Úvod > Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15. – 19. století aneb přes práh do času za Lorenzem Medicejským

Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15. – 19. století aneb přes práh do času za Lorenzem Medicejským

05.12.2022 17:55

Sochy z hlíny:

Terakoty italských mistrů 15. – 19. století

8. 11. 2022 - 26. 3. 2023

Národní galerie Praha

Šternberský palác

Národní galerie Praha ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky připravila výstavu nazvanou Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.⁠–⁠19. století ze sbírek Národní galerie Praha, která tvoří součást stálé expozice Staří mistři II umístěné v prostorách Šternberského paláce a jejíž kurátorkou je PhDr. Olga Kotková, Ph.D., ředitelka Sbírky starého umění NGP.

Téma výstavy reaguje na dlouhodobý zájem návštěvníků stálých expozic o problematiku exaktního průzkumu a metody restaurování uměleckých děl. Projekt ukáže spolupráci humanitních badatelů a přírodovědců a představí výsledky, k nimž společně došli.

Vzrušující cesta pod povrch vzácných děl

Až zbytečně skromně významná komorní výstava Sochy z hlíny nabízí divákovi zcela jiný vhled do práce odborníků na sbírky starého umění v NGP.

Na výstavě se blíže seznámíme s metodami průzkumu uměleckých děl. A to jak z hlediska umělecko-historického, tak i oborů přírodovědných. Při návštěvě této expozice je nám umožněno nahlédnout do pracovního nitra této části NGP.

Dozvíme se, že vše spočívá ve vysloveně interdisciplinární spolupráci historiků umění, restaurátorů, přírodovědců a specialistů z Vysoké školy chemicko-technologické.

Obeznámíme se s tím vším díky technice a nejnovějším neinvazivním analýzám, které umožňují průnik až pod povrch uměleckých děl.

Na výstavě se také poučíme o tom, jak se vyhodnocuje materiálový rozbor a především, jak takovéto průzkumy pomáhají při restaurování a každodenní péči o vzácné kulturní dědictví.

Malý exkurz do problematiky terakoty italských mistrů

Není nic vhodnějšího, než dát slovo kurátorce výstavy Sochy z hlíny, jíž je ředitelka Sbírky starého umění NGP, paní Olga Kotková. Která touto mimořádně poučnou a přínosnou expozicí potvrzuje, že její jmenování ředitelkou Sbírky starého umění, jež proběhlo téměř na den přesně před rokem, byla – jak se teď moderně říká – správná volba.

Seznamme se tedy se zasvěceným - i laikovi srozumitelným - výkladem Olgy Kotkové:

„Sochy z hlíny se dělaly již od starověku. Svůj opětovný vzestup tento materiál zažil v 15. století a v prvních dekádách 16. století. Důvodem byla dostupnost hlíny, relativně snadné a rychlé opracování a vizuální různorodost finální úpravy povrchu. Těšila se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům v Evropě. S ekonomickou prosperitou souvisel i nebývalý rozvoj umění ⁠–⁠ obrazy i sochy se objednávaly ve velkém pro sakrální, veřejné i soukromé prostory. Z hlíny se vytvářely tehdy velmi rozšířené podobizny zemřelých, a to s pomocí posmrtné masky. I tento druh portrétu, na kterém zachycený muž již vykazuje známky posmrtné ztuhlosti, je na výstavě k vidění. Zhotovovaly se i portréty žijících osobností, včetně zástupců nejvyšší aristokracie. Příkladem této tvorby je podobizna Lorenza Medicejského. Sochař mistrně zvládl zachytit jeho osobité rysy včetně stop sečného zranění u kořene nosu, které Lorenzo utrpěl během atentátu v roce 1478.

Skutečným novátorem v práci s hlínou se stal Luca della Robbia z Florencie, který pálenou keramiku na povrchu opatřil barevnou olovnato-cíničitou glazurou. Tyto plastiky se záhy staly velmi žádaným zbožím. Glazované terakoty vyhovovaly tehdejší poptávce jednak po estetické stránce (lesklá barevná textura vytváří dojem luxusu), jejich pořízení navíc odpovídalo i finančním možnostem objednavatelů z řad patricijů, aristokracie a církve. Ve Florencii dodnes zdobí chrámy i měšťanské domy. V pozdější době se glazované terakoty staly vyhledávanými sběratelskými artefakty a dostaly se do veřejných i soukromých sbírek po celém světě.

Projekt zkoumání významného souboru terakot italských mistrů ze sbírek Národní galerie je řešený v rámci programu Národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky. Využilo se při něm především neinvazivních metod, které nevyžadují odběr vzorku a jsou tak maximálně šetrné k artefaktům z 15. až 19. století. Řada nových poznatků o tom, jak terakotové plastiky vůbec vznikaly a proč, se stala podnětem pro uspořádání komorní výstavy Sochy z hlíny.“

Katalog aneb malá učebnice velkého umu

Ke každé výstavě vzniká katalog. Ne každý však daleko přesahuje pouhou informaci o dané výstavě. K výstavě Sochy z hlíny, vznikl samozřejmě katalog také, ale jeho vypovídací hodnota značně přesahuje běžný rámec jiných katalogů.

Dá se dokonce s mírnou nadsázkou přepokládat, že i odborník si v něm připomene, co už možná z jeho znalostí mírně vyšumělo, najde v něm určitě i něco nového. Hlavní ale je, že laik se z katalogu kvalifikovaně a „stravitelně“, poučí.

Katalog je vyšel v českém i anglickém jazyce.

Autorskou dvojici tvoří samozřejmě kurátorka celé výstavy Olga Kotková a spoluautorkou je Radka Šefců, která se loni podílela, právě s Olgou Kotkovou, na veleúspěšné výstavě Falza? Falza.

Katalog výstavy Sochy z hlíny, je nedílnou součástí projektu financovaného z větší části z prostředků Ministerstva kultury udělovaných v rámci soutěže Národní kulturní identita (NAKI II).

Cílem výstavy a doprovodné publikace je tedy atraktivní formou přiblížit veřejnosti metody průzkumů vzácných uměleckých děl z terakoty, jak z pohledu umělecko-historického, tak z hlediska přírodovědných věd.

Pro zájemce o katalog ještě dodejme základní technická data:

Formát: 210 x 270 mm, 120 stran, vazba „V4 B“, šitá, měkké papírové desky s klopami.

Maličká poznámka závěrem

Poznámka autora těchto řádek se týká umístění výstavy. Najde se – tak jak je i prezentováno v prostorách stálé výstavy Sbírky starého umění, ve vlastním, výstavě věnovaném sále. Možná by stálo za úvahu, umístit do patra, v němž se výstava Sochy z hlíny nachází, nějaký naváděcí systém, kde ji, respektive jí věnovaný sál, hledat a nepřejít, či nepřehlédnout.

Cesta k výstavě prochází od vstupu do patra řadou sálů a prostor a návštěvník, který nehodlá studovat vše cestou vystavené, může boční sál s výstavou Sochy z hlíny, přejít.

Personál, sice ví a poradí, ale nějaká navigace by přesto možná neškodila.

Text připravil: Richard Koníček

Foto: Richard Koníček (8 x) a NGP (3 x)