Doubravka aneb alternativní rozhledna od arch. Martina Rajniše…
Praha - Kyje
3. 11. 2018
Praha není jen stověžatá, ale je i ´mnohorozhlednová´. Nikdy nás na www.www-kulturaok.eu.cz nenapadlo o tom přemýšlet. Praha a rozhledna? No, Petřín, co Hitler chtěl, když 15. března 1939 vyhlédl prvně a naštěstí i naposled z hradu, zbourat. Že se mu nelíbí a do ´starogermánského města´ že se nehodí.
Další, co napadne Pražáka, když se řekne pražská rozhledna, je televizní věž Mahlerovy sady na Žižkově. I tu nám chtěli a dosud občas chtějí ´zpovykaní´ aktivisté zbourat jako relikt socialismu a plod brutalistní architektury. Televizní věž zatím odolává, tak jako její tvůrce arch. Václav Aulický.
A dál? Dál už to tak jasné není.
Rozhledna je totiž vyhlídková stavba
s vyhlídkovým prostorem,
vyvýšeným nad okolní terén,
veřejně přístupná.
Plní základní kritéria:Je stvořena lidmi, je určena či alespoň dodatečně upravena k rozhlížení, nechybí zde vyhlídkový prostor pár metrů nad terénem, je přístupná, byť sezonně a veřejnost ji za rozhlednu bere. Viz. wikipedie.
Takže? Jak dodává wikipedia, jasná definice rozhledny není. Často se tak označují stavby, které podmínky plně nesplňují. A jak je na tom tedy Praha? Vynecháme-li stavby, jež původně rozhlednou býti neměly (věže Staroměstské či Novoměstské radnice, Jindřišskou věž či staroměstskou Mosteckou), zbývá ještě celá jedenáctka pravých pražských rozhleden. Překvapeni? My byli též. Tak počítejte s námi.
Astronomická věž, co stojí v areálu Klementina od roku 1722 a je přístupná.
Rozhlednu obsahují i totálně vybydlené Barrandovské terasy, kde betonová rozhledna tvoří součást snad už konečně oživovaného komplexu budov. Ta je ale zatím nepřístupná.
Rozhledna je i v Botanické zahradě v Troji. Ocelová, stylová a volně přístupná.
V Košířích je Cibulka. Kamenná rozhledna, volně přístupná součást stejnojmenného parku.
V Modřanech je betonový komín kotelny s ocelovým schodištěm a vyhlídkovou plošinou. Přináleží k Domu dětí a mládeže v Praze 4 - Modřany, ale je nepřístupná.
V Lahovicích, díky mostu, mají rozhledny dvě. Ocelové. Jsou součástí mostu a volně přístupné.
V Riegrových sadech má zase charakter rozhledny zděná restaurace s vyhlídkovou plošinou. Je sice přístupná, ale slouží jako terasa pro dolní restauraci.
Na Novém Městě má někdejší vodárenská věž vyhlídkovou terasu, jež po rekonstrukci slouží jako vyhlídková a muzeum. Takže je přístupná.
No a pak jsou tu ty dvě hlavní. Petřínská rozhledna, ocelová a přístupná a na Žižkově zmíněný železobetonový vysílač s vyhlídkovou plošinou, také přístupný.
Je jich 11. Ale Praha už jich má dvanáct. Tu, co chceme doporučit k příjemnému, víkendovému výletu. Dřevěnou a unikátní Doubravku v Kyjích, v lesoparku Čihadla, jež je též volně přístupná.
Dvanáctou pražskou rozhlednu mají Kyje
Kyje patří od roku 1968 k Praze a dnes jsou označovány jako městská část Praha 14. Plochu mají 6 km² a něco přes 9 tisíc obyvatel. Nejstarší stavbou je tu farní kostel sv. Bartoloměje, jednolodní, románská (!) to stavba z 1. pol. 13. století. Název obce vysvětluje pověst o bojovnících Velké Moravy, co si ze dřeva v lesích nad Kyjským rybníkem při tažení na Čechy - zrobili kyje. Historici to ale vidí jinak…
Kyje v době prokazatelné existence, ve 12. století, patřily pražské diecézi. Za vlády Krala IV., otce vlasti, tu dal Arnošt z Pardubic, pražský arcibiskup, vytvořit soustavu rybníků na Rokytce, včetně nynějšího Kyjského rybníka. Kyje byly vždy převážně zemědělská obec a obyvatelé hlavně zahrádkáři a drobní řemeslníci. Za třicetileté války Kyje přešly do majetku Lichtenštejnů.
´Veselou´ historkou z 50. let je, že místní KSČ usilovala o přejmenování severní části Kyjí (Aloisova) na Moskvu. Žádost naštěstí neskousli ani tehdejší soudruzi na vyšších místech. To současné vedení obce mělo zjevně smysluplnější starosti, když dalo zelenou vybudování pozoruhodné rozhledny Doubravka. A kopec Horka byl korunován 12. pražskou rozhlednou.
První pražská rozhledna od dokončení žižkovského vysílače
Doubravka je první veřejně přístupná pražská rozhledna po žižkovském vysílači (1992). Jedinečná a originální konstrukce, materiál i původ od světoznámého arch. Martina Rajniše činí z Doubravky nejen 12. pražskou rozhlednu, ale svým způsobem světový unikát.
S nápadem přispět k významu Prahu 14 přišel v roce 2013 tehdejší, ale i současný starosta, Mgr. Radek Vondra. Zaujal soukromou investorskou a inženýrskou společnost Landia Management s.r.o., která v Praze 14 realizuje rezidenční čtvrť Rajský vrch. Začali společně hledat, kdo by měl rozhlednu projektovat. Šťastnou volbou byl alternativní architekt Martin Rajniš a jeho Huť architektury.
O financování (4 mil. Kč) se zasloužila Landia Management s.r.o., jež projekt zafinancovala. Nápad ale zaujal i místní. Příkladný efekt - zejména v dnešní době - způsobil i ohlas spolku ´Kyjští sobě´. Místní podpořili stavbu dary (0,5 mil. Kč), a to nákupem schodů (s osobními vzkazy budoucím).
Poblíž rozhledny jsou panely s informacemi o akci a nechybí ani slovo Mgr. Radka Vondry:
„Mám velkou radost, že Čihadla, konkrétně kopec Horka, po zhruba roce těžké práce zdobí takhle proutěná kráska. Doubravku vnímám jako velmi silný symbol a novou dominantu městské části. Věřím, že svou neotřelostí bude lákat návštěvníky zblízka i zdaleka. Vážím si toho, že zrovna u nás našel arch. Martin Rajniš tu správnou inspiraci pro další své dílo.“
Dodejme, že podle plánů obce rozhledna Doubravka znamená jen první krok rozvoje Čihadel a pokračující revitalizaci vzácného kusu přírody u sídliště Černý Most na přírodní park pro občanské aktivity.
Nejdřív nanečisto
Kyjský rybník je pro nás na www.www-kulturaok-eu.cz jedním z oblíbených míst, kam se rádi vracíme. Jen tak pobýt, projít se, na jaře nasbírat pampelišky na pampeliškový med na zimu, na podzim šípek na čaj v zimě. Dále nechybí ani posezení a pojedení v hospůdce nazvané prostě Restaurace u rybníka v Tálinské ulici u zastávky autobusu 224 Lánská. Proto nám neunikl ´nácvik´ nové rozhledny.
V roce 2014 totiž na louce u hráze, pod ulicí Broumarská, vznikla stavba z dřevěných klacků. Trochu to připomínalo nezakryté týpí a nás to ´cosi´ začalo zajímat. Z klacků přece staví běžně arch. Martin Rajniš. Že by?
Ano, vypátrali jsme a pak i sledovali vývoj celé ´kauzy´. Čtyři roky u Kyjského rybníka stál 12 metrů vysoký prototyp oblouku budoucí Doubravky. Tři roky odborníci v čele s arch. Rajnišem pozorovali a měřili spoje i ohyby materiálu. Vždyť Doubravka má do výšky dvojnásobek. Vše klaplo, vše funguje a prototyp stojí na místě. Má již patinu, ale stojí.
Od prototypu k realizaci
Realizace trvala rok. Dílo tzv. experimentální architektury je zcela konkrétní pro dané místo s unikátními stavebně-konstrukčními prvky.
„Experimentální samozřejmě neznamená nedotažená nebo nejistá.
Máme propočítaný a vyzkoušený každý centimetr.
Spíš jde o proces výstavby, kdy jsme skici a plány ověřovali až přímo na místě.
Za větru, deště, mrazu nebo pražícího slunce,"
uvedl prof. ing. arch. Martin Rajniš médiím.
Doubravka má tři podnoží, je ´spletena´z akátové kulatiny a má tvar trojbokého jehlanu. Akátové dřevo je obnovitelné a trvanlivé. Uvádí se spotřeba přes 7 kilometrů kmínků, doplněných modřínem a ocelovými prvky. Ty lze studovat jak na doprovodných vysvětlujících panelech, tak ze země a při výstupu i na konstrukci.
Věž je s korouhví, výška činí 23,5 metru, vyhlídková podesta (najednou na ní smí být 9 lidí!) se nachází ve 20 metrech nad loukou a vede k ní 98 schodů, poněkud dobrodružně ´roztančených´. Zkuste a uvidíte. Vlastně pocítíte. Ale klid, pád nehrozí. Životnost stavby se počítá minimálně na 15 let v původním celku, s průběžnou možností dílčích obnov se životnost dále prodluží. Vstup na rozhlednu je tak trochu sezonní. Od listopadu do března se Doubravka zavírá.
„Lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt,
je to cíl jejich cesty,
a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady,
jakési zvláštní spojení se zemí.
My, národ neznabohů,
a i v tom si s Čechy rozumím,
se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života.
Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny,
cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy,
a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo."
prof. ing. arch. Martin Rajniš
Huť architektury arch. Martina Rajniše
Skupina lidí, co - jak sami tvrdí - intenzivně hledá nové cesty napříč urbanismem, stavbami i designem. Spojovatelem týmu je arch. Martin Rajniš, jenž Huť architektury společně s Davidem Kubíkem v roce 2012 založil. Hlavními stavebními materiály této huti jsou dřevo, kámen a sklo. Stavby mají totiž s přírodou souznit s přírodou, proto se hledají, nacházejí materiály, které vytvářejí prostředí lidem přirozené.
Dokládá to sbírka ocenění. Jen Doubravka byla nominována na prestižní světovou cenu za architekturu, cenu Miese van der Rohe a na XXV. Grand Prix Architektů / Design se stala Stavbou roku.
V nepřeberném množství realizací Huti architektury nalezneme i jinou unikátní stavbu, nazvanou Gulliver, instalovanou v pražském galerijním centru DOX. Ta se stala Stavbou roku rok před Doubravkou na XXIV.Grand Prix Architektů / Design. A další a další stavby jsou rok co rok oceněny, nebo alespoň nominovány nejpřednějšími architektonickými oceněními (Cena Ernst A. Plischke/ Vídeň, Mezinárodní cena za trvale udržitelnou architekturu /Paříž, vícenásobná nominace na cenu Miese van der Rohe, Cena Archiwebu).
Arch. Martin Rajniš obohatil i odbornou literaturu o své zkušenosti v publikacích Skici (odhaluje tvůrčí postupy), Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek (specifickým jadrným jazykem, lidově komentuje své životní peripetie), Bára: Neuvěřitelný příběh věže (deník vzniku jedné ze staveb) a Martin Rajniš 2008 (o tom, jak žít a stavět s chybami a přesto nezpůsobit katastrofu).
O práci a osobě architekta Martina Rajniše vznikly také dokumenty filmové a televizní, a publikovány a citovány jsou i Rajnišovy nesčetné přednášky. Stačí kliknout na www.hutarchitektury.cz
Takže zbývá poslední - vyrazit na Doubravku
Nejjednodušší varianta je jet metrem B do stanice Rajská zahrada. Tam nasedneme na autobus č. 181. Má zastávku Kyje vedle kostela sv. Bartoloměje. Po přechodu se přejde na druhou stranu ulice Broumarské. Odtud je to pak pár metrů směr za odjíždějícím autobusem do ústí ulice Hodějovská, svažující se dolů malebnou zástavbou k Rokytce. Asi uprostřed mírného sestupu vlevo je cukrárna nazvaná Cukrárna MM. Teď ale ještě nezastavovat, až cestou zpět. Jde se na Doubravku…!
Odoláme-li laskominám, Hodějovská nás zavede až k upravenému okolí Rokytky po levé ruce a k mostku přes potok. Přejdeme a jsme za Rokytkou,v uličce Za Rokytkou. Míří vlevo k zástavbě několika domků. Cestou je však třeba dát pozor, protože asi po 30 metrech z ní odbočuje vpravo vzhůru zprvu upravená, pak už lesní cesta. Tou se musí z ulice Za Rokytkou odbočit.
Stoupání není dlouhé ani náročné a nebudeme-li reagovat na různé odbočující pěšinky, tak asi po 500 metrech pohodlně dokráčíme na planinu vrchu Horka a cíl naší cesty už je na dohled.
Odtud se dá pak dojít na Černý Most, do Hostavic, do Počernic a všude, kam nás oči, síly, touhy a nohy donesou, pokud nám nebude stačit těch Doubravčiných 98 schodů tam a zpět.
My jsme se zpět nevraceli stejnou cestou. Ale ani nemířili do dáli. Jo, kde jsou časy, kdy bychom odtud hravě dopochodovali klidně až třeba do Běchovic…
Ne, na Doubravku se dá dojít i jinak. Tak proč to nezkusit. Je to trochu přírodnější a asi dvojnásob dlouhé. K Doubravce lze totiž dojít i z druhé strany. Takže jinak…
Zase se vystoupí ve stanici Kyje, a zase se přejde ulice Broumarská. Jenže tentokrát se musíme vydat podél Broumarské, je tam chodník, zpět až k hrázi rybníka, za umně vyzdobenou rozvodnu vpravo, přes mostek nad Rokytkou vlévající se do rybníka, za objekty a za fotbalové hřiště. Tam pozor! Za hřištěm z Broumarské odbočuje vpravo po úbočí svahu cesta vzhůru k lesu. Je tam i cedulka, že tudy na rozhlednu. Tahle cesta se pak sice různě klikatí, vedou z ní doleva odbočky, ale vlevo neodbočujeme. To by bylo špatně. Cesta se asi po kilometru točí silně doprava. Držíme se jí a asi po 100 metrech staneme na vrchu Horka z jiné strany a vpravo objevíme Doubravku v plné kráse. Tak šťastnou cestu. Stojí to za to…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková