Úvod > JAN HENDRYCH má 90 aneb vzpomínka na paní Hedu Ilečkovou – Hendrychovou

JAN HENDRYCH má 90 aneb vzpomínka na paní Hedu Ilečkovou – Hendrychovou

09.06.2026 17:49

JAN HENDRYCH / 90

14. 5. – 12. 7. 2026

Kurátorka: Ilona Víchová

Topičův salon

„Sochař Jan Hendrych (*1936) patří ke generaci sochařů, kteří

na uměleckou scénu nastupovali v šedesátých letech 20. století a

většinu svého života tvořili v nehostinných dobách normalizace a totalitního režimu. Navzdory nepříznivým podmínkám, si tito autoři dokázali uchovat

svobodný umělecký názor a nalézat možnosti, jak uživit sebe i své umění.

Jan Hendrych měl štěstí, že se živil jako restaurátor sochařských památek,

zejména barokních,

což z taktických důvodů vykonával pod cizím jménem.

Restaurátorská činnost se mu stala zdrojem obživy, ale také

důležitým pramenem podnětů, inspirace a cenných zkušeností pro volnou uměleckou práci. Respekt k tradici, minulosti a dědictví více než tisícileté evropské kultury zůstává

typickým rysem Hendrychovy tvorby, který jasně vypovídá o

sochařově erudovanosti a přirozené pokoře k tvorbě předchozích generací“.

PhDr. Ilona Víchová, kunsthistorička, kurátorka umění i této výstavy

Než dáme slovo paní kurátorce

Ilona Víchová, působící především v Brně a jeho galerijní struktuře, podniká poměrně často jakési „spanilé jízdy“ do pražských galerií. Není divu, organizátoři výstav potřebují nečekané a významné výstavy a Ilona Víchová takové výstav umí. Do určitého pražského galerijního stereotypu vnáší objevy tvůrců starší generace, kteří disponují nejen rozsáhlým a zásadním dílem vytvořený začasté v nelehkých časech normalizace se vším co k tomu patřilo, ale po oblevě té zamrzlosti stačili ještě inspirovat, nebo přímo vychovat celou řadu svých tvrůčích následníků. Proto za náš web rádi sledujeme paní kurátorku Ilonu Víchovou, informujeme o jejích objevných výstavách a s úctou pak o těchto výstavách a představovaných autorech informujeme návštěvníky našeho webu. Z redakčních ohlasů víme, že skoro až objevitelská role paní Ilony Víchová, je uměnímilovnou veřejností ceněna a rovněž vyhledávána. A tak se s potěšením, společně s kurátorkou výstavy paní Ilonou a organizátory výstavy z legendárného Topičova salonu, vracíme k osobnosti nad jiné, sochaři Janu Hendrychovi, který v listopadu letošního roku dovrší své devadesátiny.

Věčný experimentátor

Ilona Víchová ve své kurátorské zprávě, v první řadě naprosto přesně precizuje výjimečnost tvorby Jana Hendrycha, když říká:

„Hendrychovy plastiky i reliéfní práce, ať již provedené v sádře nebo odlité do materiálu, stejně tak jako soubor děl z pálené hlíny, vytvářený po dobu posledních několika let, dokládají umělcův smysl pro navození historického a filozofického kontextu díla, ale také jeho neutuchající vztah k technologickému a výrazovému experimentu.“

Přesně to, návštěvník výstavy Jan Hendrych / 90 v Topičově salonu vnímá a pociťuje, ale nedovedeme to tak jasně, stručně a přesně vyjádřit.

Proto je možná tak trochu překvapením, socha Jana Hendrycha, vybraná pro doplnění dlouho chytané a loni už konečně realizované, oblíbené lávky, klenoucí se přes Vltavu u ostrova Štvanice, spojující napřímo Holešovice s Karlínem. Lávku, kterou zdobí právě nádherná a neokázalá Hendrychova socha ženy na Karlínském vyústění, nese název, zprvu lidový, dnes oficiální - Holka. Příhodně. Ač prapůvodně název vyplynul ze složení dvou míst Prahy, jež spojuje HOLešovic a KArlína. Ale díky soše mistra Hendrycha lze vzniklý název klidně vztáhnout k oné ženské postavě.

Ačkoli při její instalaci Jan Hendrych řekl:

„Může to být personifikace vody, řeky Vltavy, lidské bytosti obecně, světice atp.

Záměrně ale nebudu prezentovat žádný výklad,

ten ať si udělá každý sám.“

Jan Hendrych

Takže, je to na nás. Výborně, mistře, pro nás a jistě i celou řadu dalších Pražáků je ta Vaše socha prostě Holka, po níž je pojmenována ta lávka. Tak. A díky Vám za to.

Ale zpět k výstavě v Topičově salonu

Zde už ale dejme slovo osobě nejpovolanější, paní kurátorce Iloně Víchové:

„Výstava v Klubu Topičova salonu připravená k příležitosti umělcových 90. narozenin, představuje Hendrychovy práce z časového období od sedmdesátých let až po letošní rok.

K výrazným dílům z poslední doby patří zejména soubor betonových reliéfů, v nichž umělec navázal na informelní reliéfy ze 60. let, avšak tvaroslovně dospěl až na samotné pomezí abstrakce (Reliéf I–V, 2023).

Stejně tak v nejnovější trojici figurálních plastik Vozíčkáři (2025–2026) se Hendrych názorově obrátil k plastikám s tematikou čtenářů novin a pijáků piva z konce šedesátých let, ovšem svým zvýšeným důrazem na expresivitu výrazu, syrovost a přímočarost využitého materiálu zde docílil ještě silnějšího napětí mezi jadrným humorem a hlubokým existenciálním rámcem.

Obdobnou syrovost Hendrych využil i v souboru komorních plastik z pálené hlíny, který začal vytvářet krátce po smrti své manželky, keramičky Hedviky Ilečkové-Hendrychové (1940–2024), když hledal cesty k vyrovnání se se ztrátou milované osoby.

Soubor, který aktuálně čítá kolem čtyř desítek děl, umělec stále rozvíjí dál, a přestože pracuje v komorním měřítku, nikterak neslevuje z vnitřní monumentality soch.

Hendrych se v nich navrací k motivům, které provázejí celou jeho profesní dráhu – figurám, zvířatům, mostům, studnám, bránám ale také kráterům nebo mrakům, v nichž oživuje své dosavadní úvahy a reviduje je v pokoře k času i svému celoživotnímu dílu.“

Vzpomínka na paní Hedu Ilečkovou-Hendrychovou

Autor těchto řádek musí přiznat, že o existenci paní Hedy Ilečkové-Hendrychové neměl ani tušení. I když její keramika jakési ozvuk v povědomí vzbouzí. A tak jsme zase u toho objevitelství Ilony Víchové. Jako malou podvýstavu nám divákům, tedy většině určitě, připravila zcela nový objev. Současně tím jistě udělala radost i Mistru Hendrychovi, pro něhož rozloučení před dvěma lety muselo být opravdu nelehké. Zejména když jde o partnery, manželský pár, který společně vyznával jedinou modlu – výtvarné umění. Není divu, že se Jan Hendrych věnuje nyní keramice, tedy jakémusi pokračování v tom jejich spolutvoření.

Ilona Víchová k výstavce věnované paní Hendrychové uvádí:

„Součástí výstavy Jana Hendrycha je vzpomínka na umělcovu ženu Hedviku Ilečkovou-Hendrychovou (1940–2024).

Tato zajímavá kreslířka, keramička a sochařka vytvořila kromě řady komorních plastik i několik větších realizací pro veřejný prostor.

Nejznámější jsou zvířecí figury z pálené hlíny vzniklé ve vazbě na prostředí mateřských škol. Plastiky se vyznačují osobitou tvarovou stylizací založenou na úzkém vztahu mezi barevnými zásahy (pruhy, skvrny) a samotnou modelací. Celkovým výrazem a jemnými prvky hravosti se tyto plastiky přibližují dětskému světu, aniž by byla oslabena jejich sochařská kvalita.

Jelikož Hedvika během svého života neusilovala o veřejné prezentace své tvorby a jako mnoho dalších sochařek, upozaďovala svůj výtvarný talent před péčí o domácnost a rodinu, jejímu dílu se nedostávalo pozornosti, jaké by si zasloužilo. Nyní, s odstupem několika let po autorčině odchodu si výtvarný odkaz Hedviky Ilečkové-Hendrychové připomínáme komorní expozicí, která není jen profesionálním počinem, ale především projevem lidské úcty.“

HEDVIKA ILEČKOVÁ-HENDRYCHOVÁ – 4. 5. 1940 Bratislava

· 1957–1963 studium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v sochařském atelieru Jana Kavana

· 1963 sňatek s Janem Hendrychem

· 1963 narodil se syn Jan

· 1971 narodil se syn Václav

· 9. 1. 2024 zemřela v Praze

(Jan Hendrych a jeho "Holka")

JAN HENDRYCH – 28. 11. 1936 Praha

· 1951–1955 studium Průmyslové školy bytové kultury v Praze na Žižkově

· 1955–1961 studium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v sochařském atelieru Josefa Wagnera a Jana Kavana. Udržoval přátelské styky se svými souputníky z Akademie výtvarných umění, zejména s umělci z okruhu pražských neveřejných Konfrontací, tedy Alešem Veselým, Janem Koblasou, Antonínem Málkem, Zdenkem Beranem, ale také se sochařem Karlem Neprašem.

· 1961–1963 výkon vojenské služby. Nejdříve v českoněmeckém pohraničí ve Filipově nedaleko Rumburku a poté Praze, kde asistoval v ateliéru sochaři Zdeňkovi Němečkovi.

· 1963 člen improvizované skupiny Index

· 1964–1967 aspirantura na Akademii výtvarných umění v Praze u Karla Hladíka a Karla Lidického

· 1990–2015 vedoucím Ateliéru figurálního sochařství a medaile na Akademii výtvarných umění v Praze

· 1991 jmenován profesorem

· 1991 externí pedagogem v Ateliéru figurálního sochařství na Akademii umění v Bánské Bystrici

· od roku 1993 členem znovuobnovené Umělecké besedy

· 1993–1995 prorektorem Akademie výtvarných umění v Praze

· 1997 a 1999 vedl dva semestry figurálního modelování na Akademii výtvarných umění v Helsinkách

· 2000–2009 vedoucím Ateliéru figurálního sochařství na Akademii umění v Bánské Bystrici

· od roku 2003 buduje spolu s Janem Placákem expozici plastik ve volné přírodě (Horní Lučany)

· od roku 2018 spolupracuje s architektem Petrem Tejem. V rámci této spolupráce byla umístěna Hendrychova socha Strážce u Lávky přes Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna (2019), dále socha Řeka u lávky propojující Karlín a Holešovice (2023) a socha sv. Jakuba na lávce v Chotíkově (2025)

Text a foto: Richard Koníček