Úvod > Winternitzovou vilou s fotografkou Marií Kubíčkovou aneb část 1.: Co a jak - bylo…

Winternitzovou vilou s fotografkou Marií Kubíčkovou aneb část 1.: Co a jak - bylo…

07.04.2024 17:28

„… Dům tento jest poslední prací arch. Loose, dosud ještě nikde neuveřejněnou…“

(Karel Lhota: Architekt A. Loos, Architekt SIA XXXII, 9/1933)

V sedmdesátých letech minulého století se v rámci loosovského bádání někteří odborníci (např. Zdeněk Kudělka, Dietrich Worbs, Burkhardt Rukschcio, Roland Schachel)

začali zabývat autorstvím Winternitzovy vily.

S ohledem na to, že realizace proběhla až na sklonku Loosova života,

navíc za jeho osobní nepřítomnosti v Praze,

zamýšleli se nad možností, zda nešlo převážně o dílo Loosova dlouholetého spolupracovníka architekta Karla Lhoty…

Taková malá detektivka na úvod

V poslední dekádě se však téměř všichni historici umění jednoznačně přiklonili k autorství Adolfa Loose. Architektu Lhotovi přiřkli jen návrh interiérů a dohled nad průběhem samotné stavby. A to v souladu s Loosovým uvažováním a v návaznostech na jejich práce předchozí. Rozhodnutí odborníků vycházelo jednak ze zkoumání stavby samotné, která nese zcela zřejmý Loosův rukopis a je navíc podpořeno dobovými dokumenty.

Především existují a byly i náležitě ověřeny tyto dokumenty:

· Zadávací dopis psaný osobně Josefem Winternitzem, ze dne 5. září 1931, podepsaný Adolfem Loosem i Karlem Lhotou

· Prováděcí plány vily s podpisem Adolfa Loose a Karla Lhoty

· Článek v časopisu Architek SIA z roku 1933, kdy sám arch. Lhota mluví o Winternitzově vile jako o poslední Loosově stavbě. „… Dům tento jest poslední prací arch. Loose, dosud ještě nikde neuveřejněnou

· Korespondence vedená mezi arch. Lhotou a Loosem, kde mimo jiné arch. Adolf Loos potvrzuje JUDr. Josefu Winternitzovi přijetí peněz za stavbu vily. (originály uloženy v Albertině ve Vídni)

Na základě výše uvedených pramenů a závěrů dalšího podpůrného bádání odborníků lze nyní s jistotou potvrdit, že hlavním architektem vily JUDr. Josefa Winternitze dnes zvané Winternitzovy vily, byl Adolf Loos, který vytvořil koncepci budovy, navrhl jednotlivé místnosti, jejich objemy a vzájemné vztahy.

Karel Lhota se na stavbě podílel jako spoluautor, podobně jako i na dalších Loosových realizacích, ale vzhledem k zdravotnímu stavu v té době již těžce nemocného Adolfa Loose, v tomto případě zodpovídal již za hladký chod stavby a podobu interiérů pouze Karel Lhota.

O Loosovi a jeho poslední vile

Vilu si tedy nechal postavit od Adolfa Loose a Karla Lhoty významný pražský právník JUDr. Josef Winternitz v roce 1932. Určena byla pro jeho rodinu, ke které patřily manželka Jenny, dcera Suzana a syn Petr.

Listina o zadání stavby (podepsaná Loosem i Lhotou) má dataci 5. září 1931.

Povolení k užívání stavby bylo vydáno 9. září 1932.

Stavba Loosova posledního domu tak - včetně všech příprav, povolení a plánů - trvala jeden rok a čtyři dny.

Pro úplnost dodejme, že Adolf Loos umírá o necelý rok později, 23. 8. 1933, ve věku 62 let, v Kalksburgu nedaleko Vídně aniž by již od dostavby Vily Winternitz další dílo realizoval.

Winternitzova vila vykazuje typické prvky architektury Adolfa Loose.

· nezvyklé uspořádání vnitřních prostor (tzv. Raumplan),

· promyšlený vestavěný nábytek

· pečlivě vybrané obkladové materiály v interiéru.

Značná podobnost se slavnou a shodou okolností se i nedaleko nacházející, proslulou tzv. Müllerovou vilou, není tedy vůbec náhodná.

O rodině Winternitzových a jejich Vile

Rodina JUDr. Josefa Winternitze se do své vily nastěhovala po vydání tzv. „Povolení k užívání“ ze dne 9. 9. 1932. Šťastně a spokojeně svoji vilu mohla obývat ale jen pouhých devět let. Po okupaci ji - v roce 1941 - byla donucena pod tlakem rasové perzekuce převést na tzv. Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren (Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu).

Uvedený fond přeprodal uloupenou vilu Obci pražské. Fond následně vilu pronajal. Novým nájemcem se stal sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer (* 1890 - + 1972, sudetoněmecký sochař a pedagog). Po roce 1945 byl odsunut do Bavorska.

Z uvolněné vily vytvořilo město mateřskou školu, která ve vile sídlila až do roku 1995.

Winternitzovi pak krátce přebývali nouzově jinde v Praze. V roce 1943 však byli i oni transportováni do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim. Tam ihned po příjezdu zahynul v plynové komoře JUDr. Josef Winternitz i jeho syn Petr.

Jenny Winternitzová i dcera Suzana zázrakem v Osvětimi i za tamních známých tvrdých podmínek přežily až do konce války.

Po osvobození se vrátily do Prahy, ale do své rodinné vily se už nikdy nedostaly.

Jejich nárok na vrácení domu sice československý stát uznal a obnovil dokonce i vlastnické právo pro JUDr. Josefa Winternitze, ale uvalil na dědičky daň dědickou a milionářskou, jejichž splacením bylo navrácení vily podmíněno.

Vzhledem k tomu, že Jenny a Suzana neměly žádný majetek ani příjmy, nebyly schopny takovéto účelově náročné podmínky splnit, a tak jim nezbylo nic, než nabídnout tehdejšímu československému státu darování vily, jako protihodnotu za zrušení exekucí a dalších pohledávek, které bojem o navrácení majetku vznikly.

Ani Jenny, ani Suzana se nejen že do vily nikdy nepodívaly, ale také o ní ani nemluvily. Zlomového roku 1989 se dožila již jen dcera JUDr. Josefa Winternitze, Suzana. Ale i pak o existenci vily mlčela až do roku 1991. Pak teprve, krátce před svým skonem, o Vile pověděla svým příbuzným.

Zdárného navrácení vily do rukou svých dětí se však už nedožila.

Potomci původních majitelů získali Vilu definitivně zpět až v roce 1997.

Rozhodli se vrátit jí podobu, jakou měla v době, kdy v ní žili jejich předkové, tedy do stavu ze třicátých let.

Opravy trvaly tři roky, od roku 1999 – 2002, a konaly se za aktivní osobní účasti všech členů rodiny.

Pozoruhodný výsledek, jakým je rekonstrukce Vily, její úspěšný návrat původní podoby z let 30., byl možný pouze díky nezměrné energii a práci vnuka JUDr. Josefa Winternitze, Ing. Stanislava Cysaře.

Sedm roků od znovuzrození vily

V roce 2017 se tedy vila otevřela veřejnosti a od té doby je možné ji navštívit v rámci komentovaných prohlídek, nebo v rámci bohatého kulturního programu, který zde probíhá. Dokonce se dá ve vile dočasně i ubytovat, nebo si ji pronajmout na svatbu případně na konání soukromého večírku.

Winternitzova vila je tedy plně tam kam od počátku patřila, v rukou rodiny, potomků původních majitelů, kteří se stálou výstavní expozicí ve druhém patře i vzdělávací činností, snaží o to, aby se nezapomnělo na pohnuté dějiny 20. století, jež nesmazatelně poznamenaly historii a osudy členů rodiny i jejich Vily, Vily Winternitz.

Současnosti Vily se věnujeme na:

https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/winternitzovou-vilou-s-fotografkou-marii-kubickovou-aneb-cast-2-%e2%80%93-co-a-jak-je%e2%80%a6/

Text z matriálů Vily Winternitz připravil: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS. (6 x) a Vila Winternitz (3 x)