Viděno na Mezinárodním festivalu Film a architektura 2022 aneb šest filmů na jedno téma –NEBOUREJ, TRANSFORMUJ – část třetí
11. mezinárodní festival Film a architektura
29. 9. – 4. 10. 2022
Mi abuela
Autorský film Karolíny Šrámkové
věnovaný Aleně Šrámkové
První dámě české architektury
Milovníci kinematografie, designu, architektury a urbanismu se už nemohli dočkat nového, již 11. ročníku mezinárodní festival Film a architektura, který se konal nejen v Praze , ale v Praze ve dnech od 29. 9. do 4. 10. 20022. Pořadatelé festivalu jim prozíravě vyšli vstříc a připravili warm-up festivalu týden před oficiálním zahájením festivalu, na den 22. 9. 2022. Ohlášená a příznivci vítaná akce se konala příhodně přímo na Fakultu architektury ČVUT, projekcí španělského snímku nazvaného Valldaura. Dokument sleduje skupinu studentů architektury z města Valldaura, kteří v začátcích covidové pandemie podstoupili vzdělávací program téměř odříznuti od civilizace. Uprostřed lesů prožívají úplné pohroužení do tvůrčího procesu se všemi výhodami i nevýhodami této částečně nedobrovolné izolace. Film vzešel z otevřené výzvy festivalu Film a architektura s více než padesáti přihlášenými filmy z celého světa.
Krátký film "Mi abuela" Karolíny Šrámkové je osobní poctou autorčině babičce, architektce Aleně Šrámkové (1929 - 2022), která bývá označována za první dámu české architektury. Alena Šrámková působila jako profesorka na Fakultě architektury ČVUT a navrhla také její novou budovu.
Snímek z roku 2019 pozoruje architektku právě v této univerzitní budově, která je nedílnou součástí dejvického kampusu…
Přichází první dáma architektury
Autor těchto řádek měl v životě štěstí – díky profesi novinářské – na setkání s řadou pozoruhodných osobností. Ne funkcí, ty vem čert, ale osobností svojí lidskou velikostí.
A jednou z nich byla i Paní Architektka Alena Šrámková.
Bylo to někdy v 90. letech, na Žofíně, v hlavním sále, kde se konal jakýsi mezinárodní kongres architektů.
Jméno Aleny Šrámkové jsme znal, i některé její realizace, mimo jiné i z četných zmínek architektů, s nimiž jsem v té době spolupracoval pro jeden měsíčník, jehož jsem tehdy byl šéfredaktorem.
Slova a projev šly jeden za druhým. Od nás i ze světa. A pak přišla na řadu paní Šrámková. Sál utichl, za řečnický pultík přistoupila starší dáma, prostá, relativně nenápadná, zjevně však energická, sebejistá a spustila.
Nepamatuji si – ke své škodě – už co říkala. Ale pamatuji si, a to přesně, že to byl zcela jiný projev, než ty dosud, a ty po té. Jasné srozumitelné věty, jednoduchá souvětí, úderné myšlenky a to vše prosyceno zjevnou přemírou zkušeností a velkou porcí moudra. Napadlo mě, hned tehdy, že s touto dámou by nemělo smysl polemizovat. Ani kdybych byl odborník. Stejně bych nakonec musel uznat, že má pravdu. Někdy, pravda, pravdu jaksi svoji, ale v jádru skutečnou, ač třeba ne vždy úplně - jak se dnes říká - korektní. Troufl bych si to označit spíše za zdravý selský rozum. Ve vší ryzosti a vrcholnosti toho významu.
Auditorium ani nešpitlo.
Do sálu se stáhli i ti, co „jednali“ v kuloárech, co kouřili na chodbě či kde a dokonce i ti, co neměli s architekturou nic společného a byli tam kvůli nám.
Projev Paní Šrámkové byl kratší jiných. Ale když domluvila, bylo chvíli ticho. Ohromené, trávící slyšené, uvědomující si řečené, a pak, když už odcházela od pultíku, ozval se aplaus. Mohutný a upřímný. A provázel tuhle Dámu zpět až k jejímu místu v sále.
Ano, to byla opravdová první dáma české architektury.
A jsem rád, že jsem ji - alespoň takto letmo - poznal.
Není malých filmů
„Krátký intimní filmový portrét je osobní poctou autorčině babičce, architektce Aleně Šrámkové (1929–2022). Snímek z roku 2019 pozoruje architektku v nové budově Fakulty architektury ČVUT, jedné z jejích nejvýraznějších staveb.“
Tolik anotace filmu. Letošní již 11. ročník mezinárodního festivalu Film a architektura byl mimo jiné i skromnou a dá se říci důstojnou poctou Aleně Šrámkové. Už proto, že nás právě letos opustila…
Festival nabídl hned tři snímky, paní Šrámkové věnované. Všechny jsme si za www.www-kulturaok-eu.cz z nepřeberné nabídky festivalových filmů - přednostně – vybrali. Už pro tu naši dávnou „známost“…
Jedním z trojice snímků, byl film nazvaný zdánlivě podivně - Mi abuela. Ten měl pro nás přednost. Jednak byl věnován paní architektce, tím byl jasný, a jednak měl název ve španělštině, kde Mi abuela, znamená v překladu Má babička. A nelitovali jsme.
Opravdu - není malých filmů…
Mi abuela
Film Mi abuela, čili Má babička, je autorský film Karolíny Šrámkové. Vnučky věhlasné architektky. Je distribuován jako předfilm jiného snímku o paní Šrámkové nazvaném jednoznačně První dáma české architektury.
Proč to?
Inu, film má stopáž tak akorát jako předfilm. Trvá totiž jen 5, slovy pět, minut.
Navíc je němý a není prvoplánově příliš akční.
Většinu filmu hledíme do tváře paní Šrámkové a v závěru se k ní přivine autorka snímku její vnučka Karolína. Toť vše. Ale to je jen povrch. Hloubka a emotivní síla snímku je nekonečná a opravdu silná.
Záběry, krásné vyrovnané tváře ženy, která toho tolik dokázala a která je na konci své cesty. Ne nešťastná z toho, že ta cesta, tak jako každá jiná cesta, jednou končí, ale opravdu vyrovnaná s tím, že končí tak krásně, u budovy, kterou vybudovala pro své následníky, do níž vložila vše, co za celý život a svou dlouhou cestu nasbírala. Předala budoucím architektům touto budovu doslova zhmotnělou učebnici architektury.
Slova by v tomto poetickém a veskrze člověčenském snímku byla nadbytečná. Tvář paní Šrámkové, její zamyšlení, její unavený, ale šťastný úsměv byl výmluvnější nad všechny řeči světa.
A závěrečné gesto, kdy obejme svoji odkudsi přeběhlou vnučku, nebylo snad gestem pro efekt, ale projevem obrovského citu a moudrosti z rodu oněch legendárních babiček Boženy Němcové. Proto možná autorka snímku také nazvala svůj film španělsky, aby to nebyl název zbytečně zavádějící. Navíc, to zní něžně a harmonicky, tak proč ne. Vždyť právě taková paní Alena Šrámková zjevně byla.
Text: Richard Koníček
Foto: Film a architektura
Mi abuela
Autorský film Karolíny Šrámkové
Rok vniku: 2019
Stopáž: 5 min
bez dialogů
Barevný
Film vznikl v rámci My Street Films workshopu pod vedením Iva Bystřičana, Violy Ježkové a Šimona Špidly
https://mystreetfilms.cz/film/mi-abuela/
Více zde: