Pavel Brunclík: Paralely aneb když tu vidíme blízkost křivek krajiny a ženského těla
Galerie Mánes – Praha
2. – 31. 3. 2018
Na tiskové konferenci k nové výstavě ve výstavní síni Mánes, výstavě ´Paralely´, kdy se fotograf Pavel Brunclík, jeden z nejvýraznějších fotografů své generace, touto výstavou opět po 11 letech navrátil do Mánesa, byl autor osobně přítomen. Sám autor říká, že v našich životech chybí krása, a tak je třeba ji vytvářet, obklopovat se jí. Paralel je v jeho tvorbě více, tu hlavní představuje blízkost křivek krajiny a ženského těla, odtud pak název výstavy ´Paralely´.
Pavel Brunclík je autor přes 40 vystavených velkoformátových fotografií, které jsou výběrem z jeho nejvýznamnějších cyklů a výběrem jeho prací z posledních let, výběrem z jeho dosud nepublikovaných fotografií s tématem ženy a krajiny.
Tiskovou konferenci zahájil tiskový mluvčí Miroslav Krupička vzpomínkou na předchozí autorovu výstavu, která se v Mánesu konala právě před deseti lety v roce 2007.
A hned na úvod položil autorovi fotografií Pavlu Brunclíkovi otázku, v čem je letošní výstava jiná, než ta předchozí. Pavel Brunclík se pak v příjemném a noblesním výstavním prostoru Mánesa rozhovořil a my zaznamenali alespoň některé z jeho slov.
Z myšlenek, které nám sdělil Pavel Brunclík na tiskové konferenci
a před zahájením večerní vernisáže své výstavy
„Nemyslím si, že by tato výstava byla nějak zásadně jiná než ona před 11 lety.
Spíš byla jiná konstelace pro její vznik a vybíral jsem z prací vzniklých právě až po roce 2007.
Víc než polovina věcí vznikla dokonce v poslední době.
Tedy v letech 2016 - 2017.
V době té mé minulé výstavy zde v Mánesu jsem totiž působil ještě jako reklamní fotograf.
A opravdu jsem byl tehdy reklamním fotografem na plný úvazek.
Jenže postupem času jsem už pozvolna dospěl k tomu,
že už nejsem reklamní fotograf na plný úvazek,
ale na tento plný úvazek se dnes věnuji volné tvorbě.
A myslím si, že na mých fotografiích je to znát.
Pokud jsem tu tedy vystavil i pár starších fotografií, tak vždy jde o snímky,
které nebyly ještě nikdy publikovány a které prošly mým pečlivým výběrem,
aby odpovídaly těm snímkům novým.
Dnes, kdy už mám na fotky čas, je to totiž zcela jiné v přístupu k nim a v možnosti
hrát si především se světlem. A to chce čas i zamyšlení.
Navíc jsem zde vystavené fotografie dokonce nikdy nevytvářel s představou,
že je budu vůbec někdy vystavovat.
Nakonec se to tak sice vyvinulo, ale musím říci,
že jsem kolem toho docela dost žehral. No, snad to přesto někoho zaujme…
Pokud jde o náměty mých fotek, tak třeba i krajiny jsem fotil vždy.
Jenže dříve vznikaly narychlo a na kinofilm.
Dnes je dělám v klidu a na digitál. I já jsem uznal výhody této moderní technologie.
Ale co v nich nenajdete, jsou počítačová kouzla. To ne.
Já vlastně používám digitál jen jako klasický foťák,
ale zato za pohodlnější foťák.
Dnes tak oblíbená počítačová kouzla však pro mě zůstávají tabu.
Teď jsem si uvědomil, že je ještě jeden rozdíl oproti oné výstavě před 11 lety.
U fotografií jsou popisky. Je to u mne novinka.
Vždy jsem dělal výstavy bez názvů jednotlivých fotografií.
Bráním se tomu, protože název u fotky pak diváka nutně zavádí.
A protože nechci nikoho nikam zavádět, tak,
když už tu tedy ty popisky jsou, snažil jsem se,
aby byly takové, aby zavádějící nebyly.
Trochu k tomu přispěl i fakt,
že už mám strašně moc fotek.
Tak moc, že už se v nich nevyznám sám.
Název u fotky je proto sice dál cosi nadbytečného, na tom trvám,
protože každá fotka je daná realita.
Ale někdy je prostě třeba domluvit se, kterou fotku kdo potřebuje a já ji musím najít.
A pak má alespoň nějaký, byť nezavádějící, popisek smysl. Pro identifikaci…
Abstraktní pocitové
Ticho, Vnitřní monolog, Zrcadlení, Křivky,
Harmonie, Vzpomínka, Chvění, Dotek, Okamžik, Stav beztíže…
Symbolické ireálné
Nevinný déšť, Ohnivý déšť, Spálená růže, Měděné světlo
Krajinné atmosféry
Tání v údolí, Stíny, Vodopád slunce,
Tajuplně vzrušivé
Bílý klín, Oblé tvary, Gesto, Dáma, Něžná, Údiv,
Odkazové pocty
Homage à Egon Schiele, Homage à Zdeněk Sýkora
Popisky jsou potřeba u reportáží.
Já ale reportáže nedělám.
Já se totiž stydím běhat s foťákem…mezi lidmi…
Když se ohlédnu zpět, tak jsem reportážní fotky udělal vlastně jednou v životě,
a to zcela náhodou.
Vyšly pak v publikaci nazvané Kde je Madagaskar?
Vystavili jsme je ale s kolegou malířem.
S ním jsem se totiž dostal do jednoho místa na Madagaskaru, kde on maloval.
A já tam začal fotit. Ta krajina tam, to světlo, ty zvláštní obrazy to mě prostě fascinovalo.
To nešlo nefotit. A tak jsem - za jeden jediný den - vytvořil celou sérii fotek.
Ty jsme pak propojili s jeho obrazy. Ale to byla jen taková náhoda a výjimka.
K dnešní výstavě vyšel katalog.
Připravila ho moje manželka, Katarina Brunclíková,
která je sice především designérka, ale grafické přípravy publikace se ujala.
A myslím, že skvěle. Publikace tu je a bude po celou dobu mé výstavy v Mánesu v prodeji.
Obsahuje všechny zde vystavené fotografie.
Ke každé mé výstavě vznikl katalog. Ale vždycky to byla spíš publikace než pouhý katalog.
Myslím, že je to tak správné.
Bylo to tak i u mých předchozích velkých výstav jako Cizí ženy či Geometrie nahoty a jiné.
Paralely jsou tedy už má 7. fotografická kniha.
Do budoucna mám ještě jeden plán.
V roce 2011 vznikla kniha portrétů s jakýmsi medailonky portrétovaných.
Jednalo se tehdy o portréty 46 Čechů, které jsem tam zařadil.
Jenže to je jen zlomek portrétů, které mám už na fotkách.
Fotím totiž portréty osob – výtvarníků, spisovatelů, ale idalších umělců,
už od svých studentských let.
Měl jsem například ještě to štěstí,
že jsem fotil třeba Jana Zrzavého, Cyrila Boudu, spisovatele J. V. Plevu a další.
Bylo by možná zajímavé tyhle portréty osob známých a významných,
tím co uměli, vystavit. Jenže. To je můj plán.
Realita je ale jiná. Bez sponzorů výstavu udělat prostě nejde.
I ta dnešní výstava zde v Mánesu mě o tom přesvědčila.
A to tak, že je to možná moje výstava poslední…
Po skončení téhle zde v Mánesu ji celou přeneseme ještě do Švýcarska.
Tam bude ale upořádána jako má společná s mou ženou a jejím pracemi.
Považuji si za osobní čest a musím se s tím pochlubit, že mi ji bude zahajovat sám Renoir.
Tedy potomek toho slovutného malíře. Ale i tak…
Moji dnešní výstavu zde v Mánesu mi bude zahajovat Karel Hvížďala,
kterého si také moc vážím.
Zejména,
když mi napsal předmluvu ke knize Paralely,
tedy k těm fotografiím,
které jsou kolem nás.
Byl jsem úplně nadšený z toho, jak se trefil do toho, co Brunclík cítí…“
Shrnutí závěrem
V jeho širokém repertoáru se prolíná komerční reklamní fotografie
s fotografií architektury, aktu a krajiny.
Je jedním z těch, kteří fotografují to, co vidí, tak, jak to vidí.
Přirozenost je podstatou jeho práce.
Používá rád běžnou fotografickou techniku,
přirozené světlo nezkreslené pomocnými filtry
a výsledné fotografie nikterak neupravuje – a to ani ořezem.
Je to silný smysl pro detail, kontrast barev a dramatickou kompozici,
které dodávají jeho snímkům silnou vnitřní tenzi a vtahují tak diváka do záběru.
Fotograf Pavel Brunclík (* 27. 10. 1950 Znojmo)
- 1974 absolvoval Matematicko- fyzikální fakultu UK v Praze
- 1974 - 1980 studoval režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU
- na katedře fotografie absolvoval rok mimořádného studia
- po ukončení studia externě spolupracoval s ČST
- od 1981 pracuje jako samostatný fotograf
- 1985 - 1992 působil převážně v zahraničí (Rakousko, Itálie) a věnoval se zejména reklamě
- v tomto období vytvořil obrazovou část několika audiovizuálních programů:
- Palác v Kielcach, Polsko, 1985
- Stroje pro 20. století, Rakousko, ČSR, 1985;
- Muzeum H. Sienkiewicze, Polsko, 1988
- Varšavský zámek, Polsko, 1988 a další...
- od 90. let se věnuje převážně vlastním projektům
- žije střídavě ve Francii a v ČR
- je jedním ze současně žijících českých fotografů, známý v Čechách i v cizině
- nejznámější fotografické cykly: Jiné ženy, Krajiny, Geometrie nahoty a 46 Čechů
U příležitosti této výstavy jsme vydali publikaci Fotografická monografie Pavla Brunclíka,
jež navazuje na autorovy cykly krajin,
ženských aktů a kompozic baletních skupin.
Brunclíkovy knihy Země (2000), Krajiny (2004) a Geometrie nahoty (2007)
získaly 3x cenu za fotografickou knihu roku (2000, 2005 a 2008).
Kurátorka výstavy: Katarina Brunclíková
110 00 Praha 1
Masarykovo nábřeží 250
Máme otevřeno:
po - pá: 10.30 - 18.30 hodin
so – ne: 10.30 – 20.00 hodin
Vstupné: základní 70 Kč, studenti a senioři nad 65 let 40 Kč, rodinné 140 Kč
Školní výpravy: 40 Kč
Zdarma: děti do 12-ti let zdarma, ZTP, novináři
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/pavel-brunclik-diverse/
https://www.pavelbrunclik.com/
Virtuální hled do výstavy v Mánesu 2018
https://www.youtube.com/watch?v=d3fKmFWhH_s