Úvod > Pragovka Gallery – PPS aneb Post Post Scriptum, čili „Poslední poslední slovo“ umělecké rezidentky z Pragovky - Petry Navrátilové?

Pragovka Gallery – PPS aneb Post Post Scriptum, čili „Poslední poslední slovo“ umělecké rezidentky z Pragovky - Petry Navrátilové?

15.05.2025 19:28

PPS

Petra Navrátilová

11. 4. 2025 — 15. 6. 2025

Kurátor: Veronika Přikrylová

Pragovka Gallery

Sólová výstava Petry Navrátilové představuje

koláže vytvořené z historických fragmentů, které autorka

zasazuje do nových poetických souvislostí.

Význam použitých předmětů, které

již dosloužily svému účelu a byly odsouzeny k likvidaci jako odpad,

ustupuje do pozadí.

Vystavené dva cykly

–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bílé a Černé schránky –⁠⁠⁠

⁠⁠⁠ otevírají nové interpretace a vizuální dialogy.

Jako post scriptum, tedy dodatek k dávno uzavřenému příběhu,

nabývají objekty nového smyslu a

pokračují v komunikaci i za hranicí své původní funkce.

Kam s ním…

Proslulý novinový fejeton Jana Nerudy o starém slamníku, kterého není jak se zbavit, pobavil ještě za života autora, koncem 19. století, čtenáře deníku. Ale nic moc se nezměnilo. V roce 1917 vyšel v Topičově nakladatelství – dnes je to cenná bibliofilie - sborník Nerudových fejetonů pod názvem Kam s ním, dle oné tematicky ošemetné až kontroverzní povídky. A? Nic moc se nezměnilo. Od té doby už uplynulo celé jedno století. A? Nic moc se nezměnilo. Věci nám stále a stále přibývají, pak přebývají a pak řešíme to Nerudovské téma - kam s ním. A to, každý sám za sebe, každá rodina za sebe, každé město a obec za sebe, každý stát za sebe a celý svět - za sebe.

Cest je mnoho, ale výsledek je předmětem vědeckých sporů, apokalyptických vizí, předvolebních výkřiků některých politiků a smyslem existence nejrůznějších společenských aktivit aktivistů. A? Nic moc se nezměnilo. Co tedy dál a co s tím? Téma, které spoluřeší sama za sebe a po svém, i autorka a umělecká rezidentka Pragovka Gallery, restaurátorka uměleckých děl, Petra Navrátilová svojí výstavou nazvanou PPS.

Proč PPS?

Pro vysvětlení zkratky v názvu výstavy jsme se obrátili na kurátorku této výstavy, Veroniku Přikrylovou. Od ní jsme se dozvěděli, že:

„Výstava Petry Navrátilové nese název PPS – zkratku pro Post Post Scriptum, tedy Poslední poslední slovo. Zlatěné pod skriptem jako důraz na něco, co by mělo být dodáno, ale zároveň zůstává viset ve vzduchu. V archaické češtině bychom tomu říkali douška, ale zde se slova ohýbají, ztrácejí své obvyklé významy a skládají se do nových kódů. Kolážovitých, nejednoznačných, neukotvených.

Poslední slovo mělo historicky svou váhu – bylo to dodatečné sdělení na konci dopisu, poznámka vepsaná zpětně, protože do pevného toku rukopisu už nebylo možné nic vklínit. Dnes, v době digitálního psaní, kdy lze text donekonečna opravovat a přepisovat, se jeho smysl vytrácí. Přesto v sobě stále nese jakousi aktuální naléhavost, gesto připojené k tomu, co už mohlo být uzavřené.“

Proč Petra Navrátilová tvoří tak, jak tvoří?

Za autorku to jasně deklaruje kurátorka výstavy - Veronika Přikrylová:

„Petra je povoláním restaurátorkou. Restaurování je dlouhodobý proces. Může trvat měsíce i roky, protože zde platí určité technologické postupy a pauzy. Každý zásah musí být smysluplný a nesmí dílo poškodit. Její volná tvorba naopak, i když z restaurování vychází, je zbavená těchto omezení. Je podstatně rychlejší, intuitivní, skládající. Petra kombinuje prvky bez ohledu na jejich původních význam, barokní ornament vedle renesančního štuku nebo malby z jiného kontinentu. Nejde o rekonstrukci minulosti, ale její přetavení do současnosti.

Tento přístup se odráží i ve vystavených dílech – kolážích, rozdělených do souborů Bílých schránek a Černých schránek.

Nevyprávějí žádný příběh, fungují jako jednotlivé obrazy, v nichž se už proměněné fragmenty historie staly novými znaky. Barokní dřevěný rám, skleněné ověsky lustru, renesanční kachlová kamna a omítky, štuky, malířské podklady a hřebíky z obrazů – věci, které už dosloužily a byly vyhozeny do suti při rekonstrukci památek či restaurování uměleckých děl. Petra je vytahuje zpět a přetváří je na nový materiál. Vrací je tak v novém seskupení, zbavené původního kontextu.“

Petra Navrátilová transformuje fragmenty starého umění v nové, jiné

Do třetice nám naši nabízející se otázku, vysvětlila kurátorka výstavy, Veronika Přikrylová:

„Ano. Další výraznou vrstvou koláží Petry Navrátilové jsou totiž třeba vatičky. Vatičky, které ručně motá.

V restaurátorské praxi se používají k čištění obrazů. Například ty s načervenalými odstíny nesou stopy bolusových tmelů, typických pro opravu barokních obrazů s červenou podkladovou vrstvou. Ty zelené a modré už ale autorka cíleně dobarvuje, aby rozšířila jejich vizuální jazyk.

Ve všech vystavených dílech se tak spojuje její restaurátorská preciznost s volnou tvůrčí dynamikou. Zatímco v restaurování je důležité zachovat dílo v co nejvíc původní podobě a nevnášet do něj svá vlastní gesta, v kolážích už není co chránit. Jsou to nové kompozice, ve kterých se minulost nerozplývá, ale přetváří.“

A teď ještě naše „PPS“ k výstavě PPS?

Samozřejmě bez znalostí o původu použitého materiálu k dílům Petry Navrátilové a bez výkladu o způsobu jeho uplatnění při vzniku uměleckého díla, vidí divák „jen“ zajímavé koláže, které může obdivovat i jako takové. Jako daný celek, jako hotové dílo se svou atmosférou, vizuálem a barevným laděním. A je zaujat v podstatě zcela vedlejšími atributy vystavených prací. Když se však dobere podstaty, jak díla vznikají a z čeho, teprve objeví to nejdůležitější a nejzásadnější na celé výstavě, na tvorbě autorky vůbec. Uvědomí si, že vytvořené artefakty rázem přestávají být „jen“ pouhými zajímavými obrazy či skulpturami, ale že přestavují mnohem vyšší level tvorby Petry Navrátilové, její autorský apel na celosvětový problém, jímž je zachování planety pro další generace. Tedy jednu z bezpočtu možných cest k řešení onoho nadčasového nerudovského problému – Kam s ním.

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.