Úvod > KOPECKÝ FOREVER aneb Vladimír Kopecký odešel na návštěvu k paní Medě Mládkové, tak ať je jim spolu dobře. Zaslouží si to. Oba…

KOPECKÝ FOREVER aneb Vladimír Kopecký odešel na návštěvu k paní Medě Mládkové, tak ať je jim spolu dobře. Zaslouží si to. Oba…

12.10.2026 19:04

Kopecký forever

Od 25. 4. – navždy

Museum Kampa

Pozitivní zpráva Musea Kampa

z 25. 4. 2026:

Výstava v Museu Kampa představuje necelé dvě desítky děl

legendárního výtvarníka Vladimíra Kopeckého (*1931, Svojanov)

od šedesátých let do současnosti.

V soustředěném výběru se setkávají

malba, kresba i práce se sklem jako

rovnocenné polohy jeho díla.

Negativní zpráva Musea Kampa

z 18. 9. 2026:

S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o

úmrtí profesora Vladimíra Kopeckého (*1931 – +2026),

jedné z nejvýraznějších osobností

českého poválečného výtvarného umění.

176 dnů …

Dvě běžné zprávy o jednom neběžném Člověku. Dělí je od sebe 176 dnů, čili 25 týdnů, něco přes půl roku. Těch 176 dnů je ale nic, proti tomu, jaká propast ta dvě data dělí doopravdy. Konečnost bytí a nekonečnost nebytí. Jednoho z nás. Ano, z nás. Vladimír Kopecký přece tvořil. Obdivuhodně, hodně a hlavně skvěle. Jeho dílo nám tu zůstává. Ale jeho dílo není jen to, co vytvořil fyzicky, všechny ty skleněné objekty, obrazy, umělecké počiny, to je, žel – díky osudu, Bohu, přírodě – konečné. Víc už pro nás nevytvoří. Jenže jeho dílo je i jeho pedagogická činnost. A tohle dílo nekončí. To trvá a rozvíjí se. A rozvíjet navždy bude. Pokračují v něm přece jeho žačky a žáci, ale dnes už i žačky a žáci jeho žaček a žáků. To je to úžasné a forever – navždy. Dílo Vladimíra Kopeckého není uzavřeno, pokračuje. Jinak, jinými cestami, prostřednictvím jiných tvůrkyň a tvůrců, ale pokračuje. Forever – navždy.

A i kdybychom se o tvorbu Vladimíra Kopeckého osobně nezajímali, stejně jako o jeho žačky a žáky a žačky a žáky jeho žaček a žáků, tak někde někdy se – třeba jen mimoděk – s ním setkáme. Zkrášluje a zlidšťuje nám totiž náš svět. Většinou aniž bychom si to uvědomovali, aniž bychom o tom věděli. Ve veřejném prostoru, v galeriích, ale i v užitných předmětech tak či onak jím ovlivněných. Proto lze říci, že zůstává mezi námi a často přímo v nás.

Jak Vladimíra Kopeckého představili iniciátoři výstavy při jejím zahájení?

„Tvorba Vladimíra Kopeckého je postavena na neustálém proměňování vlastního jazyka – střídání gestické spontaneity a konstrukce, barevné skvrny a linie, řádu a napětí.

Jednotlivé přístupy na sebe navazují a vracejí se v nových podobách,

aniž by se opakovaly.

Expozice Kopecký – Forever sleduje právě tuto vnitřní kontinuitu.

I přes rozmanitosti výrazů zůstává stále přítomen jeden autor, tedy

jeden způsob myšlení a práce, který se sice

v čase mění, ale nikdy neztrácí svou intenzitu.“

Museum Kampa, 25. 4. 2026

Znali jsme profesora Kopeckého

Tvorbu profesora Vladimíra Kopeckého jsme znali už dávno před vznikem webu www.www-kulturaok-eu.cz. Jeho zakladatelka ing. Olga Koníčková celý život sledovala uměleckou tvorbu v celé své šíři, ale odedávna tíhla právě k tvorbě našich sklářů. Sledovala jejich výstavy, případné realizace v interiérech, či dokonce v exteriérech veřejného prostoru. Od založení svého webu, kdy se oprostila od jiných forem práce ve sdělovacích prostředcích se snažila, aby jí tvorba Vladimíra Kopeckého nikdy nikde neunikla. Tedy, alespoň ta dostupná v rámci Prahy. Krom přímých návštěv jeho autorských výstav nacházela, ba přímo i vyhledávala, jeho zastoupení ve výstavách kolektivních. Vypátrala jeho autorskou stopu i v našich nejvýznamnějších kulturních institucích. V NG je zastoupen trvale na stálé výstavě nazvané Konec černobílé doby, v GHMP jej aktuálně zase zařadila do přehlídkové výstavy nazvané Expanze – přírůstky z let 2013 až 2025 sama odstupující paní ředitelka této instituce, Magdalena Juříková. Zastoupení Vladimíra Kopeckého v obou těchto mimořádně prestižních výběrových výstavách je jasným důkazem, že jeho tvorbu nelze vynechat v jakémkoli kontextu, jakéhokoli průřezu, našim výtvarným uměním.

Ale nejen na souborných a průřezových výstavách bylo možno nalézat tvorbu Vladimíra Kopůeckého. Neváhal se zúčastnit ani tak svébytných a svobodných akcích jakými jsou výstavy Art Prag. Zaznamenali jsme jeho účast ještě na výstavě Art Prag 2019!!!

Vždy byla naše setkání s ním, setkáním se skromným starým pánem, který se spokojeně usmíval a s odstupem let a moudra, sledoval vystavená díla, jejich autorky a autory a reakce nás diváků. Působil spokojeně, ba šťastně. Jak by také ne. Výtvarnice a výtvarníci vystavující své práce ze skla na dané výstavě, byly přece v drtivé většině jeho odchovanky a odchovanci z jeho působení na pedagogickém stupínku. Zjevně tak pociťoval uspokojení ze sklizně své setby. A to bylo u Vladimíra Kopeckého zjevné a pro něj jako pro tvůrce neobyčejně uspokojivé.

Jak, Vladimíra Kopeckého představili iniciátoři výstavy po jeho odchodu?

„Vladimír Kopecký byl malířem, sklářským výtvarníkem a pedagogem, jehož tvorba

zásadně přispěla k rozvoji moderního českého sklářství a získala mezinárodní uznání.

Ve svém díle překračoval hranice jednotlivých výtvarných disciplín a

osobitým způsobem propojoval sklo, malbu a prostor.

Jeho nezaměnitelný výtvarný jazyk charakterizovala expresivní práce

s barvou, spontánní gesto a neustálá potřeba experimentovat.

S Museem Kampa jej navíc pojilo dlouholeté umělecké i osobní spojení.

Jeho tvorba zde byla opakovaně představena a

blízký vztah měl také k zakladatelce muzea paní Medě Mládkové.

V současnosti je proto u nás k vidění výstava

KOPECKÝ FOREVER,

která nabízí průřez jeho tvorbou.

Výstava je zároveň příležitostí připomenout si jeho mimořádný umělecký odkaz a prostřednictvím vystavených děl uctít i jeho památku.

Museum Kampa, 18. 9. 2026

A co žačky a žáci profesra Vladimíra Kopeckého?

Srdečnost hraná se rozezná hravě. Z přehnaných gest, nepřirozených výrazů ve tvářích, z vlezle lichotivých slov. Jsou to signály neomylně informující i nezávislé pozorovatele o jejich falši motivované – nanejvýše - jistou formou povinné slušnosti.

V případě Vladimíra Kopeckého jsme však byli bezpočtukrát svědky setkání žaček a žáků pana profesora, s panem profesorem. Setkání a vítání nevyvolalo ani jedno přehnané gesto, nevyloudilo žádné nepřirozené výrazy v obličejích a nezaslechli jsme ani jediné slůvko, jež by vyznělo vlezle lichotivě. Ne. Vítání bylo vždy opravdu srdečné, kamarádské, upřímně nadšené a neformálně přátelské. Od autorů výstav, které zvědavě a se zadostiučiněním pan profesor navštívil, i od těch, kteří se přišli podívat na díla svých spolužaček a spolužáků. Všichni ho měli opravdu rádi. Ne jen jako pedagoga, kterého je třeba si předcházet, ale jako staršího kamaráda, který jim dal tolik moudrých a praktických rad, že dokážou úspěšně tvořit, vystavovat a sklízet i svá první ocenění.