František Pavlů – Dvě formy aneb v Museu Kampa se vzpomíná na jednoho z předních tvůrců z Klubu konkretistů
František Pavlů
Dvě formy
6. 6. – 13. 9. 2026
Kurátorka: Ilona Víchová
Museum Kampa
Nahlédněme do expozice Františka Pavlů
Dvě formy.
Autorova sochařská díla tu doplňují práce na papíře,
které rozvíjel cílevědomě od 60. let.
Vedle kreseb, koláží, monotypů a frotáží je třeba vyzdvihnout především
muchláže,
v nichž Pavlů svým experimentátorským přístupem dospíval
k novým a nečekaným výrazovým řešením.
František Pavlů je vnímán jako sochař.
Avšak rozsah jeho tvůrčího rozletu byl daleko širší.
Autorovy úkroky od čisté klasické sochařiny ke kolážím, frotážím či specifickým muchlážím, jsou povětšině neprávem opomíjeny, nebo v lepším případě
uváděny pouze z důvodu komplexní informace.
Výjimku tvořily – smutnou shodou okolností až dvě jeho poslední autorské výstavy – v Sokolově a v Ostrově nad Ohří,
které právě této druhé formě tvorby Františka Pavlů věnovány byly.
A od té doby opět nic.
Až Museum Kampa otevřelo kurátorce výstavy Iloně Víchové,
na celé léto jedno patro hlavní budovy a díky tomu se
můžeme setkat s oběma formami autorovy tvorby současně
v pečlivě vyváženém poměru.
Tím se stala vzpomínková výstava na osobnost Františka Pavlů především
mnohem zajímavější, ale z odborného zhodnocení autorovy osobnosti také
mimořádně přínosnou.
Dvě umělecké tváře jednoho autora neboli, Dvě formy
Když by se použila v názvu výstavy formulace - dvě tváře, je to už předem tak trochu zavádějící, protože se tohoto pojmu používá spíše k nějaké rozporuplnosti v charakteristice daného člověka, což by v případě Františka Pavlů bylo špatně. Proto asi dostala výstava název Dvě formy, což je sice poněkud technicistní a méně poetické, ale naprosto přesné.
František Pavlů se totiž vyjadřoval, jak jednoznačně dokládá výběr vybraných děl na výstavu, stejně formou trojrozměrnou jako dvojrozměrnou. Vždy něco sděloval, vždy diváka něčím oslovoval, a vždy to bylo nejen zajímavé, ale také umělecky ladné. A přesto všechno se na něj – alespoň co se týče široké veřejnosti - téměř zapomnělo. K naší škodě.
Poslední z Klubu kornetistů
Připomeňme si, že Klub konkretistů byl založen v naděje vzbouzejícím roce zdánlivého tání režimních okovů, v roce 1967. Shodou okolnosti k tomu došlo právě na Kampě, a zakládajícími členy byly osobnosti výtvarné scény nanejvýš významné. Výtvarníci Tomáš Rajlich, Jiří Hilmar, Radoslav Kratina a s nimi i teoretik umění nad jiné, Arsén Pohribný. Smyslem Klubu konkretistů, bylo výtvarné zaměření na tzv. „konstruktivně koncipované umění“, čili umění zcela konkrétní a kinetické, podřízené matematice, symetrii a geometrii. Brzy po vzniku se do Klubu konkretistů přihlásily téměř čtyři desítky autorů!
Jenže, nadějně tající režim neroztál, neboť vše zmrazil mráz na tancích přišedších z Moskvy a s ním i návrat k normalizaci, nasáklé ve výtvarném umění dogmatem socrealizmu. A rázem bylo po legraci…
Část členů Klubu konkretistů náhle už nemoha svobodně vystavovat a opustila vlast. Těm co zůstali se ale galerie uzavřely a v roce 1970 se Klub konkretistů pro marnost všech snah, zákonitě rozpadl. Bývalí členové Klubu byli vlastně i z existenčních důvodů dotlačeni tvořit jinak, nebo stejně ovšem v tom případě pouze potají a pro známé.
František Pavlů byl přijat do Klubu kornetistů takříkajíc za pět minut dvanáct. Sám – pokud je známo, o to ale nikterak neusiloval. Tvořil si po svém, ale nebyl přehlédnut. Když se konala přelomová výstava Klubu konkretistů v bouřlivém jaru roku 1968 pod názvem Nová citlivost, byl František Pavlů pro svoji mimořádnost a svůj myšlenkový soulad s konkretisty, na onu klíčovou výstavu Klubu konkretistů přizván. Stal okamžitě výrazným členem Klubu.
Je smutné, že nejvýraznější jména vystavujících (Hugo Demartini, Václav Boštik, Stanislav Kolíbal, Karel Malich či Zdeněk Sýkora…) zní v našem uměleckém a galerijním světě dodnes, zatímco jméno Františka Pavlů časem jakoby vyšumělo.
A neobjevilo se ani v roce 1997, kdy došlo ke znovuzrození Klubu koncertistů za účasti původních představitelek a představitelů, k nimž se připojila i nová jména, jako Mária Balážová, Vikrot Hulík či Robert Urbásek.
František Pavlů mezi nimi ale nefiguruje dál. Proč?
To už objasňuje kurátorka výstavy Ilona Víchová
„Sochař, medailér a tvůrce muchláží František Pavlů (1932–2008) patřil k důležitým členům Klubu konkretistů. Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1952–1958) působil téměř deset let v pražském prostředí.
V roce 1968 však přesídlil do Liberce, kde žil a tvořil až o konce života.
Zde se hned v počátcích činorodě zapojil do kulturních aktivit.
Roku 1969 se například organizátorsky podílel na přípravě významné výstavy Socha a město, v jejímž rámci v libereckém parku nainstaloval svoji měděnou plastiku Křídla.
V tomto svém monumentálním díle, založeném na vrstvení vertikálních linií, Pavlů zcela příkladně prokázal svůj smysl pro architektonickou koncepci sochy, který se spolu se zájmem o neokonstruktivní tvarosloví a jazyk minimalismu stal typickým rysem umělcovy sochařské tvorby nejen druhé poloviny šedesátých let, ale výrazně se prosazoval i v období let sedmdesátých až devadesátých let. Ale právě jeho aktivní účast na projektu Socha město vyvolala v nastoupivších normalizátorech nevoli“
František Pavlů se stal ihned po roce 1970 pro tehdejší znovu již opět zcela zdogmatizovaný režim, osobou - neoblíbenou. Řečeno diplomaticky. Nevedlo však k jeho odklonu od Konkretismu niterně, ale vedlo to k jeho uzavření se do sebe. A odklonu tvorby k tvorbě dvojrozměrné. Až do spásných 90. let měl jen pramálo šancí se nějak veřejněji prezentovat. Podařilo se mu však zúčastnit se několika výstav českých medailérů, tedy v tvorbě z té druhé formy, dvojrozměrné. I zde se však potvrdil jeho mimořádný talent. Byl totiž zván na mezinárodní medailérské přehlídky FIDEM.
Jak dodává Ilona Víchová
„Významnou paralelu k sochařským dílům Františka Pavlů představují práce na papíře, které umělec kontinuálně rozvíjel od šedesátých let, avšak intenzivně se jim věnoval zejména po roce 1990. Vedle kreseb, koláží, monotypů a frotáží je třeba vyzdvihnout především muchláže, v nichž Pavlů svým experimentátorským přístupem dospíval k novým výrazovým řešením.“
A ještě jedna důležitá zpráva z Musea Kampa!
„Jelikož k tvorbě a životu Františka Pavlů bylo doposud vydáno jen několik menších katalogů, tak Museum Kampa připravilo umělcovu monografii.
Kniha v co možná nejširším záběru mapuje Pavlů tvůrčí cestu od sochařských děl, medailí a realizací ve veřejném prostoru, přes práce na papíře až po strukturální malbu.
Svým kontextuálním pojetím a důrazem na souvislosti výtvarného vývoje s činností Klubu konkretistů knížka navazuje na několik edičních počinů, které již Museum Kampa v nedávné době připravilo – na publikaci Jiřího Hilmara, Jiřího Bieleckého, Jaroslavy Kurandové, Zdeňka Rybky a hlavně - na monografickou knihu Svatoslava Böhma.
Publikace Františka Pavlů spolu s výstavou umělcovy tvorby znamená další význačný krok v konsekventně naplňovaném programu Musea Kampa, jež usiluje o zaplnění bílých míst v odborném zpracování tvorby umělců soustředěných kolem Klubu konkretistů.“
Podrobné informace o této monografii zařadíme do rubriky našeho webu - Knižní novinky. Zatím prozradíme jen to, že autorkou výpravné monografie, je právě paní kurátorka výstavy Františka Pavlů, historička a teoretička umění, kurátorka výstav a samozřejmě i výstavy Děl Františka Pavlů nazvané Dvě formy, PhDr. Ilona Víchová, Ph. D.
Text: Richard Koníček
Foto: autor (8 x), Museum Kampa (1x) a internet (1x)
František Pavlů
Dvě formy
6. 6. – 13. 9. 2026
Kurátorka: Ilona Víchová
Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových
U Sovových mlýnů 503/2
118 00 Praha 1 – Malá Strana
