Úvod > Sculptures - „Světlo, hmota, tvar a Vy“ aneb Vyhlídku Bastion na Karlově, zdobí díla sochaře Lukáše Raise

Sculptures - „Světlo, hmota, tvar a Vy“ aneb Vyhlídku Bastion na Karlově, zdobí díla sochaře Lukáše Raise

01.03.2023 18:54

Sculptures

„Světlo, hmota, tvar a Vy“

Lukáš Rais

17. 5. 2022 – 30. 4. 2023

Bastion na Karlově

"Je pěkné, jak se dá spojit moderní umění a moderní věci s tím historickým.

Tato výstava je důkazem, že nové a staré může být vedle sebe a působit nádherně."

starostka Prahy 2 Alexandra Udženija

"Tato série je první, kterou jsem dělal z nerezu, z ušlechtilé leštěné oceli. A přistupoval jsem k tomu tak, že je to určitý tvar, určitý prostor, je to nějak zpracované, ale vy nemůžete k té soše přistoupit, aniž byste ji nedefinovala. Protože když na sobě máte třeba bílé tričko nebo jakékoli oblečení, tak se v ní odrážíte tolikrát, že ji svým způsobem a určitým procentem definujete a jste součástí té sochy. To je celý koncept a celý princip."

Lukáš Rais, sochař a autor výstavy

Zub času si vylámal na Raisových skulpturách zuby

Připomeňme si, že datum v záhlaví tohoto článku, určující termín instalace objektů Lukáše Raise na karlovský Bastion, není nějaká zmýlená v počtech ani v současné době tak nemile „módní“ fake news.

Objekty se na tomto skvostném místě nacházejí opravdu už téměř rok, od uvedeného data jímž byl loňský květen. A opravdu tam budou už jen do konce dubna roku letošního. Takže kdo je dosud neviděl, má nejvyšší čas se na Bastion vydat. A probouzející se jaro po takovéto nenáročné vycházce přímo volá, ne-li řve.

Na počátku, při instalaci blyštivých objektů sochařského mága, nebylo ani samotnému autorovi zcela jasné, jak to s těmi jeho díly a materiálem, z něhož jsou stvořeny, po roce vydání na milost a nemilost živlům přírodním i vandalským, nakonec dopadne.

I autor, stejně jako každý, kdo těmto objektům věnuje obdivnou pozornost, přemýšlel, jak se budou měnit s měnlavým počasím, střídáním ročních období a pod vlivem lidské rádoby „takytvořivosti“.

A tak jsme se - po roce – konkrétně dne 21. 2. 2023, na Bastion za Raisovými sochami vydali.

Chodíme tam poměrně pravidelně. Jednak za www.www-kulturaok-eu.cz dělat informační repa pro návštěvníky našeho webu, protože je tam stále co vidět, a jednak i jen tak, sami za sebe, pokochat se výhledem, krásou tam právě vystavených objektů i místa a nechat na sebe zapůsobit ozvěnu dávna, jež tímto místem rezonuje vzdor času, stejně jako objekty Lukáše Raise. Jen ten Bastion mu čelí o pěkných pár století déle…

Lukáš Rais to jsou sochy a plastiky, design a divadlo

Lukáš Rais není našemu webu neznámý. Setkáváme se s jeho díly už od počátku naší existence. Nemůžeme být ale u všeho a všude, a tak - k naší smůle - šlo vždy „jen“ o výstavy kolektivní. Výstavy, kde vystavoval, kde neunikl naší pozornosti, ale kde nebyl samojediný a nebyl co dopočtu děl, tak významně zapojen. Až na Bastionu se nám to poštěstilo. A ještě jen tak tak, před blížícím se koncem výstavy.

Lukáš Rais ale, aby bylo jasno, není jen jednostranným tvůrcem. Nejviditelnější a nejdominantnější jsou nesporně jeho sochy a plastiky, ale jeho umělecké portfolio zahrnuje i další umělecké obory, jimiž je design a divadlo.

Jak to ten chlap dělá?

Pohled na skvostné tvary korespondující s úžasnými scenériemi místa, nutí k zamyšlení, jak taková díla asi vznikají. Zjistili jsme totiž, že – ač je to k nevíře - Lukáš Rais nepoužívá počítačové grafiky při komponování svých objektů a promýšlení jejich souvztažností a zákrut, ale stále ještě mu slouží vlastní hlava a fantazie.

Vše vzniká individuálně v jeho ateliéru. A je to – jak sám uvádí – proces na hodně dlouhou dobu. Jeden objekt vzniká pod jeho rukama klidně dva roky, někdy i tři.

Jen k výsledné realizaci v exteriéru sochám vyhrazeném, tedy v tomto případě na Bastionu, spojí svoji vizi s citem pro veřejný prostor, který má osvědčený architekt. Vychází totiž z toho, že ten, kdo objekty nevytvořil, je vnímá zcela jinak, s nadhledem, méně subjektivně angažovaně a v souvislostech. Je oproštěn od pocitové vazby k danému objektu a lépe ho pak může začlenit do prostoru, který je k dispozici a invenčněji využít kompozičních možností, které daný prostor skýtá.

Často se euforicky hovoří o vdechování druhého života běžným věcem

Do jisté míry je trendem doby – alespoň pro nás uznalejší – dávat šanci věcem, které dosloužily, dopřát jim žití nové a v jiné funkci. Ať už se jedná o nevyužívané stavby nebo jen předměty, jejichž poslání bylo přísně účelové. Díky nápaditosti nadšenců se objevují nové možnosti jak budovu či předmět přeměnit v cosi jiného.

Lukáš Rais dělá cosi podobného, jen ne z předmětů doslouživších, ale z polotovarů dosud zcela funkčních, které však využívá zcela odlišně než pro co vznikly. Je to taková umělcova hra na hádej, co to původně mělo být, a koukej, co z toho teď je. A že to jde, když se chce a zapojí nadšení, dřina, zručnost a nezbytná fantazie, dokazují jeho objekty.

Nejoblíbenější sochařovou materií se jeví kovové trubky určené ke zcela neuměleckému účelu v průmyslu. A hle…

Archimedon, Trichodom a ti druzí

Raisovy sochy mají jména a symbolizují zcela konkrétní příběhy. Od dějinných inspirací až k příběhům denního žití. Proto na popiskách čteme třeba Archimedon či Trichodom jejichž příběhy zná asi jen autor sám a nám divákům je tak umožněno nastartovat svou fantazii a domýšlet autorem už dokonale domyšlené. Ale jsou tu i snazší hádanky a tím i sdělnější příběhy. Rozeta, Poupě, kdy každý víme, co tím chtěl sochař říci a spíš hledáme, jak to vidí a jak to vyjádřil on.

Dotýkat se, vstupovat a stávat se součástí objektů – dovoleno

Ne každý sochař by jásal, když by mu po jeho soše či sousoší rejdila celá školka. Ne tak Lukáš Rais. Naopak jeho přáním a cílem je, aby se jeho sochy staly součástí nás a my se stali součástí jich. A paní učitelka, která sem přivádí svěřená školkovská dítka, toho ráda využije. A děcka tuplem. Rád se začlenil i vnuk autora těchto řádek, jinak neochvějný mamák, nevzdalující se fotografující matce na víc jak půlmetr. Inspirován tím potěrem kolem, rád ozkoušel kouzlo dobrodružného průniku do soch spolu s náhle se zjevivšími kamarádkami a kamarády.

A zkušenější děcka už dokonce chápaly a také náležitě využívaly odrazů v nerezovém materiálu, změn jejich odrážených postaviček v ohbí nerezových rour, ony bizarní obrazy, jež materiál i sochy i po roce služby na veřejném prostoru skýtaly. A jak bylo vidno, ani po opakovaných návštěvách se dětem ta hra světla, stínu, odrazu a nečekanosti viděného neokoukala.

Chvála Bastionu

Bastion je sám vlastně místem, které dostalo druhou šanci na svou existenci. Jeho rekonstrukce a úprava proběhla před už víc jak deseti lety, v letech 2010 až 2012. Od té doby, slouží svému novému poslání – vyhlídce a na město pod ním a jako veřejná venkovní otevřená galerie s netušenými možnostmi. Jak při loňském zahájení Raisovy výstavy poznamenal Jaroslav Šolc, místostarosta MČ Praha 2.

"Bastion je bývalá bašta novoměstských hradeb. Takže místo kouzelné samozřejmě řadou věcí. Jednak tady na vás dýchá historie, ta historie tu sahá až ke Karlu IV., ostatně tady nedaleký kostel také pochází z dob Karla IV. Potom jsou to ty krásné výhledy, krásně upravený prostor a pak bych chtěl zmínit, že se tady kombinují zážitky kulturní - nejen výtvarné, ale i hudební."

A na závěr ještě slovo kritika umění

Celou výstavu uvozuje panel u vchodu do Bastionu na němž je citována zpráva kritika umění architektury a spisovatele Petra Volfa (1965), kurátora mnoha dalších významných výstav. Dovolíme si vytrhnout jedinou větu a doporučit přečtení textu celého na místě.

„… Do organických soch z nerezové oceli je vtělena harmonie a plasticita, vnímáme v nich zvláštní souzvuk tíhy a lehkosti, tvrdosti a měkkosti, tedy zdánlivě protichůdných jevů… přesto dodávají pocit bezpečí…“

Co dodat…

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, DiS.