Úvod > Signál V. aneb v olomoucké galerii Telegraph Gallery představují výběr objektů a instalací ze Sbírky Roberta Runtáka

Signál V. aneb v olomoucké galerii Telegraph Gallery představují výběr objektů a instalací ze Sbírky Roberta Runtáka

29.07.2026 18:10

Signál V.

Milena Dopitová, Krištof Kintera, David Možný, Jiří Příhoda, Roman Ondak

Kurátor: Jan Kudrna

TELEGRAPH GALLERY

Výstava Signál V.:

Výběr objektů a instalací ze Sbírky Roberta Runtáka představuje

zásadní díla českého umění po roce 1989.

V nových průhledech a interakcích jsou představeny

Helmy - Mileny Dopitové, Plumbař - Krištofa Kintery,

Heat Wave - Davida Možného, Billboard - Jiřího Příhody a

Vajíčko - Romana Ondaka

„Výstava v českém kontextu představuje

unikátní soubor přelomových, nadrozměrných děl, která

svou velikostí i významem často přesahují hranice běžného soukromého sběratelství.

Jde o pátý projekt z výstavního cyklu Signál, který

představuje klíčová díla současného umění z posledních dekád.“

Jan Kudrna, kurátor

(Milena Dopitová - Tři hlavy)

Naše cesta za poznáním Telegraph Gallery

Řeč samozřejmě nebude o cestě vlakem z Prahy do Olomouce, která proběhla zcela běžně, tentokrát například s hodinovým zpožděním, takže nic zajímavého…

Řeč bude o jiné cestě, důležitější, o naší cestě za poznáním Telegraph Gallery.

Na pozvání Markéty Kalouskové, PR Manager olomoucké Telegraph Gallery o níž jsme již mnohé slyšeli, mnohé četli a nemnohé dosud věděli, jsme se vypravili – vzdor naší specializaci na výtvarné a kulturní dění v Praze – do Olomouce.

Nebráníme se přesahům a výjezdům za hranice Prahy, neboť jsou to pro nás (okřídleně řečeno), „výjezdy za hranice všedních dnů“. Náš web www.www-kulturaok-eu.cz není jen pragocentrický, ale obsahové omezení a naše specializace plynou z našich technických a kapacitních možností. Ani dění v Praze nejsme schopni pro návštěvníky našeho webu obsáhnout celé a musíme si s těžkým srdcem vybírat, kam se přímo vypravíme a o čem budeme informovat alespoň informací v naší - týden co týden - aktualizované rubrice - Aktuality.

Ale člověk, totiž redaktor, míní, a zvědavost, totiž profesionální zájem, mění. A tak se u nás objevuje třeba pravidelně také Zlín a některé tamní kulturní události a dnes se tu objevuje i olomoucká Telegraph Gallery.

Důvody jsou dva. V první řadě ta zmíněná zvědavost a kuloárový šum kolem této galerie a její výstavní dramaturgie a v druhé řadě pak, jistá souhra náhod, které se odehrály ovšem v Praze. Takže by se dalo říci, že olomoucká Telegraph Gallery, takříkajíc vyšla našemu webu v ústrety.

Poprvé to bylo před dvěma lety v artovém kině Pilotů při projekci filmu z dílny Telegraph Gallery o mimořádné a neobvyklé výstavě spontánních kreseb v Olomouci konané pod názvem Napojení. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/spontanni-kresby-ceskych-umelcu-aneb-mimoradna-vystava-si-vyslouzila-i-zaslouzila-svuj-dokumentarni-film/). Tento impuls, pro naši pozornost jinak běžném zařazování informaci o výstavách konaných mimo Prahu, včetně Telegraph Gallery, byl významný. Lidově řečeno, nám při novinářské projekci „docvaklo“, že když se jí zúčastňují tak osobití tvůrci jako například Jan Hýsek, s nímž jsme se tam setkali, nejde zřejmě jen o „jakýsi“ film, o „jakési“ z přemnoha mimopražských výstav, ale o záležitost a instituci, hodnou naší – byť jen vzdálené – pozornosti. Druhý atak na naši pozornost byl už jednoznačný. A opět jím byla projekce. Tentokrát letošní a v dalším mimořádném pražském uměleckém kině, jímž je bezesporu kino Edison Filmhub. Tam se konala projekce dalšího filmu z dílny Telegraph Gallery a to snímku s názvem Signál z osmdesátek. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/signal-z-osmdesatek-aneb-dokument-o-neoficialnim-vytvarnem-umeni-za-doby-normalizace/). Dokument tak trochu mapoval i naše vlastní prožitky z oněch umělecky vydatných let, z „osmdesátek“.

Náš zájem o tuto „přespolní lokaci“ nazrál už do té míry, že čekal už jen na ten správný okamžik. A ten nastal s pozvánkou na osobní účast zahájení nové výstavy v Telegraph Gallery. To už ovšem nešlo odolat a výsledkem je tato naše informace o výstavě Signál V.

(Anna Hulačová - Snídaně)

Jak to vidí kurátor výstavy Jan Kudrna

„Výstavní řada Signál dlouhodobě představuje kurátorské výběry, které mají za cíl ukázat, že současné umění nemá hranice a divák by se neměl obávat žádných forem vyjádření.

V rámci pátého pokračování tohoto cyklu záměrně vyjímáme monumentální instalace z jejich původního, často chladného muzejního prostředí a přenášíme je do komornějšího, bezprostředního kontextu Telegraph Gallery.

Setkávají se zde autoři různých generací i formálních přístupů, které však spojuje hlubší vnitřní filozofická struktura.

Divák se ocitne v těsné blízkosti děl, což mu umožní vnímat známé objekty v úplně nových prostorových vztazích a průhledech.

Celá expozice tak nabídne intenzivní, až fyzický zážitek, který v privátním prostředí nutí přehodnotit zažité stereotypy o měřítku a možnostech současného umění a sběratelství.“

(Roman Ondak - Vajíčko)

Proti sběratelským stereotypům

Když v Praze, v Galerii Rudolfinum, začal pořádat - v závěru svého působení pak už prakticky pravidelně – výstavy exponátů, skulptur a objektů, zaplňující často jedním dílem celou obří halu tohoto výstavního stánku, její tehdejší ředitel, vynikající Petr Nedoma, byl z toho tak trochu poprask. Samozřejmě, že nebyl první, ale naštěstí ani poslední, kdo se postavil proti výstavnímu klišé, tvrdícímu, že objemná díla nepatří do galerií, ale výhradně do plenéru. Souznění našel v rozeném experimentátorovi, jímž byl, je a bude, nesporně vždy, především Krištof Kintera a jejich společná výstava uspořádaná v roce 2017 pod názvem Nervous Trees, dle proslulého třesoucího se suchého stromu, byla pro mnohé šokujícím antree podobných výstav, konaných v této - jinak slovutné - galerijní prostoře. (viz.náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kristof-kintera-nervous-trees-aneb-vzornik-problemu/ ). Petr Nedoma v Rudolfinu nebyl samozřejmě jediný a i aktuální výstava v Telegraph Gallery nazvaná Signál V. je důkazem, že to byla a je cesta možná a potřebná.

No, přečtěme si, co k tomu uvádí sám kurátor Telegraph Gallery Jan Kudrna.

„Výstava Signál V vyvrací zažitou představu, že nadrozměrné objekty patří výhradně do veřejných institucí a ukazuje, jak podobná díla fungují v rámci soukromých sbírek. Představí výběr zásadních instalací a objektů autorů generace po roce 1989, jako jsou Milena Dopitová, Krištof Kintera, Jiří Příhoda, Roman Ondak, David Možný či Anna Hulačová. Expozice reflektuje nejen fyzický rozměr děl, ale také sběratelskou odvahu a dlouhodobou vizi. Umístěním solitérních milníků českého současného umění do specifického industriálního prostředí Telegraph Gallery se navíc záměrně naruší jejich původní rámec a vzniknou nové prostorové vztahy.“

(Krištof Kintera - Plumbař)

Zásadní díla československé scény v mezinárodním kontextu

Vystavená díla, jsou součástí – a uvážlivým výběrem – děl ze sbírky Roberta Runtáka věnované tvorbě umělců, kteří se nejen že neztratili ve víru nové doby, po roce 1989, ale kteří se dokonce stali nositeli a dnes už lze říci, že až průkopníky, moderní výtvarné scény. Jejich ohlas, a v řadě případů i přímo pedagogická práce s novou generací výtvarnic a výtvarníků, znamenala nástup nové vlny našeho výtvarnictví.

S důvodem k výběru právě těch účastných tvůrců na této výstavě nás podrobně seznámil její kurátor Jan Kudrna. Z jeho obsáhlé a fundované úvodní přednášky vybíráme následující:

„Vystavení autoři patří k pilířům současného českého vizuálního umění s výraznými mezinárodními přesahy.

· Milena Dopitová představuje objekt Čtyři helmy. Dílo, které spadá do jejího významného cyklu z první poloviny devadesátých let, v němž se zabývá tématem tělesné hygieny a sociální identity skrze objekty odkazující na přístroje k vylepšování lidského těla.

· Krištof Kintera je na výstavě zastoupen svým technologickým objektem Plumbař.

· Jiří Příhoda, jehož umělecké práce na pomezí sochařství a architektury redefinují prostor, představuje v Telegraph Gallery dílo Billboard.

· Roman Ondak, slovenský konceptuální umělec je etablovanou osobností mezinárodní scény, dvakrát reprezentoval na Benátském bienále a jeho projekty byly zařazeny do sbírek institucí jako Tate Modern v Londýně nebo MoMA v New Yorku. Ve své tvorbě často transformuje každodenní předměty a pracuje s kontextem času, což na výstavě dokumentuje dílo Morning.

· David Možný, multimediální umělec, je zastoupen dílem Heat Wave.“

(David Možný - Heat Wave)

Špatně utajená výstava díla ...

Součástí výstavy pětice výše uvedených autorů je ještě autorka šestá, jejíž expozice se nachází v určitém utajení, za plentou. Patří i nepatří k pětici exponátů ze sbírky Rudolfa Runtáka, tak se k této - utajené, leč námi objevené a Janem Kudrnou nám osobně okomentované výstavě - věnujeme, s dovolením, také za plentou, totiž, v jiném článku naší rubriky Výstavy. Ten, kdo počká, ten se dočká a odhrnutím plenty odhalíme i důvody, které nás k tomu vedly…

(Kurátor výstavy - Jan Kudrna)

Mgr. Jan Kudrna (* 1984)

· absolvent Dějin umění se zaměřením na kulturní a technické památky a Kulturní dějiny na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.

· V Galerii výtvarného umění v Ostravě působil jako vedoucí odborného oddělení.

· Je kurátorem sbírky Roberta Runtáka

· Stál u zrodu olomoucké Telegraph Gallery

· Do roku 2021 v ní působil jako hlavní kurátor

· V současnosti působí jako expert v oblasti českého současného umění pro Fond Artefin

· V Telegraph Gallery plní funkci externího poradce pro kurátorskou činnost a dramaturgii výstavních projektů

· Posledních dvacet let se věnuje nezávislé kurátorské činnosti, zejména v oblasti malby

· Zabývá se především českou malbou od osmdesátých let do současnosti a také evropskou malbou posledních dvou dekád.

· Letos se účastnil Pražského jara, pro něž ve spolupráci s Milanem Dospělem připravil unikátní projekt Pražské jaro Art Salon, zaměřený na výtvarné umění v jehož rámci představilo 6 umělců práce inspirované Smetanovou Mou vlastí.

· Kurátorské umění Jana Kudrny si zájemci budou moci vychutnat také v galerii Pekelné sáně letos na podzim, na 7. výstavním bloku, představujícím práce Magdalény Roztočilové a Jakuba Roztočila, Marka Meduny a Jozefa Čižmára.

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček