Anna Beata Háblová a Patrik Hábl - Tolik jiné přítomnosti aneb „Když už tu jsi, tak se u toho aspoň vyfoť. Smazat to můžeš vždycky...“ A. B. Háblová
Tolik jiné přítomnosti
Anna Beata Háblová a Patrik Hábl
27. 1. – 24. 4. 2022
Centrum současného umění DOX
ve třech patrech věže
Na výstavě „Tolik jiné přítomnosti“ ve třech patrech věže Centra DOX, prolíná trojjediná malba Patrika Hábla, s mnohovrstevnou literaturou a poezií Anny Beaty Háblové.
Tvorba obou je již dávno, ve svých sférách - na umělecké či literární scéně - dostatečně známa, společně však dosud nevystavovali.
Jejich první společný projekt, realizovaný v prostorách nabitých tak výjimečnou atmosférou, je jejich společnou - poněkud objevitelsky vzrušující a dobrodružnou - cestou po u nás nepříliš vyšlapaném chodníku propojení poezie s výtvarným uměním.
Výsledkem projektu je čistě umělecký dialog dvou výrazných osobností. Ozvláštněný navíc tím, že jde o životní partnery, jejichž zatím jediným soukromým společným projektem, jak řekl na zahájení výstavy Patrik Hábl, byla jejich dcera.
Výstava ve výsledku ale není výstavou dvou spolupracujících osobností, ale opravdu společnou expozicí jedné dvojice, která vytvořila jednu souznějící instalaci.
Básnířka, slamerka, architektka a urbanistka Anna Beata Háblová naprosto osobitě propojuje prostor se slovem. Malíř Patrik Hábl patří zase k umělcům, kteří zcela výjimečným způsobem pracují s obrazem i prostorem. Někdy se tedy ty jejich světy vzájemně pouze zlehýnka dotýkají, ale jindy jsou v tom nejtěsnějším možném kontaktu.
Před divákem se tak proplétají jednotlivé stopy obrazů, s jednotlivými vlákny příběhů a vrství se v možné, ale netušené interpretace.
Nelehká výstava, povznášející dojem
Společná expozice Anny Beaty Háblové a Patrika Hábla, rozhodně nepatří – divácky – k výstavám, které lze jen tak proběhnout, tu se zastavit, jinudy prokmitnout. Uznalý divák, je v této expozici přímo vtažen do celkové koncepce. Je zaujat a zlákán bádat na souvislostmi, hledat je a nacházet, ale třeba je také neobjevit, přesto však vychází expozicí nějak a dost silně ovlivněn. Pozitivně, ale závažně. On už sám název trefně naznačuje - Tolik jiné přítomnosti. Ano - Tolik, ano – Jiné i ano – Přítomnosti. Shledáváme to vše i my všichni. Někdy vnímaje, jindy podvědomě, ale jsme v tom všichni. Jen někdo si to nechce nebo dokonce neumí připustit, zatímco jiný se v tom utápí. Jak kdo…
Expozice zkrátka vyžaduje soustředění. Ať už jde o ony malé vychytávky – jimiž jsou nápisy všude kam se podíváš, jež nejsou nic menšího, než prorůstání autorského projektu obou tvůrců i do „veřejného“ miniprostoru expozici vyhražených tří pater věže Centra DOX, včetně spojovacích chodeb a schodišť. Z výstavy tak ani při přesunech vlastně nikdy nevyjdeme. Stejně tak, ne-li více soustředění vyžadují jednotlivé kompozice všech tří odlišných, ale ve výsledku jako zuby soukolí do sebe zapadajících tří zaplněných a dotvořených prostor, tří pojetí. Text je třeba číst a obrazy vidět, aby se obé synteticky spojilo v jeden vjem.
Výsledek, ale nakonec stojí za tu trochu duševní námahy, protože klade obklad na duši a otevírá nitro nadhledu.
Pocta i zásluha, náleží i kurátorce výstavy
A jak zaznělo z úst obou autorů při zahájení, bez jejího přičinění by expozice nebyla, nebo minimálně nebyla taková, jaká je. Tvořili tvůrčí tým a na výsledku je to znát.
Michaela Šilpochová byla tou, kdo oba umělce oslovil, kdo jim nabídl možnosti k tomuto společnému projektu, a rozdmýchal v nich – jak oba potvrdili – ten drobný plének, který v nich nesměle plápolal se stejnou – leč příliš nahlas nevyslovenou myšlenkou – na polečný projekt. Nabídku proto přijali a plně se do její realizace i ponořili.
Michaela Šilpochová, která oba umělce k této spolupráci oslovila právě proto, že v jejich tvorbě se svět literární a výtvarný setkávají zcela přirozeně, nám při zahájení také objasnila, proč s tím nápadem přišla právě za Háblovými.
„Propojovat svět umění a svět literatury je dobrodružstvím. Pokud se na chvíli díváte na umění očima literatury a na literaturu očima umění, budete se alespoň na chvíli dívat jinak a přemýšlet jinak. A o to jsme se ve výstavě chtěli pokusit“
Po stopách „Tolik jiné přítomnosti“
Po stopách expozice se vydejme s osobou nejpovolanější, spojující oba světy, obou tvůrců, v jeden konzistentní celek a jeden výsledný dojem, s kurátorkou Michaelou Šilpochovou.
V prvním patře výstavy představuje Patrik Hábl cyklus černobílých portrétů, s názvem Tváře (2020-21) který vytvořil v reakci na předčasný odchod svého bratra a v době pandemie jako hommage předčasně zemřelým známým i zcela neznámým osobnostem. Přímou reakcí Anny Beaty Háblové na tento cyklus je série básní ve formě haiku, které jejím vlastním hlasem znějí do ticha.
´Tváře, které hledí z obrazů, hledí i ze slov. Ticho je tu jako zeď, na které visí malby haiku,´ Anna Beáta Háblová
Jinou polohu textu a slova prezentuje ve druhém patře výstavy Anna Beata Háblová ve videoinstalaci Eko Slam. Ta vychází z principů slam poetry, žánru, kterému se autorka věnuje už několik let, a pracuje s principem rozpadu obrazu i jazyka. Text ztrácí srozumitelnost, rozbíjí se o vlastní rytmus až do robotické polohy, která se nese nad sérií monumentálních, abstraktních, dehumanizovaných tváří Patrika Hábla. Tzv. Vytrhávané tváře vznikají od roku 2014 zcela specifickým způsobem – vrstvenou malbou a její následnou dekonstrukcí, kdy se postupným strháváním jednotlivých vrstev malby autor dle vlastních slov dostává ´pod kůži´ obrazu, do kterého pak divák může pomyslně vstupovat.
V posledním patře výstava vrcholí instalací, kterou tvoří rozsáhlý soubor Patrika Hábla nazvaný Tváře starých mistrů a román v prostoru Anny Beaty Háblové. Cyklus 102 pláten, který ve své kompletní podobě Patrik Hábl představuje veřejnosti vůbec poprvé, vznikal v dlouhodobém horizontu téměř třiceti let. Během nich autor vytváří tradiční technikou kopie převážně ikonicky známých děl autorů, jako jsou Albrecht Dürer, Leonardo da Vinci, Rembrandt, ale třeba i Vincent van Gogh nebo Edvard Munch. Následně ´dekonstruuje´ formální postupy klasické štětcové malby a každou tvář malířsky reinterpretuje jinou technikou. Divákovi tak otvírá možnosti nových interpretací klasických děl malířskou optikou 21. století. Právě zkoumání (i několikaletých) malířských procesů a vývoj nových technik v souvislosti s jejich působením na divákovu imaginaci tvoří spojení mezi dosud představovanou tvorbou Patrika Hábla a cyklem Tváře starých mistrů.
Otázky spojené s uměním malby a reinterpretace klasické formy zajímají i Annu Beatu Háblovou v jejím románovém debutu nazvaném Směna, který v prostředí galerie pojala jako prostorovou instalaci. Román, který vyjde v knižní podobě v letošním roce v nakladatelství Host, je výpovědí mladé vizuální umělkyně, která balancuje mezi touhou po uměleckém uplatnění a odvržením všeho, co souvisí s malbou. Stejně jako se u portrétů starých mistrů v instalaci vytrácí možnost ´čtení´, i román Anny Háblové může divák vzhledem k měřítku zachytit v pouhém fragmentu.“
Pár slov o autorech
Anna Beata Háblová (* 1983)
původní profesí architektka a urbanistka, se v posledních letech zaměřuje na práci se slovem, a to v jeho mluvené, psané i slyšené podobě. Je autorkou čtyř básnických sbírek a jednoho románu a věnuje se i žánru slam poetry. Zajímá ji intervence slova do veřejného prostoru a způsob, jakým text dokáže reagovat nejen na architekturu a urbanismus, ale i umění. Na výstavě v Centru DOX zkoumá různé podoby a polohy textu – od básnické formy a její intervence do konkrétního prostoru věže DOXu přes báseň v audiovizuální podobě až po román jako uměleckou instalaci.
Anna Beata Háblová je spisovatelka, básnířka, slamerka, architektka a urbanistka.
- Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012.
- V roce 2017 vydala populárně naučnou knihu Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu k městu.
- Od roku 2018 připravuje příspěvky o architektuře pro Český rozhlas a od roku 2020 také pro Českou televizi.
- Její dosud poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech. Je autorkou čtyř básnických sbírek.
- Její básně a povídky vyšly také v literárních časopisech Host, Tvar, Weles, Pandora a dalších a byly přeloženy do několika evropských jazyků.
- V roce 2021 básně vystavila v galerii Artwall (Nevýslovný, 2021) a v kostele Panny Marie Vítězné (Haiku proti beznaději, 2021).
- Je členkou výboru Asociace spisovatelů. V současné době připravuje k vydání svůj první román Směna.
Patrik Hábl (* 1975)
se do povědomí veřejnosti zapsal především svými monumentálními intervencemi abstraktního umění do významných (často sakrálních) historických i současných staveb a stálých galerijních expozic. Charakteristickým rysem jeho tvorby je kromě monumentality a práce s prostorem i dlouhodobý zájem o experiment s malířskými technikami a postupy, kdy neúnavně testuje možnosti média malby a s nekonečnou invencí se neustále snaží posouvat je dál. Zatímco v jeho výstavách i intervencích do veřejného prostoru a v desítkách samostatných výstav v České republice i v zahraničí dosud převažovala abstraktní malba, ve výstavě Tolik jiné přítomnosti představuje Patrik Hábl téměř neznámou polohu své tvorby inspirovanou jeho dlouhodobou fascinací klasickým portrétem a lidskou tváří.
„Motiv tváře je starý jako lidstvo samo. Ve třech samostatných sériích, které zde představuji, se prolínají tváře minulé, přítomné i budoucí,“
Patrik Hábl
- Patrik Hábl jakožto malíř pracující s obrazem a prostorem, vytvořil řadu monumentálních prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb. Například intervenci „postních obrazů“ v akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, intervence ve stálých expozicích Národní galerie v Praze a Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou (2016) či instalaci v klášterním kostele ve Speinshartu (2016). Počátkem roku 2017 vytvořil desetimetrové postní plátno pro nejstarší kostel v Grazu Leechkirche a v témže roce v Malé pevnosti terezínského ghetta obepnul obvod cely č. 41 malbou, kterou tvoří 600 po- stav. Opakovaně zaujal veřejnost např. také monumentální malbou Vodopádu na činžovním domě na pražském Žižkově (2020) nebo velkoformátovým muralem v rámci festivalu Landscape v Krnově (2021). Spolupracoval s architektem Stanislavem Fialou při realizaci paláce Drn a paláce Špork.
- Velký ohlas vzbudila i jeho samostatná výstava Transformace krajiny (2013) v Centru současného umění DOX, kde svými díly proměnil výstavní prostor v pomyslnou Kapli.
- V roce 2015 byl vybrán odbornou komisí na Bienále do Pekingu a své práce představil v japonském Kjótu a o rok později v tradičním domě Takeda House v japonské Takaoce. V témže roce ve velké jízdárně Alšovy jihočeské galerie vytvořil monumentální obraz (100 m2), který byl součástí jeho velké samostatné výstavy s názvem - V architektuře malby.
- Tvorba Patrika Hábla byla oceněna Waldesovou cenou, cenou Europol nebo Grafikou roku. Byl nominován v top 10 jako Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2013. Stal se prvním žijícím Čechem, jehož obrazy opakovaně zařadily aukční síně Christie’s a Sotheby’s do světového výběru nejlepších výtvarných děl 20. a 21. století. Patrik Hábl pedagogicky působí na VŠUP v Praze.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Tolik jiné přítomnosti
Anna Beata Háblová a Patrik Hábl
27. 1. – 24. 4. 2022
kurátorka výstavy: Michaela Šilpochová
Centrum současného umění DOX
ve třech patrech věže
Poupětova 1, Praha 7
Otevírací doba:
Pondělí a úterý: Zavřeno
Středa – neděle: 12.00 – 18.00
Výstavu doprovodí série programů zaměřených na literaturu a umění, vzdělávací programy pro školy, komentované prohlídky a workshopy i dílny pro děti s Patrikem a Annou Háblovými
K výstavě se připravuje katalog
Více: