Úvod > Viktor Pivovarov na návštěvě u Winternitzů aneb od ilustrací dětských knih až k volné tvorbě se slůvkem obdivu – OCH!

Viktor Pivovarov na návštěvě u Winternitzů aneb od ilustrací dětských knih až k volné tvorbě se slůvkem obdivu – OCH!

20.05.2026 16:43

Viktor Pivovarov:

OCH!

17. 5. - 7. 6. 2026

Vila Winternitz

Výstava Viktora Pivovarova byla v důstojném prostředí Vily Winternitz uspořádána

při příležitosti vydání knihy s názvem Och!, zaměřené na

Pivovarovy kresby a prozaické i poetické texty.

Jedná o pokračování předchozí monografie kreseb Pivovarova, pojmenované

Ach!, která vyšla v roce 2021 a

získala cenu za nejlepší uměleckou publikaci roku

udílenou Českou akademií vizuálních umění.

Autorkou obou knih je Máša Černá Pivovarová.

Good address…

Američané užívají pojmu Good address - Dobrá adresa, k označení vybraného, osvědčeného, prestižního místa určeného k prvotřídnímu bydlení. Dnes, tady u nás, v Praze, je - ještě nebo již, jak se to vezme – takových Good address pramálo. Rozhodně, ale toto označení platí pro smíchovskou Vilu Winternitz. Z rozhodnutí rodiny následníků JUDr. Winternize se vila – byť je to jednoznačná Good address – ale nestala bydlištěm manželů Cysařových, ani nikoho dalšího z potomků původního majitele, nýbrž významným kulturním místem, už dávno ne jen Prahy 5, ale minimálně celé Prahy. V přeneseném smyslu pojmu, Good address, tedy Dobrá adresa, lze jeho smysl, bez uzardění vztáhnout na i na toto kulturní centrum. Prostě Vila Winterrnitz je Good address a už jí to nikdo neodpáře.

Výstava je … Och!

To, že je poslední Loosova vila opravdu tou nej Good address dokázala plně i událost, které jsme se - za www.www-kulturaok-eu.cz a na laskavé pozvání paní Kristiny Cysařové - mohli zúčastnit.

Jednalo se o zahájení výstavy obrazů Viktora Pivovarova u příležitosti jeho 90. narozenin, které mu přinesl letošní rok, ale hlavně kvůli vydání druhé knihy jeho kreseb, tentokrát ještě doplněné o jeho prozaické i poetické texty, nazvané provoláním obdivu Och! Nejde o samochválu, jde spíš o autorův údiv (snad z jeho věčně přetrvávajícího dětství v duši), který si stále dokáže zachovávat i nad věcmi zcela prachobyčejnými. Pro nás diváky autorových obrázků - a nejen na této výstavě, ale i dalších, které jsme měli za náš web možnost spatřit, jde vždy a především o slůvko obdivu. Och. Takže v našem případě, ono Pivovarovo OCH! je naším projevem obdivu k mistrově tvorbě i k mistrovi samotnému.

Průlet osudy jedné osobnosti

Nevelká výstava, vesměs nevelkých obrázků Viktora Pivovarova, příjemně zabydluje nevelké prostory jednoho patra vily Winternitz. Mění je v pomyslně zabydlené místnosti, jako když by si jejich obyvatelé právě někam na čas výstavy odjeli a návštěvníci se tak mohli ocitnout na návštěvě bytu, vyzdobeného obrázky, jak to bývá v každém jiném bytě. Až na to, že v tomto případě se jedná o byt mimořádné architektonické hodnoty a obrázky po zdech jsou od mimořádného mistra. V tiskové zprávě se k výstavě dozvídáme:

„Výstava ve Winternitzově vile prezentuje kresby z několika časových období.

Nejstarší skupina kreseb spadá do sedmdesátých let, do doby, kdy Viktor Pivovarov přešel od ilustrování dětských knih k volné tvorbě a kdy se zrodila jeho osobní poetika a estetika.

Zmínit můžeme například kresbu „Dlouhá dlouhá ruka“, která je obměnou stejnojmenného obrazu, jenž se dnes nachází ve sbírkách Státního ruského muzea v Petrohradu, a který patří v rámci Pivovarovy tvorby, k těm nejvíce oceňovaným.

Vidíme zde i celou řadu typických motivů pro toto rané umělcovo období:

protažené končetiny, postavu uzavřenou v místnosti, dům, průhledy z okna a prostor rozbitý výřezy, ve kterých se objevují samostatné krajiny.“

Není nicotných věcí…

Viktor Pivovarov dokáže vnímat to, co nám vesměs v běžném denním dění uniká. Kouzlo obyčejnosti. Dokáže objevit ve zdánlivém „ničem“, NĚCO, co nás dosud ani nenapadalo. Autor oplývá bezmeznou fantazií, kterou však neuplatňuje do nějakých abstraktních vizí budoucna a ireálna, ale promítá ji do těch nejobyčejnějších předmětů, které v jeho podání dostávají nová poslání, nové výrazy, nesou nová sdělení, a přesto dál zůstávají - „jen“ – pouhými předměty kolem nás.

V tiskovém materiálu k výstavě se o tom píše následovně:

„Druhý soubor kreseb je z let osmdesátých.

Viktor Pivovarov ho pro sebe pojmenoval - Melancholici. Souvisí opět s důležitým obdobím v životě autora, s obdobím, kdy se přestěhoval do Prahy. Tehdy měl pocit, že musí znovu začít od nuly, že se musí naučit mluvit novým uměleckým jazykem. Pomocnou ruku mu v této tvůrčí krizi podaly vzpomínky na dětství. Inspiraci hledal také v ruském futurismu nebo surrealismu.

Hlavním námětem těchto poetických kreseb je nostalgie po rodné Moskvě a dětství. Kresba Sníh a sen je tak například metaforou Ruska jako velké zasněžené roviny pohroužené v sen. Na kresbách z 80. let se opakovaně objevují předměty, které můžeme chápat jako archetypy koncentrující v sobě osobní i kolektivní paměť o všech významech dané věci. A takovým archetypem se pro Pivovarova může stát i ten nejnepatrnější a nejubožejší předmět, posvátnost v sobě totiž může obsahovat i na první pohled zcela bezvýznamná věc jako například hrníček s čajem, hruška, ucho, bota, plot nebo žebřík…“

Autor ale tvoří dál

Kdo zná podrobněji Pivovarovu tvorbu, ví, že ani v novém mileniu jeho tvůrčí energie neuvadá, že tvoří dál, a že se stále vyvíjí. Proto třetí část výstavy přináší malou ukázka i té – řekněme – nejnovější tvorby, která dokresluje dlouhý a nelehký vývoj autorovy tvorby i postojů jeho samého.

Nejnovější díla expozice pocházejí z rozsáhlého cyklu Eidosy, vzniklého zhruba v prvním desetiletí nového tisíciletí. S postupem věku autora stále výrazněji prostupuje jeho tvorbou filozofie. Není to ale žádné plané mudrování nad čímkoli, ale spíše moudré a hluboce lidské hledání původu jevů kolem autora, lidí, které zná nebo existovali a také ozvěny flory a fauny.

Bylo milo…

Jak jsme už naznačili na začátku této informace, Good address… Vila je Dobrou adresou a byla jí i v případě výstavy Viktora Pivovarova.

Večer moderovala Máša Černá Pivovarová, o hudební úvod i následný zvukový doprovod se přičinil vnuk Viktora Pivovarova a dokonce ne jen ta nějak, ale vlastní kompozicí pro klavír a příčnou flétnu, na kterou jej doprovodila sama Máša Pivovarová.

Atmosféra byla bezmála rodinná nejen zastoupením několika generací Pivovarových, ale i přítomným umělci, odborníky, kurátory, historiky umění a přáteli autora i Vily.

Ve Vile Winternitz totiž není problém spřátelit se s až do té chvíle zcela neznámými lidmi. Autor těchto řádek se tam třeba seznámil s mužem, jenž po neblahém roce 1968 odjel raději do Švédka a nyní, když se občasně navrací, tak navštěvuje - mimo jiné - i Vilu Winternitz a patří dokonce do klubu jejích příznivců. Jak se pak ukázalo, jsme téměř sousedé vzhledem k jeho dočasnému pražskému „asylu“.

Průběh akce zhodnotili i sami organizátoři na facebooku následně:

„Ve čtvrtek jsme slavnostně zahájili výstavu kreseb Viktora Pivovarova s názvem Och! Děkujeme všem, kteří pomohli vytvořit naprosto jedinečnou atmosféru.

Večer plný hlubokých rozhovorů a nových tvůrčích setkání vyvrcholil zpěvem samotného autora.

Vřelá objetí, čistá radost ze setkávání.

Jeden z našich vzácných hostů se uprostřed večera rozhlédl a řekl: „Tolik slavných umělců a nikdo si na nic nehraje.“

Těší nás, že si Viktor vybral pro svou intimní, kresebnou výstavu právě naši vilu.

Srdečně vás zveme, přijďte se také podívat. Výstavu můžete totiž navštívit pouze do 7. června!

Kristina a David Cysařovi“