Valerian Karoušek, Jiří Novák – Nitro země, křídla, dálky aneb návrat do časů, kdy vládl veřejnému prostoru figurativní konstruktivismus
Nitro země, křídla, dálky
Valerian Karoušek, Jiří Novák
14. 2. – 17. 5. 2026
Kurátorka výstavy: Iva Mladičová
Museum Kampa
Příležitost vystavit soubory děl
VALERIANA KAROUŠKA (1929–1970) a JIŘÍHO NOVÁKA (1922–2010)
znamená připomenout především tvůrčí principy,
jimiž oba sochaři obohatili nové figurativní a konstruktivistické tendence
českého uměleckého prostředí šedesátých let 20. století.
Výstava „Nitro země, křídla, dálky“ zprostředkovává divákům
sdílet jak živost dobových idejí, tak autorská nacházení odlišných témat,
objevit kouzlo kreativity jejich práce s novými materiály.
Zároveň však připomíná i silné životní osudy autorů i celé společnosti
spoluformované historickými událostmi a dobovou politickou realitou naší země.
Paní Meda by byla spokojena
Dramaturgie Musea Kampa patří k nejlepším dramaturgiím v současné galerijní nabídce v rámci Prahy. Objevuje a nachází. Objevuje tvůrce, kteří už tak trochu – a hlavně neprávem – upadli v pozapomnění, ač ve své době dokazovali, že jsou svojí tvorbou o generaci či dvě dopředu oproti úrovni vývoje trendů tehdejšího moderního výtvarna. Na jejich příkladu nám na Kampě ale názorně dokazují to, co věděla i zakladatelka Musea Kampa paní Meda Mládková, že umění, ale to opravdové - a v pravém slova smyslu - tvůrčí, je nejen srovnatelné s civilizovaným uměleckým světem kdesi za železnou oponou, značně limitující možnou inspiraci a srovnání. Proto věnovala pozornost umění, které bylo světu rovno. A především – bylo o ty jednu až dvě generace nadčasové.
Týká se to jak umění a tvorby interiérové, stejně jako venkovní, určené do veřejného prostoru. Artefakty, objekty, díla vzniklá pro bezduchá sídliště, před brány socialistických továren a ubíjejících neinvenčních kancelářských budov, byly vesměs poplatné době. Sice pomohly, kvůli povinnosti tehdejších investorů oddělit jistou část z nákladů na celkovou stavbu na vznik umění do veřejného prostoru, čímž drželi existenčně umělce nad vodou a dopřáli jim i volnou tvorbu, ale protože šlo o veřejněpolitickou zakázku, vypadala pak taková díla - „z musu“ – podle toho. Jenže každé pravidlo má své výjimky a ty shromaždovala a vyhledával již paní Meda a dramaturgie Musea Kampa v tom nyní důsledně a zdárně pokračuje.
Výstava prací dvou spřízněných autorů VALERIANA KAROUŠKA a JIŘÍHO NOVÁKA nazvaná „Nitro země, křídla, dálky“, dokazuje, že i s ideově scestně motivovaným zadáním, dokázali oba autoři pracovat se ctí, po svém a prakticky mimoideově i když tak, aby kulturtrégeři nedokázali protestovat. Nechápali.
Rozum a cit pro umění obou vystavujících umělců, tak vítězil nad ideou a tupostí.
Díky tomu vznikly klenoty, které je dobré připomínat právě dnes, kdy už se zase nějaká ta pseudoideologie se začíná plíživě vměšovat do kultury.
O autorech všeobecně
Kurátorka výstavy Iva Mladičová v celkové charakteristice autorů uvedla:
„VALERIAN KAROUŠEK a JIŘÍ NOVÁK vystudovali sochařství na pražské Akademii výtvarných umění, působili ve skupině M 57, podíleli se na expozici československého pavilonu světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu, vystavovali na libereckých exteriérových přehlídkách Socha 1964 a Socha a město v roce 1969, navrhli nebo i vytvořili řadu sochařských realizací do městských exteriérů. Oba nacházeli uměleckou inspiraci v přírodním prostředí, také ovšem v nejaktuálnějších technických možnostech moderní civilizace.
Výstava obou autorů zviditelňuje i významové přesahy jejich děl, které současné intuitivní ideové proudy integrující vědu, náboženství, umění a filosofii v duchu znovuobjevování bytostné citlivosti člověka vůči přírodním živlům, jeho schopnosti zvědomování niterné sounáležitosti s kosmem přesvědčivým způsobem stvrzují, a znovuotevírají tak prostor působení těchto prací dnešnímu divákovi.“
O autorech jmenovitě
K charakteristice obou autorů Iva Mladičová dodává:
· Valerian Karoušek propojoval ve svých plastikách realitu kamene opracovaného přírodními silami s průmyslovými kovovými fragmenty a konstrukcemi, zaujal jej i sochařský potenciál experimentu s plastickými hmotami. Svůj umělecký prostor přirozeně propojoval s celoživotním zájmem o horolezectví, fascinoval jej živel země.
· Jiří Novák založil výrazový účinek svých prací na přirozeném zájmu o konstrukce a mechanismy, na romantickém vnímání reality a bravurní schopnosti komponovat prostorové struktury hlavně z kovu. V procesu integrace pohybu do plastiky pracoval s principem náhody, vzájemností organického a mechanického, z živlů jej zajímaly zejména vzduch a voda. Věnoval se intenzivně i restaurování soch a realizování kopií.“
O výstavě
Zde raději také raději odcitujme precizní kurátorskou zprávu Ivy Mladičové:
„Museum Kampa představuje výstavu dvou mimořádných osobností českého sochařství šedesátých let – Valeriana Karouška a Jiřího Nováka. Jejich díla, inspirovaná přírodními živly, technickou civilizací i pohybem, otevírají dialog mezi uměním, vědou a lidskou existencí, který je naléhavý i pro současného diváka.
Výstava souborů děl Valeriana Karouška (1929–1970) a Jiřího Nováka (1922–2010) prezentuje především tvůrčí principy, jimiž oba autoři obohatili nové figurativní a konstruktivistické tendence českého umění šedesátých let 20. století. Zároveň připomíná silné životní osudy spoluformované historickými událostmi a politickou realitou země. Také ale akcentuje významy děl, které jsou živé a srozumitelné prismatem dnešního vjemu. Umělecké i osobní cesty obou autorů se v mnohém setkávaly. Oba autoři nacházeli inspiraci nejen v přírodě, ale i v technických možnostech moderní civilizace. A oba se též věnovali specifickým sportovním disciplínám na vrcholové úrovni.
Dvě opravdové osobnosti, které by byla škoda zapomenout
Život a tvorba, za něž by se umělci nemuseli stydět sami před sebou, nebyly za socialismu snadné a byly provázeny nejedním ústrkem a šikanou. Oba autoři se statečně drželi, aby se nezpronevěřili svým vlastním zásadám a mohli tvořit podle svého svědomí a přesvědčení. Iva Mladičová k tomu podává malý exkurz do jejich protínajících se osobních i tvůrčích životů. Citujme ho:
„Valerian Karoušek
se přihlásil k novým sochařským tendencím na počátku šedesátých let několika abstraktními plastikami z ocelového plechu. Následně prozkoumal výrazové možnosti laminátu a postupně dospěl k invenčnímu propojení reality kamene opracovaného přírodními silami s průmyslovými kovovými fragmenty, zaujat výrazovou silou specifické hybridnosti – jako příklad esence tematizace vztahu technické modernosti vůči přírodě lze uvést plastiku Totem civilizace (1966–1968).
Novou figurální formu ustavoval z valounů a svařovaných kovových linií, z fragmentů kovových strojů.
Sochařství přirozeně propojoval se zájmem o horolezectví, fascinoval jej živel země. Expedice Peru 1970, které se jako člen reprezentačního týmu ČSSR zúčastnil, byla ale osudná, pod nejvyšší horou Huascarán lavina pohřbila všech patnáct československých horolezců výpravy.
Jeho současná výstava proto znamená i připomínku tragédie československé horolezecké expedice do peruánských And z roku 1970, tedy i náhlé přetnutí úspěšně se odvíjející individuální sochařské cesty spojené s Jiřím Novákem.
Jiří Novák
založil výrazový účinek svých děl na přirozeném zájmu o konstrukce a mechanismy. Také pro něho byla zásadní inspirací příroda, z živlů zejména vzduch a voda. Od závěru padesátých let začal do plastik integrovat pohyb.
Pracoval s principem náhody, vzájemností organického a mechanického. Díky výjimečné zručnosti, konstrukční invenci a odvaze k experimentu byl schopen kinetické kovové konstrukce převádět do velkého měřítka, vytvořil řadu realizací do veřejného prostoru – za všechny uveďme symbolické Dálky (1963–1969) pro pražské sídliště Novodvorská.
V šedesátých letech byly jeho práce zařazovány na zásadní přehlídky aktuálních tendencí českého umění, náležel k progresivním autorům. Během normalizace se jednoznačně odmítl podílet na oficiálním výstavním provozu, díky vynikající reputaci byl ovšem nadále oslovován architekty k exteriérovým realizacím. Vytvořil rovněž úctyhodné množství rekonstrukcí a kopií barokních soch do kamene.
I když oba sochaři kreativně reflektovali nejaktuálnější civilizační témata, byli bytostně fascinováni silami přírody. Právě tento moment výstava zviditelňuje jako přesah do současnosti, neboť soudobé intuitivní ideové proudy integrující vědu, náboženství, umění a filosofii otevírají prostor k znovuuvědomování si estetické a emoční dimenze našeho existování vůči celku vesmíru a jeho spirituálního obsahu. Tyto aktuální přístupy významy děl obou autorů nejen přesvědčivým způsobem stvrzují, ale živě je opětovně otevírají dnešnímu pohledu.“
VALERIAN KAROUŠEK (1929, Turnov – 1970, Peru)
· 1947 – 1953 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér, Jan Lauda).
· 1957 spoluzaložil uměleckou skupinu M 57 (Makarská; zúčastnil se všech výstav skupiny: 1959, 1960, 1962, 1965, 1969).
· Výběr z dalších výstav: EXPO ’58, Brusel;
Ladislav a Valerián Karouškové, Galerie mladých, Praha, 1960; III. Biennale de Paris, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, 1963;
Socha 1964, Oblastní galerie Liberec; Ladislav Karoušek, Valerián Karoušek, Nová síň, Praha, 1966; Socha a město, Liberec, 1969;
Nová figurace, Mánes, Praha, 1969 (repríza: Dům umění, Brno, 1970); Valerián Karoušek, Ladislav Karoušek, Mánes, Praha, 1993;
Valerian Karoušek, Oblastní galerie Liberec, 2015. Výběr z exteriérových sochařských realizací: Dívka s míčem, Park kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze, 1961;
reliéf pro gymnázium Nad Štolou na Letné v Praze, 1964;
Vzlet, Praha–Ruzyně, návrh 1969, realizace Jiří Novák 1972; Aesculap, sídliště Pankrác, Praha, návrh 1967, realizace Jiří Novák 1973.
· Od dětství se věnoval horolezectví, od počátku 50. let byl členem československé horolezecké reprezentace.
· 1962 provedl prvovýstup na horu Belaja Kaja v Kavkaze (3851 m).
1970 účast v čs. Horolezecké expedici do peruánských And, kde 31. 5. Zahynul pod lavinou při zemětřesení pod Huascaránem.
JIŘÍ NOVÁK (1922, Přelouč – 2010, Turnov)
· 1942–1945 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze (sochařské ateliéry, Jan Lauda, Josef Wagner)
· 1945–1949 na Akademii výtvarných umění v Praze (sochařské ateliéry, Jan Lauda, Karel Pokorný).
· 1957 spoluzaložil uměleckou skupinu M 57 (Makarská; zúčastnil se všech výstav skupiny: 1959, 1960, 1962, 1965, 1969).
· Výběr z dalších výstav:
Jiří Novák, Galerie Václava Špály, Praha, 1964;
Socha 1964, Oblastní galerie Liberec; EXPO ’67, Montreal;
IX. bienále sochařství, Middelheim,1967;
Klub konkrétistů a hosté, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1968;
Socha a město, Liberec, 1969; X. bienále,
São Paulo, 1969; Akce, slovo, pohyb, prostor, Galerie hlavního města Prahy, 1999; Jiří Novák, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, 2010 (reprízy: Galerie výtvarného umění, Cheb; kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice; Galerie výtvarného umění v Náchodě, 2011).
Výběr z realizací do veřejného prostoru: Dálky, sídliště Novodvorská v Praze, 1963–1969;
Mobil pro střešní zahradu Federálního shromáždění v Praze, 1969; Vzlet, Praha-Ruzyně, 1972 (vytvořil dle návrhu Valeriana Karouška, 1969);
Aesculap, sídliště Pankrác v Praze, 1973 (dle návrhu Valeriana Karouška, 1967); vstupní emblémy Československé televize v Praze, 1983.
V letech 1993–1995 vytvořil kopii sousoší sv. Luitgardy Matyáše Bernarda Brauna z Karlova mostu v Praze
Text s využitím tiskových materiálů připravil: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Nitro země, křídla, dálky
Valerian Karoušek, Jiří Novák
14. 2. – 17. 5. 2026
Kurátorka výstavy: Iva Mladičová
Museum Kampa
Otevírací doba: Po – Ne, 10 - 18 hodin
Komentované prohlídky: 22. 4. v 18:00 a 13. 5. v 18:00
Doprovodný program: www.museumkampa.cz/udalosti/
