David Böhm a Jiří Franta: OKEY, LET´S TRY THAT AGAIN, BUT THIS TIME GOOD aneb ti co tvoří hravě, s nadsázkou a rádi překračují hranice kresby
David Böhm a Jiří Franta:
OKEY, LET´S TRY THAT AGAIN, BUT THIS TIME GOOD
od 1. 9. 2022
Kulturní centrum Vzlet
Fasáda domu
a
Vstupní hala Vzletu
Umělecká dvojice David Böhm a Jiří Franta připravili přímo pro Vzlet svůj výstavní projekt, který názvali OKEY LET´S TRY THAT AGAIN, BUT THIS TIME GOOD, tedy volně přeloženo „OK. Zkusme to znovu a lépe.“
Autorská site specific instalace má dvě části.
První se odehrává ve veřejném prostoru města, a to přímo na fasádě domu,
druhá část je umístěna ve vstupní hale Vzletu.
Kurátorka této dvojdílné výstavy, Denisa Václavová, oslovila osobitou tvůrčí dvojici David Böhm a Jiří Franta, „především pro jejich schopnost tvořit hravě, pracovat s inteligentní nadsázkou a neustále hledat a ověřovat hranice kresby“.
OK. Zkusme to znovu a lépe…
Věta, která občas zazní mezi každým počinem, který se nám nepovede. Nebo by alespoň zaznít měla. Neměli bychom se vzdávat při prvním, ale ani pátém či kdoví kolikátém pokusu, když jsme přesvědčeni o správnosti toho, co podnikáme, toho, co chceme docílit, toho co chceme sdělit. A zdá se, že tohle sousloví, „OK. Zkusme to znovu a lépe…“, platí i pro oba autory, tvořící převážně ve dvojici. I oni své nápady nevzdávají a jdou si za svým. A když se to náhodou nepovede, myšlenku nezavrhují, ale hledají cestu, jak ji naplnit tak, jak si představovali a tím pádem i tak, jak chtějí svým výtvorem oslovit nás diváky. Ze zkušenosti www.www-kulturaok-eu.cz, kde jsme se s jejich tvorbou protnuli už vícekrát, víme, že jejich nápady tak jak jsou nám ve finále předloženy, jsou vždy dotažené, domyšlené a sdělné. I když se o tom musí popřemýšlet, a i když to není vždy úplně snadné. Ale tím více si zaslouží naší pozornost.
Böhm a Franta jinak a lépe? Zase jinak.
Kdo zná instalace z autorské dílny David Böhm a Jiří Franta nebude překvapen, když bude jejich novou výstavou překvapen. Skoro by to měl čekat tak, jako to čekáme my na www.www-kulturaok-eu.cz. Proto jsme také reagovaly na pozvání kurátorky výstavy Denisy Václavové, kterou nám poslala, ač jsme měli na stejnou dobu i jiná pozvání. Táhla nás do Vzletu nejen nostalgie na čas, když ten nádherný funkcionalistický objekt byl ještě kinem a my mladí, nesezdaní, zamilovaní… tak jsme tam v tom šeru starobylého kina párkrát byli…
Ale dnes, jde o moderní křižovatku kultury a umění v centru Vršovic a jednalo se o výstavu z umělecké dílny se značkou Böhm a Franta. Byli jsme přesvědčeni, že budeme překvapeni. A nebyli jsme překvapeni, když jsme překvapeni byli.
Autoři nejen, že pracovali s objektem samým, který jim nabízel určité specifické možnosti realizace jejich expozice, hovořil o tom při zahájení výstavy i David Böhm, ale zvolili i netradiční nosiče svých děl. Baner a vlajky.
Ale dejme raději slovo kurátorce Denise Václavové
První část výstavy představuje banner na fasádě rohu ulic Holandská a Norská.
Ten nejde z většiny přístupových směrů přehlédnout.
Zejména ve večerních hodinách, protože je obří a až do deseti večer nasvícený.
Denisa Václavová k tomu na vysvětlenou dodává:
„Baner zachycuje město z jakési perspektivy – možná chodce, možná letce, možná mimozemského návštěvníka. Nahlížíme do urbánní krajiny, která nás pomalu ale jistě zahlcuje.
Věděli jste, že v roce 1800 žila tři procenta celkové populace ve městech, ale v současné době je to více než padesát procent a exponenciála roste?
Město je magnet, koncentrát našich přání a výzev, hřiště plné komponentů poskládaných podle pravidel. Naše městská divočina, která se neustále zahušťuje, zdokonaluje a propracovává, se nám úpěnlivě snaží vynahradit absenci přirozeného prostředí. Mezitím jsou lidé a mají své malé manifesty toužení, své prostory pobývání a své malé komunity.
Veřejný prostor zde interpretuje sociální a politické vazby, ve kterých se neustále nacházíme. ´Zastavte se a hledejte výjevy z vašich životů anebo jenom z Vršovic´“.
Druhá část výstavy je v interiéru kina, ve vstupní hale před sálem. Protáhlý, výtvarně ale přitažlivý prostor, nabízí jednu stěnu rozčleněnou několika dveřmi vedoucími do sálu. V okamžiku zahájení výstavy zavřených.
Moc možností k nějaké umělecké realizaci neskýtá. Navíc působí skvostně architektonicky už sama o sobě.
Protější stěna vstupní haly je dole obložena dřevo imitujícími úschovními skřínkami, zalícovanými odkládací lištou. Ta nabízí především stěnu nad skřínkami. Vysokou a dlouhou. Zde je nesporně prostor k nějaké umělecké intervenci. Prvoplánově by sváděla stěna k výstavě rozvěšených obrazů. Vyžít by se dala ale také k instalaci nějakých artefaktů zmíněná odkládací plocha nad skřínkami.
Ale to by nebyli vystavovateli pánové Böhm a Franta. Takhle by to bylo moc jednoduché a konvenční. I oni se – jak nás také informoval David Böhm - zamýšleli co s tím, aby to bylo „znovu a lépe“. A přišli na to opět originálně a pro ně typicky.
Denisa Václavová tuto část výstavy charakterizoval následovně:
„Zhruba na dvou desítkách látkových vlajek umělci zachytili kresby, skici a texty přenesené z deníků, každodenních záznamů života kolem nich.
Není náhoda, že jsou to právě vlajky, které si autoři vybrali pro svou site specific intervenci. Vlajky v sobě vždy ukrývají šifru, extrakt příběhu či poselství, ztvárňují symboly a hodnoty národů i zemí.
Autoři se s nimi vypořádávají trochu jinak - nanáší do nich své vlastní manifesty, osobní vidění světa i prožívání skutečnosti. Rychlé náčrty - tváře, postavy, útržky hovorů zachycených na ulici, slova a obrazy z internetu i veřejné dopravy, stovky pohledů, postojů – tolik světů vedle sebe. To, že se ocitají na ploše vlajky, jim dodává na chvíli pocit oprávněnosti.
Kolik pravd už člověk prožíval? Kolik postojů, kolik názorů a kolik možností vypadalo, že už budou konečné? A kolikrát to máme ještě zkoušet, aby to bylo dobře?
Vzletné zastavení ve Vzletu
Možnost navštívení již rok otevřeného kulturního centra tedy stojí za to. Ne jen pro zajímavé výstavy Venduly Chalánkové, o níž píšeme na jiném místě našeho webu, a souběžné dvojvýstavy pánů Davida Böhma a Jiřího Franty, ale i pro objekt sám.
Budova a její využití už dosahuje jednoho století. A v tom je její genius loci. Po letech chátrání po ukončení provozu kina, a různých podivných koncepcí jejího využití, se z ní v roce 2021 stalo nové kulturní centrum Prahy. Otevřely ji společně tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů.
Takže do Vzletu lze putovat za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si dokonce jít zatančit na ples. Dramaturgie Vzletu cílí totiž nejen na mladé, ale na diváky všech generací.
David Böhm a Jiří Franta
· Spolutvoří od roku 2006.
· Jejich tvorba se rozpíná od konceptuální a procesuální kresby, jenž je pro ně asi nejcharakterističtější, až po instalace ve veřejném prostoru a performance.
· Zásadní je pro ně i tvorba knih. Oba už vytvořili několik autorských publikací včetně komiksů, časopisů, výtvarných katalogů.
· David Böhm (1982) i Jiří Franta (1978) absolvovali v ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze.
· Za svoji tvorbu už získali nejedno ocenění
· Třikrát byli i v nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého
· David Böhm získal (s básníkem Ondřejem Buddeusem) v roce 2013 cenu Magnesia Literu za publikaci Hlava v hlavě
· V roce 2020 byl David Böhm oceněn jako autor knihy A jako Antarktida.
· Jejich zatím poslední publikace, Město pro každého, přibližuje čtenářům urbanistické a architektonické členění města.
· Aktuálně vystavují i v Českém centru Londýn, kde prezentují projekt zabývající se spekulativními urbanistickými modely veřejného prostoru.
· edna z ateliérových instalací zpracovávající situace ve veřejném prostoru je ostatně právě k vidění na fasádě Vzletu.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
David Böhm a Jiří Franta:
OKEY, LET´S TRY THAT AGAIN, BUT THIS TIME GOOD
od 1. 9. 2022
Kulturní centrum Vzlet
Vstupní hala Vzletu
a
Fasáda domu
Kontakt:
Holandská 669/1, Praha 10 – Vršovice, 101 00
Více k autorům:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/neha-tenderness-aneb-kdo-nam-rano-ponozky-nasadi/
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/shaped-canvas-aneb-dobrodruzstvi-nepravidelneho-formatu/