Úvod > ADOLF BORN - Poslední vlastenec aneb vzpomínání na staré dobré časy, které mistr zosobňoval

ADOLF BORN - Poslední vlastenec aneb vzpomínání na staré dobré časy, které mistr zosobňoval

14.11.2021 13:51

Adolf Born

Poslední vlastenec

20. 10. – 28. 11. 2021

Galerie Moderna

„Chtěl bych, aby lidská hloupost, která vymyslela hranice pomyslné i skutečné jednou zmizela. Patřím k těm, kteří jsou velmi, velmi optimističtí.“

Adolf Born

Malá česká kotlina se nezdá. Na mapě Evropy vypadá nenápadně. Skoro neviděná. Ale není ani přehlédnutelná. Jejímu přehlédnutí, brání lidé, kteří se v té naší kotlině rodí. Od věků po dnešek. A snad i do budoucna. Lidé, kteří tu naší minizemi přesahují a tím prezentují až za jejich hranicemi. Jedni umem, jiní významem a nemnoho je i těch, kteří ji propagují svým oddaným vlastenectvím. Vzdor všemu a všem. Patřil k nim nesporně i jeden mimořádný Člověk, Malíř a Grafik, Adolf Born.

Kudy pryč z reality dnů

Výstava Adolfa Borna “Poslední vlastenec” připomíná jedno z našich nezaměnitelných výtvarníků, který nám vypráví své příběhy, kde neplatí fyzikální zákony a Bornův moudrý humor slouží jako nástroj, který nám napovídá, jak odhalit rozpor mezi realitou a snem.

Navštívíme-li Galerii Moderna, a Bornovu výstavu Poslední vlastenec, staneme se součástí příběhů, které Adolf Born vypráví na více než 40-ti akvarelech, litografiích a leptech. A alespoň na chvíli návštěvy galerie zapomeneme na realitu všedního dne.

Malé zadumání se nad vystavenými díly

Tiskaři a grafici tvoří spojené nádoby. Obě strany téže barikády nejdou proti sobě, ale spolu. Zvláštní stav. Oba strany jsou umělci. Řemesla a nápadu. Nápad bez řemesla tiskaře grafik neztvární, pokud si to nevyrobí sám, jsou tací, a tiskař bez nápadu grafika nemá na čem opravdu ukázat, co dovede. A aby to nebylo tak jednoduché, tak pojem grafika, to není pojem jednoznačný, to je pojem rozkošatělý, množstvím technik. Grafik přichází do tiskařovy litografické či hlubotiskové dílny, a tam spolutvoří. Musejí a chtějí. Potřebují se dohodnout, aby vzniklo to, co chtějí. Oba. Protože oprava na litografickém kameni či pro lept na připravené desce je docela problém. Grafik, není sólista jako malíř či sochař, grafik, je vůdčí polovina bipolárního vztahu mistra tvorby a mistra řemesla. Dvou umělců. Oba začínají na netknuté ploše. A ujet, je pořádný malér. Přemalovávat obraz na plátně lze donekonečna. U litografického kamene či hlubotiskové desky to není možné. Autor těchto řádek neví, kdo byli ti, kdo mistru Adolfu Bornovi tvořili onu druhou část jeho nezapomenutelných obrazů, ale museli to být také pořádní machři.

Starosvětské kouzlo

Humor, myšlenka a um. A lidská dobrota a moudré pochopení. Pro lidské slabosti a člověčí povahu. A jádro v jádru naší české palice. V naší národní povaze, v našich národních dějinách, a jejich prožívání. Jeden z nás a přece jeden daleko nad námi. Někdo kdo nás přerostl, protože dokázal extrahovat to co v nás je. A přenesl to do svých obrazů, do svých historických exkursů, nonsensů a do své Bornovské laskavosti. Ten chlap zkrátka uměl. A nikdy nepůsobil tak, že by to mělo být na první pohled znát, že by nám to dával znát. Spoluautor těchto řádek, měl ještě to štěstí, že se s Adolfem Bornem, setkal, a dokonce setkával. Jen jako tichý divák v davu těch co přišli obdivovat jeho obrazy do nějaké galerie, kde je právě vystavoval. Včetně Galerie Moderna. A jít tam na výstavu, na které se už ten muž s tím starosvětským kouzlem neobjeví, je smutné. Ale jeho obrazy, ho vrací i tam kde už být nemůže. Vždy znovu a znovu. Jako by tam byl. Jako by tam byl s námi. A je. Svými neopakovatelnými obrázky. Už proto stojí za návštěvu výstava Poslední vlastenec v Galerii Moderna.

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, DiS.