Úvod > Kupka a karikatura - Zrcadla pravdy aneb nahá pravda o tom, že Františka Kupku pořád úplně neuznáme, takže nevíme, že byl tak trochu anarchista

Kupka a karikatura - Zrcadla pravdy aneb nahá pravda o tom, že Františka Kupku pořád úplně neuznáme, takže nevíme, že byl tak trochu anarchista

05.09.2025 18:25

Kupka a karikatura – Zrcadla Pravdy

František Kupka

14. 6. – 12. 10. 2025

Museum Kampa

(František Kupka, 1928)

Výstava Kupka a karikatura – Zrcadla Pravdy, představuje Kupku, jako

komentátora doby a ukazuje jeho poměrně

málo známou, avšak zásadní, etapu tvorby –

satirické kresby určené pro pařížské časopisy z přelomu století.

Na Montmartru tehdy vznikly Kupkovy kousavé kresby,

včetně jeho hodně diskutovaných cyklů Peníze, Mír a Náboženství.

Tedy cyklů, které značně rozvířily tehdejší společenské debaty…

„Kupkova činnost karikaturisty vrcholí na počátku 20. století jeho účastí

v L'Assiette au beurre a Le Canard sauvage, dvou předních časopisech,

do nichž přispívali i někteří z nejnadanějších umělců té doby.

Jejich obzvláště kousavé kresby k nám promlouvají dodnes…“

jeden z kurátorů výstavy, Pierre Brullé

Kupka – Kampa

Úvodem tiskové konference k zahájení výstavy nazvané Kupka a karikatura - Zrcadla pravdy, zaznělo z úst Jana Skřivánka, šéfkurátora Musea Kampa, že tato výstava je jednou z hlavních letních výstav v Museu Kampa. A jeho slova se potvrdila a potvrzují i nadále.

Jméno Františka Kupky je totiž jednoznačným lákadlem pro návštěvníky. Tuzemské i zahraniční. Bez ohledu na národnost, jazykovou bariéru, vyznání a kde co dalšího. Kupka je sice umělec český, přivlastňovaný Francií, ale především je to umělec světový. Sbírka jeho prací, které shromáždila paní Meda Mládková, je nenahraditelný soubor, představující tohoto mimořádného umělce.

Museum Kampa - založené a díky vytrvalosti a neústupnosti paní Medy doslova z ničeho vydupaný sen – se díky souboru prací Františka Kupky stalo světobodem na globu. Místem, kde je možné se s Kupkou trvale setkat. A setkávat.

Kupka – Karikatura

František Kupka byl neuvěřitelně pracovitý, vytvořil nespočetné dílo a dosáhl nejvyšších pater světové výtvarné scény. Měl však ve svém plodném a dlouhém životě více období. Vyvíjel se. Díky okolnostem i díky sobě samému. Ku prospěchu nás diváků a obdivovatelů jeho díla. Nás, jichž je na celé planetě nepřeberný zástup. A přece jak se ukázalo výstavou Kupka a karikatura, o něm nevíme ještě vše. Období, kdy se věnoval karikatuře a to značně specifické a umělecky, řemeslně, ale především myšlenkově mimořádné, z nás diváků, už znal, přiznejme si to, jen málokdo. Tím víc si lze považovat počin vedení Musea Kampa, jímž je poodhalení té opomíjené, a neprávem opomíjené, části tvorby Františka Kupky - karikaturisty.

Není malých uměleckých děl

Přelomová a objevná výstava Kupka a karikatura – Zrcadlo pravdy není jen dokladem o tom, že mistr se po nějaký čas věnoval disciplíně, kterou bychom s ním možná normálně ani nespojovali – karikatuře. Výstava, ale není ani jenom důkaz, že i prostá karikatura v rukou bezkonkurenčního umělce, nabývá parametrů velkého umění. Bez ohledu na obsah a cíl. Podstatné je, že karikatura v podání Kupky nemusí být zdaleka jen čímsi pro zasmání, ale že může navíc přinášet i sdělení, které pociťujeme a které neumíme sami prezentovat. Myšlenku, tnutí, vyhmátnutý problém doby, katarzi nahromaděných negativních emocí.

Šťastná přeshraniční spolupráce

Uspořádaná výstava vznikla ve spolupráci vedení Musea Kampa s aktuálně nejlepšími znalci Kupkova díla. Především to je Doc. PhDr., historička umění, docentka na Sorboně v Paříži, specializující se na malířství 19. století, překladatelka do francouzštiny a němčiny, vrcholná znalkyně tvorby Františka Kupky, paní Markéta Theinhardt.

Druhou osobností, která se zasloužila o mimořádný význam výstavy Kupka – Karikatura, je francouzský historik umění, sběratel a největší znalec Kupkova díla, Pierre Brullé. Jako spisovatel je podepsán pod klíčovými knižně vydanými studiemi o Františku Kupkovi. Jako kurátor je zase – u nás vždy ve spolupráci s „kupkoložkou“ Markétou Theinhardt, podepsán pod řadou výstav věnovaných Kupkovi, jako kurátor.

Jen u nás se oba podíleli na objevné výstavě Orbis Pictus, v Západočeské galerii Plzeň a na výstavě z roku 2018 ve Valdštejnské jízdárně, která byla v podstatě přenesením předcházející výstavy věnované Kupkovi, konané v pařížské Grand Palais.

A teď tedy, na popud vedení Musea Kampa, jako „doplněk“ stálé expozice Kupkovi věnované, vytvořili zcela novou na dosud nikde takto neopakovanou výstavu Kupkovy opomíjené tvorby, karikatuře.

(Kurátorka výstavy, Markéta Theinhardt a šéfkurátor Musea Kampa, Jan Skřivánek)

Slovo šéfkurátora Musea Kampa

„Výstava je součástí programového cyklu, věnovaného Museem Kampa tématům, aspektům a souvislostem díla Františka Kupky. Poslední v řadě byly v roce 2017 výstava Ateliérová sousedství. Marcel Duchamp. Raymond Duchamp-Villon, Jacques Villon a František Kupka, a roku 2018, ke stému výročí založení Republiky uspořádaná expozice František Kupka. Legionář a vlastenec. Letošní výstava představí umělcovu tvorbu v době „zlatého věku” satirických časopisů.“

Éra satiry Františka Kupky

Autoři výstavy ve své kurátorské zprávě uvádějí:

„František Kupka v letech 1902–1906 přerušil svou malířskou kariéru, přestal obesílat pařížské Salony a místo toho se naplno věnoval kresbám pro humoristické noviny a časopisy. Všechny kresby dotýkající se umělecké scény a jejích protagonistů – ať již zpochybňují samotnou podstatu umění, odsuzují umění podléhající tržnímu a mediálnímu systému, nebo zesměšňují snobismus a parodují tehdy módní umělecké projevy – se nesou v duchu dualismu mezi „vysokým a nízkým“, vážným a posměšným, mezi karikaturou a Uměním. Výstava Kupka a karikatura představuje tvorbu v době „zlatého věku” satirických časopisů.“

Kupkův nerealizovaný projekt

„Roku 1900 se František Kupka v dopise svému příteli Hanuši Jelínkovi svěřil s projektem vytvořit sled několika zobrazení „nahé Pravdy“, která prochází ulicemi Paříže se zrcadlem, svým atributem, a šokuje pasanty. Ti její nahotu chtějí skrýt oděvem, každý podle svého mínění, zatímco v pozadí lidstvo opět buduje záhadnou sfingu.

Ač Kupka tento projekt nakonec nerealizoval, jeho úmysl – dokumentovaný několika kresbami a grafikami – vypovídá o programu jeho tvorby několika příštích let. Práce dokumentační, satirické a kritické.“

Autoři o výstavě

„Ač je Kupka znám především jako jeden z prvních, kdo vykročili směrem k nefigurativnímu umění, představuje jeho satirická tvorba, na první pohled diametrálně odlišná od pozdějších konceptů, v mnohém ohledu substanciální součást umělcova díla. Kupka se sice od této tvorby z perspektivy své nové orientace později distancoval, ale není pochyb, že subversivní prostředí Montmartru, kde na počátku minulého století nejen žil, ale do nehož se integroval, posílilo jeho smysl pro nekonformní řešení, byť by to v tomto případě bylo vázáno na satirickou kritiku společenských poměrů.

I jiní umělci pozdější ´klasické avantgardy´ prošli tímto procesem, tak jako třeba jeho již zmíněný přítel a soused Jacques Villon. Není pochyb, že právě touto tvorbou, bojovně i skandálně, vstoupil do veřejného prostoru v Paříži, v rodných Čechách i ve Vídni, městě spjatém s jeho prvními úspěchy. Časopisecká satirická kresba se svou schopností rychle a výstižně poskytovat informace, ´humorizovat´ problémy moderního života a přitom si zachovat ´nádech věčnosti´, oslovovat co nejširší veřejnost, stala mocným prostředkem vizuální komunikace.

Na přelomu 19. a 20. století jsme právě v Paříži svědky nebývalého růstu počtu satirických kritických periodik, v nichž kresba hrála přední roli, ba dokonce dominovala, jako v L’Assiette au beurre, kam přispíval i František Kupka svými nejznámějšími satirickými díly. Satirickou kresbou bylo možné podstatně názorněji reagovat na sociální, sociálně-politické fenomény a aktuality, než psaným slovem. Kreslená satira se dokonce stala výrazným uměleckým žánrem, hodným Salonů a výstav, žánrem, jenž přispíval k soustavnému tázání a zpochybňování i tendencí umění samotného. ´Zlatý věk´ satirických časopisů byl umožněn demokratizací francouzské společnosti, která byla ovšem výsledkem bojů a polemik. Těch bylo ve Třetí francouzské republice a i v mezinárodním kontextu celá řada. Satirická produkce byla napadána ze všech možných stran, což se neobešlo bez zásahů cenzury, skandálů, ba i procesů. Satirická kritika poměrů odrážela v pomyslných ´zrcadlech nahé Pravdy´ různorodé postoje.

Kupka deklarativně patřil do okruhu volnomyšlenkářů, ale těchto ´zrcadel´ satiry bylo více, v žádném případě to nebyly postoje unilaterální, ani politicky, ani umělecky. Snahou výstavy je ukázat tuto různorodost, myšlenkovou i formální. Kromě sociálně-politických témat nechce opomenout ani kriticky hravý kontext fin-de-siècle. Její osou zůstávají práce Františka Kupky, především jeho tři realizované cykly pro L’Assiette au beurre (Peníze, Mír, Náboženství), ale tuto tvorbu představuje v kontextu odpovídajících prací dalších umělců různých postojů a uměleckého zaměření pařížské i mezinárodní scény, včetně dalších umělců z Čech. Svobodnost těchto různorodých projevů je přes jejich možnou konfliktnost a přes překážky, s nimiž se setkávala, jedinečným fenoménem evropské kultury. Ač výstava nemůže aspirovat na komplexní, všechna hlediska a postoje zaznamenávající reprezentaci, má v úmyslu poukázat i na frapantnost a aktuálnost tázání umělců kreslené satiry před více než sto lety.“

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček