Úvod > TOUCH NATURE aneb rakouští a čeští umělci na téma důsledky antropocénu, devastace a také o rostoucí hrozbě ze strany přírody (!)

TOUCH NATURE aneb rakouští a čeští umělci na téma důsledky antropocénu, devastace a také o rostoucí hrozbě ze strany přírody (!)

02.02.2024 17:20

TOUCH NATURE

31. 10. 2023 - 15. 02. 2024,

Rakouské kulturní fórum

Multimediální výstava TOUCH NATURE v Rakouském kulturním fóru v Praze je součástí série výstav, které prezentují rakouská kulturní fóra v Evropě a v USA.

Umělci a umělkyně z Rakouska a Česka zaujímají stanoviska k

důsledkům antropocénu, stále větší míře devastace, a rostoucí hrozbě ze strany přírody.

Je zapotřebí součinnosti imaginativní síly umění a přírodních věd, aby se

důstojnost člověka a důstojnost přírody spojily v udržitelnou kulturu života.

Bylo by to pak zcela ve smyslu průkopníka ekologického smýšlení

Alexandra von Humboldta, zakladatele klimatologie, ekologie a oceánografie,

který napsal už v roce 1810 v dopise Johanu Wolfgangu Goethovi:

„Přírodu je třeba vnímat.“

Dotkněte se přírody

„Pokud jde o opatření proti celosvětové ekologické krizi, obvykle zaznívá jen

nekonečná litanie nesčetných výmluv.“

Michael Endlicher, autor videoprojekce s názvem

Aber Aber Aber / Ale Ale Ale

Vystavené umělecké projekty, z nichž některé vznikaly v rámci interdisciplinární spolupráce, se zabývají světovou výživou, šířením chorob a důsledky kolonialismu.

Vystavující umělkyně a umělci svými pracemi varovně upozorňují, že nás tlačí čas. Proto třeba jiná vystavující Marielis Seyler, provokativně vyzývá návštěvníky, aby šlapali po jejích velkoformátových motýlů ležících záměrně na zemi. Její námi „Pošlapané obrazy“, jsou jakousi kolektivní diváckou performancí působivě vyzualizující destruktivní člověčí činnost vyvolávající nežádoucí změny.

Nejen negace, ale i šance na naději

Ukazuje se, že umělci a umělkyně se neomezují jen a pouze na odmítavé stanovisko za každou cenu. Ve vzájemném dialogu svých děl, vlastně naznačují i optimisticky povzbudivé strategie související se zásadními změnami perspektivy a nadějné vize nějakého už konečně nového, uvědomělejšího a sebezáchovného vztahu člověka k přírodě, vztahu, který by vedl k ohleduplnému, respektujícímu nakládání s naším životním prostředím.

Názorným příkladem je z tohoto pohledu tvorba Kitty Kino, která tu ve svém díle Das weite Land / Širá země dokumentuje následky čistě ekonomického vytěžování krajiny.

Téže problematiky se zase jinak dotýká Peter Hauenschild, v díle Rotbuche/Buk lesní, který nás směruje do krajiny kde „ s větrem tancují ohromné větrníky, kde krajinu pokrývají gigantické sítě z betonu a drátů“a detailně vykresluje umírání a smrt stromu…

Jsou to obrazy zkázy nebo reakce?

Příroda ale nekončí vždy. Příroda bojuje, ač zmrzačena, změněna, či zmutována. K tomu se vyjadřuje kupříkladu Monika Pichler, svou prací Planer – schweben / plánování – vznášení. Její les, les v jejím podání, už podivně zmutoval, ptáci v něm působí zvětšeně, a člověk je naopak malý až bezvýznamný.

„Zaměření společnosti se musí z růstu a zisku přeorientovat na

šetření zdroji, zachování základních předpokladů pro život, klimatickou spravedlnost a globální přerozdělení“.

Oliver Ressler, umělec, aktivista a filmař

Vize nového nakládání s přírodou

Eva Yurková, v linorytech Untitled / Nepojmenovaná už rovnou sjednocuje člověka se světem rostlin a Judith Wagner ve svém sousoší Unter Wölfen/Mezi vlky nechává zase pobíhat ženu po lesích ne v obavě, ale už jako členku vlčí smečky kolem.

„Všechny populace jsou multinacionální organismy.“

Uli Aigner

Řešení nesmí hledět na státní hranice

Barbara Anna Husar proto vypustila horkovzdušný balon ve tvaru vemene o objemu 3 500m3. Projekt také rovnou nazvala Udder/Vemeno. Takovéto dílo, které se pak vznáší svobodně a libovolně v oblacích označuje za tzv. „Sociální sochu“, která má symbolizovat zahájení změny perspektiv v péči o životní prostředí. A autorská dvojice Laurent Ziegler/Georg Blaschke nabízejí svým triptychem Gras x Stein/Tráva x Kámen člověčí ponor , ale ne hlubin vody, ale přírody, odvolávaje se přímo na výše citovaného Alexandra von Humboldta a jeho výrok o tom, že: „Přírodu je třeba vnímat.“

Dvojjedinost jedné jediné výstavní přehlídky

Návštěvou kolektivní výstavy vesměs mladých umělců z Rakouska si především uděláme – v prvém plánu – určitou průřezovou představu o tvorbě, stylech práce, vyjadřovací schopnosti těchto – povětšině aktivně angažovaných umělkyň a umělců – současnosti. I když je nutno uvážit, že jde jen o jistý okruh tvůrců, kteří představují jistý proud v celé řece ostatní umělecké tvorby. V druhém plánu si však nad díly uvědomíme – a to nesporně tvůrcům šlo – že jsme jako lidstvo na hraně propasti mezi tím co nás obklopuje a co nám umožňuje naši existenci a stačí už jen poslední krok, abychom nenávratně zmizeli ne jen v propadlišti dějin, ale celé civilizační existence. Nikdo z nás to sám nezmění, ale všichni na svém a po svém, pokud bychom otázky a problémy řešené umělci vzali za své, a ze správného konce, tak všichni dohromady přece jen něco svedeme. Ale musíme si to uvědomit, překonat se, své pohodlí, sou nevšímavost a konat tak jak my konkrétně můžeme.

Uznání patří kurátorce výstavy, Sabine Fellner

· Sabine Fellner vystudovala dějiny umění a dějiny na Vídeňské univerzitě a na pařížské Sorbonně a v roce 1987 získala doktorát filosofie.

· V letech 1989 až 1993 pracovala jako kurátorka v Rakouském muzeu tabáku

· Od roku 2003 je kurátorkou sbírky JTI Collection Vienna společnosti JTI Austria GmbH (dříve Austria Tabak).

· Od roku 1994 působí jako kurátorka výstav na volné noze k aktuálním společensko-politickým tématům:

· např. na výstavách The Naked Man (Lentos Kunstmuseum Linz, 2012), Havraní matky (Lentos Kunstmuseum Linz, 2015; nominace na cenu kurátora umění 2016), The Power of Age (rakouská Galerie Belvedere Vídeň, 2018) a Women Now (Rakouské kulturní fórum New York 2018), ale také s tématy z rakouských dějin umění, jako jsou: v Troublemakers - teror avantgardy od Makarta po Nitsche (Lentos Kunstmuseum Linz, 2008), The Better Half. Židovští umělci do roku 1938 (Židovské muzeum Vídeň, 2016; Cena Hanse a Ley Grundigových 2017,[1]) a naposledy Město žen (Österreichische Galerie Belvedere Vídeň, 2019; nominace na cenu kurátora umění 2019[2]).

· Sabine Fellner už také vydala několik publikací na téma každodenní kultury a rakouského umění a kulturních dějin 19. a 20. století.

Česká stopa na výstavě Touch Nature

Nesporně sice jde připojením dvojice českých autorů, dokonce přímo autorek, především o jistý projev úcty k hostitelské zemi této výstavy. Na druhé straně, však jde i o důkaz, že i u nás existuje podobně spřízněná ideová vlna mezi našimi mladými umělkyněmi a umělci. A v neposlední řadě jde také o důkaz, že se umíme zařadit mezi podobně smýšlející a angažované umělce a na úrovni. Za www.www-kulturaok.cz nás potěšilo, že právě jedna z účastných autorek, Jitka Hanzlová už před časem neunikla svojí tvorbou, a právě pro tu tvorbu, také naší pozornosti. Viz onen dole připojený odkaz na její proslulou výstavu s názvem Tišiny, konanou v roce 2019 v NGP.