Kateřina Vincourová: Zpaměti aneb když do prostoru kreslíme
Galerie Václava Špály – Praha
7. 11. 2014 – 4. 1. 2015
Na vernisáži jsme zhlédli novější práce Kateřiny Vincourové, která současně také vystavuje naopak své starší práce na společné výstavě: ´Někdy v sukni´ v Domě U Zlatého prstenu.
Dáme slovo kurátorce Martině Pachmanové
"Když jsem před 5 lety požádala několik českých umělkyň, s nimiž jsem připravovala výstavu do Katzen Art Center ve Washingtonu, aby napsaly pár řádek o své práci, Kateřina Vincourová poslala jedinou větu: „Stavím ´klece‘ a snažím se v nich zachytit ozvěny mých myšlenek.“
Toto lapidární metaforické sdělení je možné vnímat jako jeden z klíčů k pochopení díla umělkyně, která začala výrazně ovlivňovat českou uměleckou scénu již před více než 20 lety a jejíž práce dodnes zůstávají nezaměnitelné díky své pozoruhodné schopnosti spojovat monumentalitu s intimitou.
Práce Kateřiny Vincourové v sobě totiž vždy nesly silný prvek stavebnosti – jejich prostorotvornost, dialog s místem a využívání měkkých a často i transparentních materiálů (molitanu, polystyrenu, textilu, gumy) byly ostatně od počátku důvodem, proč o nich bylo nutné uvažovat v intencích umění instalace spíše než sochařství.
Kateřininy nafukovací objekty, s nadsázkou nezřídka odkazující k ikonografii spotřební (ne)kultury, navíc důmyslným způsobem znejišťovaly vztah mezi vnějškem a vnitřkem a spíše než objekty k dívání se stávaly dočasnými stavbami k obývání.
Zatímco měly práce Kateřiny Vincourové zkraje nového tisíciletí stále ještě přímou vazbu k viděnému a hmatatelnému, na výstavě v Galerii Švestka v roce 2011, realizované po bezmála pětileté pauze, byl již evidentní příklon k subtilnějším a křehčím formám i méně jasným významům. (Dobře to sama umělkyně vyjádřila v nedávném rozhovoru s Terezií Nekvindovou: „Nevytvářím předměty. Nejdřív je myšlenka a rozhovor, který vedu sama se sebou nebo s okolím.“)
Výstava Zpaměti tuto dematerializaci – alespoň prozatím – završuje. Kateřina Vincourová ve svých nejnovějších pracích využívá ty nejobyčejnější – banální a dokonce odpadové – materiály a předměty (galanterní zboží, recyklované spodní prádlo, PET lahve, dráty, veteš, hadry) a jejich pomocí intuitivně „vypráví“ neobyčejné příběhy.
Jsou to v prostoru „kreslené“ příběhy vylovené z paměti, které navzdory materiálové chudobě nepostrádají tajemství, humor, nadsázku nebo erotický podtext a které vypovídají o životě i o smrti, o moci i o bezmoci.
Otiskují se do nich jak zkušenosti mateřství a znovuobjevování dávno zapomenuté spontánnosti dětské mysli, tak neodvratitelná blízkost konce našich nejbližších – přátel i rodičů, doprovázená často poruchami paměti či její úplnou ztrátou.
Není proto překvapení, že velkorysost a monumentalitu dřívějších Kateřininých prací postupně vytlačuje detailní rukopis, že materialita ustupuje dočasnosti, provizornosti a nestabilitě, že hmotný svět se proměňuje ve vzpomínky na něj (zpřítomněné pouhými přízraky a siluetami), že velká společenská i osobní témata čím dál častěji střídají fragmentární, jako by polohlasem či šeptem vyprávěné příběhy, že rozum a logiku vytěsňuje iracionalita, otisky hraničních stavů lidské mysli a automatické plynutí obrazů a představ a že – v neposlední řadě – se do popředí dostává zpaměti kreslené lidské tělo a tvář, ať jsou jakkoli fragmentarizované.
Na výstavě Zpaměti Kateřina Vincourová mimo jiné vystavuje instalaci sest
avenou z minimalistických kvádrů, určenou pro sezení a odpočinek návštěvníků. Ačkoli na první pohled úhledné „balíčky“ zatavené do plastu připomínají stavební materiál, v jejich nitru je spodní prádlo.
Průmyslovou kompresí spodniček, tílek, podprsenek, bikinek, slipů a trenek nejrůznějších kvalit, materiálů a velikostí, která může vzdáleně připomenout Césarovy 40 let staré experimenty s lisováním vraků automobilů, se tak recykluje nejen použitý textil, ale rovněž útržky intimních příběhů neznámých lidí, které s sebou nesou osobní – a v jistém smyslu – i kolektivní paměť.
V době, kdy se paměť převážně měří kapacitou virtuálních programů, dat a informací, je zájem Kateřiny Vincourové o paměť v její nezprostředkované podobě jakožto ozvěny lidských zážitků, zkušeností a myšlenek, okořeněné navíc očividnou potřebou rehabilitovat ruční práce, více než potřebná.
Recyklace materiálů, technik, postupů i paměti totiž nemusí vést do slepé uličky a být tím samým jako opakování a nápodoba; může být účinným prostředkem k oživování toho, co člověk či společnost z různých důvodů zapomíná, vytěsňuje či přehlíží a co přitom obvykle bývá klíčem k porozumění tomu, kým byl/a a je." (kurátorka: Martina Pachmanová)
e-mail: katerina.vincourova@centrum.cz
Ze životapisu — Kateřina Vincourová
- Narozena 1968 v Praze, žije v Roztokách u Prahy
- V letech 1986–1988 studovala na Surikově akademii výtvarných umění v Moskvě
- V letech 1988–1994 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze
- V letech 1999–2000 získala stipendium na DAAD v Berlíně, v roce 1998 v Headlands Center For Art v Kalifornii
- Samostatné výstavy
2013 - Poslouchat očima (spolu s Miroslavem Srnkou), Galerie Kaple, Valašské Meziříčí
2012 - Zapomenuto v paměti, Fait Gallery, Brno
2011 - Galerie Jiří Švestka, Praha
2006 - Inside Out, Galerie Die Aktualität des schönen..., Liberec
2004 - Noví hrdinové, Galerie Caesar, Olomouc
2003 - Městská galerie, Bruntál
2002 - Noví hrdinové, Galerie Jiří Švestka, Praha Hobbyraum, Výstavní síň Sokolská, Ostrava
2001 - Gallery Priestor, Bratislava; Galeria Helga de Alvear, Madrid; Hobbyraum, Ujazdowski Castle, Centre for Contemporary Art, Varšava; Hobbyraum, Priestor pre súčasné umenie, Bratislava
2000 - Hobbyraum, DAAD Gallery, Berlín
1999 - Call…, Galerie hlavního města Prahy
1997 - Le rose, Météo Gallery, Paříž; Grapes of My Mind, Galerie Václav Špály, Praha
1996 - Galerie Mladých, Brno
1995 - Galerie Nová Síň, Praha
1994 - Terče, Galerie Caesar, Olomouc
1992 - Neděle, Galerie Behémót, Praha
1991 - Superchleby, Gallerie Na Bidýlku, Brno; The Quick and the Dead, Vruchtenhagel, Gallery, Kassel
Galerie Václava Špály
110 00 Praha 1
Národní 30
Máme otevřeno denně: 11.00 – 19.00 hodin
Vstup: základní - 40 Kč, studenti - 20 Kč
Zdarma: senioři nad 60 let a ZTP, děti do 15 let, studenti uměleckých škol
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva - Copyright © PPF Art 2014 Sitemap)
Foto: © Ing. Olga Koníčková