Úvod > Bezhlavý jezdec = Bolf, Mančuška, Šerých, Vaněk aneb ti, co před 30 lety spojil zájem o neoavantgardní umění, klasickou literaturu, sci-fi a D. I. Y.

Bezhlavý jezdec = Bolf, Mančuška, Šerých, Vaněk aneb ti, co před 30 lety spojil zájem o neoavantgardní umění, klasickou literaturu, sci-fi a D. I. Y.

04.09.2026 16:59

Bezhlavý jezdec

Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých, Tomáš Vaněk

24. 6. 2026 – 11. 10. 2026

Kurátorský tým: Sandra Baborovská, Vít Havránek

GHMP – Dům U zvonu

Konec devadesátek – doba, kdy

vytáčený internet byl luxus, filmy se sdílely na kazetách,

hudba se šířila na po domácku udělaných mixech a

lidstvo čekalo, jestli na přelomu milénia skončí svět.

Doba, kdy se česká umělecká scéna učila fungovat ve svobodné společnosti a vznikla

na Akademii výtvarných umění v Praze

skupina - Bezhlavý jezdec.

„Devadesátá léta dnes vnímáme jako zvláštní mezidobí mezi dvěma světy.

Na jedné straně doznívala zkušenost socialismu, na druhé ještě neexistoval digitální svět, který dnes považujeme za samozřejmost.

Skupina Bezhlavý jezdec vznikala právě v tomto prostoru

otevřených možností, improvizace a hledání nových forem spolupráce.

Výstava proto není jen pohledem do historie českého umění, ale také

úvahou o tom,

co jsme za posledních třicet let získali, a co jsme naopak ztratili.“

kurátor výstavy Vít Havránek

Lidská paměť je „věc“ ošidná…

Pamatujeme si hlouposti. To nám problém nečiní. Pamatujeme si klíčové události, i když si je v té zatrolené paměti poněkud poupravíme, transformujeme, zpříjemníme a obalíme - tu clonou romantismu, jindy - raději - závojem milosrdné mlhy.

Pamatujeme si - no, spíše se nám vybavují - asociace. Vůní, barev, melodií, míst, prožitků, chutí, vět a věcí – předmětů, na něž jsme už zapomněli a které se nám podaří náhodou z nějakých důvodů znovuobjevit. Ale jinak je paměť záludná i milosrdná. Mnohé nám nevymaže, ač bychom o to stáli, jiné vymaže, ač nás to děsně mrzí.

Výstava, nazvaná Bezhlaví jezdec, je určena paměti těch, když jsou pamětníky alespoň třicetiletými. Ale raději déle pamatujícími. Těm, kdo zažili, prožili devadesátky na plný plyn v plném a smysluplném vnímání. Všeho kolem, všeho, co se měnilo a to tak, že velmi. Nenarážíme teď na zprofanovanou a zavádějící odvrácenou tvář devadesátek, na to si raději nepamatovat, ale narážíme a vplouváme na této výstavě do devadesátek v umění. Všeho druhu, dá se říci, ale zejména umění výtvarného. Na doby, kdy – kdo už, nebo kdo ještě, vnímal podrobněji to dění na kulturním poli – vznikaly novátorské události v té až do té doby normalizované kultuře. Vynořovali se tvůrci, které dnes vnímáme jako kapacity, což opravdu jsou, často s profesorskou praxí, a už nám nepřipadají jejich díla jako něco, co trhá oponu, neboť se mění svět. Teď jsou už celkem běžnou nasazenou laťkou ostatním a kolem nich zase probleskují jiní výtvarní experimentátoři, kteří se za další tři desetiletí také stanou normou a standardem.

Výstava Bezhlaví jezdec nás tedy v duchu vlny retro, vrací do časů devadesátkových, kdy velcí tvůrci byli ještě mladými odvážlivci a méně odvážní, kolem nich, jim až nekriticky fandili. A neodvážní? No, v lepším případě zírali, co je možné a co je také umění, v horším případě marně protestovali.

Je dobré oživit paměť a nahlédnout do té nové prehistorie naší výtvarné scény. Do časů, kdy se objevovaly projekty a zájmová spolčení umělců, jež si dávala dnes už – neprávem - pozapomenutá avantgardní jména, jako Pondělí, Koza Nostra, Jednotka, Luxsus nebo Podebal. A především ti, co dnes retrovzpomínkově zaplnili gotické prostory Domu U zvonu - tvůrčí skupina Bezhlaví jezdec.

Čtyři mušketýři nového umění

Název sdružení byl zvolen absolutně správně. Čtveřice tehdy ještě správně drzých tvůrců vtrhla do stojatých vod umění jako řítící se jezdci z apokalypsy, všichni za jednoho jako jeden muž a především zcela bezhlavě. Takže nechť, opravdu platí ono přijaté - Bezhlaví jezdec.

Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk. Vstupovali právě na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější. Výstava proto není jen pohledem do historie českého umění, ale je také úvahou o tom, co jsme za posledních třicet let získali, a co jsme naopak ztratili.

„Čtyřhlavý ´Bezhlavý jezdec´ vznikl v roce 1996 a zařadil se po bok čerstvě vzniklých skupin jako Pondělí, Koza Nostra, Jednotka, Luxsus nebo Podebal., Jeho členy spojoval hluboký zájem o neoavantgardní umění, klasickou literaturu, sci-fi a D. I. Y.

Což v čase jejich vzniku pořádně kontrastovalo s jednorozměrným jazykem reklamy a mainstreamovou popkulturou. Název odkazoval k jejich společné skepsi vůči vůdcovství a programovému sjednocení. Jednu „hlavu“ při každodenním rozhodování nahrazovalo vyjednávání a umělecká intuice.“, jak uvádějí ve své tiskové zprávě kurátoři výstavy, Sandra Baborovská a Vít Havránek.

Bezhlavý jezdec se tedy - po třiceti letech – vrací, a to do GHMP, do Domu U zvonu, aby nám, představil retro výstavu jedné z nejpozoruhodnějších uměleckých skupin českých devadesátek, které byly konečně už o svobodě a improvizaci, v dnešní dobře cílené „archeologii“ devadesátých let.

Oč tu tedy běží?

Výstavu charakterizuje zcela jasně kurátorský tandem Baborovská-Havránek slovy:

· „Výstava nabídne návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace.

· Prostupují jí motivy fascinace televizí coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.

· Bezhlavý jezdec rozpory, které devadesátá léta dodnes vyvolávají, až na výjimky nekomentoval přímo, ale skrze problematiku samotných forem vnímání a proměn uspořádání naší každodennosti.“

Bezhlavý jezdec se vřítil po třiceti letech do GHMP

Skupina Bezhlavý jezdec vznikla, jak už řečeno, v roce 1996 na Akademii výtvarných umění v Praze. Byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři tehdy mladí odvážní studenti – Bolf, Mančuška, Šerých a Vaněk – teprve vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem usedlejší. Název Bezhlavý jezdec odkazoval ke stejnojmennému sovětskému westernu ze sedmdesátých let i románu Duch Llana Estacada, kde se objevuje přízrak jezdce bez hlavy.

„Dnes, téměř třicet let po vzniku skupiny, se jejich společný příběh díky GHMP vrací do centra pozornosti. Výstava však není nostalgickou vzpomínkou na devadesátá léta. Spíše otevírá otázku, proč právě toto období dodnes rozděluje českou společnost. Pro jedny představuje dobu nově nabyté svobody, otevřených možností a kulturního dobrodružství. Pro druhé symbol nekontrolované transformace, privatizací a ztracených iluzí. Výstava sleduje tento generační rozpor prostřednictvím umění, které vznikalo v době, kdy naše budoucnost ještě nebyla rozhodnutá“, jak se praví v tiskové zprávě kurátorského týmu,.

Co tedy vidíme?

Citujme kurátory výstavy:

· „Expozice představuje řadu rekonstruovaných, dlouhodobě nevystavených či málo známých prací ze závěru devadesátých let a počátku nového tisíciletí.

· Současně nabízí návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace.

· Výstavu prostupují motivy D. I. Y. kultury, fascinace televizí, coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, science fiction, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.

· GHMP Zvon se proměnil v labyrint vzpomínek a imaginace.

· Ve velké kapli vznikly například nové dystopické fresky Josefa Bolfa.

· Součástí výstavy je i autenticky stylizovaný pokoj inspirovaný devadesátými lety – s dobovým nábytkem, televizí, videem, akváriem, knihami či funkčním walkmanem. Jde o odkaz na výstavu Ženy přicházejí a odcházejí, jenom my, spisovatelé sci-fi, zůstáváme, z roku 2000, z ostravské Galerie 761, na níž se Bezhlavý jezdec společně prezentoval.

· Návštěvníci v GHMP budou moci zpomalit, usednout a na chvíli se ponořit do světa před internetem a sociálními sítěmi.“

· Ve vnitrobloku galerie je zaparkovaná Škoda 105. Z autorádia, do něhož je vložena kazeta, zní rozhlasová hra Josefa Bolfa. Populární model vyráběný do roku 1990 zde funguje jako monument každodennosti i připomínka poslední velké offline éry.

· Výstava propojuje retrospektivu prací Josefa Bolfa, Jána Mančušky, Jana Šerých a Tomáše Vaňka se (staro)novými site-specific instalacemi vytvořenými přímo pro výstavní prostory GHMP Zvon.

O Bezhlavém jezdci dnes

Literatura, komiksy nebo science fiction, tehdy patřily k důležitým zdrojům inspirace skupiny Bezhlavý jezdec. Když připravovali výstavu v ostravské galerii, snažili se zároveň najít způsob, jak překročit formát klasické skupinové přehlídky.

„Nechtěli jsme, aby si každý zabral svůj roh galerie a vystavil vlastní věci.

Nakonec jsme vytvořili prostředí, které působilo jako prostor

před výstavou nebo po ní, jako místo plné stop, zbytků a nejasných příběhů.“

Tomáš Vaněk, pozdější rektor AVU

Doprovodný program a katalog

Atmosféru výstavy doplňuje doprovodný program.

V průběhu léta letní kino s filmy, které formovaly imaginaci členů skupiny i celé generace devadesátých let. Program představuje kultovní snímky, jako Šeptej či Suspiria a projekce jdou s doprovodem umělců z Bezhlavého jezdce, kurátorů a případně i přizvaných hostů.

K výstavě vyšel také obsáhlý katalog vydaný GHMP ve spolupráci s AVU. Kniha, prostřednictvím archivních materiálů, fotografií, rozhovorů a dokumentace, mapuje činnost skupiny v letech jejich působení 1996–2004 a představuje jeden z nejucelenějších pohledů na tuto kapitolu českého současného umění.

Komentovaná prohlídka se stínovým divadlem

úterý / 8. 9. / 18 h / GHMP Zvon

Prohlídku doplní stínové divadlo Josefa Bolfa a Tomáše Vaňka.

Výstavou provedou její kurátoři Sandra Baborovská a Vít Havránek.

Text s využitím tiskových materiálů připravil: Richard Koníček

Foto: autor textu