Úvod > Vladimír Kopecký: Barvu užírám, hltám aneb když se setká čistá geometrie s bouřlivou expresivní abstrakcí či Óda na radost...

Vladimír Kopecký: Barvu užírám, hltám aneb když se setká čistá geometrie s bouřlivou expresivní abstrakcí či Óda na radost...

29.10.2019 11:44

Topičův salon/1. patro - Praha

25. 10. - 29. 11. 2019

Vernisáž nové výstavy Vladimír Kopecký: Barvu užírám, hltám ve zcela zaplněné výstavní hale Topičova salonu zahájil osobně a stylově (v barvami pocákané malířské haleně a kalhotách) sám malíř a sklářský výtvarník Vladimír Kopecký, autor vystavených svých prací z letošní sezóny (akryly, kombinovaná technika na plátně, černý uhel).

Vystavené obrazy dokumentují výmluvně skutečnost, že v živelně dramatickém procesu samotného tvoření, který brutálně boří hranice obecné představy diváka o pravidlech malby, nachází Vladimír Kopecký zážitek a nejvlastnější smysl výtvarného činění. Kompozice nejsou směrované k efektu okázalého výsledku, nezobrazují ani nevedou k složitě zakódovaným symbolickým poselstvím. Dýchají především vervou a opojením z volnosti práce s barvou. (z textu: Jiří Benák)

Poté hovořila Anna Kučerová, kurátorka výstavy:

„Profesor Vladimír Kopecký je znám jako mistr sklářského umění, experimentátor a malíř divokých velkoformátových obrazů. Jeho dílo patří dnes již k nepostradatelným kapitolám českého poválečného umění. Je to solitér, osobnost nenaplňující škatulky, persona rozpolcená. Je znám tím, že jeho tvorba má vždy dvě polohy rozkročené mezi bouři a klid, prostor a plochu, krásné a ošklivé, hodně a málo. Nejde však o osobnostní rozervanost, ale o proměnlivou mnohost řádů. Tyto řády se navzájem doplňují a zdá-li se některý autorovi vyčerpaný, vytasí se dalším.

Autorova čerstvá tvorba z letošní letní sezóny svědčí o neutuchajícím hledání a překračování hranic. Ačkoli by jistě mohla fungovat jen jako čistě estetický prvek, je nosičem silných metaforických hodnot. Bytostný performer Vladimír Kopecký se zabývá procesem vzniku, z jeho prací dýchá prožitek, navrstvená živelnost.

Pro autora hrají zásadní roli plochy, plátna a prostor, sepětí s trojrozměrným sklářským řemeslem napomáhá hledání hloubky i v kresbě a malbě. Na obrazech zůstává volná plocha, bere na sebe podobu plátna bez úpravy, žluté, syrové sololitové desky nebo nazvětšovaného předtisku staršího díla. Kopecký si s podkladem příliš neláme hlavu, s plochou experimentuje. To aby vynikla samotná podstata.

Název výstavy ´Barvu užírám, hltám´ vychází z autorských textů a básní sepsaných na pomezí večerního snění. Barva je pro Vladimíra Kopeckého natolik zásadní, že ji v básních bere do úst, neovladatelně hltá. Tedy je mu potravou, je z ní živ. Na straně druhé se od ní v nejnovější tvorbě lehce zvládá oprostit, těžké kýble výrazných odstínů akrylových barev vymění za černý uhel.

A hmotu barvy odebírá, užírá, aby nepřišla nazmar. Nechává promlouvat další řád, dává prostor ploše a několika dobře promyšleným čarám, anebo vše zkombinuje. Rozhodně však výsledek nepostrádá požitek, smyslnost a radost ze života.

Nejnovější Kopeckého práce ukazují možnosti pro naše konání uvnitř prostoru a za podmínek, které nám tady a teď byly dány. Povzbuzují k pokornému překračování hranic a přemýšlení nad nastolenými pořádky tak, abychom měli ze života potěšení a neustrnuli. Podněcují k neustálému zkoušení správné a uspokojivé cesty. Jde o hledání a nacházení příležitostí, bytí na maximum a nepromarnění jediného životního obrazu.“(Anna Kučerová, kurátorka výstavy)

Vladimír Kopecký (* 26. 11. 1931 Svojanov) - český malíř, grafik a sklářský výtvarník

matka - švadlena, otec - truhlář

Ve svých 20 letech zázrakem přežil vážný úraz na školní praxi v Lednických Rovních na Slovensku. Při broušení skla se rozlomil kotouč, jehož část ho zasáhla do obličeje. „Měl jsem zničený obličej a zlomenou spodinu lebeční, což přežije pět lidí ze sta. Bylo to strašné. Když jsem se pak viděl v zrcadle, tak jsem si říkal, že je se vším konec. Že se na mě holky už nepodívají,“ řekl a dodal: „Ale pak jsem aspoň měl před nimi co vyprávět.“ V následujících letech prošel více než dvěma desítkami plastických operací. (text: Jiří Benák)