Úvod > Někdy v sukni/Umění 90. let aneb když my silné ženy – umělkyně raději už hovoříme za sebe

Někdy v sukni/Umění 90. let aneb když my silné ženy – umělkyně raději už hovoříme za sebe

06.11.2014 14:49

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Zlatého prstenu - Praha

5. 11. 2014 – 8. 3. 2015

Na tiskové konferenci, kterou uvedla ředitelka GHMP Magdalena Juříková, jsme přivítali netradičně kolem kulatého stolu několik umělkyní, které zde právě v Domě U Zlatého prstenu vystavují (Veronika Bromová, Milena Dopitová, Markéta Othová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Vincourová a Zdena Kolečková).

Do roku 1989 se ženy v rámci českého výtvarného umění pohybovaly spíše v pozici solitérních osobností ve stínu svých mužských kolegů. V 90. letech 20. stol. se na české scéně v rychlém sledu prosadilo několik generací umělkyň, jejichž tvorba přinesla nová témata, novou vizuální stránku uměleckého díla, ale i do té doby nevídanou pozici žen v rámci uměleckého provozu.

Proč ´Někdy v sukni´?

Protože vystavené práce jsou dílem 14 žen, vytvořené od začátku 90. let až do přelomu Milénia. Je příznačné, že většina z nich nevyužívá klasická média, a pokud je používá, pak je výrazným způsobem přesahuje.

Jde o pokus retrospektivně ukázat posun v českém umění 90. let 20. stol. skrze jejich díla.

Výstavu otevírá diagram Martiny Pachmanové mapující situaci žen-umělkyň na české výtvarné scéně od 18. století do současnosti, který se vine schodištěm až do 3. patra.

Výstava začíná ve 3. patře díly z porevoluční doby a chronologicky pokračuje v 2. a 1. patře.

V tvorbě umělkyň 90. let se objevují dvě základní tendence:

konceptuální práce s objektem či instalací a průzkum

různých typů technického obrazu.

Pro obě tendence

je typické používání nových materiálů,

často pocházejících přímo z obyčejného života,

a objevování témat, která se vážou k sociálním strukturám,

k prožitkům každodennosti a reflexi vlastní identity.

„Dříve to byla doba zkurvená, nyní nevíme, v jaké době žijeme?!“

Výstava měla premiéru na začátku roku 2014 v Moravské galerii v Brně. Repríza v Galerii hlavního města Prahy je však novou verzí výstavy, která je přizpůsobena členitému prostoru Domu U Zlatého prstenu. Vedle klíčových raných děl Mileny Dopitové, Veroniky Bromové a Kateřiny Vincourové zde uvidíme rekonstrukce první interaktivní videoinstalace Elen Řádové nebo světelnou plastiku Lenky Klodové. Objevují se zde však i díla, která v Brně nebylo možné vystavit. Je to například malba na záclonách Štěpánky Šimlové a část cyklu ´Bratři´ Markéty Vaňkové.

V čítárně v 2. patře navíc kurátorka vytvořila spolu s umělkyněmi jakýsi archiv 90. let, kde se můžeme volně probírat dobovými katalogy, pozvánkami, fotografiemi a dalšími materiály.

„Hlavní je zachovat si v sobě tu zdravou touhu dělat to, co chceme a abychom měly tu energii,“

…konečně nějaký pozitivní názor Mileny Dopitové z diskuze kolem kulatého stolu

„Ženy-umělkyně se v 90. letech staly nositelkami nového uměleckého výrazu. V jejich dílech můžeme jasně sledovat přechod od klasické postmoderny k postkonceptuálním postupům současnosti. Výstavou ukazuji, že devadesátá léta jsou obdobím, v němž je poprvé možné vyprávět dějiny českého výtvarného umění bez umělců,“ uvedla kurátorka výstavy Pavlína Morganová.

Vystavující umělkyně: Veronika Bromová, Milena Dopitová, Lenka Klodová, Martina Klouzová-Niubó, Markéta Othová, Míla Preslová, Elen Řádová, Kateřina Šedá, Markéta Vaňková, Michaela Thelenová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Vincourová, Alena Kotzmannová a Zdena Kolečková