Úvod > Cena Empatie aneb bez ohleduplnosti bychom se neměli obejít zejména nyní a … o tom to vlastně celé je

Cena Empatie aneb bez ohleduplnosti bychom se neměli obejít zejména nyní a … o tom to vlastně celé je

19.11.2021 17:24

Cena Empatie

Romana Drdová a Lenka Záhorková

11. 11. 2021 – 13. 2. 2022

Malá dvorana Veletržního paláce

„Věřím, že výstava Cena Empatie, tematizující tolik důležitou udržitelnost, ke které si dnešní společnost hledá cesty, zaujme mladší generace návštěvníků.“

Generální ředitelka NG, Alicja Knast

„Cílem soutěže nazvané Cena Empatie bylo podpořit vznik nového uměleckého díla v jakékoli výtvarné formě, která přesahuje hranice pole výtvarného umění a originálním a aktivním způsobem se dotýká některého ze současných palčivých společenských problémů.

Důraz byl kladen na sílu a společenský apel projektu a stejně tak na způsob, jakým začleňuje jiné než umělecké aktéry.“

Komerční banka, z propozic při vyhlášení soutěže o Cenu Empatie

Jak splnit zadání

Už ze školních hodin psychologie víme, že pojmem empatie se rozumí schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby. Že to - běžnou mluvou řečeno – je schopnost porozumět emocím a motivům jednání jiného člověka. Ale jak tohle, ten stav našeho nitra, to soucítění s jiným a pochopení jeho počínání sdělit uměleckou formou.

Není rozhodující, kolik umělců se vypsané soutěže účastnilo. Důležité je, že se zúčastnili, a že se vítězná dvojice autorek dokázala s takovým zadáním vypořádat. A nejlépe ze všech. Opravdu ze všech. Protože už v propozicích soutěže byla jasně řečeno, že soutěž „je otevřena všem umělcům a umělkyním působícím na české výtvarné scéně bez ohledu na věk nebo národnost. A vítány jsou i návrhy uměleckých skupin.“

Ze soutěžních návrhů pak vybrala porota složená ze zástupce Komerční banky, Národní galerie Praha a tří nezávislých členů, dva vítěze, přesněji – vítězky - jejichž projekty byly podpořeny i finanční částkou.

Dva pohledy na jedno zadání

Vítězkami soutěže se staly opravdu dvě ženy. Romana Drdová a Lenka Záhorková.

Romana Drdová se zabývá ekologickou a konzumeristickou proble-matikou, do které vnáší svědomité uvažování o možnostech, jak kreativně nakládat s produktovým odpadem z různých průmyslů. Tvorba umělkyně nabírá podobu módy, kterou chce měnit naše myšlení směrem k udržitelnosti.

Lenka Záhorková vytváří mezigenerační dialog a příběhy seniorů zaznamenává do dekoru porcelánového nádobí, aby jejich zkušenosti mohly být uchovány pro celou společnost. Projekt upozorňuje na problémy spojené se stářím a především nese myšlenky o hodnotách, které stáří přináší.

Národní Galerii nápad na soutěž o Cenu Empatie oslovil a poskytla oběma vítězným projektům prostor v Malé dvoraně Veletržního paláce. Jedním z hlavních důvodů spoluorganizátorství Národní galerie Praha bylo - a je - přesvědčení této naší vrcholné umělecké instituce, že náš život ve všech ohledech a na všech úrovní potřebuje ohleduplnost a že ji bude potřebovat - vzhledem k setrvávající celospolečenské situaci - opravdu vrchovatě. A také to, že zadání soutěže, dává prostor projektům, které jdou za hranice výtvarného umění a kladou si otázku kvality soužití nás všech.

Obě vítězky soutěže právě tato hlediska splnily.

Romana Drdová se zajímá o tzv. upcyklaci, tedy vracení nového života starým věcem, a Lenka Záhorková, jakožto designérka porcelánu, spojila sadu nádobí z uplynulých časů s autentickými vzpomínkami pamětnic a pamětníků, k nimž vytvořili ilustrace právě ti, autorkou oslovení.

Divácký pocit

Beze znalosti souvislostí se může expozice jevit náhodně vstupujícímu divákovi poněkud nejasná.

Obeznámený divák rozhodně ocení snahu obou autorek v celé její šíři a dá si do souvislosti cíl i vlastní řešení.

Neobeznámený divák, ocení expozici jako takovou. A nebude zklamán. V části expozice věnované vítěznému projektu Lenky Záhorkové, milé a nostalgicky působící kresby na porcelán, spolu s lidskými příběhy na panelech i v audio formě a obrazovém záznamu vzpomínajících, osloví jistě každého člověka, kdo má i v dnešní době ještě pořád srdce a duši.

Část věnovaná upcyklacím Romany Drdové, souzní se sousedící expozicí už tím, že bývaly doby, doby před současným, dnes převážně konzumním stylem života, kdy skoro každá hospodyňka bedlivě zvažovala, co už opravdu vyhodit, a co všechno - a jak - lze ještě uplatnit. Průnik toho - dnes už zapomenutého - minula do současna, vyvolává asociace na stále módnější retrostyl a směruje nenásilně generaci mileniálů ke kořenům a větší hospodárnosti.

Závěr

Rozhodně se jedná o správně míněnou výstavu, navíc umístěnou moudře v dosahu sousedícího „mamacoffe“, kde se s oblibou rády koncentrují právě „ekomatičky“ se svými ratolestmi. A vstup do Malé Dvorany je volný (!)

Tak se třeba nejedna z nich nechá dokonce zlákat ke vstupu až do samotné galerie, čímž – možná – objeví cestu také k vystaveným sbírkám umění…

Text a foto: Richard Koníček