Úvod > Květa Kovářová – Za tvar figur aneb Museum Kampa nám navrací další umělkyni, která se nám neprávem vytratila z povědomí

Květa Kovářová – Za tvar figur aneb Museum Kampa nám navrací další umělkyni, která se nám neprávem vytratila z povědomí

16.10.2026 16:15

Květa Kovářová

Za tvar figur

3. 10. – 22. 11. 2026

Kurátorka: Eliška Nováková

Museum Kampa

Výstava Květa Kovářová – Za tvar figury představuje

vůbec poprvé samostatně tvorbu

sochařky Květy Kovářové,

absolventky ateliéru Josefa Wagnera, které se

na rozdíl od řady jejích spolužaček

nedostalo srovnatelné pozornosti.

(Květa Kovářová)

Kovářová tragicky zahynula v roce 1966

při práci na své největší plastice

pro nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši a

samostatné výstavy se za svého života nedočkala.

S výstavou vychází o této sochařce také vůbec první publikace.

(D. Hrdlička, L. Kitzgerberová, E. Nováková) (E. Nováková, L. Kitzgerberová, J. Sřivánek)

(Leonora Kitzgerberová, Eliška Nováková) (dcera Květy Kovářové, paní Leonora Kitzgerberová)

Osudy umělkyň, ve stínu umělců

Pomineme-li dnes tak módní slovní genderové běsnění o mužské maskulinitě, aroganci na téma macho a přehlížení žen považovaných pouze za živé robotky patřících k plotně, kojení a péči o potomky oněch nadřazených pánů tvorstva, je třeba uznat, že na tom opravdu kus pravdy je. Nesporně to neplatí zcela generálně, ale případ od případu…

Stejně nesporně, to však lze zřetelně pozorovat jakýmkoli průletem dějinami. Dějinami ve všech směrech vůbec a těmi vědeckými a uměleckými zejména.

Kolik žen, schopných tvořit stejně tak dobře jako ti jejich - či jim blízce okolní – muži, se neprávem vytratilo z povědomí, jak to trefně formulovat při zahájení výstavy Květy Kovářové nazvané Za tvar figury ve svém úvodním slově šéfkurátor Musea Kampa Jan Skřivánek. Nemá samozřejmě smysl tu vyjmenovávat vrcholně známé autory. Je jich celá řada. Stačí ale zmínit – při vší úctě – kupříkladu bratry Čapkovi. Oba slavní tvůrci, měli ale také sestru, Helenu, o míře jejíhož talentu svědčí její dílo Moji milí bratři. Její upozadění a vytracení se z našeho povědomí nezavinili sice přímo její bratři, spíše jejich společná matka, která natlačila talentovanou osobnost své dcery za dva své mladší mužské potomky. Ale oni – konec konců – nikterak moc v její prospěch neučinili… Jistě i pod tlakem doby a zvyklostí tehdejšího stylu života.

A nahlédneme-li do řad výtvarníků, nelze pominout třeba jiné bratry, Mánesovi a jejich sestru Amálii. Ta, ač neméně zdaná malířka, v podstatě zahodila svou lásku a um malířský a cele se obětovala podpoře svých slavných bratrů…

Dalo by se pokračovat. Případ od případu se dané motivy a okolnosti samozřejmě mění, ale podstata věci zůstává ve výsledku táž. Vytracení talentované ženy na úkor stejně talentovaných mužů.

A právě do stejné skupiny žen vytracených z našeho povědomí, náleží jednoznačně i Květa Kovářová. Žena malíře Ladislava Karouška a švagrová sochaře Valeriana Karouška…

Její duši zrcadlí její volná tvorba…

Bylo rozhodně vhodné a výmluvné, postavit příběh znovuobjevení Květy Kovářové především na prezentaci její volné tvorby. V tom kurátorka Eliška Nováková, při koncipování této objevné výstavy ani v nejmenším nepochybila. Naopak, dává divákům nahlédnout do hloubi autorčiny duše. Květa Kovářová tvořila – na zakázku - díla, jaká jí dobové mantinely a účel vzniku oněch vesměs exteriérových děl dovolily. Lavírování mezi danými požadavky a hrdostí na vlastní jméno, aby se nemusela stydět pod dílo podepsat, se jí dařilo, ale rozhodně to není zrovna ta správná cesta k vlastnímu sebevyjádření. Volná tvorba, má-li šanci při tom všem povinném vznikat, pak o každé tvořící osobnosti vypovídá mnoho, ne-li vše.

Ale dejme slovo kurátorské zprávě kurátorky výstavy Elišky Novákové:

„Výstava Květy Kovářové nazvaná Za tvar figur sleduje autorčinu cestu volné tvorby od studijních prací přes komorní figurální plastiky padesátých let až k abstrahovaným tvarům a zakázkám do architektury let šedesátých – včetně téměř pětimetrového laminátového reliéfu Sedící akty dívek pro podnik Jablonex v Jablonci nad Nisou.

Autorčina sochařská díla vždy doprovázely přípravné kresby, v nichž si ověřovala tvar, kompoziční řešení i způsob, jak plastika obstojí v prostoru. Kovářová pracovala především se sádrou, ale neváhala též experimentovat s novými umělými hmotami: moduritem a laminátem, jenž jí otevřel cestu k monumentálnímu měřítku. V laminátu vytvořila téměř pětimetrový reliéf Sedící akty dívek (1961–1962) pro zasedací síň podniku zahraničního obchodu Jablonex v Jablonci nad Nisou, který tak znamená její nejvýznačnější dochovanou realizaci pro architekturu.“

Šest desetiletí mlčení

Život Květy Kovářové byl předčasně ukončen, hluboce symbolickou tragedií, pádem jejího vlastního - v té chvíli opravdu vrcholného - díla, pod nímž nalezla svou tragicky předčasnou smrt. Bylo jí 41let.

To však na prvořadé podstatě důvodů k jejímu vytracení se z našeho povědomí není důvod hlavní. A řečeno módní češtinou, o tom je právě celý příběh výstavy.

Dejme opět raději slovo zasvěcené a osvícené kurátorce, Elišce Novákové, která ve spolupráci s obdobně smýšlející dramaturgií Musea Kampa, uspořádala právě tuto výstavu, právě této autorky a právě tak, jak ji uspořádala.

„Šedesát let po smrti Květy Kovářové představuje Museum Kampa její tvorbu a životní příběh, který otevírá širší téma „zapomenutých“ umělkyň druhé poloviny 20. století, autorek, jejichž dílo dosud nebylo náležitě zpracováno ani prezentováno.

S výstavou proto vychází také vůbec první publikace o této sochařce, která zasazuje její dílo do kontextu poválečného československého sochařství a naznačuje i dobové podmínky, za nichž se žena-sochařka mohla svému dílu plně oddávat, a dokonce se svou prací uživit.

Květa Kovářová se své vlastní a opravdové sochařské tvorbě mohla věnovat jen vedle zaměstnání v oborech užitého umění a restaurování. Nicméně péčí a vstřícnosti autorčiny dcery, paní Leonory Kitzgerberové“, (která byla nápomocna kurátorce a zúčastnila se i samotného zahájení, pozn. autora těchto řádek) se zachoval ucelený soubor volných děl a výtvarných koncepcí.

Kovářová se soustředila na lidskou figuru zachycenou převážně v situacích všedního dne. Počáteční netvůrčí konvence socialistického realismu rychle překonala a v návaznosti na moderní sochařské tendence objevovala poválečné pojetí figury. Rámec figury v průběhu šedesátých let pak postupně překračovala až k abstraktnímu znaku.“

Květa Kovářová

· Akademická sochařka Květa Kovářová (1925–1966)

· Studia započala za války

· Její vstup do výtvarného života se tak odehrával v podmínkách tvůrčí nesvobody

· Absolvovala v ateliéru Josefa Wagnera, odkud vzešel nezvykle silný okruh sochařek.

· Řada z nich se dříve či později výrazně prosadila

· Kovářové se však srovnatelné pozornosti nedostalo

· I přes blízkost dobového uměleckého prostředí a nových možností skupinového vystavování

· Jejím manželem byl malíř Ladislav Karoušek a švagrem sochař Valerian Karoušek

· Oba byli spoluzakladateli a aktivními členy tvůrčí skupiny M 57 (Makarská)

· 1966 bylo tvůrčí vzepětí Květy Kovářové předčasně uzavřeno

· Tragicky zahynula při práci na své největší plastice určené pro veřejný prostor – exteriérové sochy - pro novou nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši

· Samostatné výstavy se tak Kovářová za svého života nikdy nedočkala

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček