Úvod > PAVLA SCERANKOVÁ a DUŠAN ZAHORANSKÝ aneb další Dvojice v Ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových

PAVLA SCERANKOVÁ a DUŠAN ZAHORANSKÝ aneb další Dvojice v Ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových

23.10.2025 10:58

Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský

DVOJICE

18. 9. 2025 – 10. 1. 2026

Atelier Věry a Vladimíra Janouškových

Ateliér Věry a Vladimíra Janouškových,

ztracený v bujné a svobodně se pnoucí zeleni,

připomíná skoro až mystický zakletý zámek.

Najdeme ho v zapomenutém cípu velkoměsta,

v uličce mizející do nikam,

kousek od přespříliš frekventované výpadovky Plzeňská,

v místě zvaném Kotlářka.

Šťastný kout pro dva souznějící umělce, kteří se sem skryli,

aby tvořili a snili své sny o životě,

vzdáleni všemu nepěknému, co přinášejí všední dny.

Tak jak tu žili a tvořili, tak jejich obytný ateliér zůstal.

Když se ateliéru ujaly Museum Kampa a Nadace Věry a Vladimíra Janouškových,

padlo rozhodnutí, z času na čas, ateliér oživit výstavou prací jiné umělecké dvojice,

která také spolu-tvoří a jejíž výstava vstoupí ve virtuální dialog s dvojicí původních umělců.

Tak vznikl výstavní projekt nazvaný rámcově

Dvojice.

Tentokrát tedy Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský

Výstavu nám představil její kurátor a jinak šéfkurátor, Musea Kampa, Jan Skřivánek. K výstavě připravil i tiskovou zprávu, z níž si dovolíme citovat. Je totiž vedena formou rozhovoru s „novými, dočasnými, nájemníky“ vily Janouškových, s Pavlou Scerankovou a Dušanem Zahoranským.

O spolupráci

„Výstavní cyklus Dvojice tematizuje partnerské soužití dvou aktivních umělců. Sochaři Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský tvoří nejen vedle sebe, ale občas i společně.

´Když jsme předloni dělali objekt Lešení pro výstavu v Litomyšli, tak jsme chodili do ateliéru na střídačku a plynule jsme navazovali jeden na druhého,´

vypráví Pavla.

´Společných realizací máme jen pár, ale naše samostatné věci se dobře navzájem doprovázejí. Všechno spolu konzultujeme a většinou pak společně fungují moc dobře.´

Z jejich společných projektů lze jmenovat dětské hřiště v Litomyšli (2017), Sluneční hodiny v budově City Tower na pražské Pankráci (2024) nebo instalaci Abeceda rozkladu na festivalu v Boskovicích (2025). Největší společnou výstavu, nazvanou Práce na budoucnosti, měli před šesti lety v brněnské Fait Gallery.“

O Ateliéru Intermedia 2

„Pavla a Dušan bydlí s dcerou a synem na pražské Letné, odkud to mají jen kousek na Akademii výtvarných umění, kde společně již jedenáctým rokem vedou ateliér Intermédia 2. ´Já rád učím tak, že se snažím studenty strhnout dějem. Některé věci nejde vymyslet, musíš je prostě zkoušet a dělat. Pavla dokáže ohlídat, aby se tahle moje energie nestala formou nátlaku,´

přibližuje Dušan, jak společné vedení ateliéru funguje.

´My jsme s Dušanem vlastně hodně rozdílní, takže se dobře doplňujeme,´

dodává Pavla a pokračuje:

´V podstatě se vzájemně vykrýváme podle toho, kdo má zrovna jaké jiné povinnosti. Vedení ateliéru ve dvojici je určitě energeticky funkčnější model, než když je na to člověk sám.´

Oba se shodují, že zásadní je, jaký kolektiv studentů se v tom kterém roce v ateliéru sejde.

´Zrovna teď je to docela radostné,´

konstatuje Pavla.“

O tvůrčím souznění

„A v čem si je jejich tvorba podobná a v čem se liší?

´Společná je nám důvěra, že materiál sochy, když je správně opečován, dokáže něco podstatného vyjevit. Pavla je ale v tom, jak dovede kombinovat různé materiály, mnohem hravější,´

vysvětluje Dušan.

´Radost z práce v materiálu je pro nás oba určitě hodně důležitá. Dušan je mnohem zručnější než já, umí vyrobit úplně všechno, a to tak, že to bude skvěle fungovat. Já jsem spokojená, už když moje věci fungují jen taktak,´

říká Pavla a Dušan hned doplňuje:

´Ta hrana, kde věci akorát začínají fungovat, je strašně zajímavá. Tam je větší šance, že přijdeš na něco nového, zajímavého, než když opakuješ nějaké již osvědčené řešení.´

Blízkost jejich přístupů má podle obou výhodu i v tom, že mohou nejenom sdílet jeden ateliér, ale že dokonce mají i společné nářadí.“

Pavla Sceranková (* 1980)

· narodila se v Košicích.

· Jejím otcem byl sochař Peter Sceranka, který měsíc po jejích devatenáctých narozeninách předčasně zemřel.

· S Dušanem, který se krátce před tím vrátil do Košic po studiích v Bratislavě, se seznámila, když se s několika přáteli angažoval v odlití a realizaci pomníku, na kterém otec pracoval poslední dva roky života.

· Na počátku milénia vystudovala pražskou AVU a samostatně vystavuje od roku 2006.

· Na pražské Pankráci je k vidění její šestimetrová socha Souhvězdí pasažérky a v letech 2020–2022 realizovala Památník válečným veteránům v Ostravě.

· Velkou samostatnou výstavu měla na jaře 2025 v galerii 8smička v Humpolci.

„Mám ráda spontánní způsob práce, kde nemusím brát moc ohled na konstrukční řešení. V případě soch do veřejného prostoru je naopak konstrukční řešení neopominutelnou součástí díla.“

Pavla Sceranková, o rozdílu mezi galerijními díly a venkovními realizacemi

Dušan Zahoranský (* 1972)

· vyrůstal v Havířově a v Košicích.

· Po studiích na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě nastoupil na místo asistenta na nově ustavené fakultě umění košické Technické univerzity.

„V roce 2000 byla Pavla přijata na AVU a já jsem šel pár let nato do Prahy za ní. Juraj Bartusz a část košické umělecké scény mi to, myslím, neodpustili dodnes,“ Dušan Zahoranský

· Ve svých sochách často pracuje s textem nebo je pojímá jako jakousi prostorovou kresbu ze silnějších drátů či trubek.

„Jsem bytostně konceptuální autor, což ale s sebou nese, že

některé věci jde spíš realizovat do veřejného prostoru než v galeriích, a to

hlavně kvůli měřítku a produkčním nákladům.

Není to tak, že bych preferoval intervence do veřejného prostoru, ale

tento typ umění se skoro neprodává,“

Dušan Zahoranský

· Představované kresby jsou v podstatě skicami k budoucím možným sochám.

· Většina z nich vznikla v rámci jeho berlínské rezidence v Kunstverein am Rosa-Luxemburg-Platz v roce 2025.

Text: Jan Skřivánek, Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský (pro potřeby webu upravil RiKK)

Foto: Richard Koníček (11 x) a Internet (1x)