Markéta Magidová: To není víla, to je máma aneb konečně k sobě našli cestu, aneb malá encyklopedie jak svět navštěvují děti
Markéta Magidová
To není víla, to je máma aneb venkovní výstava
10. 11. 2021 – 4. 3. 2022
Galerie Vltavská
„Výstava Markéty Magidové v Galerii Vltavská je reakcí na sousoší Olgy a Miroslava Hudečkových, kteří v 80. letech minulého století navrhli do architektonické koncepce stanice pražského města Vltavská fontánu nazvanou Faun a Vltava.“
Kurátorka: Karina Kottová
Sochy, jak už nám kdysi naznačil Miroslav Horníček ve své fotoknize věnované míjeným a často přímo přehlíženým sochám, že i sochy mohou mít své osudy a své příběhy. Nejen ten prvoplánový transparentní vdechnutý sochařem a vetknutý do názvu. Ale – jak Horníček mistrně dokazuje – mají či mohou mít i svůj vlastní vnitřní život a své vlastní nevyřčené názory. Umělkyně a režisérka Markéta Magidová, právě jeden takový nevyřčený ale v jádru možný příběh vdechla známému sousoší zdobícím (a míjeným i přehlíženým) na venkovním prostranství stanice metra C, Vltavská. A protože se s námi o ten svůj objev, odhalený příběh tohoto sousoší, chtěla ochotně podělit, převyprávěla nám ho malbou. Malbou na přiléhající stěnu, dnes už přeměněnou ve venkovní Galerii Vltavská.
Zastavte se a dívejte, až budete mít cestu kolem
Za celým projektem je kromě autorky Markéty Magidové, matky malé - malující - dcerky (viz. dílo Rodina? vystavené v jiné venkovní galerii Galerii Proluka) , ještě jedna osobnost, Karina Kottová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého a kurátorka (i této výstavy), toho času na mateřské. Obě dámy velice kladně vyčnívající z naší současné ženské výtvarné scény, daly vzniknout počinu, který je ryze ženský, mateřský a hlavně něžně poetický. Počin, který by neměl být jen míjen a už vůbec ne dokonce přehlédnut, ba přehlížen.
Karin Kottová o díle Markéty Magidové
„Obě postavy zobrazují v jejich mytologické lehkosti, v oslavě proudu života. Faun je tu ale poněkud svobodnější než Vltava – sedí na vrcholu se svou flétnou, zatímco Vltava drží říční kameny a nechá po sobě stékat prameny vody, jež celou fontánu rozeznívají. Markéta Magidová se v aktuální práci snaží zamíchat kartami mytologických archetypů i mnohem současnějších společenských a genderových stereotypů a ukázat Fauna a Vltavu v nových konstelacích. Ve svých velkoformátových digitálních obrazech, které umísťuje do těsné blízkosti původního sousoší, například zaměňuje Faunovu flétnu za láhev s kojeneckým mlékem a do náručí mu vkládá nemluvně, aby si Vltava/máma na chvíli odpočinula a mohla dělat cokoli, co pro sebe bude v tu chvíli chtít – ať už to znamená bavit se, pořádně se vyspat, pracovat nebo třeba jet do lázní. V dalších obrazech ukazuje autorka Vltavu a Fauna v různých rodinných konstelacích, s nemocnými nebo ukřičenými dětmi, v radostech i starostech, které je vytrhují z jejich archetypálních, neměnných rolí a přibližují neukotvené současnosti, ve které otázky, kdo tvoří rodinu, komu přísluší jaké role a jaké si dokážeme představit alternativy vůči zavedeným a často omezujícím normám nabývají na politické a společenské intenzitě.
Na jednom z obrazů Magidové leží Vltava pod peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se snad nejvíc prolíná téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost, přizpůsobivost, smyslnost nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom víc než nabízí. Když se z archetypů stanou skutečné příběhy a když přírodní entity získají rovnocenný hlas v lidském společenství, můžeme se k nim přiblížit, vcítit se do nich, a to nám snad také může pomoci hledat cesty k udržitelnější a ohleduplnější budoucnosti.“
Markéta Magidová
- umělkyně a režisérka pracující v médiích instalace, digitální malby a animovaného filmu.
- Ve své tvorbě zkoumá způsoby historické a fiktivní reprezentace, vzorce a normativy kolektivního chování, myšlení a emocí. Reflektuje společenská témata zvláště v genderové perspektivě.
- Osobní či ideologické narativy i kulturní reference vytvářejí prostředí jejích filmů a výtvarných instalací.
- Její filmy byly uvedeny na významných zahraničních filmových festivalech (Annecy, ShortFest Dresden, Bolton International Film Festival, Bucheon International Animation Festival, St. Louis International Film Festival, Roma Independent Film Festival ad.) i na českém AniFilmu, třikrát se stala finalistkou Jiných vizí PAF.
- Výtvarné práce Magidové byly představeny na moskevském Bienále mladých, v makedonské Národní galerii, v Plexus Project (New York), CEAAC Gallery (Štrasburk), Bunkieru Sztuki (Krakov), Národním paláci kultury (Sofie), Českém centru v Berlíně, Nitrianské městské galerii, dále v pražských galeriích (MeetFactory, Centrum pro současné umění v Praze, Francouzský institut v Praze), v brněnských galeriích (FAIT Gallery, TIC, Dům umění) nebo mimo jiné na ostravském sochařském festivalu ve veřejném prostoru Kukačka.
- Text z její autorské knížky Překlapy a přehmaty byl zdramatizován stanicí Vltava ČRo do rozhlasové hry, spolueditovala s Ondřejem Buddeusem rozsáhlou soubornou publikaci Literatura a konceptuální tendence.
Text připravili: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (toho času také na mateřské)
Markéta Magidová
To není víla, to je máma aneb venkovní výstava
10. 11. 2021 – 4. 3. 2022
Galerie Vltavská
Více: