Alfred Symůnek: Hle/dání aneb kdo tam nebyl, hledat nic nemusel…či kde je trpaslík Montesson?!
Galerie Nová síň - Praha
31. 10. - 25. 11. 2018
„Svět se nám jeví jako pravdivý a přitom je pro každého jiný.“
Marcel Proust
Malíř Alfred Symůnek byl na zahájení své výstavy Hle/dání přítomen a vedle Markéty Polákové, manažerky Galerie Nová síň, byl i duší akce. Hlásili se k němu přátelé, ctitelé, obdivovatelky a obdivovatelé, příbuzní a jeho rodina. A on sám se všem neúnavně, s vlídným úsměvem i slovem, ochotně věnoval. Vyzařovala z něj totiž pohoda. A to tak silně, že se přelévala i do nás přítomných, byvše okouzleni jeho pohodovými zelenomodrými obrazy.
Všední motivy v nevšedním provedení
Alfred Symůnek nám v prostoru galerie, v jejím funkcionalistickém geniu loci, připravil soubor nejnovějších obrazů (všechny mají dataci z let 2017 - 2018). Jde o soubor expresivně barevných olejomaleb na plátně s akcentem na detail. Jde mnohdy dokonce o detail v detailu, který nepozornému diváku může na první pohled uniknout. Viz třeba obraz Šelma. Ona šelma ve výřezu obrazu z jakési pražské zahrádkářské kolonie, plné syté zeleně, zprvu uniká. Divák teprve po pečlivějším pohledu objeví, proč se obraz jmenuje zdánlivě nelogicky. A naopak pokud si divák dřív název přečte, pak má důvod k hledání příčiny. Je tam. A číhá…
Alfred Symůnek totiž osobitým způsobem interpretuje motivy všední, zahlédnuté, přehlédnutelné, přehlížené, různé, hlavně městské krajinné scenérie, a objevuje v nich, za nás a pro nás, zajímavost, zvláštnost, pozoruhodnost, důvod k objevům jím pro nás objeveného.
A tak je to se všemi obrazy. Ať už se jmenují Stín, kde v prvním plánu a v prvním pohledu vidíme část domku v zeleni, až v druhém plánu lze spatřit ten ´stín´. A dá se pokračovat. Zrcadla, Malvazinky, z nichž obraz Betynka představuje jediný ´figurální´ motiv souboru. I ona se zprvu prvotnímu pohledu ztrácí v záběru části verandy či zápraží. Ale je tam. A divák zjistí, že Betynka je černý pes, s okolím docela splývající. A podobně lze hledat a nacházet v obraze Pivoňky, či U dvou srpů, kde nám v názvu autor mírně napoví dodatkem ´Stopy´.
Kdo hledá, najde…
„A o tom to je…“ jak zní známá bavičská fráze. Alfred Symůnek hledá. A nachází. Někdy prý dlouho, těžko, až po dlouhém trápení, někdy snadněji a někdy také hledá, ale nenajde. Obraz zůstane nedokončen a nespatří jej oko diváků. Snad až třeba někdy, časem, a třeba nikdy.
„Koloběh hledání a nalézání je významnou součástí lidského bytí. V jakékoliv tvůrčí činnosti se “hledání “ transformuje do díla a stává se tak něčím v pravdě daným, co v okamžiku inspirace autor obdržel a co divákovi dává. Co nalézáme, je tak vždy závislé na tom, jak a co hledáme, ať už jako tvůrci nebo příjemci. Je to právě detail, který ozvláštňuje rámec zobrazené situace, v němž je běžný civilní výjev posunut do kontextu nové, objevné estetiky.“
Tato slova si vepsal Alfred Symůnek do bukletu výstavy a tato slova nám i v úvodu opakoval a rozvinul. Ale hlavně nám vysvětlil název své výstavy, kterou také pojmenoval v duchu svých prvo- a druhoplánových obrazů také prvo- a druhoplánově.
Hle/dání.
A je to tak. Kdo hledá, najde. A kdo najde, může Dát. Obraz, pocit, myšlenku, vjem, postřeh. Autor nás tak vede nejen k hledání nevšedního, pomíjivého mizejícího, zlomku okamžiku v jeho obrazech, v názvu výstavy, a po odchodu z Galerie i v nás… A vede nás i k následnému Dání..
Pod vlivem Mnicha Okurky…
Ne nadarmo Alfred Symůnek zakončil své úvodní slovo, jež si pronesl svěže a moudře sám za sebe, citací, četbou jedné z 18. kapitol pozoruhodného spisu, jednoho z nejčtenějších textů o čínském malířství, doplněného vysvětlivkami a předmluvou překladatele Oldřicha Krále.
Jednalo se o spis Malířské rozpravy Mnicha Okurky jehož autorem je čínský mnich a tušový malíř - Shiato. Dílo vzniklo na přelomu 17. a 18. století a ´prvoplánově´ se celé věnuje též malířství, a ´druhoplánově´ filozofii umění v 18 zamyšleních. Jedno z nich si Alfred Symůnek vybral a celé nám je přečetl. Zaujal tím nejen dospělé, ale překvapivě i přítomné děti, což jen podtrhlo sílu myšlenek a srozumitelnost, kterou jim dal dávný autor a jeho český překladatel.
Alfred Symůnek po dočtení svého příspěvku sklidil potlesk. Ve všeobecném nadšení ale nepřednesl zaklínací formuli každé zahajované výstavy, že ´výstava je tak zahájena´. Bdělá Markéta Poláková ale zasáhla a k pronesení nezbytné formule jej přiměla. Pak mohla propuknout pohodová zábava mezi pohodově naladěným publikem i autorem. Jako jeden z pohodověji naladěných hostů se nesporně mohlo cítit Martin Mainer, Symůnkův pedagog z dob jejich spolupůsobení na Fakultě výtvarného umění VÚT Brno. A nebylo se co divit. Tenhle žák se svému učiteli opravdu povedl.
Alfred Symůnek (* 1977 Praha)
- absolvoval Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze
- 1998 – 2004: studoval v ateliéru malby Martina Mainera na Fakultě výtvarného umění VÚT Brno (1998 - 2004)
- 2004 získal cenu Josefa Hlávky, pro talentované studenty, kteří prokázali výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení v oboru
- autorské výstavy: Nová galerie Praha (2017), galerie Prostor 228, Liberec (2018)
- zúčastnil se řady kolektivních výstav
- žije a pracuje v Praze
21. 11. 2018/17.00 hodin
s autorem zveme na komentovanou prohlídku výstavy
Vstup na prohlídku: volný
110 00 Praha 1
Voršilská 139/3
Máme otevřeno: út - ne: 11.00 - 18.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, Jaroslav Kučera (1foto x vlevo)
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/akt-2016-aneb-proc-se-timto-nazvem-vystavy-klameme/