Úvod > Tono Stano v Městské knihovně aneb „Pečlivě aranžované kompozice a lidské tělo v hlavní roli“

Tono Stano v Městské knihovně aneb „Pečlivě aranžované kompozice a lidské tělo v hlavní roli“

12.06.2025 17:10

Tono Stano

16. 4. 2025 – 24. 8. 2025

Kurátorky: Magdalena Juříková, Helena Musilová

GHMP Knihovna

Tono Stano patří mezi nejznámější fotografy

působí nejen ve střední Evropě, ale má četné vazby po celém světě.

Fotografka a pedagožka Milota Havránková, která

více než třicet let učila mladé lidi a formovala tak i silnou generaci fotografů,

kteří se později v Praze proslavili jako „slovenská nová vlna“ a

dodnes zásadně ovlivňují českou fotografickou scénu.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy, historička umění a kurátorka

Magdalena Juříková,

s šéfkurátorkou GHMP

Helenou Musilovou

připravily v prostorách GHMP Knihovna doposud

největší retrospektivu Tona Stana.

„Spolu s autorem jsme se pohroužily do jeho rozsáhlého archivu a

vedle dnes už ikonických figurálních kompozic, portrétů a inscenovaných fotografií jsme nalézaly i méně známé a dosud nezveřejněné snímky, které nám

pomohly příběh Tona Stana načrtnout z nových perspektiv.“

kurátorky výstavy Magdalena Juříková a Helena Musilová

Tono Stano už trojgenerační tvůrce?

Výjimečná osobnost s výjimečně dobře zapamatovatelným a podvědomí veřejnosti dokonale zabydleným jménem - Tono Stano – je fotograf. Ale při pohledu na jeho fotografické kompozice, které jsou sice v jádru stále ještě fotografiemi, ve skutečnosti jsou však již spíše ohromujícími výtvarnými kreacemi překračujícími hranice dané klasickým fotografiím. Nabízí se tedy otázka, zda by se nenašlo jiné označení pro autorovu specifickou tvorbu. Na počátku je sice vždy a především mistrná práce fotografa, ale u Tona Stano to jen tou „pouhou“ fotografií nikdy nekončí. Vždy mu jde o další dimenzi, dimenzi, která už hraničí se svébytným výtvarným dílem. A to je to něco, co hodnotu Stanových kompozic povyšuje nad dokument času, jímž běžná i sebenejlepší fotografie nakonec je a zůstává. Stanova díla jsou ale časem prakticky nedotknutelná. Věčná. Stále oslovují bez ohledu na věk diváky, bez ohledu na dobu vzniku, bez ohledu na posouvající ročníky kalendářů na stěně. Jsou. Tečka. Oslovovaly nás při vzniku v letech osmdesátých, vedly nás naivní epigony, k pokusům o následování, pokusům, které kulhaly horko, těžko a hlavně daleko, předaleko, za obdivovaným vzorem. Dle známého pravidla, že když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Díla Tona Stano trvají. Neztrácejí vlivem času a generační obměnou diváků, nic ze své rezonance s každý dalším divákem. A to bez ohledu na zlomy času, společenské situace z počátku nového milénia a dokonce zcela hravě odolávají i vlivům a všemožnostem nabízeným dnes v časech bezměrné digitalizace. Možnostem AI takového stupně, že v době vzniku děl Tona Stano, šlo ještě o zcela nemyslitelné možnosti.

Fotografie Tona Stana jsou takové unikum, které je – zatím ještě „jen“ – trojgenerační a lze předpokládat, že bude oslovovat i generace nacházející. Tono Stano je dnes díky technice všelijak napodobovatelný a už je i napodobován, ale to na něj a jeho díla nemá žádný vliv. Tono Stano s něčím takovým nebude mít nikdy problém, protože Tono Stano je absolutně jiný, z nitra citu, jedinečný a hlavně – je vždy zcela svůj.

Chytře koncipovaná výstava

GHMP disponuje, specializovaným fotografickým prostorem, jímž je svébytný Dům fotografie. Dalo se tedy očekávat, že výstava děl Tona Stano bude instalována tam a nikam jinam. A hle, je jinde. V jiných výstavních prostorách téže GHMP, v Galerii Knihovna v budově Městské knihovny. Proč? To vysvětlují kurátorky výstavy:

„Tvorba Tona Stana je velmi rozsáhlá a retrospektivní výstava v prostorách Městské knihovny představuje jak práce vzniklé už na střední škole, které jsou překvapivé svou otevřeností, invencí a smyslem pro filmové vidění, tak aktuální tvorbu i důmyslné portréty či práce kombinující malbu a fotografické postupy.

Výstavu jsme připravily přímo s autorem, měly jsme možnost zkoumat jeho archiv, vybírat práce, které dosud nevystavil, nahlížet tak na jeho tvorbu z nových perspektiv.

Vedle volné tvorby představujeme i tvorbu pro veřejné subjekty či události: Stano například dlouhodobě spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, pro který vytvořil rozsáhlou sérii portrétů světových osobností filmu a navrhl dokonce i hlavní cenu - Křišťálový globus (2001)…“

A tím je jasné, že prostory Domu fotografie nemohly stačit. Především kapacitně, ale i z možností vnitřního uspořádání Galerie Knihovna. Unikátní členitost Galerie GHMP Knihovna, je totiž přesně tím, co plně vyhoví nutné členitosti a šíře témat v tvorbě Tona Stano. A respektovatelná je i časová linka autorova vývoje, stejně jako oborové členění jeho děl.

Co nám chtěly kurátorky sdělit o tvorbě Tona Stano?

Výstava děl Tona Stano není tedy rozhodně „jen“ jakousi tradiční průřezovou retrospektivní výstavou jednoho mimořádného tvůrce. Ne. Tahle výstava je především o autorovi jako takovém a o celém jeho díl. Výstava je o ryze „Stanovském“ pojetí oboru fotografie a z něj vycházejícího tvůrčího snažení, stejně jako o všech autorských průnicích do četných směrů užitého i čistě imaginativního rozmachu.

Ale, dejme raději slovo kurátorkám a jejich tiskové zprávě charakterizující výstavu:

„Retrospektivní výstava Tona Stana, jednoho z nejznámějších fotografů působících na území střední Evropy, je k vidění ve výstavních prostorách GHMP v Městské knihovně od 16. dubna do 24. srpna 2025. Stanův charakteristický rukopis vychází z inscenované fotografie: vedle klasického portrétu však na výstavě divák uvidí také jeho experimentální a konceptuální série. Opomenuta nezůstane ani jeho spolupráce s MFF Karlovy Vary, pro který vytvořil sérii portrétů světových osobností filmu a navrhl i hlavní cenu Křišťálový globus.

Od začátku osmdesátých let, kdy Stano vstoupil na výtvarnou scénu, zaujaly jeho převážně inscenované fotografie výraznou vizualitou, fantazií, humorem a propracovaností. Jako student fotografie na pražské FAMU spolu s dalšími spolužáky ze Slovenska vynikl razantním rozchodem se zažitými modely školní praxe. Jeho práce ovlivnila další generace fotografů doma i v zahraničí. Stano je známý zejména figurálními kompozicemi, mezi které se řadí i světově proslulé dílo Smysl.“

Jednotlivé scény pečlivě aranžuje, vytváří různé situace, v nichž je hlavním prvkem

lidské, zejména ženské tělo.

Nahota ve Stanově pojetí je přirozenou součástí lidského života,

jeho fotografie mohou být zároveň dráždivé, humorné i provokující,

je v nich nadsázka, touha po kráse, velikosti, nekonečnosti.

Tono Stano proslul také snímky osobností světového i českého filmu, vznikající od roku 1997 během Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. I když je vnímán jako ´oficiální´ portrétista festivalu, jeho spolupráce začala spontánně a dodnes si sám vybírá, koho, kdy a v jakém prostředí bude fotografovat. Většina hereček, herců, filmařek či filmařů se Stanovým originálním přístupem souhlasí a ochotně rozvíjí jím připravenou situaci či hru – vzniklá kolekce fotografií dobře doplňuje stejně originální znělky festivalu. Retrospektiva představí celou řadu odstínů Stanovy tvorby: mimo jiné jeho cykly Bílý stín, Exteriér a Kosmos, doplněné ´případovými studiemi´ umístěnými v jednotlivých kabinetech, i vzpomínku na klíčovou výstavu Hra na čtvrtého.“

Výstava ke hodna významu autora

Ať už vstoupíme na výstavu jen jako prostí diváci odejdeme povzneseni. Ať už si na výstavu jdeme zavzpomínat na fotografická díla, jež nás kdysi formovala, protože tak krásně a inteligentně vybočovala z šedi preferovaného průměru, také odjedeme povzneseni. A přicházíme-li proto, že máme v lásce krásu linií, jež normálně myslícího člověka nemohou ani v tom nejmenším pohoršovat pro absenci prvoplánové nahotě pro nahotu odchází také povznesen. A kdo se přišel zcela jednoduše řečeno - potěšit vrcholně estetickou nahotou, i ten odejde povznesen. Kompozice Tona Stano, dokazují, že tělo, je-li umně poodhaleno, nabývá daleko většího kouzla, než jakékoli sebelepší tělo, naturalisticky, a třeba i sebelépe myšlené. Takové fotografické práce už svou reálností, odnímají divákovi ono „Stanovské“ povzneseni. Zkrátka a dobře, autorkám se zdařila výstava povznášející a při tom i nenásilně sdělná a informující o autorovi, kterého - tak či onak - každý zná, ale jen málokdo ho zná tak dokonale jak ho představuje výstava se zcela prostinkým a vše všeříkajícím názvem – Tono Stano.

„Tono Stano je ikonou české fotografie,

jejíž dílo přesahuje hranice tradiční tvorby a otevírá dveře k novým perspektivám.

Jeho práce je vizuálně precizní, ale také kontemplativní až filozofická.

Jsem moc rád, že tomuto umělci světového formátu Praha

díky GHMP věnovala výstavu.

Přeji návštěvníkům jen ty nejlepší zážitky.”

náměstek primátora hl. m. Prahy

pro kulturu, cestovní ruch, výstavnictví, památkovou péči, menšiny a animal welfare

JUDr. Jiří Pospíšil

Tono Stano

· T. S. (* 24. 3. 1960, Slovensko; žije v Praze)

· Patří mezi nejznámější fotografy působící na území střední Evropy s širokými vazbami po celém světě.

· Vypracoval si charakteristický rukopis, vycházející z inscenované fotografie, nicméně v jeho práci najdeme i klasické přístupy, jako jsou portrét či fotografie a instalace v krajině, či naopak velmi experimentální série či konceptuální fotografie.

· Je propojen se současným vizuálním uměním, což ho inspiruje k novým formám uměleckého projevu.

· Jeho dílo je součástí sbírek Art Institute Chicago, Bibliothèque Nationale v Paříži, Maison Européenne de la Photographie v Paříži, Museum Ludwig v Kolíně, National Museum of Photography, Film and Television v Bradfordu, Galerie hlavního města Prahy, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě či Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

„Lháře snesu jen mladé, u těch si můžu nalhávat, že se napraví. Ale staří lháři, a ještě ve větším množství, to je hotová tragedie“.

Tono Stano 24. 11. 2020

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.