Úvod > Jirka Houska – Skály a prameny aneb ve Via Art si dozvíme, jak to tam vypadalo za časů krále Václava IV.

Jirka Houska – Skály a prameny aneb ve Via Art si dozvíme, jak to tam vypadalo za časů krále Václava IV.

22.05.2026 17:26

Skály a prameny

JIRKA HOUSKA

12. 5. – 3. 7. 2026

Galerie Via Art

Jirka Houska na výstavě Skály a prameny v Galerii VIA ART představuje své nejnovější krajinomalby, tentokrát

zaměřené především na téma proudící vody a geologie.

Hyperrealistický malíř Jirka Houska proslulý svými obrazy, na nichž

prolíná dávná minulost se žhavou současností, kde se

mamuti spokojeně pasou u kostela v jihočeské vesnici, nebo

stíhačka Messerschmidt Bf 109 z 2. světové války trčí po sestřelu v bažině pralesa

k údivu prehistorických živočichů kolem ní,

se tentokrát vydal „jenom“ do středověku.

Do dob, kdy v dnešní Resslově ulici ještě

rostla bujná vegetace, skalní průrvou zurčel potok,

v ulici Na Zdreze stál hrádek a naproti se vypínal

kostel sv. Václava, zbudovaný Václavem IV., na

vrchu Břežské skály strmící nad hladinu stříbropěnné Vltavy.

A tam, kde se dnes nalézá Galerie VIA ART s výstavou Jirky Housky - Skály a prameny, vyvěral oblíbený minerální pramen léčivé vody,

místními Podskaláky familiérně zvaný – Pučka, jenž tu staletí

plnil hojně navštěvovanou Svatováclavskou studánku.

( https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99e%C5%BEsk%C3%A1_sk%C3%A1la )

Prameny jsou tepny v krajině, připomínají lidské tělo…

Tuhle krásně poetickou myšlenku, toto skvělé přirovnání, vyslovil kurátor výstavy pan Zdeněk Freisleben na úvod své kurátorské prohlídky výstavy Jirky Housky, s názvem Skály a prameny (Rocks and Springs), uspořádané v Galerii Via Art.

A svou myšlenku pak ještě rozvinul slovy:

„Prameny okysličují okolí, slévají se v řeky, obnažují tělo, obtékají skály a časem

v nich pomalu nechávají prohlubující se stopy.

Historie krajiny, její dotyky, daleká minulost, to vše

přitahuje malíře Jiřího Housku…“

Jen vstoupit a nořit kroky do mechu

Obrazy Jirky Housky jsou hyperrealistické. Na žádné z jeho výstav nechybí krajiny. Ale nikoli nějaké „velké, širé, lány“, nýbrž výseky bujné zeleně, loubí lesů, bujných hvozdů, nabízejících stín a vlhko v parnu kdesi za lesem. Tentokrát nás autor vábí do houští, hledat „křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, kam ptáci laně, chodí pít…“, řečeno s klasikem. Hledíme na obraz a jako bychom slyšeli tiché vábení - vstup a vejdi, ponoř se do lesní tišiny a vnímej zvuky, hlasy ptáků, šum větvoví, vdechuj vůni hub, borůvek a bujné vegetace, pozoruj tetelení vzduchu prosyceného pyly a polétavým hmyzem.

Ano, Jirka Houska umí navodit svými obrazy atmosféru, která je až zdravě nakažlivá, unášející diváky kamsi do klidu, tak nám všem potřebného dnes, v čase, který klidu rozhodně nepřeje.

Zdeněk Freisleben o Houskových reálných krajinách

Ale vraťme se z nitra obrazů zpět do galerie, do reality a poslechněme si, co o obrazech řekl kurátor výstavy, odborník a znalec, pan Zdeněk Freisleben.

„Pro malíře Jirku Housku je reálná krajina podstatou odrazu, vnímání atmosféry,

ale i děje, který se přítomně odehrává a vytváří.

Místa, která často přehlédneme pro jejich nedostupnost a složitý terén,

místa, v nichž se odehrávají skryté příběhy krajiny,

tlení, neprostupnost, přes spadané větve.

Zároveň odkazuje i na prchavé chvíle, kde světlo se vytrácí,

nebo naopak parsky slunce lehce ozáří jedinečný okamžik zachycený v jeho obrazech.

Nejde, ale jen o tyto chvíle, ale i o hlubší pocit, co pro nás krajina znamená,

že je naší součástí jako my její.

Je to paměť, na kterou bychom v této souvislosti neměli zapomínat.

Ostatně je to i svým způsobem spojené i s místem krajiny, která

byla součástí i minulostí v této lokalitě.

Zde v minulosti stávala Břežská skála, na které se

nacházela řada vyhledávaných léčivých pramenů…“

J. H. - Hyperrealistický filozof

Obrazy signované prostince a skromně „Jirka Houska“, za údivem nad dokonalostí malby, u níž opravdu chvílemi není jasné, zda jde o fotografii nebo „jen“ o malbu, skrývají víc než jen dokonale sugestivní řemeslo. V Houskových obrazech je notná dávka filozofického ponoru. Ano, u naší Zlaté kapličky, topící se v přerůstajícím pralese oživeném slony a další faunou, se poměrně zřetelně nabízí přemýšlení o sebezániku naší namyšlené lidské civilizace a o protrpěném závěrečném vítězství - přece jen nezdolné - přírody. Na to jsme už tak nějak u Housky navyklí. Aktuální výstava v galerii Via Art se ale jmenuje jednoznačně - Skály a prameny a tak nenabízí na žádném z obrazů ono typické Houskovo prolínání etap naší pozemské existence s dávnou minulostí či možná už blízkou neradostnou budoucností a přesto působí obdobně.

Autor, jako kdyby cítil důvod už nic nedemonstrovat a jen akcentovat přírodní scenérie a lesní zákoutí. I tak mají jeho nové obrazy svůj závažný filozofický obsah. Dokonce na rozdíl od hříček s odkazy, vyznívají jeho krajinné malby. Sice tajůplně, ale nějak smutně a nostalgicky. Jako kdyby volaly na diváka, člověče, tohle tu bývalo a ty to dnes už vidíš jen na těch obrazech. Ale nepropadat defétismu. Ať už se stalo v minulosti s naší planetou cokoli, příroda to nakonec ustála a začala znovu. Tak snad…

Snad právě v těch bujných posmutnělých zákoutích je naděje na vznik něčeho jiného, třeba i lepšího, ale vždy už jen pod vlivem přírody a ne naší lidské sebedestrukce.

Zdeněk Freisleben o kořenech tvorby Jirky Housky

Že Jirka Houska je plnohodnotným a důstojným následníkem proslulého pana profesora Zdeňka Berana se ví. A nelze to přehlédnout. Tak jako i u dalších žáků téhož profesora, který byl zjevně dobrým pedagogem, když dokázal vštípit celé řadě osobností základy řemesla a stylu, ale přitom z nich moudře nenadělal své epigony, neboť je nechal kráčet sice v jeho duchu, ale vždy vlastní cestou.

Zmínil to při zahájení výstavy Jirky Housky v Galerii VIA ART s názvem Skály a prameny i její kurátor Zdeněk Freisleben.

„Jirka Houska studoval malbu na Akademii výtvarných umění

v ateliéru klasických malířských technik u profesora Zdeňka Berana,

který patřil k významným osobnostem českého umění a

jedna z Beranových vlastních výstav se konala také v této galerii.

Byla zde uspořádána pod názvem Velké torzo obrazu v roce 2005.

Profesor Zdeněk Beran vždy prosazoval pravdivost uměleckého vyjádření byť v různé formě.

A právě v tom smyslu můžeme vnímat i výstavu Jirky Housky - Skály a prameny.

Citlivá realistická malba Houskových obrazů nám přináší nejen svou poetiku míst,

ale i hlubší zamyšlení nad časem a lidským životem,

který připomíná mnohovrstevnou krajinu a její proměny.“