Ondřejka Stechr – Srdce aneb do Faustova domu se vrátil i sám Čert, o dr. Faustovi ani nemluvě
Ondřejka Stechr
Srdce
3. 2. – 27. 2. 2026
Akademický klub 1. LF
Fausťák
„Nosným tématem mé malířské tvorby jsou především ženy.
Tento název nesla i má první autorská výstava v galerii Antonína Navrátila
pod záštitou Nového sdružení pražských umělců
26. 6. – 27. 7. 2023.“
Ondřejka Stechr
Ondřejka Stechr vystudovala Pedagogickou školu,
obor „Učitelství, vychovatelství”
se zaměřením na výtvarnou tvorbu
pod vedením ateliéru Mgr. Milana Moškona.
Ve studiu pokračovala v oboru „Arteterapie“, na Jihočeské univerzitě
pod vedením Mgr. Luboše Krnického Ph. D.,
na Metropolitní univerzitě „Mediální studia“ a
na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor „Psychologie“.
Když se venku čerti žení…
A jak by taky ne. Kalendářně je sice 3. 2. zima ještě někde ve svých dvou třetinách a pranostika hovoří o tom, že únor bílý, pole sílí. Takže sněhová vánice toho 3. 2. 2026 by neměla být ničím nezvyklým. Ale to by v tom byl čert, aby se něco podivného neudálo. Zejména před poněkud tajůplným Faustovým domem.
Zkrátka a dobře, ten večer se dalo do sněžení, přesto, že předchozí dny už netrpělivce sváděli odhodit šály v dál, kožichy pověsit na hřebík a vyrazit v iluzi, že jaro už je za humny. Ten večer nebylo.
Oči jsme měli sněhem zaváté, no spíš ledovými krupičkami zasypané, když jsme vstupovali do spásného průčelního portálu Mladotovského paláce na jižním konci Karlova náměstí. Ano toho paláce, kde ve své době sídlil za časů vlády a pražského pobytu císaře Rudolfa II., záhadný a legendární alchymista magistr Edward Kelly. A navíc do paláce, do něhož se později nastěhoval a v něm exceloval jiný prazvláštní muž, záhadný pan Ferdinand Antonín Mladota, jenž trvale děsil okolí svými značně eruptivními chemickými pokusy, dýmem valícím se z oken paláce, muž o němž se - raději šeptem - šuškalo, že s ním hrají všichni čerti.
Pro nás z té sibérie venku, byl však únik do tiché tmavé a podivnou atmosférou naplněné dvorany paláce – jemuž se od časů pana dvorního rady Johanna Wolfganga von Goetheho neřekne jinak, než – ano, než - Faustův dům…
Co vás sem čerti nesou…
Ne, ne, tak nás nikdo neoslovil. Ale zde by to snad ani nebylo nic proti ničemu. Ten dům je divný. I když dnes už nikdo na pekelné démony nevěří. Je divný, a tečka. Tak proč jsme se tam hrnuli (ba odvážili?)? Protože „Tempora mutantur et nos cum illis mutamur“ jak říkáme my latiníci, čili „Časy se mění a my se měníme v nich.“ Dnes už v tomto domě nestraší (prý…) a je tu pohodový Akademický klub, jemuž místní akademická omladina, říká familiérně a přátelsky Fausťák. A protože každý takový klub dnes nežije jen kávou a dobrůtkami k mobilu, ale také kulturou, konají se zde různé akce, koncerty, divadelní představení a také – výstavy.
A zrovna toho - po čertech podivného večera - tu zahajovala svoji výstavu žena s velkým Ž, malířka a výtvarnice s velkým talentem, až pekelně přitažlivá a především zajímavá osoba s neobyčejně širokým lidským srdcem, paní Ondřejka Stechr.
Ondřejka Stechr o sobě v první osobě
„Má tvorba je mnohdy plná až dramatického pohybu za použití široké barevné škály a výtvarných technik a aplikací. Mé obrazy už byly součástí výstav Nového sdružení pražských umělců pořádaných na Žižkově v galerii Antonína Navrátila. Jednalo se o výstavy
Hlava aneb víc hlav víc ví od 1. 11. do 23. 11. 23 a Světlo v duši od 3. 6. do 17. 7. 24.
Mimo Prahu mě zavedla má autorská výstava uspořádaná od 16. 1. – 16. 3. 24, odehrávající se ve výstavních prostorách zámku Vráž u Písku, pod s názvem Ženy v pohybu.
Výstava v Malostranské besedě zase nesla název Dvě grácie, protože se tam pro změnu představily dvě umělecké techniky v tvůrčím dialogu. Malba v mých obrazech a práce s hlínou umělecké keramičky Veroniky Kolářové v jejích artefaktech.
No, a právě před pár dny mi skončila má už opět plně autorská výstava, nazvaná tentokrát Hope, uspořádaná od 11. 9. do22. 1. 26 v pražské Kavárně u Dvou přátel.“
Byli i nebyli jsme při tom všem
Ne vždy vše stihneme. Nelze být všude. K naší lítosti. Ale Ondřejku a její výstavy, když to stihneme, navštěvujeme rádi. A to prosím, nejen kvůli těm krásným ženám na jejích obrazech. Ženám s vlastním ryze ženským já, ženám živým a živočišným, čili ženám opravdu a veskrze ženským a také ženám ďábelsky silným. Ve svém ženství. Ve svém nitru, ve svém projevu a ve svém sdílení nám všem, kteří na ně rádi hledíme. S obdivem a s úctou. Ondřejčiny ženy jsou Ondřejčiným alter ego. Ondřejčiny ženy na obrazech, jsou Ondřejka sama jak se vidí, jak se chce vidět, a jak ji máme vidět my, její diváci.
Inu, Ondřejka Stechr je přece pedagožka, psycholožka a arteterapeutka. Tak ví, jak na to a ví, jak na nás… Ondřejčiny obrazy jsou Ondřejčiny odrazy. Odhalované nitro Ondřejky – jakožto ženy.
A je fuk, zda nám představuje svoje perokresby, litografie či malby akrylovými barvami. Vždy jí jde především o emoce a těmi Ondřejka rozhodně hodně nešetří. Inu, Ondřejka Stechr je prostě po čertech dobrá. Takže je v tom ďáblově domě byla vlastně správně.
Jo, a nemaluje vždy jen ženy, abychom ji nezaškatulkovali do nějaké kategorie. Maluje i jiné náměty a i ony, ty emoce v sobě mají skoro tak silné jako nepřehlédneme u těch jejích převažujících žen.
Onřejka Stechr
Autorčino výtvarné nadání se u ní ozvalo již na základce. V roce 1983 je potvrdilo vítězství v celopražské výtvarné soutěži. Porotu tehdy ohromila a vítěznou cenu si vydobyla, náročnou technikou ryté tuše. U ostatních soutěžících zcela ojedinělou. Další podíl na autorčině trumfu měl i neméně neobvyklý námět. „Chodská vesnice“. Navíc ozvláštněná specifickým figurálním motivem…
I když se Ondřejka Stechr dodnes nebrání mnoha obvyklým i neobvyklým technikám, tak v její tvorbě už dominují především kresby tužkou a perokresby. Při probírce prací se ale nejednou setkáme také s kresbami tužkou a perokresbami, nechybí linoryty a dokonce ani litografie, používá úspěšně metodu suché jehly a bravurně tvoří i své akryly a akvarely realizované na šepsované lepence, případně na plechu poštovních schránek (!) nebo na plátně.
Největší podíl mezi obrazy Ondřejky Stechr zaujímají jednoznačně figurální malby a portréty. Ale nikdy nejde jen o pouhou reprodukci viděného, či ve fantazii autorky něčeho představovaného. Ne, vždy je v obraze ještě něco navíc. Obraz je totiž sondou do nitra zobrazené figury či portrétované osoby, která dosahuje dál až za obraz.
Zkrátka, Čert ví, kde se to v té Ondřejce bere…
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Ondřejka Stechr
Srdce
3. 2. – 27. 2. 2026
Akademický klub 1. LF
Fausťák
Ve druhém sále klubu Fausťák, zájemci naleznou ještě druhou výstavu, věnovanou černobílým street artovým fotografiím Jana Řeháka.
Více k autorce:
