Jan Paul: De profundis aneb Světlo nevrhá stín či Volám tě…
GalerieCM/Kostel Evangelické církve metodistické - Praha
16. 11. 2019 - 13. 2. 2020
Na pozvání ak. malíře Jana Paula jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz vypravili do pražského kostela Evangelické církve metodistické. Po skončení nedělní bohoslužby, kterou vedla farářka Jana Křížová, následovala vernisáž výstavy De profundis/Z hlubin, výstavy velkoformátových děl Jana Paula, olejů na plátně. Akci zahájil kurátor výstavy Ralf Mošt, poté dostal slovo Jan Paul, dojatý, že může v těchto nádherných prostorách právě v čase blížícího se adventu vystavit svá díla, a také si zavzpomínal na svou matku, když umírala, kdy se mu celý život změnil, a že se snaží svými obrazy vyjádřit tedy to, co on prožil sám.
„Cílem Paulovy malířské tvorby je vyvolat pocit, evokovat vnitřní prožitek, který může přimět diváka k hlubšímu zamyšlení. Obsahem jeho obrazů je totiž vyjádření existencionálního napětí mezi bytím nebytím, střed fyzického duchovního s možností transcendence.
Vše fyzické končí, co zůstává, je duchovní materie,
a tuto naději symbolizuje v obrazech světlo.
Autor nevnímá destrukci těla a zánik hmoty jako konečný slav člověka, ale jako mezistupeň k hlubšímu poznání a naplnění poselství evangelií. Paulovo křesťanství, konkrétně katolictví, ovšem není v jeho tvorbě dogmatické a agitační, je otevřené každému člověku jako osobní vnitřní zkušenost s Boží prozřetelností, a jeho mnohdy zdánlivě neveselé obrazy jsou plné naděje a očekávání. “ (kurátorský text)
ak. mal. Jan Paul (* 31. 10. 1956 Příbram) - malíř, novinář, výtvarný kritik, prozaik
(výběr ze životopisu a díla)
- v dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC
- vyučil se aranžérem a pracoval jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař, arteterapeut
- 1979 - 1985: studium na AVU v Praze - atelier Arnošta Paderlíka
- od roku 1986: píše kritiky, recenze a eseje publikuje v Revolver Revue, časopise Atelier, Britských listech (Monitor Jana Paula) a příležitostně v denním tisku
- kromě maleb vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii a zabýval se konceptuálními projekty, které se týkaly otázek identity člověka v současném světě
- od 2003: se věnuje volnému psaní
Sbírka povídek Deník pošetilého milence je jeho prvotina
a
jejím hlavním tématem jsou vztahy mezi mužem a ženou.
- od 2004: maluje rukama, bez použití štětců. Systematicky se zabývá publicistickou činností v oboru výtvarného umění
- ve výtvarné tvorbě se věnoval různým tématům, formám a experimentům. Vytvářel ´vitríny´ (1989-1993) a ´Soukromé relikviáře´ (1999), v nichž používal nalezený spotřební materiál
Pro týdeník Profit připravoval autorsky dvoustranu Art (1999 - 2000) a pro časopis Euro pravidelnou rubriku Umění (2000 - 2001).
- výtvarnou tvorbou je zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí
- člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
- žije a pracuje v Praze
120 0 Praha 2 - Nové Město
Farnost Praha 2 - chodba v přízemí a v 1. patře
Ječná 545/19
Máme otevřeno: po - pá: 8.00 - 17.00 hodin, o víkendech během bohoslužeb
Vstup: volný
Prvorepublikový ústřední kostel Evangelické církve metodistické
- metodistické hnutí se zrodilo v polovině 18. století v Anglii
- u jeho zrodu stáli anglikánský duchovní a učitel na univerzitě v Oxfordu John Wesley (1703 -1791), Charles Wesley (1707-1788), George Whitefield (1714 -1770) aj. Metodistické hnutí začalo zvěstováním evangelia (Boží ospravedlňující milosti) posluchačům odcizených státní anglikánské církvi, kteří pocházeli většinou z velmi chudých poměrů (z průmyslových oblastí, ze slumů na okraji měst). Metodisté kladli velký důraz na osobní zbožnost a na praktickou pomoc potřebným (chudým, nezaměstnaným, vězňům aj.)
- zakladatelé metodismu rozvinuli rozsáhlou kazatelskou a sociální činnost, která vyústila ve vznik tzv. metodistických společenství organizovaných v rámci anglikánské církve. Obtíže, kterým však hnutí čelilo, nakonec vyústily ve vznik samostatné církve
V českých zemích se metodismus začal šířit po 1. sv. válce. České metodistické sbory v USA tehdy organizovaly sociální pomoc a misijní práci ve své někdejší vlasti. Práce českých metodistů se v době poválečného přestupového hnutí soustředila hlavně na tři oblasti: na sociální práci (péči o studenty, sirotky, seniory), na šíření Biblí a křesťanské literatury a na stanovou misii. Z této práce postupně vznikaly jednotlivé sbory v Praze, Litoměřicích, Bechyni, Slaném, zpravidla v místech, kde nebyly jiné evangelické sbory.
Evangelická církev metodistická (ECM)
patří do rodiny protestantských církví
v současné době v Americe, Africe, Asii a Evropě
má asi 12 miliónů členů.
V České republice má
Evangelická církev metodistická
v současné době 23 sborů ve 13 farnostech a provozuje 10 středisek diakonie.
Ústředí české ECM se nachází na Praze 2, v Ječné 19,
kde sídlí superintendent (zástupce biskupa pro českou oblast)
a
kancelář České rady oblasti ECM.
Rozhodnutí
o založení sboru v Praze 2 - Nové Město
padlo 29. 8. 1921.
13. 11. 1921 se zde konala první bohoslužba.
Prostory v Ječné však byly brzy malé pro rostoucí počet návštěvníků.
Od 25. 12. 1921 se sbor začal scházet ve velkém sále Lucerny.
V roce 1925 byl položen základní kámen dnešního kostela.
Otevírací slavnost se konala 4. 1. 1926.
V období celosvětové ekonomické krize ve 30. letech 20. století se přes pokračující sborové a církevní aktivity (bohoslužby, evangelizace, setkávání žen, mládeže i dětí) růst sboru zastavil. V období 2. sv. války za německé okupace měla ECM jako ´americká církev´ problémy - především finanční. Nepříznivá situace nastala také po komunistickém převratu v roce 1948. Církev ztratila možnost kontaktů a komunikace s mateřskou církví v Americe a věřícími mimo republiku a její činnost (stejně jako činnost všech ostatních církví) byla výrazně omezena a kontrolována.
Kurátor výstavy: Ralf Mošt
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková