Úvod > Viktor Frešo - Family Heritage aneb malý vhled do rodinného dědictví jednoho z nejvýraznějších slovenských výtvarníků

Viktor Frešo - Family Heritage aneb malý vhled do rodinného dědictví jednoho z nejvýraznějších slovenských výtvarníků

09.01.2026 16:52

Viktor Frešo

Family Heritage

6. 1. – 7. 2. 2026

Spot Gallery

„Viktor Frešo již více než tři desetiletí neúnavně

narušuje klidný rytmus domácí i mezinárodní umělecké scény.

Neustále posouvá hranice toho, co je povoleno nebo očekáváno,

testuje limity svého uměleckého jazyka,

neustále jej aktualizuje, ohýbá a transformuje.

(Galeristka Nikola Korčáková, kurátor Michal Stolárik a autor Viktor Frešo)

Někdy je vážnější, jindy hravě spontánní.

Tradičně konceptuální, pop-artově přímočarý, ale zároveň

ultra-contemporary, technicky inovativní a vždy

v souladu s dobou.

Jeho dílo je ideologicky vrstevnaté, ale zároveň okamžitě banální.

Je to „all fun and games“ – až najednou není.

Navzdory všem proměnám a hraničním postojům však

zůstává věrný základním pilířům své tvorby:

osobní mytologii, radikální upřímnosti a drsné ironii.“

Kurátor výstavy, Michal Stolárik

O znovu setkání

Viktor Feršo umí. Tím je řečeno vše. Viktor Frešo zaujme a jeho tvorba se zasekne v povědomí. První setkání s tvorbou tohoto slovenského autora nás na www.www-kulturaok-eu.cz už v roce 2014 na jeho výstavě v prestižní pražské Galerii DSC na výstavě Art is Nice. A skutečně nám tam tehdy dokázal, že uměni je - opravdu - hezké. Či přesněji, může být chce-li autor. Když se pak v roce 2018 konala pod hlavičkou GHMP v Domě u Zvonu výstava nazvaná SONDA 1/Příběh slovenského (post)konceptuálního umění mezi autory zde vystavující samozřejmě nemohl chybět ani Viktor Frešo. Neunikl nám, ani naší pozornosti. Jak by mohl. A vrcholem však pro nás bylo setkání s tímto autorem do třetice všeho nejen dobrého, ale přímo výborného, v témže roce, ve fenomenální bratislavské galerii Danubiana, kteru jsme za našeho pobytu v tomto překrásném městě na Dunaji nemohli opomenout. Netušili jsme předem, že tam zrovna bude probíhat mimořádná výstava prací Viktora Frešo, sochařská instalace s názvem Zrodenie Pičusa / Niemand z roku 2013. Líbezné figurky, kterou jsme pochopitelně neminuli ani při našem putování za uměním Bratislavy. S populárním Bratislavanem – Pičusem – jsme se setkali v starobylé uličce pod Bratislavksým hradem, před stylovou hospodou s názvem ERB kde není chodce, jenž by – míjeje rozzuřeného Pičuse tuto rozkošnou figurku nepohladil, v marné snaze ho uchlácholit.

Z výše uvedeného je tedy asi zjevné, proč jsme 6. 1. 2026 v 18,00 zavítali do Spot Gallery, ačkoli nám na ten večer dorazilo i několik dalších pozvánek…

Zahájení plné opravdové radosti a pohody

Výstavu zahájila Nikola Korčáková, galeristka Spot Gallery.

Krom děkování za mimořádně skvělou spolupráci s autorem výstavy, nám prozradila, že jejím dávným snem, bylo uspořádat někdy výstavu právě tomuto slovenskému umělci. A že je dnes tedy nesmírně šťastná, neboť se jí ten sen vyplnil a výstava Viktora Frešo se stala první letošní výstavou Spot Gallery. Víc dodávat nemusela, a bylo vidět, že ani nemohla. Radost z této výstavy u ní vyvolala tak silné emoce, že už jen rozesmátá dodala: „Za mne prohlašuji výstavu za zahájenou.“

Pak se slova ujal kurátor výstavy Michal Stolárik.

V jedné z prvních vět charakterizoval Viktora Frešo jako umělce natolik výrazného, že si dělá opravdu to, co chce. Chce-li, tak svými díly provokuje, chce-li, tak je naopak vážný. Tvoří opravdu svobodně a zachovává si vždy svůj osobitý výtvarný jazyk.

Michal Stolárik nám také vysvětlil, že výstava ve Spot Gallery vznikla přímo a konkrétně pro tuto galerií a je tedy v podstatě výstavou průřezovou, jakožto přehlídka současné autorovi tvorby. A protože tvorba Viktora Frešo je multimediální, je i tato výstava přehlídkou škály způsobů autorova uměleckého vyjadřování. Od specifické malby, až po typické instalace.

Závěrem dostal slovo sám autor, Viktor Frešo.

Nejprve složil galantně poklonu paní galeristce, Nikole Korčákové, když prohlásil, že ke svým výstavám preferuje galerie, kde je galeristkou žena. Má tak předem zaručeno, že zahájení výstavy bude krásné a jeho výstava se k tomu už tak nějak přidá.

Pak potvrdil slova kurátora Michala Stolárika, že jde o výběr prací specielně cílených právě pro tuto výstavu a pro prostory této galerie. Na vystavených dílech dokládá, že trvale pracuje s prvky minulosti, které transponuje do nových a nových variací své tvorby. Že tím, že využívá svých vzpomínek a k nim vybraných detailů ze své rodinné tradice a minulosti, hledá souvislosti, i základ, ze kterého ve své tvorbě důsledně vychází.

Protože na výstavě nechybí samozřejmě ani jeho legendární Pičus, zmínil se i o tomto mottu jeho výstav a jeho tvorby. Konstatoval, že Pičus je jeho alter ego, že to je v podstatě on sám. Akorát, že Pičus má větší hlavu v poměru k tělu, zatímco Frešo má v poměru k tělu hlavu menší. Pičus je tak jeho autorským holdem a obdivem všech, kdo mají větší hlavu a zdaleka nejen rozměrem…

Závěrem nám poděkoval, že jsme jeho výstavu navštívili a také za to, že tu ještě máme demokracii…

Michal Stolárik o výstavě Family Heritage

Výstava Family Heritage,

vytvořená pro pražskou SPOT Gallery, zachycuje Viktora Freša v době, kdy plně rozvinul svůj zájem o osobní a rodinnou historii. Autor se vrací k bohatému dědictví předchozích generací. Sbírá a kombinuje fragmenty osobních archivů, zapojuje do hry různé nálezy a zachovalé artefakty nebo banální vizuální stopy a mísí je se svou vlastní ikonografií. Výsledkem je imaginární kronika propojující minulost s přítomností, v níž volně kombinuje soukromé a fiktivní příběhy, rozvíjí rodinnou mytologii a vytváří nové formální a koncepční zvraty.

Frešovo současné dílo nabízí několik principů a formálních strategií, které systematicky využívá ve svých projektech. V posledních letech se jeho vyjádření stabilizovalo hlavně v oblasti objektů, soch a maleb, přičemž čerpá především ze své práce s ready-made objekty. Sbírá je, přetváří a začleňuje do nových situací. Výsledkem jsou různé hybridní formy, v nichž kombinuje neslučitelné. Oživuje historické materiály, zbavuje je jejich původní funkce a reaktivuje je v novém kontextu. Zároveň mění zavedenou hierarchii – povyšuje bezvýznamné nebo banální věci na umělecká díla, zatímco původně cenné materiály se stávají surovinami, nosiči nebo základnami pro další gesta. Tímto způsobem znovu otevírá nevyčerpatelné téma rozdělení mezi vysokým a nízkým uměním nebo získávání artefaktového statusu objekty.

Pičus se stal značkou autora

a tak sledujeme, jak se historická krajinomalba z 19. století od neznámého autora stává pozadím pro zploštělého ikonického Pičuse, který už dávno přestal být jen provokativním symbolem.

Na principu absurdního kontrastu funguje i srolovaná ponožka mého otce – bezcenný každodenní artefakt spojený s osobními vzpomínkami, který se díky digitálnímu skenování, tisku v monumentální verzi a následnému umístění na honosný historický podstavec stává nejcennější památkou.

Téma portrétu se ve Frešových dílech objevuje opakovaně a v různých podobách. Od stylizovaných autoportrétů a karikaturních postav s přehnaně zvětšenými hlavami až po jeho nejnovější sochařské dílo, které v kontextu výstavy představuje imaginární rodinný památník. Kombinuje nejvýraznější fyzické rysy do mírně deformované, těžké a téměř biomorfní sochařské hmoty. Celá forma je podepřena robustní dřevěnou konstrukcí ze 150 let starého shnilého dřeva z rodinné chaty umělce. Dřevo jako symbolický nositel minulosti ho spojuje s jeho rodovou linií, která je v jeho interpretaci neustále přepisována a oživována v podobě rodinného mýtu.

Ve své současné výstavě Viktor Frešo také rekonfiguruje svou vlastní minulost a své první tvůrčí impulsy. Pomocí umělé inteligence přesouvá své figurativní kresby z 90. let do trojrozměrného prostoru a transformuje je do hybridní ženské postavy s mírně dystopickým sci-fi vzhledem. Charakteristické principy seriality a reprodukce jsou patrné také v podobě odlitků dřevěného reliéfu rodinné chaty, který vytvořil, když mu bylo dvanáct let. U každé nové verze pozorujeme drobné posuny, chyby a materiálové změny. Opakování stejného motivu odhaluje proces, hovoří o čase a paměti objektu.

Malba a malířské gesty byly ve Frešově tvorbě vždy přítomny – ať už v podobě nápisů, sprejových zásahů do prostoru nebo práce s textem. Po dlouhá léta představovaly jakousi vedlejší linii, která koexistovala vedle objektů a soch. Teprve v poslední době se však této linii plně věnoval a systematicky ji přenesl do popředí. Jeho gestická a dynamická práce s olejovými barvami vykazuje tendenci ke zjednodušené formě autoportrétu, který začleňuje do abstraktních a expresivně vrstvených impastových kompozic. V kombinaci s objekty a sochami tak malba tvoří další část komplexního multimediálního ekosystému umělce, který přetváří svou vlastní historii.

Viktor Frešo (1974)

· jedna z nejvýraznějších osobností současného umění po roce 2000 v regionu bývalého Československa.

· Jeho dílo a přístup k umění jsou velmi osobní, ale zároveň odrážejí aktuální situaci ve společnosti a kultuře.

· Umělec vytváří sofistikované koncepty a projekty, ale pracuje také s humorem, jednoduchostí a hravými tématy.

· Frešo je také často kritický vůči světu umění a umělecké scéně.

· Jedním z nejfascinujících prvků jeho tvorby je zřejmý kontrapunkt mezi důrazem na jeho obrovské ego a sebeironickou skromností.

· Další z jeho jedinečných schopností je odhalovat temnou stránku své duše bez ohledu na důsledky.

· Zajímá se o přímé a účinné vizuální nástroje a dává přednost vyvolání okamžité reakce u diváka.

· Často pracuje s jednoznačnými a chytlavými slogany.

· Ať už zasahuje do veřejného prostoru nebo vystavuje v galeriích, Frešo dbá na to, aby jeho tvůrčí počin byl rozpoznatelný především jako nezaměnitelné gesto.

· V poslední době se autor mimo jiné věnuje umění sochařství a malby.

Absolvent:

2001 – 2005 AVU Akademie výtvarných umění, Praha;

1999 – 2001 VŠVU Vysoká škola výtvarných umění a designu, Bratislava

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček