Kurt Gebauer a studenti FHS aneb když Gebauerovo srdce v Holyni oživíme
Galerijní Laboratoř - kaple sv. Jana Křtitele – Holyně - Praha
13. 9. – 30. 9. 2016
Léto Galerijní laboratoře v Holyňské kapli sv. Jana Křtitele končí poslední výstavou ´Kurt Gebauer a studenti FHS´. Zahájení poslední z řetězce výstav, o nichž jsme na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz dost pravidelně informovali, neboť nás pořadatelé zcela pravidelně zvali, nebylo nijak posmutněné. Naopak. Bylo to loučení plné naděje pod heslem: „Tak zase příští rok na stejném místě nashledanou…“ A vzhledem k tomu, že ho s námi sdílela i zastupitelka místní samosprávy, jenž dokonce organizátorům akce děkovala za oživení jejich nádherné a přívětivé kapličky - kulturního stánku, je opravdu nač se těšit. A bude-li o nás zájem, tak se jistě opět budeme zvědavě zajímat jaké, že nové pokusy budou v laboratoři uskutečněny.
Kurt Gebauer má srdce na dlani a pro výstavu svých studentů ho ochotně zapůjčil
Zprvu to bylo tak trochu jako v dávném televizním pořadu – Možná, přijde i kouzelník. Jen kouzelník se mělo zaměnit za jméno naše předního nezdolného výtvarníka, sochaře a profesora VŠUP v Praze, Kurta Gebauera, absolventa Akademie výtvarných umění v Praze a hlavně úžasného a pohodového člověka.
Ačkoli, možná se vlastně ani slovo kouzelník zaměňovat nemuselo. Kurt Gebauer je totiž také kouzelník. Kouzelník přeměňující svými artefakty nijaký veřejný prostor na svébytné kouty, kde je důvod se zamyslet i radost pobýt. Konec konců má nedaleko od holyňské kaple dvě svá díla. A to již málo zmiňovaný Rybník Stodůlky, skládaný z kamene a figurální plastiky v Praze Stodůlky, z roku 1985 a kousek pod Holyní, v Dalejském údolí, v tak zvaném Červeném lomu, přírodně umělou skulpturu Bojiště, z roku 2006.
Na výstavu svých žáků Kurt Gebauer přenesl menší dílo vytvořené na míru rozměrům kaple v Holyni. Dílo ale hodně výmluvné – Srdce od Kurta Gebauera. Tuhle instalaci vystavoval například s velkým ohlasem v roce 2015 rámci akce Umění ve městě České Budějovice (o letošním ročníku píšeme shodou okolností v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-ve-meste-2016-aneb-mesta-mnoha-modernich-soch/) v českobudějovické Galerii Mariánská- Galerii umění, která se nachází se v nově opravené budově kasáren na Mariánském náměstí.
Sám mistr – kouzelník – Kurt Gebauer ale nakonec na zahájení do Holyně tentokrát nepřišel. Své studenty však ocenil opravdu srdečně. A jeho srdce v závěru akce dokonce i ožilo. Ale o tom později.
Výstava netradiční a trochu i bilanční
Jak řečeno, výstava Kurt Gebauer a studenti FHS je poslední letošní výstava v Holyni. Prozíravý kurátor Matouš Karel Zavadil si za téma vybral zpravidla opomíjený vhled pod pokličku realizací uměleckých výstav - instalaci. Ano, my běžní diváci, vejdeme, prohlížíme a nabýváme dva dojmy. Tím hlavním, a právem prvoplánovým, je vjem týkající se vystavených děl autora, jimiž se nám představuje. Jenže, a to se málo vnímá, jde také o to, jak se to konkrétní umění, toho konkrétního autora, v tom konkrétním výstavním prostoru vystavuje.
Nevhodná instalace totiž může značně onen prvoplánový pocit pokazit, ale může ho také vhodně podtrhnout. A o tom je právě i výstava Kurt Gebauer a studenti FHS v Holyni. Na stěnách kaple jsou uvážlivě rozmístěny návrhy instalací reálných výstav studentů Kurta Gebauera (jmenovitě Michala Jalůvky, Mariany Pecháčkové, Adama Sodomky, Viktorie Pikovské a Pavla Šefrny). Část byla realizována v tradičním prostoru výstav Galerijní laboratoře v Galerii Makráč, o níž na našem webu píšeme často (naposledy v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/miloslav-hilsky-obrazy-aneb-kino-vinetou/) a část návrhů vznikla přímo pro kapli v Holyni.
Návrhy prezentují panely i s instalačními pokyny, rozkresy a poznámkami. A obě rozdílné a galerijně relativně netypické prostory (Makráč je chodba v panelové stavbě, kde jednu ze stěn tvoří průhledné sklo a kaple má zase tradiční sakrální jednovchodový obdélníkový tvar) představují pro autory instalací výzvu.
Nás nad jiné zaujaly dva návrhy. Oba shodou okolností pro kapli. Precizní návrh Viktorie Pikovské (o realizaci jsme psali v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/tomas-bachura-genesis-aneb-nahlednuti-do-galerijni-laboratore-v-holynske-kapli/) a lákavý, zatím nerealizovaný, návrh Pavla Šefrny, připravený pro rok 2017. S autorem jsme při zahájení výstavy osobně mluvili a přáli mu, aby se jeho návrh podařilo realizovat, a potvrdili mu, zájem - už teď rok před zahájením - o tu ´jeho´ výstavu (Otisk modlitby, výtvarnice KaoruIshida).
Koncepci a obsah výstavy nám ozřejmil kurátor M. K. Zavadil. Mírně bilančně a - za nás:
„Projekt GL vznikl (2010) ve spolupráci s FHS UK jako druh exkurzu do problematiky kurátorství současného umění. V první fázi byly realizovány studentské výstavy pro hybridní prostor galerie Makromolekulárního ústavu AV ČR, kde funguje dosud nízkorozpočtová galerie, na jejíž výstavní tradici před rokem 1989 navázali Kurt Gebauer a Dagmar Šubrtová.
Aktuálně projekt Galerijní Laboratoře, díky vstřícnosti městské části Praha - Slivenec, která poskytla bezplatně prostor a podpořila projekt finančním grantem, hostoval v galerijní kapli Holyně, pro niž byl připraven (2015/16) soubor autorských výstav.
Na samostatných výstavách se představili vizuální umělci a jedna instituce: Jaroslav Kořán, Iva Vodrážková, Lubomíra Kmeťová–Portelová, Tomáš Bachura, Jan Parkman, Markéta Vlčková, Anna Pašková a Pražská fotografická škola.
Emancipace projektu GL ve vlastní galerijní značku tak právě probíhá. V závěrečné výstavě cyklu je představen soubor kurátorských koncepcí studentů Fakulty humanitních studií, jež mohli v rámci kreativního modulu vytvořit výstavní projekty pro prostor galerijní kaple v příštím roce. Mimo tyto aktuální práce jsou představeny i návrhy z předchozího období. Výstavní projekty vzniklé pro Makromolekulární ústav AV ČR byly jistě pro mnohé studenty zajímavou praktickou zkušeností, a to i díky faktu, že i v minulosti došlo k realizaci několika těchto studentských ´počinů´.
Pro GL je určující hledání limitů galerijního prostoru, iniciace mezioborového a mezigeneračního dialogu a sociální citlivost. Nelzepominoutani autorské přístupy vizuálních umělců, jejichž dílo se nezaměřuje jen na produkci současného umění, ale zahrnuje i schopnost podněcovat demokratickou diskuzi, která přispívá k rozvoji občanské společnosti.“
Závěr patřil Petru Niklovi a jeho performanci nazvané Holý „Ň“…
I přes nesmírné vytížení tohoto performátora a neuvěřitelně variabilního tvůrce, uprostřed jeho právě probíhající výstavy ve Špálově galerii (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/petr-nikl-pijavice-aneb-kankovy-tanec-opet-robotickych-svabu/) a na prahu nově chystané výstavy v Galerii Hollar, si našel tento věčně hravý „kluk“ čas a zavítal na jednu ze svých typických performancí také do Holyně. A jak už to tak u těch, co hodně dovedou, bývá, neformálně s námi poseděl, popovídalsi v tričku s nápisem Čestmír Suška – Rezavé květy (jméno dalšího z pozoruhodných výtvarníků, sídlícího a tvořícího v nedaleké Bubci) a ani slovem nedal znát, co na nás v závěru vernisáže chystá.
Při přednesu dvou básnických próz jejich autorem Filipem Strakou (hodně niterné Za zenitem a hodně rozverné Bajky o tom, co si o nás povídají zvířata, když je neslyšíme…) se Petr Nikl ale někam vytratil. Aby s posledním slovem, zahajujícím slavnostně výstavu, shodou času dokreslenou navíc zvukem místního zvonu, to přišlo. TO? Postava z jiného světa.
Trochu Krysař, trochu duch umění samého, trochu zjevení dávna uprostřed moderní doby. Charizmaticky působící bizarní bílá postava se blížila odkudsi z nitra obce a mířila k nám a ke kapli. Auta se jí vyhýbala, jak odpuzená jeho magnetismem, my jsme se rozstoupili, jak hory před nadpřirozenem a postava vstoupila do kaple.
Vzal nástroj a zazněl jímavý expresivně přednesený song, příhodně nad Gebauerovým srdcem – Song srdce. Pak vysokou aurální čapku postavy nahradilo jedno z Gebauerových srdcí a s dylanovskou harmonikou zaznělo, že Spí domov můj. V doznívání melodie, v její stále se dokola opakující části Coda (samostatná část skladby, jež se ale běžně hraje jen jednou, nakonec a bere za jakýsi „zvláštní“ konec skladby), vyšla postava opět tak, jak přišla, v bílém hávu, s nástrojem a tím zpěvem a my, ohromeni, se opět rozestoupili, a postava se nám vzdalovala, ulice neulice, obcí dál, do neslyšena, do ztracena, do nikam… jako krysař či jako kdysi sám Kristus, kráčející po hladině, a pak už postavu nebylo slyšet, nebylo vidět, až ji nebylo…
Silný dojem a chvíle ticha nás ohromených. Krásné ukončení série zajímavých výstav. Až po delší vzpamatovávací pauze došlo na katarzi a žerty zahánějící silný dojem.
Zástupkyně obce špitla s lehkou obavou, že právě tam, kam se postava vydala, mají a občas venčí obří dogu. Jiný, pamětník podobných performancí nás potěšil, že jednou v jakési příhraniční obci, při podobném kousku postava zbloudila a omylem prý přešla hranice do Německa. Ujistili jsme se, že i tentokrát měla správný směr, ale z Holyně do Německa že je to přece jen trochu z ruky.
No, klid. O jednoho z nejvyzrálejších performerů a multiumělců jsme toho dne nepřišli. Když nás odvážel autobus, stál Petr Nikl v triku „Čestmír Suška – Rezavé květy“ pobaveně skryt za kaplí a mával nám na rozloučenou, zatímco zůstávající osazenstvo kaple ještě stále vyhlíželo směrem, kam zmizela ta záhadná bílá bytost… Inu Petr Nikl…
Kurátor: Matouš Karel Zavadil
e-mail: glaborator@seznam.cz, www.galerijnilaborator.cz
150 00 Praha 5 – Holyně
Nám. Pod Lípou
Máme otevřeno soboty, neděle a ve svátky: 15.00 – 17.00 hodin
Spojení: konečná stanice autobusu č. 248
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková