Karel Prášek, Vladimír Bok "Zase spolu" aneb když sochy tvoří obrazy a obrazy podbarvují sochy
"Zase spolu"
Karel Prášek, Vladimír Bok
21. 7. 2021 – 1. 8. 2021
Galerie Nová síň
-page-001.jpg)
Sochy a obrazy k sobě patří.
Ne, že ne.
Sochy vystupují z prostoru fantazie a ční vřazeny mezi nás. Jsou s námi, mezi námi, my s nimi, za nimi, kolem nich a ony uprostřed nás. My se jim klaníme, my se před nimi skláníme, my před nimi jsme a žijeme v jejich blízku své osudy a sny. A ony? Kdo ví…
Obrazy se rozevírají do prostoru fantazie a vtahují nás do sebe. My do nich vstupujeme, vlákáni, čníme před nimi, tu s pokorou, tu s podivem, jindy s obdivem a objevujeme v nich. Své příběhy, o kterých autor nevěděl a autorovy, které nám nabídl. Či na sebe prozradil…?
Sochy a obrazy k sobě patří
Společná výstava dvou autorů. Stává se, děje se a mívá to i své kouzlo. Když kurátor výstavy ony dva autory vhodně spojí, když je sladí a napojí na sebe.
Je ale jen nemnoho naprostých jistot, že se ono sladění obou výtvarných vyjádření spojí v jeden impozantní souzvuk.
Je jich žel nemnoho, ale jedna, varianta, výstava dvojice autorů Prášek – Bok je vždy naprostá jistota.
Proč?
Především a hlavně je to už přímo v autorech.
Jsou přáteli. Rozumí si. Jsou naladěni na stejnou strunu a hrají tím pádem společně zcela souladný part. Doplňují se. A kombinace živých mnohovýznamových obrazů malíře Karla Práška se sochami neméně mnohovýznamovými od Vladimíra Boka má to kouzlo, že se oba výtvarné projevy dokáží vzájemně prolínat. Doplňovat, oslovovat se spolu a vést společný a smysluplný dialog.
A že tohle není jen náhoda, a zázrak jedné šťastné události, že už je to jev zcela zákonitý, dokazuje jejich – už 6. Společná výstava. V neměnné kvalitě a v neměnné spolusdělnosti.
Ba, co víc, tahle jejich společná instalace, je fakticky vznikem jednoho jediného společného díla, celkového zážitku, komplexního prožitku pro diváka.
Díky za takovéto šťastné konstelace. Kéž by jich bylo víc…
O autorech od MgA. Jaroslava Černého
Karel Prášek
Velký malíř, mistr barev s velkým tajemstvím…
V 16 letech začal studovat v Paříži a velice brzy načichl stylu, který později v Čechách nenacházel takové odezvy, na kterou uvykl v Paříži. Nenechal se zlomit, pouze své obrazy z počátku zahalil do tmavých smutných barev. Přes roky zákazu zarputile vydržel, neustále maloval, občas přešel na grafickou techniku rytí.
Karel se vymyká běžnému hodnocení, které je v Čechách normou. Je políben Francií, kterou považuje za svůj druhý domov a také tam má úspěch, který mu napovídá, že cesta lineární malby je mu vlastní.
Pracovitost, více jak čtyři desetiletí, ho neopouští. Své nápady stále realizuje s lehkostí, neopakuje se, překvapuje.
Vladimír Bok
Sochař plenérových soch, vynikajících přirozeným tvaroslovím
Od 70 let vystavuje absolvent dvou vysokých škol své dřevěné polychromované sochy převážně společně s několika malíři, k nimž patří v prvé řadě Karel Prášek. Současně pracuje i jako restaurátor, kde dřevo je to, co ho odjakživa přitahuje a inspiruje. Jeho sochy jsou určeny k použití především v plenéru, kde vyniká jejich přirozené tvarosloví. Připomínají vznášející se štíhlé stromy. Jejich pestrá, ale přirozená barevnost, podtrhuje nevšední nápaditost.
A ještě dovětek
Galerie Nová síň tuto mimořádně poutavou výstavu měla v plánu na listopad. Do času nečasu, kdy by vstupem do galerie a do zajetí, či spíše objetí vystavenými díly pookřál a nechtělo by se mu ven. Výstava se ale pořádá v náhradním termínu, v letním vedru a v čase rozvolnění ducha i pandemických opatření. Nevadí. Vstupem do galerie, se člověk zklidní, povznese a odpoutá od vedra i hektického světa venku. Takže, ať je to jak chce, díky za každou výstavu Karla Práška a Vladimíra Boka ať se koná, kdy chce a kde chce. Díky Galerii Nová síň, která založila tuto „tradici“.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Více:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zizkov-prazsky-montmartre-aneb-kde-je-zmizely-zizkov-/