Erika Bornová: Šílenství je stráž noci aneb tajůplný svět ticha a neviděné autoportréty
Šílenství je stráž noci
Erika Bornová
13. 8. 2021 – 31. 10. 2021
Galerie hlavního města Prahy
Colloredo-Mansfeldský palác
Erika Bornová, patří - rozhodně a plným právem - mezi přední osobnosti naší dámské výtvarné scény. Řazena v povědomí veřejnosti především jako vynikající sochařka, je však také výraznou malířkou, což dokazuje i její aktuálně nejnovější a možná – svým způsobem - neopakovatelná výstava, konaná ve specifickém prostředí Colloredo-Mansfedského paláce a samozřejmě – a to v neposlední řadě – také svébytnou ilustrátorkou. Přesto však vždy působí neobyčejně skromně a pokorně. Inu, vlastnost těch, co opravdu hodně umějí…
Letos je to už 5 let od konání poslední autorské výstavy Eriky Bornové. Důvodů je víc. Od těch všeobecně známých, k nimž patří především odluka umění od veřejnosti, až po ty ryze osobní. Konečně se tedy můžeme opět setkat s její tvorbou na výstavě nazvané „Šílenství je stráž noci“. Název výstavy je přepis jednoho verše z Knihy o putování Rainera Maria Rilkeho. Proč to, nám prozradila při zahájení výstavy sama autorka, Erika Bornová. Zaujal ji příběh pozoruhodné osoby, hmatatelné „múzy“ vynikajících mužů, paní Almy Mahlerové, ženy hudebního skladatele Gustava Mahlera, mezi jejíž obdivovatele patřil malíř Oskar Kokoschka, sochař Auguste Rodin a … lyrik Rainer Maria Rilke. A tak se Erika Bornová dostala k Rilkemu, a tak její nová výstava dostala ke svému názvu i mottu.
Alma a její muži…
Že je Erika Bornová sochařkou nad jiné, jemně naznačuje jediný trojrozměrný exponát výstavy sousoší nazvané Alma a její muži… Vše ostatní na výstavě jsou obrazy. Akryly na papíře či Akryly a olejové pastely. Proč tomu tak je, vysvětluje kurátorka výstavy, a vůbec dvorní kurátorka Eriky Bornové, Martina Pachmanová:
„Erika Bornová touto výstavou na jedné straně navazuje na své předchozí práce na pomezí sochařství a malby, věnované významným historickým osobnostem – jejich vášním, dramatům, posedlostem a vizím. Stěžejní částí výstavy jsou ale práce na papíře: autoportréty malované s obsedantní náruživostí v období autorčiny dočasné a částečné ztráty zraku a fantaskní, velkoformátové „portréty“ podmořských rostlin a živočichů, které ukazují bizarní krásu lidským okem neviditelného světa.“
Takže by se dalo říci, že ponor do hlubin neznáma, kdesi v neproniknutelném oceánu, a současně ono „Šílenství“ strážící autorčiny noci ve chvílích, kdy hrozí, že bytostně vizuální osobnost náhle ztrácí to nejnezbytnější k seberealizaci vlastního já.
A tak Alma, a Rilke, a obrazy z hlubin moří i duše, a deníkové autoportréty locdownem spoutané a nemocí zasažená duše i zrak a … výstava Šílenství je stráž noci.
Ale dejme raději slovo osobě nejpovolanějším
Na tiskové konferenci, na níž nás laskavě pozvala Michaela Vrchotová, vedoucí
oddělení komunikace, programů a ediční činnosti byla kromě Eriky Bornové, její souputnice Martiny Pachmanové také ředitelka GHMP, PhDr. Magdalena Juříková. Paní ředitelka, nás přítomné, především informovala, že pro objekt ve správě G HMP, Colloredo-Mansfeldský palác, jde o poslední výstavu zde konanou, neboť palác se konečně dočká předlouho odkládané rekonstrukce, která bude trvat několik let. A potvrdila, že je moc ráda, že se podařilo dva a půl roku chystanou výstavu Eriky Bornové přece jenom uskutečnit. I když jako
na dlouho poslední výstavní počin v prostorách tohoto chátráním už úpějícího paláce.
Pak už se slova ujala kurátorka výstavy Eriky Bornové Martina Pachmanová a zhodnotila s příkladnou znalostí autorky i její tvorby nejen výstavu jako takovou, ale vůbec zásadní charakteristiku tvorby Eriky Bornové:
Erika Bornová je vypravěčkou silných, mnohoznačných příběhů.
„S groteskní nadsázkou reflektuje banalitu života, s náruživostí sobě vlastní se snaží rozklíčovat složité předivo lidské představivosti a snů a se vší vážností ohledává komplikovaný vztah člověka ke světu, k druhým, k sobě samotnému i k přírodě.“
Pod povrchem na první pohled obyčejných motivů jsou skryta zneklidňující poselství
„Poselství – frustrace, nejistoty, úzkosti, (sladko)bolné obsese –, jež oživují zapomenuté zážitky anebo potlačované city a postoje. Důležitým leitmotivem autorčina díla byly od počátku návraty do minulosti, ať již do osobní nebo kolektivní historie. Zprvu se cesty zpět v čase zhmotňovaly skrze mytologická témata, avšak v posledních dvaceti letech se stále častěji objevují prostřednictvím mýty opředených příběhů významných, avšak také rozporuplných a rozpolcených osobností. Bornová skrze jejich osudy ukazuje, jak křehká je hranice mezi „normalitou“ a bláznovstvím, mezi genialitou a poblouzněním stejně jako mezi oddanou láskou, závislostí a zničující posedlostí a že nepříčetnost či zcestnost je lidské existenci blíže, než by si racionalizovaná moderní společnost byla ochotna připustit.“
Název výstavy Šílenství je stráž noci
„Název výstavy odkazuje k verši z básnického cyklu Kniha hodinek Rainera Marii Rilkeho, estéta, nevyrovnaného samotáře, neurotika, svůdce i exaltovaného básníka. Rilke však na výstavě nefiguruje jen jako jedna z postav, s níž Erika Bornová (coby horlivá čtenářka) rozehrává imaginární představení pojednávající o milostných vztazích plných vášně, traumat, obětí i intrik (Rilke a jeho ženy, 2018–2019; Alma a její muži, 2018–2019), ale rovněž jako neviditelný duchovní průvodce rozsáhlými cykly autoportrétů a fantaskních, velkoformátových „podobizen“ podmořských rostlin a živočichů.“
Bornová je sice spojována v první řadě s médiem prostorovým – tedy se sochou
„V posledních deseti letech se ale Erika Bornová stále častěji vrací k malbě, disciplíně, kterou vystudovala, avšak na dlouhou dobu opustila. (V jejích sochách hrála nicméně barva vždy důležitou roli.) Je to vlastně paradoxní. Cyklus kompulzivně malovaných autoportrétů totiž vznikal v období autorčiny dočasné a částečné ztráty zraku, kdy by se bývala materialita a haptičnost plastického tvaru mohla zdát jako vhodnější než výsostně zrakové médium dvojrozměrné malby či kresby.“
O cyklu Autoportréty
„V cyklu Autoportrétů (2018) Erika Bornová během několika měsíců umanutě a popaměti zachycovala unikající podobu vlastní tváře. Jakkoli by identický formát papíru a monotematičnost mohly vést k rutině, autorka ve více než 60 akrylových podobiznách provedených spontánními malířskými gesty ukazuje nestálost lidské identity stejně jako nedokonalé, rozostřené, „tápavé“ vidění, jež narušuje hegemonii zraku pro smyslové poznání. Rysy jejího obličeje se rozpíjejí v barevných skvrnách, jako by vystupovaly ze snu, delirického stavu mysli anebo amnézií zakalených vzpomínek; zrak je zastřený, oči působí jako rány a propadliště do nicoty, jsou spíše okny do duše než recepčními orgány.“
Život v hlubinách…
„S postupnou obnovou zraku se Bornová nicméně odvrátila od introspektivních podobizen a začala objevovat dílem bizarně krásný a dílem znepokojivý (a pro člověka i nebezpečný) život v hlubinách oceánu.
Ve výrazně imaginativních velkoformátových kresbách, z nichž nejdelší dosahuje sedmi metrů, se nechala volně inspirovat rostlinami a roztodivnými, někdy odpudivě slizkými, avšak výrazně ornamentálními těly bezobratlých vodních živočichů, skrytých lidskému oku v hlubinách moří a oceánů anebo viditelných pouze pod mikroskopem. Podivuhodné tvary a barvy hydrogamní flóry, trubýšů, hlavonožců, žahavců, korálnatců, mořských mlžů, plžů a slimáků, z nichž mnozí byli objeveni teprve nedávno a na svá fantastická jména teprve čekají, společně vytvářejí vizuálně opulentní a současně surreálný „přírodopis“. Jakkoli Erika Bornová nezastírá svou fascinaci nevídanou přírodní ornamentikou stejně jako zázračnými schopnostmi některých vodních tvorů (například mořských slimáků, kteří díky autoregeneraci dokáží oddělit hlavu od těla a vypěstovat na ní tělo nové), jde jí o více než formu a rozhodně ne o naturalistickou ilustraci. Cykly Rostliny (2019–2020) a Vodní bytosti (2021) jsou – částečně i environmentální – odpovědí na stále umělejší, umělohmotnější, virtuálnější a racionalizovanější existenci lidstva. Jak uvádí sama autorka, jde ´o únik z betonu a virů do přírody a do světa, který je pro člověka neuchopitelný´.“
A co nám prozradila autorka…?
Především to, že ony podmořské figury, jsou produktem protivirových opatření, neboť bydlí v paneláku, a situace jí přinášela jen a jen vnitřní žal. Pod mořský svět sice nepoznala osobně, ale zaujal ji na internetu, kde dost dlouho a dost podrobně věnovala jeho studiu.
A k otázce autoportrétů doplnila, že vznikaly skoro denně, takže jsou vlastně takovým její osobitým deníkovým záznamem stavu duše i zraku, a že jich existuje přesně 93. Na výstavě však vidíme „jen“ 60 vybraných.
O Erice Bornové
Erika Bornová (*1964) studovala malířství na Akademii výtvarných umění v Praze (1983–1988). Její rané práce byly ovlivněny neoexpresionismem „nových divokých“ a postmodernou; v době pozdní normalizace se jimi prezentovala na neoficiálních výstavách Konfrontace. Od devadesátých let se věnovala výhradně sochařství (od drobných objektů až po monumentální figurální plastiky), a to v materiálu, který byl v umění v podstatě nevyužitý – polystyrenu. Zároveň začala využívat jiné, veskrze nesochařské a často kýčovité materiály (kožešiny, šupiny, peří, celofán, bižuterní kamínky), které jejímu dílu vtiskávají subverzní pop(art)ově ironický podtón. Bornová ve svém díle dlouhodobě tematizuje mezilidské vztahy, ženskou identitu, fetišizaci ženského těla stejně jako osamocení člověka uprostřed moderní společnosti. Je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie, Galerie Klatovy – Klenová, Muzea umění a designu v Benešově a v řadě soukromých sbírek v České republice i v zahraničí, včetně Collett Prague – Munich a. s. a Wanniek Gallery.
O očekávané publikaci s názvem Šílenství je stráž noci
Pozoruhodnou retrospektivní česko-anglickou monografii s názvem Křehké monumenty, shrnující vývoj tvorby Eriky Bornové a její výstavní aktivity, vydalo již v roce 2016 nakladatelství KANT.
Pro velký úspěch této monografie, je veřejností i autory netrpělivě očekávána další klíčová publikace. Vznikla opět v péči nakladatelství KANT, a každým dnem ji lze očekávat v prodeji. Je podobně jako předchozí monografie také dvojjazyčná a nese název jako aktuální výstava Eriky Bornové, tedy Šílenství je stráž noci. Vychází fakticky právě k této výstavě v Colloredo-Mansfeldském paláci, ale její dopad je a bude širší. Publikace přináší jednak texty Martiny Pachmanové a také Otty M. Urbana. Ten se věnuje jiné expozici, s pracemi Eriky Bornové, a to výstavě nazvané Vanitas, kterou se chýlí ke svému závěru v Galerii DOX.
Publikaci se můžeme prohlédnout a zakoupit na pokladně Colloredo-Mansfeldského paláce, kde se výstava Eriky Bornové koná.
Více informací naleznete na webu GHM P v sekci Artotéka.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Erika Bornová
Šílenství je stráž noci
od 13. 8. do 31. 10. 2021
Kurátorka: Martina Pachmanová
Architektonické řešení: Nedvěd Architekti
Grafické řešení: Karel Kerlický
Adresa: Colloredo-Mansfeldský palác
Karlova 189/2, Praha 1, 110 00
Otevřeno: út – ne: 10 –18 h
So 21. 8. 2021, 14 h
Komentovaná prohlídka historických interiérů Colloredo-Mansfeldského paláce
Facebook: www.facebook.com/GHMP.cz/
Instagram: @ghmp.cz
DOPROVODNÝ PROGRAM:
- 15. 9. 2021, 18:00, křest knihy Šílenství je stráž noci, která vzniká v nakladatelství Kant. Zahrají Tomáš Jamník na violoncello a Josef Špaček na housle. Křest doplní komentovaná prohlídka výstavy.
- 5. 10. 2021, 18:00, setkání na výstavě s umělkyní Erikou Bornovou a kytaristou Pavlem Steidlem
- 12. 10. 2021, 18:00, přednáška Tomáše Dimtera na téma Alma Mahlerová
- 19. 10. 2021, 18:00, komentovaná prohlídka výstavy s Erikou Bornovou a kurátorkou Martinou Pachmanovou
EDUKAČNÍ PROGRAM:
Sobotní výtvarné workshopy
Součástí výtvarných reakcí na výstavu bude téma autoportrét. Jedním ze způsobů ztvárnění vlastní identity se stane expresivní malba na velký formát se zakrytým zrakem nebo tvorba v zatemnělé místnosti; v obou případech půjde o připomínku autorčiny dočasné ztráty zraku. V rámci workshopů se budeme také věnovat tématu podmořských rostlin a živočichů, přičemž se budeme inspirovat jejich fantaskním pojetím ze strany autorky. Bizarní formy života budeme ztvárňovat klasicky technikou suchého a olejového pastelu, ale také digitální malbou.
* 2. 10. 2021, 13:00–18:00, Autoportrét a identita, Edukační centrum GHMP v Colloredo-Mansfeldském paláci
* 30. 10. 2021, 13:00–18:00, Hlubokomořský svět, Edukační centrum GHMP v Colloredo-Mansfeldském paláci
Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory
Z podstatných námětů umělkyně se zaměříme na autoportrét. Interaktivní workshopy budou zaměřeny na médium malby jako na nástroj zkoumání sebe sama. Budeme se soustředit více na vnímání barev, subjektivní jednání, bezprostřednost než na vnější podobu portrétu. Výtvarným prostředkem se stane transparentní malířská technika akvarelové nebo akrylové barvy.
* 8. 10. 2021, 15:00–18:00, Malba autoportrétu I, Edukační centrum GHMP v Colloredo-Mansfeldském paláci
* 10. 10. 2021, 10:00–13:00, Malba autoportrétu II, Edukační centrum GHMP v Colloredo-Mansfeldském paláci
* 10. 10. 2021, 15:00–18:00, Malba autoportrétu III, Edukační centrum GHMP v Colloredo-Mansfeldském paláci
Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Kontakt:
Více k autorce: