Ivan Bukovský - 70 aneb figurace - monumentalita - narace či 70 monumentálních pláten…
Královský letohrádek - Pražský hrad/Praha
25. 5. - 27. 9. 2020
Na pozvánce, kterou jsme na www.www-kulturaok-eu.cz obdrželi, byly dvě zásadní informace. Ivan Bukovský a Královský letohrádek na Pražském hradě. Hurá, konečně prostor, jenž při vhodné instalaci a nasvícení vyhoví atmosféře a duchu umělcovy tvorby. A konečně výstava v renesančním Letohrádku královny Anny (Belveder) Ferdinandem I. vystavěném v letech 1538 - 1565 jakožto součást Královské zahrady, určeném všemu příjemnému a povznášejícímu. Ano, sem monumentální plátna (včetně triptychů) Ivana Bukovského, navozující barokní reminiscence, patří.
Ne ohlédnutí, ale zpráva o mimořádné malířově tvorbě
Pozvánka od Galerie Art Mozaika, díky problémům spojeným s (snad už) doznívající pandemií a z ní plynoucích událostí a reakcí, jaké nikdo z nás nezažil, nebyla na vernisáž, ale na besedu novinářů s autorem. Tím lépe! Neváhali jsme a v pondělí 25. 5. 2020 v 11 hodin jsme se s klubkem odborných novinářů, reportérů, fotografů a kameramanů dostavili na místo.
Unikátní výstava v Královském letohrádku na Pražském hradě
Toto setkání s tvorbou Ivana Bukovského je mimořádnou možností zhlédnout Bukovského monumentální plátna s náležitým odstupem a v kontextu děl dalších je v klidu i niterně vnímat a prožít. Výstava je, jak uvádí připravená tiskovázpráva, rekapitulací, v níž vedle autorovy současné tvorby lze zhlédnout i starší práce.
70 obrazů k 70. narozeninám autora
(* 7. 7. 1949 Praha)
Proč 70 děl, je nasnadě. Ale jak výběr probíhal ?
Otázka, jež nás zajímala, autora poveselila. Prozradil, že když si představil interiér Letohrádku (2 podlaží), měl ho za nenaplnitelný. Naložil tedy do auta skoro všechny obrazy, co má u sebe, protože mnohá z jeho pláten jsou už součástí veřejných a soukromých sbírek po celé Evropě, v USA, Izraeli a dokonce v Jižní Koreji. Když si je ale začal, podle svého, tedy chronologicky, v představě rozmisťovat, zjistil, že by mu ten zdánlivě nenaplnitelný Letohrádek nestačil a že by jimi zaplnili nedalekou i Míčovnu. Bylo mu jasné, že bude nutno vybírat.
Zde ale zasáhl - a jak autor sám později v plné pokoře uznal, zcela správně, kurátor výstavy. Dohodli se tedy na limitu 70 obrazů (třetinu autor tedy vezl zpět), a také na tom, že je sice uspořádají v zásadě chronologicky, ale ne striktně, takže tematické celky, odpovídající danému období tvorby, klidně doplní o adekvátní díla doby pozdější. Ve výsledku tak vystavená díla komplexně reprezentují tvorbu Ivana Bukovského za pět dekád jeho tvorby.
Vrchol výstavní série k autorovu jubileu
Expozice Ivan Bukovský - 70 je vyvrcholením trojice výstav, jež se už konaly v souvislosti s jeho jubileem v loňském roce (Novoměstská radnice, příbramské Ernestinum a Galerie na západní terase Bratislavského hradu).
Všechny předcházející výstavy ale nabízely ´jen´ tvorbu z posledních let. Výstava v Letohrádku je podle kurátorského textu ´komplexní zprávou o malířově tvorbě´, zahrnující práce od studia na pražské Akademii až po současnost. Jedná se tak o průřez dílem jednoho neústupného, stále mladého tvůrce, který maluje zatím jen víc jak pět desetiletí. Dodejme, že výstavu pořádá Kancelář prezidenta republiky, Správa Pražského hradu a Mozaika - sdružení pro volný čas dětí a mládeže, pro vzdělávání, výchovu a osvětu, z. s.
„Umění má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním.“
Ivan Bukovský
V tiskové zprávě se píše, že „pro vnímavé mladé oči je výstava bohatá tvůrcovým poutem k mytologii, barokně monumentální výpovědí o podstatě individuálního bytí, sugestivně zachycenou barvou na plátně“.
Troufáme si oponovat. Stejně tak působí a musí působit na všechny vnímavé diváky, kteří mají v sobě úctu k myšlence, která při pohledu na plátno osloví, ohromí, zasáhne a usadí.
Jak to vidí odborníci
„Svébytná figurace Bukovského, vychází z kritickéreflexe soudobého světa a z hlubokého porozumění zavazujícím uměleckým i mravním hodnotám kulturní tradice, je od 70. let 20. století nezaměnitelným jevem české výtvarné scény. Jeho dílo se vyznačuje výjimečným citem pro monumentální prostor, v němž kompoziční perspektiva a expresivní figurální gesto vytváří celistvou, až scénograficky koncipovanou arénu.“ (Richard Drury).
„Lze-li souhrnně charakterizovat dílo Bukovského, aniž bychom upadli do zjednodušujících schémat, pak patrně nejpříhodnější je triáda figurace - monumentalita - narace. Figurace jako protipól abstraktivismu a především konceptualismu. Monumentalita jako způsob, jak umění vtisknout vážnost a naléhavost. Narace jako dějová rytmizace času.“ (Michal Janata)
„Ivan Bukovský je reprezentantem české expresivní figurace 2. pol. 20. století, nepodbízející se režimu a v jiné rovině, vzdorující postmoderně a konceptualismu.“ (TZ)
„Náměty stejně jako formy pláten Ivana Bukovského spadají mezi tvorbu těch umělců, kteří dosvědčují, že závěsný obraz zdaleka nepatří mezi mrtvá média. Že pomocí tohoto prostředku může malíř stále vyjadřovat myšlenky, kterými se lidé zaobírali vždy, neboť jsou - ačkoli na různých místech a v odlišných dobách jinak formulované - v základě trvalé a totožné.“ (Jiří Pometlo)
Co nám při prohlídce výstavy autor sdělil…
- Kurátorský výběr se rozcházel s mou představou chronologického uspořádání. Doplnění o některé práce pozdějšího období se ukázalo správné a výstavě moc pomohlo. I když jsem zprvu váhal, poznal jsem, že tohle uspořádání drží pohromadě, že obrazy mají soudržnost.
- Výstava je skvěle nasvícená. Tak skvěle, že jsem se s tím ještě nesetkal. Hladina světla, bodové reflektory a pološero dotváří plátna… Autor světelné instalace byl přímo geniální.
- Někdy některý obraz začnu a najednou nevím, jak dál. Tak ho odložím. A po čase ho zase obrátím k sobě, prohlédnu si ho a najednou vím, jak ho dodělám. Člověk totiž na věci či události, na které chtěl reagovat hned, s odstupem času nahlíží jinak. Především jsou důležité právě historické momenty. S prohlubujícím věkem je člověk vidí hlouběji a ve větším rozsahu než předtím. Uvědomuje si najednou to, co ho dříve vůbec nenapadlo. Proto se třeba teď tak často vracím k prorokům (90. léta 20. století)…
- Nikdy jsem nebyl ochoten reagovat okamžitě na nějakou událost. Ani v případě koronaviru neudělám výjimku. Aby mé vyjádření bylo opravdové a ne falešné, potřebuji mít odstup, nadhled, řadu klidných a neuspěchaných úvah a také znalost širších souvislostí.
- Pašijové příběhy jsem zkoušel dělat už v 80. letech 20. století. Ale asi před třemi lety jsem se k nim vrátil a na nových obrazech jsem své tehdejší myšlenky zrevidoval.
- Pronikání médií do veřejného prostoru je dnes aktuální téma a na mnoha obrazech ho ztvárňuji. Vycházím z toho, že biblické příběhy, ukřižování Krista a podobně se v gotice zobrazovaly v reáliích gotiky, ne doby letopočtu nula, stejně tak se to dělalo v baroku. Já tedy ty biblické příběhy představuji s médii, lesem mikrofonů a atributy současnosti.
Kurátor: Petr Svoboda
Máme otevřeno: denně 10.00 - 18.00 hodin
Vstupné:
plné: 140 Kč
snížené: 70 Kč
rodinné: 280 Kč
zdarma: ZTP, ZTP/P, děti do 6 let
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ivan-bukovsky-strahovsky-g-ambit-aneb-rozpeceteny-cas/
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267558128-vytvarnicke-konfese/214562231150008-ivan-bukovsky
https://ivanbukovsky.cz/vystava-ivanbukovsky-70