Markéta Theinhardt: Kupka jako kreslíř a ilustrátor/Kupka dessinatour de presse aneb dvě hodiny nad Kupkovými ilustracemi
Francouzský institut – Praha
7. 11. 2018
V návaznosti na výstavu František Kupka 1871 - 1957, kterou lze spatřit v prostorách Valdštejnské jízdárny, Francouzský institut ve spolupráci s Národní galerií připravil cyklus přednášek, které jsou věnovány Františku Kupkovi.
Jedná se o sérii 5 tematicky vymezených večerů v přednáškovém sále Francouzského institutu ve Štěpánské ulici, na které tento Francouzský institut pozval přední odborníky, novináře i zájemce o Kupkovo dílo.
Cyklus přednášek o Františku Kupkovi/Cycle de conférences sur František Kupka začal v září 2018 a končí přednáškou 5. 12. 2018. V září 2018 přednášela Brigitte Leal na téma Kupka a kubismus, v říjnu 2018 byl promítnut film Kupka, průkopník abstraktního umění, 10. 10. 2018 nás svou přítomností poctil Pierre Brullé, který ve své přednášce Kupka a mašinismus hovořil o specifické výseči Kupkova všestranného zájmu, o jeho vztahu a dočasnému vyjadřování v mašinismu, v uměleckém směru své doby.
Na listopad letošního roku nám Francouzský institut připravil další vhled do šíře Kupkových tvůrčích etap v rámci jeho desetiletého působení v roli kreslíře a ilustrátora. Přednášku Kupka jako kreslíř a ilustrátor si pro nás připravila Markéta Theinhardt.
Kupka víc než aktuální
Po krátkém emotivním uvítacím proslovu pana Luce Lévyho, rady pro kulturu a spolupráci a ředitele FI, se slova ujala Markéta Theinhardt. Ukázalo se, že je nesporným zážitkem pod vedením přední znalkyně dané věci /navíc vyjadřující se neformálně a navýsost fundovaně, s humorem, nadhledem i četnými glosami plod čarou/ objevovat díla Františka Kupky. I když přednáška Markéty Theinhardt trvala dvě hodiny, a mohla trvat ještě déle, v přeplněném sále, zaplněném téměř stovkou zájemců, by bývalo nebylo slyšet ani pád příslovečného špendlíku. Výjimkou byl naštěstí ojedinělý neposedný mobil kohosi a pak četné uvolňující salvy smíchu zapříčiněného skvělým rétorickým výstupem přednášející.
Ano, vidět ilustrace Františka Kupky je zážitek. Ale slyšet je rozkryté znalkyní, jakou je Markéta Theinhardt, je úplně něco jiného. Kupkovy kresby a ilustrace nabízejí nejen prvoplánovou podívanou, ale mají v sobě i druho či třeti-plánový názor, postoj, příběh, vyjádření.
Jde o mistrovské alegorie a širokospektrální vyjádření filosofa a glosátora událostí, jež jeho časopisecké ilustrace reflektovaly. To běžný divák nepozná, to neví. A tak s výkladem odborníka se mu doslova otevírají oči a vidí, co původně neviděl, či minimálně, plně nechápal. I když Kupkovy ilustrace nesporně hovoří samy za sebe jako umělecké i myšlenkové dílo, s tak kvalitním výkladem promlouvají v celé šíři. A divák nejen žasne, ale - i zírá a v údivu překvapeně a obdivně kroutí hlavou. Tak to bylo i při přednášce Markéty Theinhardt.
Kupka není zdaleka jen nefigurativní malíř
Františka Kupku dnes známe povětšině především opravdu jenom jako jednoho z prvních představitelů moderního nefigurativního malířství. Ale návštěvou jeho rozsáhlé a dokonale mapující výstavy ve Valdštejnské jízdárně rychle zjistíme, že rozsah jeho tvůrčích výbojů byl daleko širší. Přednáška Markéty Theinhardt se zaměřila na jeho pařížské začátky, kdy se sice usadil na umělecky subversivním Montmartru, ale kdy spíše a především proslul jako kreslíř, který svými pracemi přispíval do četných svobodomyslných časopisů satiricky-kritického zaměření. Jednalo se o tituly jako L'Assiette au Beurre, Le Canardsauvage nebo Les Temps nouveaux, vydávaného anarchistou Jeanem Gravem.
Lze říci, že se František Kupka kolem roku 1903 poprvé mezinárodně proslavil publikací satirických kreseb v pařížském L'Assiette au Beurre, do něhož přispíval už od roku 1901 a spolupracoval s ním až do konce svého ilustrátorského období. Vytvořil totiž tři svá samostatná čísla - alba, nazvaná Peníze (franc. Argent), Náboženství (franc. La religion) a Mír (franc. la Paix).
Desetiletí, po které se této činnosti Kupka věnoval, tedy doba od roku 1896 do roku 1906, neminulo Kupkovo propojení s českou uměleckou avantgardou té doby. Byla dokonce jeho přáteli uspořádána výstava Kupkových ilustrací, která byla putovní a zastavovala v českých a moravských městech. Pouť této sbírky trvala úctyhodné dvouletí, od roku 1905 až do začátku roku 1907. Ohlas byl obrovský. Ale rozporuplný. Výstava sice vzbudila velký ohlas, ale vyvolala současně i ostrou politickou polemiku.
Kritika, která vycházela z českých uměleckých kruhů, poukazovala zejména na nebezpečí tendenčnosti kreseb, vznikajících na úkor Kupkovy tvorby umělecké. Rozporuplný ohlas zněl i z kruhů francouzských, a to vlastně po celou dobu ilustrátorského období. Výsledek by se dal zbagatelizovat do konstatování, že to Kupkovi tak znechutili, že toho nechal. Ilustrace pak sice ještě v později tvořil, ale nebyly to žhavé a publicistické alegorie, ale obrazy ilustrující díla či pasáže.
V roce 1906 tady František Kupka (řečeno eufemisticky) nalezl cestu zpět do pařížských Salonů. Jeho obsáhlé dílo satirického glosátora společnosti ale zůstává nejen dokonalým svědectvím doby, zejména, je-li český divák poučen - doučen, o souvislostech politických, společenských, či dokonce trestních, jež ilustrace Kupky odrážela. A to nám Markéta Theinhardt při své přednášce dopřála mírou vrchovatou. A v neposlední řadě je nasnadě, že ilustrátorské a glosátorské období Františka Kupky je i zřetelným dokladem o jeho neustálém hledání nových výtvarných řešení. Stejně jako byl kdysi jeho úlet k mašinismu a podobně.
Dva pohledy na Kupkovy ilustrace
Markéta Theinhardt svou přednášku začala téměř současností. Připomněla teroristický útok na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, k němuž došlo 7. 1. 2015 v Paříži a který si vyžádal 12 mrtvých a 10 zraněných. Tato redakce připravovala vydání některých Kupkových ilustrací, které jsou totiž neskutečně lidsky, společensky a politicky aktuální i po více jak 100 letech.
Pak už se přednášející vrátila zpět do Kupkova desetiletí. Vysvětlila nám, že v té době se sice publikovali v časopisech i fotografie, ale přednost měla kresba. Zejména na titulní straně periodika. Nešlo ale kresbu jen tak, uměleckou, ale šlo kresbu shrnující v symbolech a zkratce celý obsah článku či zprávy. A v tom byl Kupka, aniž by jeho práce tratily na uměleckosti – Mistrem.
Ilustrací vzniklo mnoho, proto Markéta Theinhardt rozdělila přednášku na 2 části. Na témata, jež v Kupkově ilustraci dominovala, a v druhé části na průřez periodiky, pro něž tvořil.
Dozvěděli jsme se, že dominantním tématem Kupkových kreseb bylo téma Nahá pravda, symbolizované neoděnou cudnou postavou dívky, již okolí, společnost, utiskuje, pronásleduje, ba se ji i snaží vehnat ve zmar. Tak jako v životě běžném, kdy je odhalená pravda v zájmu zla a moci ubíjena do nenávratna. V Kupkových ilustracích zde tuto říši zla zastupuje kapitál - Monsieur Capitale, Pan Kapitál. Démon mamonu. Břichopas nacpaný penězi až k prasknutí, jenž sám, ale častěji z pozadí, intrikuje proti pravdě. Proti Nahé, odhalené pravdě. Kterou se snaží zlikvidovat. Ano, zdá se, že by Kupka měl na problémy zaděláno i dnes.
Další téma byly Peníze, což je - jak všichni víme - vlastně téma související s onou u Kupky převažující Nahou pravdou. Za peníze jde pravdu umlčet a dokonce dočasně i překroutit.
Sám František Kupka - ač bez vlastního přičinění – se o tom přesvědčil za II. světové války. Vichistický režim (Régime de Vichy) či Vichistická Francie, tedy část území spolupracující s Německem za vlády maršála Pétaina, zneužila Kupkovy ilustrace s pozměněnými smysly ke své propagandě, což Kupkovi obrovsky ublížilo, takže když se to dozvěděl, byl z toho zcela zoufalý.
Inu Mamon Nahou pravdu proti její vůli často rád odívá do šatů a převleků, jen aby mu byla po vůli. A dočasně se mu to i daří. Což, mimochodem, František Kupka také ve svých ilustracích představoval. Takže vlastně nic nového pod sluncem dalo by se říci. Tedy jako dnes.
Tituly se o Kupku přetahovaly
Ilustrace Kupka v letech 1986 – 1906 vytvářel především pro jeho tři – v podstatě - kmenová periodika,jimiž byly L'Assiette au beurre, Le Canard sauvage nebo Les Temps nouveaux. Ale zájem o Kupkovi ilustrace měly i další redakce. Vesměs šlo o tituly satirické, liberální a dokonce i tzv. libertinské, tedy delikátní, určené tak zvaně ´pro pány´, které v té době s cenzurou bojovaly. Bránily tak přehnané morální tabu, a čas od času byly obviněny i z šíření pornografie. I když z dnešního hlediska šlo o roztomilé ilustrace secesního charakteru, nad kterými by dnes už těžko někdo pohoršoval. Ale doba byla taková a morální kritéria také.
Z dalších titulů Markéta Theinhardt
představila v ukázkách a s výkladem kresby pro časopisy jako jsou
německý Das Album, a francouzské La Vie En Rosen, Cocorico a další.
Závěrem Markéta Theinhardt
charakterizovala Kupkovo ilustrátorské období:
„Kupka v ilustracích netvořil rukopisné kresby, ale maloval jako obrazotvůrce“.
Markéta Theinhardt
- je historičkou umění
- 1973 - 1978: studium - Univerzita Karlova/Filozofická fakulta dějiny umění
- 1976 - 1977: studium na Université Paris 1 Panthéon - Sorbonne, kde v současné době také přednáší
- specialistka na malířství 19. a 20. století
- překladatelka do francouzštiny a němčiny
- přední naše i světová znalkyně díla Františka Kupky
- podílela se na Kupkových výstavách v Paříži, Haagu, Barceloně, Dallasu či Wolfsburgu a na výstavách konaných v Praze
- patří do kurátorského týmu i současné výstavy o Františku Kupkovi ve Valdštejnské jízdárně/ Národní galerie
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček