Úvod > KOLÍBAL 100 aneb malá a uctivá připomínka obdivuhodné a stálé tvůrčí neúnavnosti Stanislava Kolíbala, který letos dovršil sta let

KOLÍBAL 100 aneb malá a uctivá připomínka obdivuhodné a stálé tvůrčí neúnavnosti Stanislava Kolíbala, který letos dovršil sta let

17.10.2025 17:23

Kolíbal 100

Od 1. 4. 2025 - Stálá expozice

Museum Kampa

Zakladatelka Musea Kampa paní Meda Mládková

neomylně rozpoznala mimořádnost tvorby Stanislava Kolíbala,

bedlivě jeho práci sledovala a promyšleně sbírala Kolíbalovo dílo.

Činila tak již od svých prvních návštěv v tehdejším socialistickém Československu,

tedy již od konce 60. let…

Meda Mládková umělcovy práce nakupovala prostřednictvím státního Art Centra,

stejně tak jako přes newyorskou galerii OK Harris.

Galerii kde měl Kolíbal v 80. letech Stanislav Kolíbal

čtyři samostatné výstavy.

Ne všechna díla, která její sbírkou prošla, se nakonec stala součástí fondů Musea Kampa,

ale i přes to, se jedná o poměrně početnou a reprezentativní kolekci

s těžištěm v kresbách a sochách vznikajících zejména v 70. letech.

Obměňující se výstava

Jak uvádí vedení Musea Kampa, je letos vzniklá stálá výstava nazvaná Stanislav Kolíbal 100 připomínkou letošních (* 1925) stých narozenin Stanislava Kolíbala, které oslaví v prosinci 2025.

Výstava v Museu Kampa, je - zatím - plánována „minimálně do února příštího roku“. Instalována je v části – také stálé – expozici Františka Kupky.

Vzhledem k relativně nepříliš velké výstavní ploše věnované dílům Stanislava Kolíbala a možnostem depozitáře jeho prací, rozhodla dramaturgie Musea Kampa, že složení Kolíbalovy expozice se bude průběžně obměňovat, aby bylo možné návštěvníkům ostatních krátko či dlouhodobých výstav „představit Kolíbalova díla v co největší šíři“. Jak vysvětluje šéfkurátor Musea Kampa, Jan Skřivánek, jménem vedení této instituce, „spojení výstavy Kolíbal 100 se stálou expozicí obrazů Františka Kupky je zcela záměrné, přestože vazba mezi Kupkovými abstrakcemi a Kolíbalovými díly je jen volná. Podstatné je, že Stanislav Kolíbal, stejně jako František Kupka, patří vskutku mezi světové osobnosti českého umění.“

Nepokojný duch

Stanislav Kolíbal se zdá být neúnavným. Tělo sice už trochu opotřebení přiznává, ale hlava a vitalita nikoli. V čase, kdy na své životní stupnici už většina z nás dávno počítá jen čas minulý, Stanislav Kolíbal nepokojně tvoří a tvoří ty své křivky a konstrukce, geometrické obrazce, které se rázem mění ve skvosty.

Autor těchto řádek dodnes vzpomíná na mistrovu nezapomenutelnou výstavu v Jízdárně pražského Hradu, kterou celou – doslova celou – zaplnil ba, až vyplnil, svými troj a dvojrozměrnými konstrukcemi ze spleti tyček, provázků a předmětů, které by jako součást uměleckého díla člověk ani ve snu nečekal a nešlo se od toho jako divák utrhnout.

Psal se rok 2012, mistru Kolíbalovi bylo – pravda o 13 let méně - „teprve“ 87, ale… a zde volně citujeme údiv kurátora té tehdejší výstavy. S údivem a obdivem nám vyprávěl o dvou dnech a nocích (!), kdy se tato obrovská výstava instalovala a kdy mistr beze známky únavy nepřetržitě posouval ty své provázky, ladil dopady jejich stínů s instalovaným osvětlením a posouval detaily. Tým kolem byl už na padnutí, ale Kolíbal ne. Ten stále perfekcionisticky doupravovával instalaci svých náročných objektů.

Nezlomný duch

Psal se rok 2019. Konalo se tradiční Benátské bienále výtvarného umění a expozice Stanislava Kolíbala měl být vrcholem české prezentace. Byla. Ale jen do chvíle, než došlo v místě konání k jakési tamní přírodní pohromně, tak mohutného rázu, že došlo k poboření i našeho pavilonu a poničení děl páně Kolíbalových. Festival musel být zrušen a prestižní expozice se vrátila neslavně a pochroumaná zpět panu Kolíbalovi. Při jeho důslednosti si každý umí domyslet, jak mu asi muselo být. V 94 letech, dost silný zážitek. Možná ano, možná ne, ale pro mistra Kolíbala snad opravdu ani ne. Nedal se.

Psal se rok 2020 a v NGP se konala replika té benátské výstavy děl Stanislava Kolíbala (ano, vše dal zase do pořádku) zapracovaná do malé dvorany v jakési nápodobě oné benátské expozice. Pro většinu místních diváků, Kolíbalových ctitelů a obdivovatelů - výhoda. Nemuseli jsme řešit pouť to Benátek a měli vše doma a na dosah. Nezlomný již 95 letý Stanislav Kolíbal tam tehdy trpělivě a neúnavně opakoval po zahájení výstavy její jím komentovanou prohlídku. V důsledku značného zájmu dokonce opakovaně. Byla to nádherná, dokonalá expozice. A dokonce neuvěřitelně ladila s okolním funkcionalistickým slohem Veletržního paláce. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ozveny-benatskeho-bienale-stanislav-kolibal-aneb-cesky-minimalismus-a-abstraktni-geometricke-umeni/ ).

Jenže se psal ten Covidový rok 2020, byl březen a o pár dní později se díky Covidu, uzavřely všechny galerie a umrtvila i kultura vůbec. Mistrova výstava tím dostala další ránu. Jako by byla prokleta. Kdo by si nezoufal… Pan Kolíbal ale nikoli.

Obrátil se pro jistotu na instanci nejvyšší…?

Psal se rok 2021 a na Barrandově, nad strání Prokopského údolí tiše vznikal Kostel Krista Spasitele, komunitní centru, víc než potřebné pro sousedící makro sídliště pyšnícího se perspektivou dalšího a dalšího zastavování a obydlování této lokality.

Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme se o tento nejnovější pražský kostel samozřejmě zajímali. Jako vděční diváci pomalu se vzpamatovávající v postcovidovém oživení. A stavba nás ohromila. Zatím ale pouze z venku. Krásou, elegancí a také místem, kde se nachází. Natěšeně jsme tedy očekávali den D, kdy budeme moci vstoupit.

Psal se rok 2022, stavba se stala stavbou roku 2021 a my poprvé mohli vstoupit.

První, co nás ohromilo, byly liturgické prvky. Oltář, svatostánek, křtitelnice. Nejen svou moderností, promyšleností, mystickou sílou, která musí ohromit věrce i bezvěrce, kdyby ničím tak rozhodně krásou a elegancí. Vše nám ale bylo nějak mile povědomé. Jako bychom ten styl už odněkud znali. Když jsme se o to zajímali a tázali se přítomného duchovního otce, uhodil blesk z nebe. Skoro doslova. No jistě, autorem návrhu je Stanislav Kolíbal. Ve spolupráci s vynikajícím sochařem Petrem Váňou, stvořili skvost, o jakých se nám do té doby ani nezdálo. 97 letý mistr Kolíbal vtiskl duši i tvář modernímu vznešenému a přesto neokázalému duchovnímu stánku, kostelu Krista spasitele na Barrandově. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kostel-krista-spasitele-a-komunitni-centrum-praha-barrandov-aneb-odhadli-jsme-to-spravne-je-stavbou-roku-2021-vivat/)

Metro trasa D

Píše se rok 2025 a v tisku vycházejí první obrazové náhledy vizuálů některých budoucích stanic této čtvrté pražské trasy. A… Ano, na jedné ze stanic, tedy pokud víme, tak zatím jen na jedné, jsou zdobnými prvky geometrické vzory zkrásňující i tuhle ryze praktickou, neskonale užitečnou, plně technicistní stavbu, a činí z ní příjemné místo k pobytu. Kolíbalovy intervence do veřejného prostoru. Jsou ukázkou jednoduché až geniálně minimalistické intervence do veřejného prostoru. A zasloužil se o ni stoletý výtvarník zcela nesouměřitelných parametrů, mistr Stanislav Kolíbal. Viz. vizuály DP uveřejněné na internetu.

Zbývá otázka, copak plánuje mistr Stanislav Kolíbal pro příští století svého neuvěřitelného tvůrčího působení… Už předem a s jistotou víme, že se máme zase na co těšit.

Tak díky, pane Stanislave Kolíbale, díky.

Stanislav Kolíbal (*1925)

· patří mezi nejvýraznější postavy českého poválečného umění.

· V kontextu světového umění lze v jeho tvorbě najít paralely k americkému minimalismu a italskému arte povera, jeho dílo však vyrůstá z odlišných kořenů a rozvíjí se v duchu vlastní vnitřní logiky.

· Kolíbal, jak dokazují jeho knižní ilustrace a raná tvorba, je suverénním kreslířem a modelérem, od šedesátých let jsou však ústředním tématem jeho kreseb a soch otázky geometrie a prostoru.

· Jádrem jeho tvorby nicméně není forma, ale napětí mezi řádem a náhodou, trváním a pomíjivostí, bytím a prázdnotou.

Text: Richard Koníček

Foto: 2 x DP, 1 x internet, 5 x Museum Kampa a 5 x RiKK