stereotypu, norem chování z doby před rokem 1989.
Pro minulou dobu byla přece také charakteristická či přímo žádoucí určitá lhostejnost a egoismus, neschopnost vnímat skutečnost v širších souvislostech. Jakoby tedy od nepaměti bylo v Čechách všechno ztraceno, kdy skrze horizont událostí vítězně mává postavička gebauerovského trpaslíka coby nadčasová metafora malého českého člověka. Mimo český kontext tzv. české grotesky je možné vizuální výpověď Kurta Gebauera zařadit i do souvislostí s aktivistickým pojetím umění populárním především v západní Evropě a Americe ve smyslu feministického diskursu či newgenre public artu. Vizuální umění tohoto typu se nesoustředí na trendy či demonstraci dokonalé a mnohdy efektní formy či techniky, ale snaží se vyvolat diskuzi, poukázat na konkrétní problémy či jevy ve společnosti. Taková je i aktuální výstava Kurta Gebauera v galerijní kapli.
(text: kurátor Matouš Karel Zavadil)
150 00 Praha 5 - Holyně
nám. Pod Lípou
máme otevřeno: víkendy a o svátcích od 15.00 - 17.00 hodin
spojení: konečná stanice autobusu 248
Galerijní prostor patří městské části Praha – Slivenec
Vysv.:
Apropriace =
v umění (angl. appropriation) znamená:
uměleckou strategii,
umožňující tvůrci vědomě si přivlastnit (apropriovat) již existující objekt, jev anebo myšlenku ze/vně světa umění
a začlenit ji do nového uměleckého kontextu,
aniž by předmět přivlastnění ztratil vnímatelnou podobnostní vazbu na originál.
(zdroj: wikipedia)
Hodnocení: 89 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Emeritní prof. Akad. soch.Kurt Gebauer * 18. srpna 1941 - Hradec nad Moravicí
- český výtvarník a vysokoškolský pedagog
- 1955 – 1956: studium na Střední škole uměleckých řemesel v Brně
- 1956-1959: studium na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích
- studium na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vincence Makovského a Karla Lidického
- 1965 absolvoval stáž u profesora Otto Herberta Hajka ve Stuttgartu (Staatliche Akademie der BildendenKünste Stuttgart)
- 1972 absolvoval stáž u profesora Césara Baldacciniho
- od 1969 pracuje jako sochař ve svobodném povolání
- 1990 byl jmenován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
- 1992 byl jmenován profesorem Ateliéru veškerého sochařství
- dnes je emeritním profesorem
- je člen volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece
- je zakládající člen Nové skupiny a skupiny Wlastenci – přátelé Penklubu
Dílo
Sochy do konkrétního prostoru (site-specific)
Práce s krajinou
Sochy skládané z kamene
Portréty
Sochařské návrhy cen a ocenění
Kresby a litografie
Fotografie a velkoplošné tisky
(zdroj: Wikipedia)