Viděno na Mezinárodním festivalu Film a architektura 2022 aneb šest filmů na jedno téma –NEBOUREJ, TRANSFORMUJ – část prvá
11. mezinárodní festival Film a architektura
29. 9. – 4. 10. 2022
Ve dnech 29. 9. – 4. 10. 2022 proběhl v Praze mezinárodní festival Film a architektura. Konal se již po jedenácté a po Praze se rozjel po více než dvou desítkách českých a slovenských měst. Jako vždy přinesl žeň převážně krátkých, ale také celovečerních snímků věnovaných tématice architektury a urbanismu.
Novinkou letošního ročníku bylo jeho rozšíření do nových promítacích prostor. Nabídlo to divákům možnost poznat ne vždy zcela běžné promítací sály, ale také – vzhledem ke stále narůstajícímu diváckému zájmu - už naprosto nezbytné navýšení počtu projekcí. Jako vždy nechyběly ani četné diskuze s tvůrci i další speciální doprovodný program.
Festival, tak jako každý jiný správný festival, nabídl divákům, zájemcům o architekturu a urbanistiku, ale samozřejmě i odborníkům, různě zaměřené sekce.
Kdo chtěl, mohlo tedy vybrat ten svůj film, ty své filmy, z té, či oné sekce, která mu nejlépe vyhovovala.
A vybírat bylo z čeho.
Velmi lákavá byla nesporně sekce nazvaná Neviditelní architekti.
Tato skoro až detektivně pátrací sekce byla totiž věnována osobnostem spojeným s významnými a známými stavbami, ale pro širší veřejnost méně známými až skoro neprávem tajenými jmény.
Stačí jmenovat za jiné, třeba irsko-amerického architekta Kevina Roche, mimochodem dokonce laureáta prestižní Pritzkerovy ceny, anebo Petera Rice, jednoho z vůbec nejuznávanějších statiků 20. století…
Balkony v CAMPu
Skoro až bulvární titulek, že… Ale následné řádky vysvětlí, že se o žádnou bulvárnost nejedná. Nebylo v lidských silách za www.www-kulturaok-eu.cz absolvovat vše, co by nás zajímalo. Museli jsme tedy horko těžko a především z velkým sebezapřením, vybírat na který z filmů jít a kam a pomíjet tak všechny další a další, pro nás neméně lákavé.
Naší první volbou se stal prostor architektuře zasvěcený, Pražský CAMP (Centrum architektury městského plánování).
Prostředí, už roky zavedené, kypící vším, co se kolem architektury, výstavby, urbanistiky, ale i asanací žádoucích i nežádoucích v Praze „šustne“.
Bohatá nabídky nejrůznější dokumentace, aktuální výstava návrhů zaslaných světovými i našimi architekty a architektonickými studii v rámci soutěže na výběr návrhu nové pražské koncertní haly. Zde, mimochodem, se autor těchto řádek – jsa neodborník či snad jen jakýsi poučený divák – přiklonil k výběru odborníků a konečné volbě návrhu. Zaváhal by ještě tak u dvou či tří dalších, ale drtivá většina zaslaných návrhů ho osobně vůbec neoslovila.
Ale to jen tak na okraj a jako doklad, že v CAMPu je vždy něco k vidění i mimo festival.
Ale naše kroky vedly na festival a naším předmětem zájmu byl film nazvaný Enter Through The Balcony (po našem, doslovně - Vstupte přes balkon).
Enter Through The Balcony
Ukrajinský, 26 minut trvající dokumentární film z roku 2020 (!), režíroval Roman Blazhan, hlavním kameramanem byl Michail Volkov.
„Poutavý milostný dopis Ukrajině a jejímu lidu Enter Through the Balcony zkoumá, jak může být architektura zvláštní cestou k hlubšímu pochopení kultury a místa.“
Citace z originální anotace filmu
Země vzniku filmu, Ukrajina, může zavádět, že jsme tento film volili právě proto a dokonce jako první. Rozhodně tomu tak ale není. Naše volba byla prvotně vedena právě oním tématem filmu, tedy balkony. Specifikou architektury, stereotypem panelových domů, kreativitou ostatních staveb, výtvarným potenciálem tohoto architektonického prvku a samozřejmě i jako prostředek k rozšířenému bydlení či užívání těch, kdo jsou v budově uvnitř.
Ukrajinský původ snímku, byl pro nás až druhořadý. Ale v kontextu doby rozhodně významný, zejména s ohledem na datum vzniku filmu, rok 2020, tedy ještě - pro Ukrajince a vlastně už tak nějak i nás - rok dávno předválečný, a naopak, rok nastupující pandemie Coronaviru, o kterém se ale tehdy ještě pranic nevědělo a netušilo.
Tedy čas vzniku v době bezmála idylické.
A také tak i film vyznívá. Proto ono nadsazené, ale ne zase až tak příliš, výše uvedené sousloví „Poutavý milostný dopis…“
Tento přídech, který ve filmu je, znásobil čas a aktuální situace.
Oficiální anotace k filmu
„Enter Through The Balcony je krátký dokument o ukrajinských provizorních balkonech. Film zkoumá fenomén balkonu jako malé architektonické formy.
Enter Through The Balcony je cesta desetiletími. Je to pohled do balkonů a jejich majitelů ve městech po celé Ukrajině. Jde o vyvážený a hloubkový pohled na balkony od jejich vlastníků, zaměstnanců městských úřadů, historiků, sociologů, urbanistů, developerů a architektů. Prostřednictvím historie balkónů film zkoumá historii postsovětské Ukrajiny – život, kulturu a vztahy mezi osobním a veřejným prostorem ve městech“.
Vstupte přes balkon
Vtipný, hluboce lidský snímek o životě obyvatel domů, které mají balkony.
Netušíme, zda existují na Ukrajině nějaké předpisy, co lze s balkonem na fasádě domu činit, jak ho přetvářet, utvářet či dokonce svépomocně instalovat na fasádu, která vůbec balkony nemá.
Netušíme.
Asi to ve filmu zazní, ale byl v Ukrajinštině s anglickými titulky a nějak nám to možná uniklo.
Ale ať už existují nějaká omezení, tak tam na ně nikdo nehledí. A lidová tvořivost tím pádem nezná mezí.
Skeptikovi se samozřejmě dere do mysli otázka bezpečnosti, statiky a podobně, i statistika úrazů při vzniku či pádu takovýchto – často až vlaštovčích hnízd – všelijak nalepených tu na panelák, tu přivěšených k balkonu z roku raz dva jakožto jeho rozšíření.
No, o tom se dá uvažovat, diskutovat a možná se toho i děsit, ale film to zjevně neřeší.
Film řeší lidskou stránku věci. Život domácích obyvatel na těchto balkonech. Často zařízených jako další pokoj, jídelna, knihovna, pracovna, rekreační zóna, cokoli nač si vzpomeneme a nač máme chuť pro doplnění jinak omezené dispozice vlastního bytu.
O balonech ve filmu hovoří odborníci, lidé z lidu, mladí, staří, umělci, stejně jako hrdí řemeslníci, či kutilové, kteří ono „cosi“ vytvořili a jsou tam šťastni.
Pohoda a lidskost je na filmu nejpůvabnější. Nevidíme zpravidla byt, nemůžeme si udělat představu, jak ti lidé žijí uvnitř bytu, v jeho dispozicích, ale vidíme jejich vizitku – balkon a jeho využití. Často i svérázný vznik. Dýchá z toho neuvěřitelná svoboda a klid. Realizace snů a seberealizace zájmů.
Pouhých 26 minut a divák má úplně jiný pohled na tamější obyvatele, národ a myšlení.
Zajímavým prvkem filmu je i jakýsi průvodce – neprůvodce, hudební skladatel, který vnímá tamní realitu uchem muzikanta, notovým záznamem, a tóny vznikající kompozice.
Čas oponou trhnul a změněn svět
O dva roky později než vznikl snímek, vidíme denně odlišné záběry z Kyjeva.
Hodně odlišné.
A pod dojem oné idylické sondy z roku 2020 si říkáme, jak asi žijí ti „hrdinové“ snímku dnes. Namísto balkonů obývají sklepy, zatímco nahoře se jejich domy, s tolik milovanými balkony řítí bez milosti k zemi. Věřím, že mnozí na těch svých mikrosvětech štěstí, na těch svých balkonech, raději setrvávají a odcházejí - dobrovolně – i s nimi.
Svět se jim hroutí jako ty domy i s jejich balkony…
Text: Richard Koníček
Foto: Film a architektura
11. mezinárodní festival Film a architektura
29. 9. – 4. 10. 2022
Enter Through the Balcony
Ukrajinský film
Stopáž: 26 minut
Žánr: dokument
Rok vzniku: 2020
Režie: Roman Blazhan
Kamera: Michail Volkov
Trailer: https://enterthroughthebalcony.com/