Úvod > V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce aneb něco o umělecké bohémě, ženách v kavárně a motivu kouře, mlhy a páry v umění

V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce aneb něco o umělecké bohémě, ženách v kavárně a motivu kouře, mlhy a páry v umění

18.10.2022 19:26

V kroužcích dýmu

Portrét moderního umělce

23. 9. 2022 – 8. 1. 2023

Veletržní palác – 1. patro

Tempora mutantur et nos mutamur in illis

– jak nás kdysi učil náš pan profesor latiny.

Po našem

„Časy se mění a my se měníme v nich“

to už nezní tak archaicky, a ani by nemělo, neboť je to totiž – již od 9. století našeho letopočtu – stále pravda pravdoucí.

A výstava v NGP, nazvaná svůdně - V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce, je toho skvělým důkazem.

No, zkusme dnes velebit kouření a kuřáky jakožto ctnost povznášející osoby vážené, obdivované pro nebývalý um a nadané božským talentem.

No, zkusme to a uvidíme – či přímo ucítíme (tak i tak), jak se věci mají a že skutečně platí

Tempora mutantur et nos mutamur in illis,

v plné parádě…

Kouření, nebývalo vždy společensky nežádoucím jevem, zdravotně rizikovým chováním a dým nasáklý do vlasů, vousů a obleků, nebyl jevem zavržením hodným, stejně jako líbání se kuřákem dýmky bylo vrcholně vzrušujícím polibkem Múzy s Géniem a ne přirovnáváno k líbání plného popelníku.

Ne, bývaly kdysi, i jiné názory na kouření.

Na hony vzdálené názorům dnešním.

Umění, přepokládá umělce jenž se odlišuje od šedi neumělců svou výjimečností. A vše co jej provází a charakterizuje, je tedy průvodním jevem – image – toho umělce.

To platí odjakživa po dnes. Jen formy se poněkud posouvají v čase.

V časech o nichž je řeč i výstava, stále ještě nepříliš dávných, se moderní umělec vyhraňoval také tak strašně rád proti společenským pravidlům jako dnes, vzpomeňme rudou podšívku pláště K. H. Máchy, ale daleko nejzřetelnější byl - tehdy - dým halící umělcovu hlavu plnou vznosných vizí.

Cigareta či dokonce dýmka, byly symboly bohémů a opravdového bohémství, elitu společnosti představoval – dandy, znakem módního trendu - dekadence – stejně jako jakéhokoli tvůrčího vzdoru, byl ležérní či nad tím vším přímo povznesený, oblak, pardon, kroužek dýmu.

Kouření tehdy ještě nesloužilo jako řešení, trém a situace, kdy se neví co s rukama, ale symbolizovalo a dokonce i vskutku bylo, opravdovým vplutím do myšlenek a snů, tak vlastních jen umělcům, tedy jakousi nehmatnou cedulí

– neruš, přemýšlím, unikám do vyšších dimenzí fantazie, neboť právě vzniká cosi fantastického.

A opravdu vznikalo.

Viz vynikající výstava V kroužcích dýmu.

Skvělý nápad

Národní galerie personifikovaná kurátorkou výstavy V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce přišla s úžasným nápadem. Přestavila nám 200 děl na jedno téma vetknuté do názvu výstavy, „kroužky dýmu kolem tvůrců“.

Nabídla se nám tak nevídaná přehlídka soch, obrazů, grafik, kreseb ale i fotografie a dokonce užité kuřácké - jak jinak,že - umění.

Z valné části exponátů ze sbírek Národní galerie, něco i ze zápůjček tuzemských i zahraničních (od pařížského Musée d’Orsay nebo Munch Musea v norském Oslu).

A tak se najednou, na jedno téma, a na jednom patře Veletržního paláce, může návštěvník setkat s osobnostmi jako Pablo Picasso, Edgar Degas, Édouard Manet, Pierra Bonnard, Edvard Munch či našich legend jako Jan Preisler, Karel Hlaváček, František Kupka, Emil Filla nebo Bohumil Kubišta.

Skvělá inscenace

Někdy je některá výstava jenom přehlídkou děl. Byť třeba i úžasných a vzácných, ale jen a pouze přehlídkou. Ke škodě děl samých i diváků. Ale někdy, a v Národní galerii se to už podařilo mnohokrát, jde - ne o instalaci - dané výstavy, ale přímo o inscenaci.

A beze vší koketérie (autor řádek je už témě tři čtvrtě století nekuřák) inscenace této „kuřácké“ výstavy V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce je rozhodně takový sukces (úspěch zdar, abychom zase neuvízli v té latině), jako byly výstavy Budha či Zenga a další. Atmosféra procházení jednotlivými pavilony, je jako bychom procházeli moderními dějinami umění, a setkávali se s těmi nejznámějšími představiteli té či oné etapy, směru, či stylu, a s díly, která jsme sice, sem tam, už i viděli, ale nikdy nám nedošla ona celková konstelace, spojnice skrytého významu, obraz obrazu dané doby a odraz odrazu uměleckého světa vůbec. Kabinety lze procházet chronologicky, lze se k nim i do těch dob vracet, lze setrvat v nějakém kabinetu zahalen – zde jen obraznými – kroužky dýmu. Pobýt tam jako v kavárně, která se tak moc a tak krásně lišila od dnešních – takykaváren, sledovat vzrušené debaty umělců o umění a ne skelné zraky upřené do displejů všeho druhu, skoro až slyšet zvučné hlasy i bafání z dýmek. Je radost tam být a pobýt. I pro nekuřáka. Kuřák bude mít asi nakažlivé nutkání, těžko říci, ale dá se to čekat. Jenže kouření je zde zapovězeno, jsme pořád ještě v galerii i když hodně, hodně, sugestivní…

Troufáme si prorokovat, že ač v tentýž deb otevřela Národní galerie výstavy tři, rozdílných témat i charakterů (o dvou z nich Cena Jindřicha Chalupeckého 2022 a Fotograf festival: Nikdo sem nepatří víc než vy, informujeme na jiném místě), tak největší pozornost – při vší úctě ke dvěma druhým, bude mít výstava V kroužcích dýmu, zachycující portréty, autoportréty, styl a úroveň moderních umělců v rolích kuřáků cigaret, doutníků a dýmek.

Zkrátka příběhu kouře v podobiznách českých a evropských děl od baroka po meziválečné umění, ale především v období konce 19. a počátku 20. Století, včetně avantgardy.

A zajisté, o žádném z vystavených děl, se nebude do mysli cpát hanlivý přídomek, jejž jsme, coby elévové, dávali jednomu postaršímu kolegovi, dýmajícímu trvale u popelníku na chodbě před jeho kanceláří, který zněl drsně, ale výstižně – doutnající pařez.

Dodejme, že autorem konceptu výstavy, je architekt Jiří Novotný a že sympatické je použití zvláštního „obláčkového“ písma.

Nejvýstižněji to samozřejmě charakterizuje Petra Kolářová – kurátorka výstavy

I když tiskovku řídila Eva Sochorová, vedoucí oddělení PR a tisková mluvčí Národní galerie, i když úvodní slovo přednesla generální ředitelka paní Alicia Knast, dominovala tiskové konferenci zahajující výstavu V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce, kurátorka této výstavy, Petra Kolářová.

Z jejího vstupu bylo patrné, že výstavu připravovala s opravdovým zájmem, protože o ní hovořila s velkým nasazením a entusiazmem. A z výstavy to pak bylo rozhodně znát. Dovolíme si tedy odcitovat její kurátorskou zprávu k výstavě připravenou, protože zhruba totéž bylo i předmětem jejího vstupu. Náš poznámkový blok by však znění jejích slov mohl nepřesně reprodukovat.

„Co vedlo malíře Jana Preislera, Františka Kupku, Emila Fillu či Bohumila Kubištu k tomu, aby odložili paletu a štětec a zobrazili se na svých autoportrétech s kuřáckými atributy? Výstava V kroužcích dýmu ukáže, jak tento typ zobrazení vypovídal o proměně tradičně vnímaného umělce v nezávislého tvůrce.

Výstava sleduje motiv zobrazení umělce jako kuřáka v českém výtvarném umění od baroka až po meziválečné období s důrazem na umění přelomu 19. a 20. století. V jednotlivých kapitolách se cigareta v rukou umělce stává symbolem dandyho (Anselm Feuerbach, Beneš Knüpfer), dekadenta (Edvard Munch, Karel Hlaváček) a symbolistního tvůrce (Jan Preisler, František Kupka). Dýmka se jako atribut malíře a básníka objevuje v obrazech kubistů (Pablo Picasso, Bohumil Kubišta, Emil Filla), v karikaturách meziválečné avantgardy (Adolf Hoffmeister) nebo u Josefa Váchala. Zvláštní oddíl je věnován vizualizaci dýmu ve výtvarném umění a zobrazení ženy-kuřačky (Karel Špillar, Alfons Mucha). Na výstavě je zastoupena také fotografie (František Drtikol, Josef Sudek a Jaroslav Rössler) a užité umění, které nastíní širší kontext dobové kultury kouření.

Cílem výstavy je představit téma v mezinárodních souvislostech, k čemuž přispějí významné zahraniční zápůjčky děl Édouarda Maneta, Edvarda Muncha či Jamese Ensora z Musée d’Orsay v Paříži, z Munchova muzea v Oslu a z Kunsthaus v Curychu. Neméně důležitou součástí přehlídky jsou díla ze sbírek Národní galerie, ale také zápůjčky z českých veřejných institucí či od soukromých sběratelů.“

Každé poprvé je vzácné a krásné

Nepovažujeme se na www.www-kulturaok-eu.cz za uměnovědce, ale jen za poučené diváky, ale troufáme si tvrdit, že podobná výstava ještě nikdy nebyla. A rozhodně ne v Národní galerii. Že jde tedy o první počin na takovéto téma. Navíc průřezový. Výstava totiž seznamuje diváka souběžně s dějinami umění, historií literatury, dějinnými souvislostmi dějepisnými, tvůrčími styly a směry všeho druhu, ale vlastně i dějinami kouření jako takového, malou encyklopedií kuřáctví jako – tehdy ještě – kultivovaného oboru, jež má svá pravidla i mobiliář, najdou se ale i pohledy dobových lékařů a samozřejmě, i karikování tohoto módního výstřelku. To vše nenásilně, bez toho, že vnímáme tu obrovskou porci informatiky ze všech úhlů. To nám dojde až později. Na výstavě jsme v zajetí krásy, objevů a těch kroužků dýmu.

A ještě malá douška pro vyznavače genderového pohledu

Z výstavy jasně vyplývá, že kouření bylo výsadou mužů. Dokonce jejich předností, znakem vyvolenosti, významu duševního i společenského. Jako mužská interesantní ctnost. Ale žena s cigaretou, doutníkem, či dokonce s dýmkou, to už bylo něco zcela jiného. Ne projev emancipace, která se pozvolna rodila, ale projev mírně řečeno za hranou.

Žena kouřící na veřejnosti, byla žena mondénního způsobu života a dokonce poněkud volnějších mravů. Tak ji muži brali a charakterizovali. Žena se zapálenou cigaretou, byla erotickou výzvou, svodem, žádoucím a vzrušujícím, avšak společensky značně nemístným. Viz. náměty reklamních plakátů Alfonse Muchy, propagující cigaretové papírky (a pak, že je žena, či její tělo, účinná jen v současné reklamně, že…).

Text a foto: Richard Koníček