Úvod > Karel Pauzer – Biosphæra aneb, když o nás za nás vypovídají podivné bytosti, tak nás (a po právu!) vůbec nešetří

Karel Pauzer – Biosphæra aneb, když o nás za nás vypovídají podivné bytosti, tak nás (a po právu!) vůbec nešetří

21.11.2025 17:29

Karel Pauzer

Biosphæra

8. 11. 2025 – 11. 1. 2026

Museum Kampa

„Sochař Karel Pauzer nahradil člověka v centru pozornosti

bytostmi biosféry, faunou a flórou.

Jeho stvoření vypovídají o lidech epicky, metaforicky, naturalisticky a expresivně.

Pracuje s materiálem v sochařství zcela samozřejmým, ale

zároveň upozaděným, a to, s vypalovanou hlínou.

Povrch soch pak ještě polychromuje malířskými prostředky.

Karel Pauzer svoji tvorbu nazývá

svévolným přírodopisem

a vytvořil komplexní univerzum, kde hlavní roli hraje to, co jsme vypozorovali v přírodě. Pauzerův svět není zlý, ale

je jisté, že nic lidského a zvířecího v něm neminul a nepotlačil.

Svá stvoření buduje jako organismus, vnímá je jako osoby, nikoli artefakty.

Stává se tak mýtickým stvořitelem.“

Martina Vítková, kurátorka

Konečně opravdu reprezentativní výstava tvorby Kala Pauzera

S tvorbou Karla Pauzera jsme se za dvanáctiletí existence našeho www.www-kulturaok-eu.cz setkali řadukrát. K naší lítosti ale šlo vždy o kolektivní výstavy.

Jistě nikoho nepřekvapí, že je jeho tvorba a osobnost zastoupena ve stálé sbírce NG, v souboru děl nazvaných „Konec černobílé doby 1939 – 2021“ (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/1939-2021-konec-cernobile-doby-aneb-vystava-o-tom-ze-nikdy-neexistovalo-pouze-jedno-bile-umeni-ale-vzdy-paralaxne-vznikalo-i-cerne/). Celkem přirozeně byla jeho tvorba také zahrnuta do nedávné unikátní tematické výstavy konané právě v Museu Kampa, pod názvem „Z očí do očí“ (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/z-oci-do-oci-aneb-oko-v-umeni-1900-2025-aneb-vystava-kde-je-oci-az-z-nich-oci-prechazeji/ ).

Nemohl však chybět ani v promyšlené skupinové výstavě uspořádané v Galerii Moderna nazvané lapidárně „On a Ona“ (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/on-a-ona-aneb-cast-postavy-ci-pulnocni-jezdec/.

Nejnověji si do své letní výstavy vybral i pan Hoffmeister ze sofistikované Galerie Milenium, pro výstavu více méně kuriozní, mimořádně koncipované v Galerii Moderna, nazvané „Od pohádky k hororu“ (viz náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/od-pohadky-k-hororu-aneb-maly-prurez-odvekym-vselidskym-tematem-ocima-nasich-vytvarniku/ ).

A ještě jedno nepřímé, ale zákonité setkání s tvorbou Karla Pauzera nám neuniklo při oslavě sta let existence Střední uměleckoprůmyslové školy, SUPŠ Žižkov, uspořádané v celé budově školy. Chodby škly a učebny, zaplnila díla významných absolventů této proslulé alma mater. Karel Pauzer, coby jeden z vůbec nejosobitějších absolventů byl samozřejmě mezi nimi. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/je-mi-100-let-aneb-o-skole-ktera-je-ceskym-pokracovanim-proslule-skoly-jiz-zalozil-v-roce-1919-walter-gropius-pod-legendarnim-jmenem-bauhaus/.

Až letos jsme tedy konečně navštívili plně autorskou výstavu Karla Pauzera a to díky dramaturgii Musea Kampa v délce trvání na přelomu let 2025 až 2026.

Zde se asi hodí osobní divácká poznámka autora těchto řádek:

Vzhledem k tomu, že Museum Kampa „nesvětí“ svátky Vánoční, mají otevřeno dokonce i na Štědrý den. Byť v mírně zkrácené otevírací době. Díky tomu se zájemcům naskýtá při sváteční rodinné procházce možnost navštívit svět podle Karla Pauzera, který bezesporu osloví i malé příslušníky rodinných sešlostí. A protož e děti, dosud ještě oplývající bujnou fantazií, zaujme je výstava možná lépe než nás dospěláky, kteří se tváříme až příliš korektně a zasvěceně, a oné bezbřehé fantazie se nám již - k naší škodě - vesměs nedostává…

Zachyceno při komentované prohlídce při zahájení výstavy

Když nás, pozvané novináře a odborníky, vítal Daniel Hrdlička, organizátor komentované prohlídky výstavy Karla Pauzera, pozval nás do Konírny Musea Kampa, zval nás - jak soubor vystavených prací s úsměvem nazval - „do džungle“.

A měl pravdu. Svět v díle Karla Pauzera je světem paralel, symbolů a skrytých charakteristik doby, lidí, vztahů, všeho, avšak vizuálně vlastně přece „jen“ světem přírody, zvěře, rostlin… Tím pádem tedy především světem, který byl tehdejším kulturtrégrům otupělým ideologií, světem sice podezřelým, protože jiným a záhadným, tudíž pro ně v zásadě nesrozumitelným. Jinak by se býval Karel Pauzer nedočkal „jen“ ústrků a zákazů, ale možná mnohem horších důsledků…

Zaznamenáno z úvodního slova šéfkurátora Musea Kampa, Jana Skřivánka

Především nám Jan Skřivánek zdůraznil, že celá výstava a především sama osobnost Karla Pauzera, je připomínkou dalšího tvůrce z generace paní Medy Mládkové. Jde totiž o umělce pracujícího v poválečném období, o sochaře, jenž zůstal vždy a za všech okolností svůj, solitérním autoru, obracejícím se téměř výhradně, s výjimkou svých začátků, k přírodě a živočichům. Autora pracujícího zcela specifickým způsobem ztvárňování svých soch. Pauzerův důsledný důraz, jaký kladl na zpodobnění rostlin, živočichů, reálných i bájných, byl samozřejmě v 50. letech zcela mimo režimem stanovené normy pro socrealistickou tvorbu. Pauzer totiž svými symbolickými metaforami, jimiž jeho sochy opravdu jsou, značně přeběhl svou dobu. Až teprve v současnosti se stává tento trend plně aktuální. A - jak Jana Skřivánka doplnila - kurátorka výstavy, paní Martina Víchová, Karel Pauzer předběhl dobu a tehdejší svět o plná tři desetiletí…

Tím fakticky Martina Víchová navázala na Jana Skřivánka a ujala se slova formou komentované prohlídky. A tyto prohlídky, v pojetí Martiny Víchové, se stávají vždy jakousi encyklopedií ilustrovanou vystavenými díly, věnovanou předmětnému autorovi. A výklad Martiny Víchové, je vždy všem srozumitelný a je i skvělou ilustrací vystavených děl.

Slovo kurátorky výstavy Martiny Víchové

Vzhledem k tomu, že jsme byli Museem Kampa vybaveni tištěným zněním kurátorské zprávy paní Víchové, netroufáme si našimi slovy, s rizikem nepřesnosti, parafrázovat její informaci. Proto dáme prostor kurátorské zprávě, kterou si dovolíme odcitovat.

„Karel Pauzer se v 60. letech se soustředil na reliéfy minimalistických tvarů s metazáznamy dění svého života, jež tak trochu připomínají enigmatické starověké hliněné tabulky. Nejcharakterističtějšími sochařovými bytostmi jsou však jedinci, dvojice a rodiny šelem psovitých. Anatomie jejich vzájemných vztahů se podobá lidským interakcím, i tady jde o mateřskou péči nebo o boj o dominanci.

Drží rodiny pohromadě láska nebo pocit bezpečí?

Co předcházelo situaci trojice šelem vzájemně propletených agresí?

A co bude následovat?

Figury sochař skládá tak dobře, že švy nejsou patrné. Originální způsob spojení tvarů se v 80. letech vyvinul v nové organismy, tzv. článkovce. Převážilo rostlinné a hmyzí téma s probarveným povrchem a transparentními laminátovými křídly. Vznosné vertikální tvary připomínají vážky, grimasy zelené vegetace zvířecí tlamičky. Spoluvystavené kresby vznikaly ve stejných obdobích jako sochy, ale mají své samostatné velmi abstrahované téma. Dostávají se k elementární úrovni stvoření. Soukromá Genesis vychází z dlouhodobého pozorování přírodního růstu, rozkvětu a zmaru.“