Praha – Tokio aneb sto let vzájemné vlivu architektur, o kterém se - k naší škodě - mnoho neví

03.06.2021 18:46

 

1920 – 2020 Praha – Tokio / vlivy, paralely, tušení společného

1920 – 2020 Prague  – Tokio / Exchanges, Paralles, Comon Vision

31. 3. – 13. 6. 21 (Pozor!!! Výstava prodloužena do 16. 6. 21!!!)

Galerie Jaroslava Fragnera

Betlémské náměstí 5a

 

 

Země vycházejícího slunce je asi pro každého našeho občana zajímavá, neboť je pro nás tak trochu záhadná, tak trochu romantická, trochu je i vzrušující a hlavně hodně přitažlivá. A to, obor lidské činnosti za oborem. Architekturu z toho nevyjímaje. A architektuře se věnuje vždy na vysoké úrovni především specializovaná Galerie Jaroslava Fragnera. Včetně specifické architektury japonské, kterou rovněž neopomíjí.

 

 

Za www.www-kulturaok-eu  jsme zaznamenali v GJF minimálně dvě specializované výstavy věnované japonské architektuře. A obě byly zážitkem nejen pro přívržence galerie, či odborníky, ale také pro každého, kdo na výstavu zavítal. Proto, když jsme dostali pozvání na další z výstav věnovaných japonské architektuře, nemohli jsme odolat. Jenže, pandemie a s ní spojená nezbytná opatření, nás zarazila a napínala. Ano, výstava byla hotova již od 31. 3. 2021, ale musela zůstat nedobrovolně utajena v nitru galerie. K dispozici byl jen její předvoj, výstavka na volném prostranství na nádvoří GJF. Optimisticky jsme tedy vyčkali lepších zítřků a vyplatilo se. Na sklonku termínu konání výstavy, jsme ji konečně mohli shlédnout celou včetně hlavní expozice ve vnitřním prostoru galerie. A naše čekání bylo po zásluze odměněno. O další krásnou výstavu svébytné architektury vzdáleného Japonska.

 

 

Nemalý úkol, velké zadání – 100 let dialogu naší architektury s japonskou

 

Galerie Jaroslava Fragnera sleduje téma japonské architektury dlouhodobě, naposledy na ni upozornila na výstavě věnované přednímu japonskému architektovi Kengo Kumovi. Dříve již ale představila například architekty (Furuichi Tetsuo, Antonín Raymond) anebo v roce 2012 japonský Atelier Bow-Wow.

Tentokrát GJF připravila značně tematicky náročný projekt. Projekt, který si dal za cíl zmapovat celé století nejen „pouhé“ architektury v Japonsku, ale vytvořit výstavu o architektonickém dialogu mezi naší zemí a Japonskem.

Laik a tedy každý běžný a zvídavý návštěvník ocení již na první pohled, že obsahem výstavy jsou modely. Názorné desítky modelů. Ale nejen ty. Modely, zaplňující téměř celou plochu galerijního prostoru, doplňují četné fotografie a oživují vystavená umělecká díla. Jak upozorňují autoři výstavy, Helena Čapková a Dan Merta, je mezi nimi mnoho unikátů, a zastoupena i celá řada v Čechách dosud nevystavovaných japonských autorů. A proklamovaný dialog mezi japonskou a českou architekturou pak „vedou“ představené stavby od českých autorů realizované přímo v Japonsku a také tvorba našich architektů, které japonská architektura významně ovlivnila.

 

 

Především je to legendární memento zla jež přinesla světu 2. sv. válka, stavba dnes známá jako „Atomový dóm“. Stavba byla vyprojektována a postavena českým architektem Janem Letzelem (* 1880 – + 1925), působícím převážně v Japonsku. Dokončena byla v roce 1915 a dostala název i poslání „Hirošimský prefekturní palác pro výstavy produktů“. Svému účelu sloužila až do 6. 8. 1945, kdy v 8.15 místního času shodila americká posádka vojenského bombardéru na město Hirošimu - poprvé v dějinách lidstva - atomovou pumu, nositeli přezdívanou Little Boy. Atomový dóm byl shodou okolností úplně nejbližší stavbou, jež po strašlivém výbuchu zůstala stát, byť poškozená. Z pietních důvodů je proto dodnes udržována tak jak se zachovala po výbuchu a slouží všem jako symbol a výstraha pod názvem Atomový dóm. Od roku 1996 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Pokud jde o autora této stavby architekta Jana Letzela, jenž své schopnosti věnoval téměř výhradně Japonsku, tak přesto má Praha alespoň jednu připomínku jeho invence a to jeho významný podíl na přestavbě secesního hotelu Šroubek (dnes hotel Evropa). I když se jednalo „jen“ o úpravy vnějších kovových prvků, tvoří dodnes charakteristickou tvář této mimořádné budovy. Autorem budovy je jiný vynikající architekt Josef Schulz, který ji vyprojektoval původně v novorenesančním slohu. Hotel byl ale v roce 1889 přestavěn a v letech 1903 až 1905 znovupřebudován, tentokrát ve stylu secese, tedy do dnešní podoby. V současné době probíhá rekonstrukce hotelu další, neboť peripetie a přeprodávání objektu po roce 1989 se na této perle Václavského náměstí samozřejmě podepsalo. Věřme, že se objekt probudí zase do bývalé krásy včetně Letzelova podílu.

 

 

Česká architektura se ale do japonské reality vepsala v průběhu dlouhého a na dějinné zvraty pestrého století ještě jedním mimořádným počinem. Slavným pavilonem pro Expo 1970 konané v Osace. Mezi vystavenými modely tedy nemůže chybět ani tento významný objekt.  Model pavilonu (jak připomínají autoři výstavy, replika modelu) mezi exponáty samozřejmě nechybí. Autory stavby je trojice architektů, Viktor Rudiš, Vladimír Palla a Aleš Jenček. Pavilón měl tehdy mimořádný úspěch nejen co do náplně výstavy, ale i jako dílo samo. Byl také plným právem obornou porotou hodnotící všechny navržené pavilony prohlášen za vůbec nejdokonalejší ze všech a oceněn prestižní zlatou medailí.

Výstava nezapomněla ani na tvorbu dalšího našeho architekta spjatého s Japonskou architekturou, Antonína Raymonda, kterého japonské odborné kruhy vnímají dokonce jako jednoho ze zakladatelů moderní japonské architektury.

Opačným pólem zmíněného dialogu obou architektur, jsou naopak vystavené progresivní až utopické vize japonských architektu pocházející z 60. let, které naopak inspirovaly celou řadu našich moderních a pokud doba dovolila i nekonvenčních architektů.

Po pražské prezentaci výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera, by měla být tato přínosná expozice – v návaznosti na problémy a možnosti dané celosvětovou pandemií - ve spolupráci s Českým centrem v Tokiu, přenesena na oplátku zase do Japonska.

Specifickou součást výstavy tvoří, také krátký online videodokument představující výstavu jako takovou, ale především konkrétní díla na výstavě prezentovaná z pohledu autorů.

 

 

Oboustrannost vlivu vzdálených architektur očima autorů výstavy

 

V tiskovém materiálu připraveném kurátory výstavy je mimo jiné i fundovaný rozbor cílů výstavy, tedy proklamované oboustrannosti vzájemných vlivů české a japonské architektury. Dejme tedy tomuto rozboru prostor a odcitujme text autorů, Heleny Čapkové a Dana Merty.

 

 

„Přestože kontakty mezi Japonskem a Čechami začaly již v předmoderní době a jejich rozkvět významně podpořil mezinárodní fenomén ´okouzlení Japonskem´, čili japonismus, intenzivní zájem o architekturu obou zemí začíná ve 20. letech 20. století. Dva roky po vzniku samostatné republiky byly navázány oficiální diplomatické vztahy, jimiž pokračovaly významné kontakty z 19. st. (například chargé d´affaires Heinrich Coudenhove-Kalergi, jenž s manželkou Mitsuko pobýval na poběžovickém zámku). V té době zaznamenáváme systematické zkoumání japonské architektury na straně jedné a mapování české architektonické scény japonskými architekty na straně druhé. Jako mnoho dalších historických genealogií v naší historii, byly i česko-japonské vztahy zpřetrhány a znovu obnovovány. Výstava a zejména publikace přistupuje k tématu kriticky, autoři zachycují vliv jako jev oboustranný; v tomto smyslu může mít výstava i jakýsi dekolonizační charakter, protože exponuje problém stereotypů a dezinformací, a zároveň dává prostor oběma stranám v co nejvyšší možné rovnováze. Koncept výstavy se vědomě odvrátil od sledování lineární chronologie událostí. Časové posloupnosti se v koncepci přidržujeme pouze náznakově. Namísto panoramatu dějin problematizuje několik významných témat, jako je japonská estetika nebo fenomén skla. Tento rámec umožnil vybrat a vystavit skupinu avantgardních architektů z minulosti i současnosti. Celá řada japonských autorů bude vystavena v ČR poprvé. Tento tematický přístup rovněž umožnil uplatnit škálu nuancí, které můžeme zachytit, pokud důkladně studujeme historický vztah obou zemí: od přátelství a silného vzájemného vlivu až po jemné tušení společného.

Souběžně se začátkem výstavy vychází obsáhlý česko-anglický katalog, na němž se podílelo přes dvacet českých i japonských historiků, teoretiků a architektů, kteří se kromě architektury věnují také vazbám v oblasti volného i užitého umění či krajinářské tvorby.“

 

 

Unikátní publikace o 300 stranách

 

Publikace nesoucí stejný název jako výstava tedy „1920 – 2020 Praha – Tokio / vlivy, paralely, tušení společného“ není jen tak nějakou informační publikací. Nahlédněme do anotace vydavatele.

 

 

„Jedná se všeobecně prospěšný 300 stránkový materiál, představující architekturu obou kultur v běhu uplynulého století. Tedy od japonských staveb Jana Letzela, Bedřicha Feuersteina a zejména Antonína Raymonda, jenž je označován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, až po aktuální tvorbu mladé generace. Čtenáři se také seznámí s ohlasy japonské tvorby u české avantgardy, vlivem vily Katsura v poválečném období, urbanistickým vývojem japonských velkoměst, utopickými vizemi superstruktur tyčících se nad městy ze šedesátých let, vztahem k umění nebo postojem k tradiční architektuře, regionalismu či udržitelnosti.

Prostor je věnován také úspěšnému československému pavilonu na Expo 70 v Ósace, významu sklářského umění, reflexi japonských zahrad, ale rovněž estetice a architektuře čajového obřadu, památkové péči nebo specifickému pojetí prostoru ma.

Vyjmenované tematické okruhy doprovází řada reprodukcí uměleckých děl a fotografií českých a japonských autorů. Čtenářsky zajímavé jsou kapitoly pojaté jako rozhovory s architekty i teoretiky. Exkluzivní je interview s Fujimori Terunobuem a Vladimírem Šlapetou. Autory dalších tematických kapitol jsou Helena Čapková, Vlasta Čiháková Noshiro, Milan Hlaveš, Kuma Kengo, Dan Merta, Terezie Nekvindová, Osamu Okamura, Klára Pučerová, David Vávra, Jan Vranovský, Karel Vranovský, Liana Rosinová, Sakurai Yoshio, Petr Stolín, Filip Šenk, Petr Šmídek, Adam Štěch, Aleš Trnka a Zdeňka Němcová Zedníčková. Grafická úprava je dílem Roberta V. Nováka.“

 

 

Architekti, výtvarníci a fotografové:

A1Architects • A69 – architekti • Ando Tadao • ANUK Architekti • Aoki Jun & Associates • AP atelier • Architektonická kancelář Antonína Raymonda • ASKG Design • Atelier Bow-Wow • Václav Aulický • Aulík Fišer Architekti • Anika Bartošová • Mirko Baum • Michal Cihlář • DAM architekti • John Eisler • Epos 257 • Bedřich Feuerstein • Fiala+Nemec • Fránek Architects • Fujimori Terunobu • H3T Architekti • Patrik Hábl • Hasegawa Go • Huť architektury Martin Rajniš • Chalupa architekti • Inui Architects / Inui Kumiko • Isozaki Arata • Ivan Kroupa Architekti • Petr Janda — Brainwork • Libuše Jarcovjáková • Aleš Jenček • Junya Ishigami + Assosiates • Kaijima Momoyo • Jan Kaplický — Future Systems • Kazuyo Sejima & Associates • Kengo Kuma & Associates • Emil Králíček • Václav Králíček • Kuba & Pilař architekti • Kurokawa Kisho • Lábus AA – architektonický atelier • Jan Letzel • Adolf Loos • Miroslav Masák • MCA atelier • Alena Mičeková • Minato Chihiro • Stanislav Müller • New Work • Robert V. Novák • OK Plan Architects • ov-a • Vladimír Palla • Petr Hájek Architekti • Karel Prager • Jiří Příhoda • Radko Květ architektonická kancelář • Veronika Richterová • Viktor Rudiš • Sakamoto Kazunari •  SANAA • Shirai Seiichi • Shimada Yo • Schemata Architects • SIAL • Sou Fujimoto Architects • Petr Stolín • Šépka Architekti • Adam Štěch • Tange Kenzo • Tato Architects • Tezuka Architects • Mark Ther • Zdeněk Thoma • Toyo Ito & Associates • Jan Vranovský • Diana Winklerová • Jindřich Zeithamml

 

Podporovatelé publikace:

České vysoké učení technické v Praze, Japan Foundation, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Česká centra, Cegra, Aed Projekt, Nadace české architektury

Spolupracující instituce:  

Archiv Pražského hradu, Chino City Museum of Art, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, Fujimori Terunobu Atelier, Hyatt Foundation, Ingarden & Ewý Architects Kraków, Ishimoto Yasuhiro Photo Center, Kabinet architektury Ostrava, Kochi Prefecture, Manggha Museum of Japanese Art and Technology in Kraków, Muzeum umění Olomouc, Nadační fond Kaplicky Centre, Národní galerie v Praze, Národní technické muzeum v Praze, Raymond Architectural Design Office, Sri Aurobindo Ashram, Statutární město Kladno, Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Dodejme, že celý projekt byl připraven v rámci oslav výročí 100 let vztahů mezi Japonskem a Českou republikou a koná se pod záštitou ministra zahraničních věcí České republiky a čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR.

 

 

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DIS.

 

1920 – 2020 Praha – Tokio / vlivy, paralely, tušení společného

1920 – 2020 Prague  – Tokio / Exchanges, Paralles, Comon Vision

31. 3. – 13. 6. 21

Galerie Jaroslava Fragnera

Praha 1 - Betlémské náměstí 5a

Otevřeno denně 10 - 19 hodin

kurátoři: Helena Čapková, Dan Merta

www.gjf.cz a https://www.facebook.com/fragnerka

Informace o připraveném doprovodném programu jsou průběžně aktualizovány.

 

 

Více k tématu:

 

https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kengo-kuma%3a-woven-aneb-prejdeme-%e2%80%93-li-z-betonovych-krabic-do-cosi-%c2%b4tkaneho%c2%b4%e2%80%a6/

 

https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a7x-antonin-raymond-aneb-zivot-jak-scenar-pro-hollywood/

 

https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mark-ther-dianahof-aneb-vytribena-hra-s-umelym-a-hranym/

 

https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vlasta-cihakova-noshiro-mitsuko-matka-moderni-evropy-anebo-zfilmujeme-ji-nekdy-/