Jirka Houska: Pohlceno pralesem/Consumed by forest aneb proč Zlatá kaplička nepodléhá erozi?!
Galerie Via Art/Radka Freislebenová - Praha
30. 5. – 29. 6. 2017
Galerie Via Art a Jirka Houska je spojení lákavé a tak jsme na www.www-kulturaok-eu.cz neodolali a uprostřed parného večera dne 29. 5. zavítali do noblesní Galerie Via Art.
Na správném místě ve správnou chvíli
Galerie Via Art byla otevřena již v roce 1991 jako jedna z vůbec prvních soukromých galerií v Praze. Od počátku, po dlouhou řadu let, si s neuvěřitelnou vytrvalostí drží standard a úroveň. Ač je hlavní dramaturgie orientována na střední a mladší autory, nejsou malebné galerijní prostory uzavřeny ani generaci zralejší. A výběr z výtvarna je tu pestrý. Sochy, instalace, obrazy. Jak kdy, ale vždy na úrovni. V druhém plánu se nám - návštěvníkům i poučeným divákům - nabízí k úvahám stálá bilance nejpodnětnějšího, co přináší výtvarná scéna.
Neprohloupí, kdo zavítá.
A zavítá-li právě teď na (prodejní) výstavu Jirky Housky, neprohloupí dvojnásob,
neboť se ocitne - doslova - ve správnou chvíli na správném místě.
Jirka Houska vynikající a unikající
Malíř Jirka Houska není www.www-kulturaok-eu.cz neznámý umělec. Aktivně ho sledujeme mimo jiné, jako pohodového a usměvavého muže, od vzniku našeho webu, v roce 2013. Objevili jsme ho (pro sebe) právě v roce 2013, v Galerii Mainerová, (dnes Nová galerie) na výstavě ´Převážně v divočině´. Vydali jsme se za ním i do Průhonic, kde v mrazivých dnech roku 2015 v Průhonickém zámku v tamní Artinpark Gallery realizoval fantaskní výstavu ´Od mamutů k Měsíci´. To ale zdaleka nebyly od našeho ´objevu´ výstavy jediné. Nestihli jsme pro nával jiných výstav a akcí další Houskovu už názvem lákavou výstavu z roku 2013 v pražské Alex Art Gallery (Knupp Gallery) ´Ňadra a mamuti´ i rok po té tamtéž výstavu ´Úplněk a poloportréty´. Unikly nám i další dvě pražské výstavy v Knupp Gallery z roku 2015 ´Stezkami záhadných zvířat´, rok na to tamtéž ´Z očí do očí´.
Prostě, už nyní nešlo Jirku Housku vynechat. Zvědavost, kam se posunul, nám nedala.
K tomu snad jen drobnou vsuvku o zdánlivě familiárním uvádění autorova jména. Oslovení Jirka není projev naší důvěrnosti, to bychom si nedovolili, ale autorovo přání. Svá díla tak i signuje, uvádí se na plakáty, a takto i působí na okolí. Není macho, žádné hvězdné manýry. Prostě Jirka Houska, co si maluje obrazy pro radost svou i ostatních. Přesně v duchu definice toho, kdo UMÍ. Ti, co dovedou nejvíc, bývají nejskromnější. Což, bohužel, platí i opačně…
Vynikající žák vynikajícího profesora - Zdeňka Berana
MgA. Jirka Houska se se narodil v roce 1985 v Praze. Vystudoval střední Výtvarnou školu Václava Hollara a pak Akademii výtvarných umění v Praze. A tam se dostal do ateliéru prof. Zdeňka Berana. Což bylo jednoznačně šťastné prolnutí.
Připomeňme, že Prof. Zdeněk Beran (1937 – 2014) byl hlavně skvělý malíř, autor svébytných objektů a instalací a v neposlední (nebo té první?) řadě – úžasný vysokoškolský pedagog. A aby ne, když sám na Akademii výtvarných umění studoval nástěnnou a monumentální malbu u Vladimíra Sychry (1956–1962). Jinak Beran byl také členem skupiny Zaostalých a v letech 1987 - 2006 i člen SVÚ Mánes. Po různých peripetiích získal v roce 1989 stipendium The Jackson Pollock-Krasner Foundation. Tvořil v libeňském ateliéru a v letech 1990 - 2012 vedl ateliér klasických malířských technik pražské AVU.
Kromě Jirky Housky prošly jeho školou desítky dalších umělců jako třeba Aleš Brázdil, Jan Gemrot, Jiří Grus, David Koutecký, Jitka Nesnídalová, Daniel Pitín, Vladimír Véla či Martin Velíšek, o kterých jsme na www.www-kulturaok-eu.cz v běhu času také referovali. Bylo tedy víc než důstojné a milé, že jak Jirka Houska, tak i kurátor výstavy Zdeněk Freisleben právě Zdeňka Berana připomněli - nám i sobě. Zdeněk Freisleben dokonce v zahajovacím slově k výstavě zdůraznil krásnou paralelu, když vzpomněl výstavy Zdeňka Berana v jemu blízké a spřátelené Galerii Via Art a to, že se na táž místa vrací i jeho žák.
Zpátky k výstavě
Jirka Houska se, jak sám zdůrazňuje, věnuje hlavně figurální malbě a nejvíce portrétům. Ale není to to jediné, čemu se věnuje. Mezi jeho náměty patří i krajina, občas i volnější malby s kouzelnými trpasličími bytostmi a ano – a jeho pravěké exkurzy.
Bájná zvířata a fiktivní krajiny i plody
Jak nám na sebe Jirka Houska prozradil, aktuální výstavě předcházelo uvědomění si, že se krajině a přírodě už delší dobu nevěnoval. A protože ´jeho´ prales a živočišstvo v něm jsou věčné, zatímco vše ostatní, spojené s nabubřelou a sebestřednou civilizací, je díky jí samé pomíjející, zavítal opět do hloubi dávných pralesů. Kde, jak také naznačil, nachází klid, a - jak dodal - speciálně v žhnoucí den výstavy - by našel i stinný chlad.
Porovnáme-li tedy - z našeho pohledu - výstavu fantaskních zvířat ve zmíněných Průhonicích (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jirka-houska-od-mamutu-k-mesici-aneb-zbude-v-prirode-jen-mesic-/ ) tak u něj došlo k výraznému posunu. I když, jak víme, nešlo o jen tak vymyšlená zvířata, protože autor se antropologií dost zabývá a je i obdivovatelem Zdeňka Buriana (guru této disciplíny), přece jen šlo více o žánr skoro až sci-fi.
Jeho současné obrazy, vystavené v Galerii Via Art ale naznačují hlubší filozofický ponor a vyvolávají nejen údiv či obdiv, ale zamyšlení. Zamyšlení nad směrováním sebedestruktivní civilizace a naopak nezničitelností přírody. Tedy v obecnějším smyslu. Vždyť ať už se dělo s naší planetou cokoli, příroda se nakonec – třeba v jiné podobě i formě – obrodila, ale civilizace zanikaly a zanikají. A je jen na přírodě, zda budou kdy další civilizace zase vznikat.
Nejsledovanějším a nejvýmluvnějším obrazem se na zahájení výstavy stal obraz geneticky modifikovaných slonů, pasoucích se u Národního divadla na zeleném pažitu, uprostřed Prahy pohlcené pralesem. Výklad obraz v zásadě nepotřebuje. Je to jasné. Příroda vítězí nad civilizací. Výklad ale potřebovaly dva detaily tohoto obrazu.
V první řadě sloni. Patří přece do jiného podnebného pásma, než máme u nás. Že Prahu zahalí příroda, je jev představitelný, ale že by zde mohli pobývat sloni? Autor k tomu dodal odzbrojující a racionálně evoluční vysvětlení. Upozornil nás na malé sloní uši, jejich menší vzrůst a hustou srst.
Ano, adaptují-li se sloni do našeho podnebného pásma, nebudou se potřebovat ovívat, jak v rovníkovém horku, velkou plochou uší, budou mít úspornější vzrůst a jejich povrch pokryje srst. Potvrdil tak mimochodem, že ne nadarmo je od roku 2015 dobrovolným spolupracovníkem a od roku 2017 dokonce oficiálním členem organizace Save-Elephants, bojující proti vyhubení slonů a jiných vzácných druhů zvířat, především ve Střední Africe.
Zbýval tedy poslední diskutabilní detail. Národní divadlo. Je v plné kráse, nepohlceno pralesem. Tento anachronismus nám autor vysvětlil jako jistou autorskou licenci. Miluje Národní divadlo, jeho historii, herce, výzdobu i její autory a obdivuje Vojtěcha Hynaise. Pro Housku je prostě Zlatá kaplička věčná, a tak ji nemůže namalovat zničenou zubem času a pohlcenou pralesem. V tom jsme mu dali za pravdu.
Závěrem
Galerie Via Art připravila zase další zajímavou a myšlenkově bohatou výstavu. Byla by škoda ji nenavštívit a pokochat se – zejména v horkých dnech – klidem a příjemným chládkem obrazů Jirky Housky. Ale dá se také dodat, že u Galerie Via Art nic nového. Normálka. Protože tak jako kdysi dávná římská Via Apia vedla neomylně a bezpečně poutníky napříč celým Apeninským poloostrovem, provází Via Art diváky díky galeristům manželům Freislebenovým neomylně a bezpečně napříč naší výtvarnou scénou.
120 00 Praha 2
Resslova 6
Máme otevřeno:
úterý – čtvrtek: 13.00 – 18.00 hodin
pátek: 13.00 – 17.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček