Daniela Mikulášková – Šijíce se dívám aneb co v bechyňské Galerii 2+1 právě vystavujeme…

07.04.2017 12:01

Galerie 2 + 1/Kulturní dům  - Bechyně

24. 3. - 23. 4. 2017

 

Navštívili jsme - na týden - malebné jihočeské město Bechyni. Zajímalo nás mnohé. Už proto, že tam vedou i dávné rodové kořeny, vrostlé právě do okolí tohoto města. Náš zájem se ale samozřejmě obracel i ke kultuře. A měli jsme - přes krátkost pobytu - štěstí.

 

Jednak jsme objevili – v době naší návštěvy teprve měsíc existující – nově vzniklou galerii nazvanou Galerie Záliv. Píšeme o ní na jiném místě (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ryba-na-suchu-aneb-kdyz-kulturu-preneseme-i-k-nasim-pacientum/).

 

Měli ale také příležitost zúčastnit se otevření naučné historické stezky okolo dosud zachovaných středověkých hradeb (budeme o ní psát), navštívili jsme nově otevřené – a jediné toho typu existující u nás – Muzeum turistiky (i o něm bude článek) a stihli také zahájení zajímavé výstavy v Kulturním domě města Bechyně, v tamní galerii nazvané Galerie 2+1, kde právě vystavila své práce i nám na www.www-kulturaok-eu.cz známá Daniela Mikulášková (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/remeslo-malba-craft-painting-aneb-dekuji-ze-na-mne-zapomenete/). A když se nám tato umělkyně v Praze v roce 2015 představila na výstavě kolektivní, tak v Bechyni jsme mohli spatřit její výstavu samostatnou.

 

Kudy, kudy cestička? aneb svět je malý

Zatímco plakát zvoucí na výstavu Daniely Mikoláškové jsme potkávali v Bechyni skoro na každém kroku, Galerii 2+1 ne a ne potkat. Adresa U Nádraží 602 je totiž – pro nemístní – matoucí. Při průchodu ulicí U Nádraží v sledu čísel domů hledané číslo 602 - chybí. A protože jsme autorku a její výstavu mermomocí chtěli navštívit, nezbylo než se ptát místních. Byl námi tedy osloven starší pán na procházce s pejsky.

 

Zaváhal však. S omluvou, že neví, že je tu náplava. Pocházel z Poděbrad. No, tedy, z našeho srdečního města, které tak milujeme a rádi navštěvujeme od začátku našich samostatných i později společného života. Ba co víc, domluvili jsme se i na společných známých a probrali, co se dalo. Jen ta galerie nám i jemu jaksi unikala. Ale dal nám tip. A dobrý, jak se ukázalo. Odkázal nás na Kulturní dům.

 

Oslnil nás hrošík 

Kulturní dům stojí mimo běžný parter domů ulice U Nádraží. A z této strany nemá číslo.

Hledané číslo 602 se ale na budově opravdu skví, jenže z druhé strany domu, zdánlivě z ulice Tyršovy, od níž objekt odděluje parčík. A v Kulturním domě skutečně Galerie 2+1 je.

Na omluvu naší nepozornosti při hledání galerie budiž řečeno, že jsme tudy do té doby už nejednou prošli, ale víc než nápis Galerie 2+1 nás zaujala mozaika hrošíka. Hrošík je tu ozdobou fasády Kulturního domu a poutačem na místní Rodičovské centrum Hrošík, jež se nachází též v budově Kulturního domu, také hned vedle námi hledané Galerie 2+1.

 

Pro zajímavost: Rodičovské centrum má zvláštní původ. K vzniku daly podnět místní matky na rodičovské dovolené, cítící potřebu setkávat se, mluvit o starostech i radostech s dětmi a společně trávit smysluplně čas. Centrum je určeno rodičům na rodičovské dovolené s dětmi do 4 let. Přístup mají i rodinní příslušníci a osoby pečující o dítě či těhotnou ženu…

 

Kulturní dům a knihovna

A když už jsme u Kulturního domu. Vyjma fasády s hrošíkem, budova parádu moc nedělá, ale účel plní. Kulturní dům a v něm sídlící knihovna jsou centrem kultury města Bechyně. Jeho prostory využívá i Kulturní středisko města Bechyně, zřízené – jak jsme vyčetli „za účelem uspokojování, podněcování a rozvíjení kulturních a společenských zájmů občanů a přispívat k celkovému kulturnímu rozvoji.“

 

Kdo chce kontakt, tak: Kulturní středisko Bechyně, U Nádraží 602 (vchod z Tyršovy), 391 65 Bechyně, t.: 778 545 507, www.kulturnidum.cz.

 

Ale teď už k autorce námi hledané výstavy…

Daniela Mikulášková - malířka, kreslířka, autorka objektů

  • narodila se 11. 5. 1974 v Bruntále
  • žije a působí v Brně
  • 1980–1992: absolvovala Lidovou školu umění Bruntál, výtvarný obor (J. Tomášková)
  • 1992–1998: vystudovala Filozofickou a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory česká filologie a výtvarná výchova (V. Havlík, P. Herynek, P. Jochmann, J. Krtička, O. Michálek, H. Myslivečková a naše příznivkyně, námi obdivovaná, Dana Puchnarová)
  • diplomovou práci na téma Nádoba v krajině vypracovala u ak. mal. Doc. J. Krtičky
  • 1993–1995: byla na studijním pobytu v Izraeli
  • 1999–2001: Magisterské studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického Brno, Ateliér environmentu (ak. mal. V. Merta).
  • od 2006 působí v umělecké skupině BOA (spolu s Hanou Linhartovou a Kateřinou Tmějovou)
  • od 2010 působí ve skupině Svitava (spolu s Janem Karpíškem)
  • 2008 obsadila 1. místo v soutěži mladých umělců do 35 let – JungART
  • od 1999 samostatně vystavuje (Olomouc, Praha, Brno, Zlín, Uherské Hradiště, Šumperk, Ostrava, Tišnov)
  • zúčastnila se kolem 30 kolektivních výstav

 

Daniela Mikulášková posledních 7 let podle vlastních slov „myslí v nitích“


 


 

 

 

 

 

Myšlenky jsou tenká vlákna, která jedno po druhém vytváří pole obrazu. Aby se takto stalo, je nutné zpomalit dech a téměř vypnout mozek. Myslím tím, pokusit se zastavit tok myšlenek, tu vnitřní nepřetržitou řeč, chtění, toužení, přemítání, hodnocen, nebo se aspoň pokusit o ztišení. Nitě, jejich tloušťka, tenkost, barva, dohromady dávají nekonečnou řadu možností. Pohybem ruky mysl vytváří nití vlákno po vláknu obraz.“

 

… a o výstavě Šijíce se dívám

Daniela Mikulášková na vernisáži své výstavy byla osobně přítomna. Milá, veselá, sdílná. Úvodem zdůraznila, že je původně malířka. Ne vyšívačka. Důvodem přerodu, jenž nastal před sedmi lety, k jehle a nitím, byla mateřská dovolená. Ta ji dohnala k tomuto zprvu spíše zoufalému, dnes už naprosto funkčnímu kroku.

Děti, péče o ně, ruch, dislokace od ateliéru, nemožnost souvisle pracovat s barvami, které než obslouží dotírající děti, uschnou, jak nemají, stejně jako štětec, jenž ztvrdne, ji donutilo hledat a najít řešení. Jinak hrozil konec tvorby. A to si nepřipustila ani na chvilku.

 

Obrazy nejen – jako - vyšité

Technologie snese přerušení kdykoli a pokračování stejně tak. Prostě jako příslovečného Dalibora naučila housti nouze, Danielu Mikoláškovou tvořit jehlou a nití děti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plátno je svůdná a inspirující plocha a nápad se ukázal spásný. Nitě a jehla, obraz vzniká po kuse kus, když je čas a chvilka. A když ne, sbalí se z kuchyňského stolu a odloží, aby se zase rozbalil a dokončoval. Jehla s nití zůstává v plátně a čeká. Zítra, večer, k ránu…? Dodejme, že plátna mají 3 x 3 metry a na výstavě se jednalo o autorčina nejnovější díla z let 2016 a 2017. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Technologie vyšívaných obrazů má své výhody

Vyšívané obrazy je technologie, jež není úplně nová a kupodivu se i v dnešní digitální době zdárně rozvíjí. Staré dobré vyšívání, pojme-li se moderně, abstraktně a s malířským cítěním, stává se dobře uplatnitelným výtvarným mediem. A má své výhody. Čas – žádná míra. Obrazy Daniely Mikoláškové, které vystavila na své nejnovější výstavě v Bechyni, vznikaly – jak se smíchem prozradila - v průměru 4 měsíce, což jí připadá nekonečné, a tak by se prý výstava mohla jmenovat klidně i Nekonečno. Každý obraz spolkne 10 klubek nití a pár jehel.

 

Občas totiž jehla zůstane zapomenuta v obraze a až po jeho dokončení se na rubu objeví. Při nárazové práci je ale často rychlejší vzít novou a pokračovat, než hledat, kde je předchozí…

 

 

Navíc tyhle obrazy nekladou nárok na prostor. Autorka nerámuje. Plátno se tak sbalí a je to. Pochvaloval si to i kurátor výstavy v Galerii 2+1, neboť „výtvarnice přinesla práce v jedné tašce od Vietnamců, zato jiní vystavující sem díla navážejí auty i těžkou technikou.“

 

A obrazy samy?

Abstrakce má od počátku koncepci a není náhodná. Vyjadřuje pocity a přenáší do fantazie. Pokud se daří, tak jsou shodné s fantazií a představou autorky, pokud ne, do nějakého jiného, do vlastní krajiny za realitou. Obojí správně. A obojí je cíl obrazů Daniely Mikoláškové.

 

 

391 65 Bechyně

U Nádraží 602

tel. 778 545 507

www.kulturnidum.cz

 

 

Hodnocení:  80 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková