Otto Placht: DOMORODÉ SVĚTY aneb rozjařené obrazy jednoho smutného příběhu, aneb „Civilizace mě dohnala už i v pralese.“ O. P.
Otto Placht
DOMORODÉ SVĚTY
24. 10. – 7. 12. 2025
Galerie Václava Špály
Galerie byla zaplněna tentokrát nejen diváky běžnými,
jak je v Galerii Václava Špály ostatně pravidelným zvykem, ale také
malíři, výtvarníky, divadelníky a řadou odborníků.
Není divu.
Výstava a hlavně přítomnost, Otty Plachta v Praze není zase tak běžná.
Navíc, k návštěvnosti napomohl také TV dokument
věnovaný autorovi a odvysílaný nedlouho před výstavou…
Nás, na www.ww-kulturaok-eu.cz, přilákal především
náš dlouholetý zájem o tvorbu a osobnost autora, ale také
jistá nezvyklost v obsahu obrazů připojených k pozvánce,
kterou nám k výstavě zaslal - jako vždy - galerista a duše legendární „Špálovky“,
Pavel Lagner.
Nejen my. ale jak se ukázalo i mnozí jiní, jsme byli poněkud překvapeni
obsahem a náměty nejnovějších obrazů Otty Plachta…
Co zaznělo při zahájení výstavy
Pavel Lagner si proměny v námětech obrazů Otty Plachta byl dobře vědom. Jak přiznal, byl totiž i on poněkud překvapen a tak úvodem především vyzval autora, aby nám ozřejmil, co znamená ta změna a proč k ní došlo.
Zjevně poněkud rozčarovaný a posmutnělý Otto Placht nám onu nepřehlédnutelnou změnu potvrdil a vysvětlil. Nejprve jen zcela lakonicky:
„Civilizace mě dohnala už i v pralese.“
Ta věta, stačila, aby se jinak neklidný a rušící shluk zájemců náhle ztišil a ze všech našich na něj upřených očí nemohl nevidět touhu po bližším vysvětlení.
Dostalo se nám ho.
www.www-kulturaok-eu.cz má ale k dispozici písemné vysvětlení Otty Plachta k celé té tematické proměně, a proto ji následně celou odcitujeme.
Považujeme totiž za mnohem účinnější číst jeho slova, než pouze volně citovat z našich poznámek pořízených při autorově výkladu na zahájení v Galerii Václava Špály.
Povodeň
Ateliér na jezeře Cashibococha jsem po návratu nalezl zaplavený každoroční povodní.
Živly přírodní, které jsem vyzýval k společnému tvoření, se ohlásily mocnou silou...
Taková povodeň tady, stejně jako požár, zanechá mrtvou krajinu, zčernalou bahnem zetlelých rostlin.
Jen některé stromy přežijí, ostatní shnijí a uschnou a stejně jako popel po požáru, pohnojí zem.
Svět přírodních barev jsem na čas opustil, abych si posvítil na civilizaci v barvách umělých…
Discovor
Ústředním tématem mých obrazů je vor. Disco-vor.
Discovor jako extrakt lidské ignorace, nekonečná fiesta uprostřed požáru pralesa. Jako kolaps civilizace i jako prám trosečníků....
Ty plovoucí diskotéky mám přímo před zraky na jezeře před domem. Jsou úplným popřením mého vztahu k Amazonii a zároveň tím, co džungli a duchovní dědictví domorodců nahrazuje plytkostí zábavy současné zlaté mládeže.
Nic nového pod sluncem, ale ten střet vesmíru je do očí bijící. Skluzavka do bordelu, ale s nadšením místního temperamentu, to není deprese. Spíš exprese. Prales je skutečnost, co pomíjí, jako sen a tohle je lunapark iluzí předkládaný jako realita zábavního průmyslu.
Pořád hledám úhel pohledu
Pořád hledám úhel pohledu, ze kterého se to vyjeví v té pravé perspektivě.
Vyprávíme zase ten stejný příběh, jen s odstupem času.
Jak to dopadne na konci věků, budeme muset ještě počkat.
Obrazy Discovorů jsou projekcí společenského života, okamžiku ztráty paměti a sebekontroly. Zobrazují transformaci reálné zkušenosti do imaginárního světa, ve kterém se tento příběh odehrává opakovaně.
Milostné hry jsou magickou mocí a nadpřirozenou silou, růžového delfína na souši…, formou metamorfózy.
Bufeo Colorado – růžový delfín
Bufeo Colorado – růžový delfín, je v amazonské mytologii považován za bytost z podvodního světa.
Domorodci se ho obávají, ale zároveň je neodolatelně přitahuje.
Na vrcholu zábavy se převtěluje do svůdného mladíka, bělocha v klobouku z šupin a vodních rostlin, ozdoben perlami v barvách duhy, jehož tvář není vidět, aby se zmocnil mladých dívek na fiestách a unesl je v tanci do podvodního světa.
Růžový delfín je prastará ryba, která se neloví a pokud náhodou uvázne v sítích rybářů, je nutné ho osvobodit anebo z mrtvého těla vyjmout pohlavní orgán a vyrobit z něj mocné afrodiziakum. Vždy je chráněn sirénami, které mu pomáhají...
Zatím raději pobývám v domorodém světě mýtů
Tyhle pohádky si vyprávím před spaním.
Džungle je magická…
To, co víme o Amazonii, je zahaleno tajemstvím... Neprobádaný zůstává ten kosmos. Sen i iluze?
Vzpírá se poznání, jako vlny na hladině prchá před našimi zraky. Je skrytá v odstínu tlejících listů, zeleného světla. Zlato slunce vstřebává ze zářivých paprsků a najednou zákeřné, svůdné, předstírající panenskou čistotu, nabízí osvícení…
Pokušení samo...
Ve tmě otevírá smysly vnitřnímu zraku. Sleduje a jedná, omezuje a do sebe se uzavírá, jako představa nekonečna v mysli lidské...
Okamžik Zasvěcení.
Kdo už poznal Otto Plachta, plně chápe
Za dobu existence našeho webu, jsme měli několik příležitostí k setkání s autorem tak mimořádným, jakým je Otto Placht.
Při jeho předešlých výstavách jsme měli možnost vyslechnout jeho neformální a neoficiální „komentovanou prohlídku“ vyvolanou spíše zájmem přítomných než nějakým rozhodnutím některého z galeristů výstavu uvádějících.
Seznámili jsme se i s autorkou tří básnických sbírek, které jí právě Otto Placht ilustroval. Souzněli. Ona žila a tvořila zde, uprostřed starobylého města, on žil a tvořil tam kdesi v lůně věčného pralesa. A přesto ladili. Na dálku, napojeni na podobnou vlnu fantazie a vnímání. Rádi jsme naslouchali jeho popisům – vidění – džungle, jejích zákonitostí, o jejích obyvatelích a o úctě k všemocné přírodě, v níž my jsme jen nepatrným výhonkem v té nepřeberné fauně světa. Čím menší jsme, tím suverénněji se však tváříme, aniž bychom si byli v té své zaslepenosti schopni uvědomit naši pomíjivost ve srovnání s všemocnou a věčnou přírodou, kosmem, nekonečnem.
Myslíme si, že chápeme to dojetí Otty Plachta, ze stavu věcí a už se nedivíme ani těm jiným obrazům, které musel namalovat už kvůli sobě samému, aby se sám v sobě vypořádal s tím „kulturním“ šokem, který zažil.
Věřme, že tak, jako se příroda tam, kdesi, v té jeho džungli vypořádá s požárem či záplavou, vypořádá se jednou i s těmi Discovory. Akorát, že s nimi to pro ni nebude tak snadné jako s živly…
Otto Placht
· *1962, Praha
· 1982 – 1988 AVU
· 1990 – 1993 odborný asistent v ateliéru monumentální tvorby.
· Od roku 1994 žije a pracuje v Pucallpě v Peru a střídavě i v Praze.
· Proslul zejména svými velkými obrazy inspirovanými jeho několikaletým pobytem v jihoamerické džungli u peruánských domorodých obyvatel z indiánského kmene Šipibó u města Pucalpa na horním toku řeky Ucayalí.
· Naučil se tam vyrábět si barvy z kůry tropických stromů a na moskytiéry malovat své vize z džungle
· Učil tam kresbu a malbu na místní škole.
· Jeho výtvarná tvorba je velmi silně ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel džungle a exotickým prostředím Amazonského pralesa
· Prozrazuje i jeho zájem o šamanství a zkušenosti z vizí způsobených rostlinnou drogou - ayahuascou.
· Od roku 1984 vystavuje samostatně i společně v řadě domácích a zahraničních galeriích.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Otto Placht
DOMORODÉ SVĚTY
24. 10. – 7. 12. 2025
Galerie Václava Špály
Národní 30, Praha 1
E-mail: info@galerievaclavaspaly.cz
https://www.galerievaclavaspaly.cz/cs
Komentované prohlídky:
12. listopadu a 3. prosince 2025
vždy v 17:30
Vstup volný
Více k autorovi:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/otto-placht-metaformy-pralesa-aneb-pribeh-v-barvach-dzungle-/
